08. Platón
Rychlé připomenutí z minula
• Obecné motivy atomistické kosmologie
• nekonečné prázdno, nekonečný počet atomů
• nekonečné množství světů – vysvětlení řádu
• čistě mechanický model univerza
• „steady-state universe“ – makrostruktura univerza neměnná v čase
• Forma výkladu a metody
• věcné vyjadřování
• aplikace pozorovatelných mechanismů
• žádné nadpřirozené či neprokazatelné principy
Platón
x) Platón v kurzu o předsókraticích?!
• starý název…
• … nová koncepce kurzu
Platón
y) Platónovy texty o kosmu
• Faidón
• Ústava
• Tímaios
• Filébos
• Zákony
• (Epinomis)
Platón
z) Platónův kosmos a eleaté?
• trvalé vzory
• rozdíl mezi bytím a vznikáním
• nejistota kosmologického výkladu
Platón
a) kosmogonie
i. Texty
1. Všechen pak svět – neboli kosmos nebo jaké snad ještě jiné jméno by mu bylo
nejmilejší – o něm jest nejprve uvážiti to, co musí býti předmětem počáteční úvahy
při každé věci, zdali byl vždy a nemá žádného počátku svého vzniku, či vznikl a
počal se z nějakého počátku. Vznikl, neboť jest viditelný, hmatatelný a tělesný:
všechna taková jsoucna lze čití a co lze číti a chápati míněním s pomocí počitku,
jest, jak se ukázalo, vznikající a časné.
Tímaios 28b-c (přel. F. Novotný)
2. … tento svět jest nejkrásnější z toho, co vzniklo...
Tímaios 29a (přel. F. Novotný)
Platón
a) kosmogonie
i. Texty
3. … jest skutečné jsoucno a prostor a vznikání, tři různé druhy, dříve než vznikl svět. Chůva
všeho stvoření vodnatějíc a ohnivějíc a přijímajíc tvary země a vzduchu i zakoušejíc účinky
všeho jiného, co se k tomu druží, jeví se v rozmanitých podobách, ale poněvadž síly, jež ji
naplňují, nejsou ani podobné ani rovnovážné, není žádná její část v rovnováze, nýbrž
nepravidelně se všude naklánějíc, jednak jest od oněch živlů otřásána, jednak zase sama
jimi otřásá svými pohyby, ty pak jsouce pohybovány se rozdělují a každý letí jinam, jako když
obilí jest roztřásáno a rozhazováno vějičkami a jinými čistícími nástroji, přičemž hutné a
těžké padá a usazuje se na jedné straně, řídké a lehké na druhé. Právě tak i tu ony čtyři živly
jsou roztřásány od své nádrže, jež se sama pohybuje jako nástroj, způsobující otřásání; při
tom, co si jest navzájem nejvíce nepodobno, přichází nejdále od sebe, nejpodobnější však
co nejvíce jest nakupeno na totéž místo: proto i každý z těchto živlů zaujímal jiné místo, dříve
než z nich uspořádáním vznikl vesmír. Předtím tedy všechno toto bylo bez rozumného řádu a
míry; když však bůh se jal pořádati vesmír, tu nejprve určitě odlišil tvary a čísly oheň, vodu,
zemi a vzduch, které předtím měly sice jakési stopy své vlastní podstaty, ale celkem přece
byly v takovém stavu, v jakém jest přirozeně všechno, kdykoli jest od něčeho vzdálen bůh.
Tímaios 52d-53b (přel. F. Novotný)
Platón
a) kosmogonie
ii. Výklad
• ano!
• vždyť se to tam píše!  doslovné čtení
• explicitní líčení utváření řádu
• jenže…
• Aristotelova kritika – co je vzniklé, nemůže být věčné, ale kosmos je nutně věčný  raději metaforické
čtení
• kosmos je nevzniklý  výklad počátku řádu, ne počátku z hlediska časového
• „před vznikem času a kosmu“?!
• jenže zase…
• co s explicitními tvrzeními o vzniku a utváření kosmu?
• zvláště s tím Aristotelovým?
Platón
a) kosmogonie
ii. Výklad
1. χώρα a neuspořádané pohyby „proto-živlů“
2. počátek působení démiúrga: zformování živlů pomocí geometrických tvarů
a. (čísla?)
b. trojúhelníky
c. pravidelná tělesa
3. zformování duše:
a. látkové složení (35a-b)
b. harmonické číselné uspořádání (35b-36b)
c. zformování do dvou kruhů (36c-d)
4. utváření světa ze čtyř živlů (31b-32c)
5. vložení těla světa do kruhové struktury duše (35d-e)
6. „roztočení se“ duše – pohyb nebeských těles (36d-e)
Platón
b) Země
i. Texty
1. Jsem tedy přesvědčen, pravil Sokrates, že za prvé, je-li země uprostřed nebe a je-li
kulatá (περιφερής), nic nepotřebuje ani vzduchu, aby nespadla, ani žádné jiné
takové přírodní síly, nýbrž všestranná podobnost nebe sobe samému a
rovnovážnost samé země stačí ji držet; neboť rovnovážná věc položená ve středu
něčeho stejnorodého, nemá ani dost málo se kam naklonit, nýbrž je y stejné poloze
a trvá bez úchylky.
Faidón 108e-109a (přel. F. Novotný)
2. Zemi pak, naši živitelku, obalenou kolem osy protínající vesmír, učinil strážcem a
původcem noci a dne a ona je nejstarší ze všech bohů…
Tímaios 40b-c (přel. F. Novotný)
Platón
b) Země
i. Texty
3. Takovým způsobem a proto vznikly den a noc, otočení jednotného a
nejrozumnějšího kruhu; doba zvaná měsíc se pak naplní, kdykoli měsíc projda svůj
kruh dostihne slunce, a rok, kdykoli slunce projde svůj kruh.
Tímaios 39c (přel. F. Novotný)
ii. Výklad
• kulatá (x Couprie)
• ve středu kosmu
• zřejmě bez rotace
Platón
c) nebeská tělesa
i. Texty
1. … rod bohů na obloze…
Rod bohů vytvořil většinou z ohně, aby byl co nejzářivější a nejkrásnější; podle
vzoru všehomíra dal mu kulatou (εὔκυκλον) podobu i podřídil jej rozumu nejvyššího
jsoucna a jeho vedení, rozděliv jej kolkolem po všem nebi, aby jím byl v celém
svém rozsahu osvětlován svět, hodný pak toho jména. Pohyby dal každému dva,
jeden rovnoměrný na témže místě, tak, aby o témže měl důsledně stále tytéž
myšlenky, druhý pak dopředu, ale pod vládou kruhové dráhy totožnosti a stálosti;
ostatními pěti pohyby však se oni bohové nehýbají a stojí, aby každý z nich se stal
co nejdokonalejším. Z této tedy příčiny vznikly všechny hvězdy stálice, boží
tvorové, nesmrtelní, a trvají v ustavičném, rovnoměrném otáčivém pohybu na témže
místě…
Tímaios 40a-b (přel. F. Novotný)
Platón
c) nebeská tělesa
ii. Výklad
• velká
• ohnivá
• oduševněná, rozumná, božská 
• vysvětlení pravidelnosti pohybu
Platón
d) kosmos jako celek
• Michal Peichl, © 2012
• struktura duše celku
• počátek pohybu
• ne-mechanické
vysvětlení!
• sklon ekliptiky
• pohyby „planet“
Platón
e) charakter Platónova výkladu
• vyprávění, ne standardní dialog
• bez plné jistoty
• komplexní (Tim.)
• velmi silně teleologický
• „fyzikální“ rovina je podřízena rovině teleologické
Platón
f) výklad o kosmu v kontextu Platónovy filosofie
• pouze „pravděpodobný“ výklad
• ideje
• souvislost s politikou, etikou, psychologií
Platón
g) Platónův výklad o kosmu v kontextu vývoje myšlení
• teleologie
• křesťanství
• A. Gregory – AP