Obsedantně-kompulzivní poruchy
Obsedantně-kompulzivní poruchy
v úvahu možný zásah třetí strany (např. rodiče se mohou starat o to, ahy byly jejj^ prostory použitelné, a tím zabránit narušení).
Rizikové a prognostické faktory
Temperamentové. Nerozhodnost je významným rysem jedinců sc shromažďo-vací poruchou a jejich přímých příbuzných.
Environmentálni. Jedinci se shromažďovací poruchou často zpětně zmíní stresující a traumatické životní události, které předcházely nástupu poruchy nebo způsobily její zhoršení.
Genetické a fyziologické. Shromažďovací chovám je familiární, asi 50 % jedinců uvedlo, že mají příbuzného, který také hromadí. Studie dvojčat naznačují, že přibližně 50 % variability lze připsat aditivním genetickým faktorům.
Kulturní faktory ovlivňující diagnózu
Zatímco většina výzkumných studií byla provedena v západních industrializovaných zemích a měsLských komunitách, data z jiných než západních a z rozvojových zemí, která nám jsou k dispozici, naznačují, že shromažďovací porucha je celosvětový fenomén se shodnými klinickými znaky.
Diagnostické faktory vázané na pohlaví
Klíčové znaky shromažďovací poruchy (problémy s odstraněním předmětů, nadměrný nepořádek) jsou srovnatelné u mužů i žen, ale ženy maji tendenci vykazovat větší nadměrné nabývání než muži, zejména nadměrné nakupování.
Funkční důsledky shromažďovací poruchy
Nepořádek zhoršuje výkon základních činností, jako je pohyb po bytě, vaření, uklízení, osobní hygiena, a dokonce i spánek. Spotřebiče mohou být rozbité a služby jako voda a elektřina mohou být odpojeny, jelikož je k nim velmi obtížný přístup. Kvalita života je většinou značně narušena. Ve vážných případech může shromažďování zvýšit riziko požárů, pádu (hlavně u starších osob), špatné hygieny a dalších zdravotních rizik. Shromažďovací porucha souvisí s problémy v práci, špatným fyzickým zdravím a velkým využíváním sociálních služeb, Vztahy v rodině jsou často pod velkým tlakom. Spory se sousedy a místními úřady jsou časté, značná část jedinců se shromažďovací poruchou byla také zapletena do právního řízení o vystěhování, a někteří dokonce mají v anamnéze vystěhování.
Diferenciální diagnóza
Jiná somatická onemocnění. Shromažďovací porucha není diagnostikována, pokud jsou příznaky posuzovány na základě přímého následku jiného somatického onemocnění (kritérium E), jako je poranění mozku způsobené traumatem, chirurgická resekce při léčbě tumoru či kvůli kontrole záchvatů, cerebrovaskulární nemoc, infekce centrálního nervového systému (např. encefalitida způsobená virem herpes simplex) či neurogeneLická onemocnění, jako je Prader-Williho syndrom. Poškození předního ventromediálního a cingulárního kortexu je často přisuzována tendence hromadit předměty. U těchto jedinců není shromažďovací chování přítomné před poškozením mozku a objeví se krátce po poškození. Někteří z těchto jedinců vykazují pouze minimální zájem o nahromaděné předměty a jsou schopni sc těchto předmětů bez problémů vzdát a nevadí jim, pokud se jich zbaví někdo jiný, zatímco jiní se předmětů vzdávají velmi neochotně.
Neurovývojové poruchy. Shromažďovací porucha sc nediagnostikuje, pokud lze „lnomadění předmětů soudit, že je přímým důsledkem neurovývojové poruchy, jako jeporucha autistického spektra nebo mentální retardace (vývojová porucha intelektu).
Poruchy schizofrenního spektra a další psychotické poruchy. Shromažďovací porucha se nediagnostikuje, pokud lze hromadění předmětů přímo přisoudit bludům nebo negativním symptomům poruch schizofrenního spektra nebo jiným psychotickým poruchám.
Velká depresivní epizoda. Shromažďovací porucha se nediagnostikuje, pokud lze hromadění předmětů přisoudit psychomotorickému zpomalení, únavě nebo ztrátě energie v průběhu velké depresivní epizody.
Obsedantně-kompulzivní porucha. Shromažďovací porucha se nediagnosti-Imje, pokud lze o symptomech soudit, že jsou přímými důsledky typických obsesí nebo kompulzí, jako je strach z kontaminace, úrazu nebo pocity neúplnosti u obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD). Pocity neúplnosti (např. ztráta identity nebo nutkání dokumentovat a zachovat všechny životní zkušenosti) jsou nejčastějšími symptomy OCD spojenými s touto podobou shromažďování. Hromadění předmětů může být rovněž výsledkem perzistentní snahy vyhnout se obtížným rituálům (např. neochota vyhazovat předměty za účelem vyhnutí se nekonečným rituálům mytí nebo počítání).
U OCD je chování obecně nechtěné a přináší značnou nepohodu a jedinec díky němu nezakousl žádnou rozkoš či odměnu. Excesivní nabývání obvykle nebývá přítomno. Pokud je přítomno excesivní nabývání, předměty se získávají kvůli určité obsesi (například nutkání kupovat zboží, kterého se člověk náhodou dotknul, aby tak byli ostatní lidé uchráněni před nákazou), ne kvůli skutečné potřebě věci vlastnit. Jedinci, kteří shromažďují v kontextu OCD. rovněž uasLěji hromadí bizarní věci jako odpad, výkaly, moč, nehty, vlasy, použité plenky nebo zkažené jídlo. Hromadění takových věcí je u shromažďovací poruchy velice neobvyklé.
Pokud se těžké shromažďování objevuje společně s dalšími typickými symptomy OCD, ale zdá se být na těchto symptomech nezávislé, je možné diagnostikovat jak shromažďovací poruchu, tak OCD.
Neurokognitrvní poruchy. Shromažďovací porucha se nediagnostikuje, pokud lze hromadění předmětů přisoudit následkům degenerativní poruchy, jako je neurokognitrvní porucha spojená s frontotemporální lobární degenerací nebo Alzhei-merovou nemocí. Typicky je nástup shromažďovacího chování postupný a následuje po nástupu ncurokognitivní poruchy. Hromadící chování může být provázeno sebezanedbáváním a velkou domácí špínou společně s neuropsychiatrickými symptomy, jako je desinhibicc, hraní, rituály/stereotypy, tiky a sebepoškozování.
Komorbidita
Přibližně 75 % jedinců sc shromažďovací poruchou má komorbidní poruchu nálady nebo úzkostnou poruchu. Nejobvyklejšími komorbidními onemocněními jsou velká depresivní porucha (až 50 % případů), sociální úzkostná porucha [sociální fóbie) a generalizovaná úzkostná porucha. Přibližně 20 % jedinců se shromažďovací poruchou má také symptomy splňující diagnostická kritéria OCD. Tyto komorbidity mohou být často hlavním důvodem konzultace, protože jedinci obvy-jde o symptomech shromažďování nereferují a na tyto symptomy se v běžných klinických pohovorech obvykle nikdo neptá.
262
263
Obsedantně-kompulzivní poruchy
Trichotilománie (Porucha vytrhávání vlasů) 312.39 (F63.3)
Diagnostická kritéria
A. Opakované vytrháváni vlasů, které ústí v jejich viditelnou ztrátu. H. Opakovaná snaha omezil či zastavit vytrhávání vlasů.
C. Vytrhávání vlasů způsobuje klinicky významnou nepohodu nebo funkční narušení v sociální, pracovní nebo v jiných důležitých oblastech.
D. Vytrhávání vlasů nebo jejich ztráta nejsou způsobeny jiným somatickým onemocněním (např. kožním).
E. Vytrhávání vlasů nelze lépe vysvětlit jinou duševní poruchou (např. pokus o vylepšení domnělé vady vzhledu, dysmorfofobie)
Diagnostické znaky
Základním znakem trichotilománie je opakované vytrhávání vlasů (kritérium A). Vytrhávám se může projevit na jakémkoli místě na těle, kde se vyskytují vlasv či jiné ochlupení; nejčasLějšími místy jsou skalp, obočí a víčka, zatímco méně časté je vytrhávání podpažního, pubického a perirektálního ochlupení. Místa vytrháváni se mohou časem měnit. Vytrhávání se může vyskytovat v krátkých častějších atakách v průběhu dne nebo v méně častých, ale delších periodách, které mohou trvat i hodiny; takové vytrhávání může trvat měsíce či roky. Kritérium A udává, že vytrhávání musí vést ke ztrátě vlasů (chlupů), přestože jedinci s touto poruchou mohou vytrhávat na mnoha navzájem vzdálených místech a taková ztráta vlasů nemusí být zřetelně vidět. Popřípadě se jedinci mohou pokusit skrýt ztrátu vlasů (např. použitím líčidel, šál či paruk). Jedinci s trichotilománií projevují opakovanou snahu snížit či úplně zastavit vytrhávání (kritérium B). Kritérium C naznačuje, že vytrhávání vlasů způsobuje klinicky významnou nepohodu nebo funkční narušení v sociální, pracovní nebo jiných důležitých oblastech. Termín nepohoda znamená negativní pocity, jako je ztráta kontroly, rozpaky a stud, které může jedinec prožívat současně s vytrháváním vlasů. Významné funkční narušení se může objevit v různých oblastech (např. sociální, pracovní, studijní a ve volném čase), zčásti je způsobeno vyhýbáním se práci, škole a dalším společenským událostem.
Přidružené znaky podporující diagnózu
Vytrhávání vlasů může být doprovázeno škálou chování a rituálů týkajících se vlasů. Jedinci mohou vyhledávat specifický druh vlasů k vytržení (např. se specifickou strukturou nebo barvou), mohou se snažit vytrhávat je specifickým způsobem (např. aby byl vytržen i neporušený kořínek), mohou vlasy vizuálně zkoumat nebo s nimi hmatem či ústy manipuloval po jejich vytržení (např. pohrávat si s nimi mezi prsty, vkládat jednotlivé vlasy mezi zuby, rozkousávat je na kousky či polykat).
Vytrhávání vlasů mohou předcházeL nebo po něm následovat různé emoi < nální stavy; může být vyvoláno pocity úzkosti nebo nudy, může být předcházeno zvyšujícím se pocitem napětí (buď těsně před vytrhnutím, nebo během snahy odo lat nutkání vytrhávat) nebo může vést k uspokojení, pocitu libosti nebn pocitu úlevy, když je vlas vytrhnut. Vytrhávání vlasů může být v různé míře uvědomováno; u některých jedinců je pozornost zaměřena spíše na vytrhávání (s prec zejícím napětím a následnou úlevou), u jiných se silněji objevuje automatické c ^ vání (během kterého se vytrhávání vyskytuje bez plného uvědomění). Mno jedinců vykazuje kombinaci obou těchto stylů chování. Někteří jedinci proživ „svědivý" pocit nebo pocit brnění ve skalpu, který je zmírněn vytrhávaním.
264
Jednotlivé obrazy ztráty vlasů se významně liší. Často se objevují oblasti úplné alo-cie (ztráty vlasů) a oblasti zvýšené řídkosti vlasů. Pokud se jedná o oblasti skalpu, objevuje se preference oblastí vrchní části hlavy či lemene. Mohou se objevovat řípady téměř úplné plešatosti kromě oblastí obvodových hranic skalpu, zejména v oblasti šíje (tzv. „tonzurová úichotilománie"). Obočí a řasy mohou úplně chybět.
Vytrhávání vlasů se obvykle neděje v přítomnosti dalších osob kromě nejbliž-ších rodinných příslušníků. Někteří jedinci mají nutkání vytrhávat vlasy jiným jedincům a mohou se snažil najít příležitost, jak to provést v tajnosti. Někteří jedinci mohou vytrhával zvíření chlupy, vlasy z panenek a další vláknité materiály (např. koberce a svetry). Někteří jedinci mohou vytrhávání před ostatními popírat. U věl-šiny jedinců s trichotilománií se může objevovat jeden nebo více druhů repetitiv-ního chování zaměřeného na jiné části těla, například exkoriace, okusování nehtů a kousání rtu.
prevalence
V běžné populaci se dvanáctiměsíční prevalence odhaduje u dospělých a adolescentů na 1-2 %. Ženy postihuje častěji než muže, a to v poměru 10:1. Tento odhad může odrážet skutečný poměr pohlaví v případě této poruchy, ale může také poukazovat na rozdíl ve vyhledávání léčby dané genderovými nebo kulturními postoji ko vzhledu jako Lakovému (např. přijatelnost normální ztráty vlasů u mužů). Mezi dětmi s trichotilománií se vyskytují stejnou měrou chlapci i dívky.
Vývoj a průběh
Vvtrhávání vlasů můžeme vidět u malých dětí a toto chování většinou vymizí během raného vývoje. Začátek vytrhávání vlasů u trichotilománie nejčastěji koin-ciduje s počátkem puberty, nebo po něm následuje. Oblasti vytrhávání vlasů se mohou časem změnit. Obvyklý průběh trichotilománie je chronicky', pokud není léčena, má často tendence přicházet a odcházet \re vlnách. Příznaky se mohou zhoršit, pokud žena prochází hormonálními změnami (např. menstruace, perime-nopauza). U některých jedinců může porucha časem přicházet a odcházet během týdnů, měsíců i let. U některých jedinců se projevy zmírní bez jakékoli recidívy během prvních pár let od nástupu poruchy.
Rizikové a prognostické faktory
Genetické a fyziologické. Existují důkazy svědčící o genetickém původu trichotilománie. Tato porucha se vyskytuje častěji u jedinců s obsedantně-kompulzivní poruchou a jejich přímých příbuzných než u běžné populace.
Kulturní faktory ovlivňující diagnózu
Trichotilománie se projevuje podobnou měrou v různých kulLurách, ale data z jiných než západních zemí jsou omezená.
Diagnostické markery
Většina jedinců se přizná k vytrhávání vlasů; proto je kožní diagnóza jen zřídka zapotřebí. Kožní biopsie a dermoskopie jsou schopny odlišit trichotilománii od jiných příčin alopecie (vypadávání vlasů). U trichotilománie dermoskopie ukazuje mnoho charakteristických rysů, jako jsou například snížená hustota vlasů, krátké telesné ochlupení a zlámané vlasy různé délky.
Funkční důsledky trichotilománie
Trichotilománie je spojována s nepohodou stejně jako s narušením v sociální, Pracovní nebo v jiných důležitých oblastech. Může se vyskytovat nenávratné po-
škoze:
růstu vlasů a jejich kvality. Mezi méně časté zdravotní následky trichoti-
265
Obsedantně-kompulzivní poruchy
lománie patří purpura, poranění pohybového systému (např. syndrom karn'1 tunelu; zad, ramen a bolest krku), zánět očního víčka (blefaritida), poškoze ■ (např. vinou okusování vlasů opotřebované či zlomené zuby). Polyká chofágic) může vést k Ixichobezoárům s následnou bolestí břicha, obje
'zubů
Polykání vlasů ĚJ ba, objevme sp ?,
cení krve (hemateméza), nevolnosti, zvracení, zablokování či perforace střeva
Diferenciální diagnóza
Normální odstranění vlasů či manipulace s nimi. Trichotilománie bv n být diagnostikována, pokud se jedná o odstranění ochlupení za kosmetickými™ l (např. aby si jedinec vylepšil svůj vzhled). Mnoho jedinců si lirajc se svými vl ale lolo chování nestačí pro diagnózu Irichotilománie. Někteří jedinci mohou kousat, ale nikoli vytrhával; ani to nespadá pod diagnózu trichotilománie ^
Jiné obsedantně-kompulzivní a související poruchy. Jedinci s obsedantně-ko
pulzivní poruchou s obavami týkajícími se symetrie mohou vlasy vytrhával běhe svých rituálů zaměřených na symetrii a jedinci s dysmorfofobií mohou odstraňovat vlasy, které jim připadají ošklivé, asymetrické nebo abnormální; v takových přín3 dech se diagnóza trichotilománie nestanovuje. Klasifikace opakujícího se chování zaměřeného na tělo v jinak specifikovaných diagnózách obsedantně-kompulzivní a související poruchy vylučuje jedince, kteří jsou diagnostikování trichotilománií
Neurovývojové poruchy. V neurovývojových poruchách se může vytrháváni vlasů blížit definici stereotypu („Stereotypie" neboli stereotypní motorická porucha). Tiky velmi zřídka vedou k vytrhávání vlasů.
Psychotické poruchy. U jedinců s psychotickými poruchami může být vytrhávání vlasů reakcí na bludy či halucinace. V takových případech trichotilománie není diagnostikována.
Jiná somatická onemocnění. Trichotilománie se diagnostikuje, pokud lze vytrhávání či ztrátu vlasů připsat jinému somatickému onemocnění (např. zánětu kůže a dalším kožním problémům). Další příčiny jizvící alopecie (např. alopecie areata, androgenní alopecie, telogenní efluvium) nebo nejizvící alopecie (např. chronický diskoidní lupus erythematosus, centrální cenlrifugální jizevnatá alopecie, Pseudopelade, folikulitida, preparační folikulitida, keloidní akné nuchae) by měly být - \ i ženy u jedinců, kteří popírají váhávání vlasů. Biopsie nebo dermoskopie pleti mu/v být použita, aby odlišila jedince s trichotilománii od těch s kožním onemocněním.
Poruchy spojené s užíváním látek. Příznaky vytrhávám vlasů mohou být zhoršeny některými látkami, například stimulancii, že by však byly tyto látky hlavní příčinou perzistentního vytrhávání, je méně pravděpodobné.
Komorbidita
Trichotilománie je často doprovázena dalšími psychickými poruchami, nejčastěji velkou depresivní poruchou a exkoriací. Opakované příznaky zaměřené na tělo jiné než vytrhávání vlasů nebo exkoriace (např. kousání nehtů) se vyskytují u většiny jedinců s trichotilománií a mohou být zvlášť diagnostikovány jako další z nb-sedantnč-kompulzivních a přidružených poruch (např. porucha s opakujícím W chováním zaměřeným na tělo).
pxkoriace (Porucha narušování kůže) 698.4 (L98.1)
Diagnostická kritéria
Opakované narušování kůže ústící v kožní léze.
n Orjakované pokusy o omezení či zastavení narušování kůže.
r Narušování kůže způsobuje klinicky významnou nepohodu nebo funkční narušení v sociální, pracovní nebo jiných důležitých oblastech.
n Narušování kůže nemůže být připsáno fyziologickým účinkům látek (např. kokainu) nebo jinému somatickému onemocnění (např. svrabu).
n Narušování kůže není možné lépe vysvětlit příznaky jiné duševní poruchy (např. bludů, hmatových halucinací v psychotické poruše, pokusům o vylepšení domnělých nedostatků nebo vad ve vzhledu u dysmorfofobie, stereotypům u poruchy se stereotypními pohyby nebo úmyslu zranit se v rámci nesobevra-žedného sebepoškozuvání).
Diagnostické znaky
Základním znakem exkoriace (poruchy narušování kůže) je opakované narlitování vlastní kůže (kritérium A). Nejčastěji narušované oblasti jsou obličej, paže, ruce, ale mnoho jedinců narušuje kůži na několika částech těla. Jedinci mohou narušovat zdravou kůži, menší nerovnosti kůže, léze, jako jsou pupínky nebo mozoly, nebo strupy z předchozího narušování. Většina jedinců využívá k narušování nehty, ale mnoho používá i pinzety, špendlíky a další předměty. Kromě narušování kůže tímto způsobem může jedinec kůži třít, mačkat, bodat či kousat. Jedinci trpící exkoriací často tráví významnou dobu svým narušovacím chováním, někdy i několik hodin denně; takové narušování může trvat měsíce i roky. Kritérium A vyžaduje, aby narušování kůže vedlo k lézím, i když jedinci s touto poruchou se často pokoušejí skrýt či zamaskovat takovéto léze (např. použitím líčidel či oblečení), jedinci s exkoriací podstoupili opakované pokusy omezit či zastavit narušování kůže (kritérium B).
Kritérium C naznačuje, že narušování kůže způsobuje klinicky významnou nepohodu nebo ftmkční narušení v sociální, pracovní nebo v jiných důležitých oblastech. Termín nepohoda obsahuje negativní pocity, které mohou jedinci s poruchou narušování kůže prožívat, jako jc například pocit ztráty kontroly, rozpaky a stud. Významné narušení se může projevit v několika oblastech života (např. sociální, pracovní, studijní či ve volném čase), zčásti kvůli vyhýbání se sociálním situacím.
Přidružené znaky podporující diagnózu
Narušování kůže může být doprovázeno škálou chování a rituálů týkajících se kůže či strupů. Jedinci tedy mohou vyhledával specifický druh strupu k odtržení, mohou ho zkoumat, hrát si s ním, vkládat jej do úst či kůži po odtržení polykat. Narušování kůže může být předcházeno různými emocionálními stavy. Narušování kůže může být vyvoláno pocity úzkosti či nudy, může být předcházeno zvyšujícím se pocitem napětí (buď těsně před narušováním kůže, nebo během pokusu odolat nutkání narušovat kůži) a může vést k pocitu uspokojení, úlevy nebo uvolnění, když dojde k odstranění kůže či strupu. Někteří jedinci uvádějí, že provádějí exkoriací jako reakci na malé nerovnosti na kůži nebo aby ulevili nepříjemným tělesným pocitům. Bolest není vždy uvedena jako doprovodný jev narušování kůže. Někteří jedinci narušují wži s větším uvědoměním (s předcházejícím napětím a následnou úlevou), zatímco |iní narušují kůži více automaticky (když sc narušování objeví bez předcházejícího aaPětí a hez plného uvědomění), u mnoha jedinců je způsob narušování smíšený.
266
267
Obsedantně-kompulzivní poruchy
Obsedantně-kompulzivní poruchy
Narušování kůže obvykle neprobíhá v přítomnosti dalších jedinců kromě bľ V ■ rodinných příslušníků. Někteří jedinci uvádějí, že narušovali kůži ostatních lTdí ^
Prevalence
V běžné populaci jc celoživotní prevalence exkoriace u dospělých 1 4 % -chu vyšší. Tři čtvrtiny či více jedinců s exkoriací jsou ženy. To s vysokou pr^'ri^ podobností odráží pravý poměr pohlaví, i když to může také poukazovat na ' dílné vyhledávání léčby dané genderovými a kulturními postoji k zevnějšku l°Z~
Vývoj a průběh
Jedinci s exkoriací mohou být různého věku, avšak narušování kůže začíná během dospívání, mnohdy se vyskytuje souběžně s nástupem puberty n h° po něm následuje. Porucha často začíná současně s kožním onemocněním iaV ,0 například akné. Oblasti narušování kůže se mohou časem měnit. Obvyklý průběh je chronický, pokud není léčena, má často tendence přicházet a odcházet ve vlnácl U některých jedinců může porucha přicházet a odcházet týdny, měsíce i roky
Rizikové a prognostické faktory
Genetické a fyziologické. Kxkoriace je častější u jedinců s obsedantně-kompulzivní poruchou a jejich přímých rodinných příslušníků než u běžné populace
Diagnostické markery
Mnoho jedinců s exkoriací se přizná k narušování kůže; a proto je dermatologická diagnostika zapotřebí velmi zřídka. Ovšem tato porucha může mít charakteristické rysy na histopatologii.
Funkční důsledky exkoriace (poruchy narušování kůže)
Exkoriace je spojována jak s nepohodou, tak s narušením v sociální a pracovní oblasti. Většina jedinců s tímto onemocněním tráví minimálně hodinu denně narušováním, myšlením na narušování a bránění se nutkání narušovat. Mnoho jedinců uvádí, že se vyhýbají společenským událostem či zábavě, stejně jako se vyhýbají vycházení na veřejnost. Většina jedinců s touto poruchou též uvádí, že jim exkoriace narušuje pracovní režim přinejmenším v rozmezí dnů či týdnů. Významná část studentů s exkoriací uvádí, že zameškala školu, měla problémy s plněním školních povinností či problémy s učením způsobené narušováním kůže. Zdravotní komplikace spojené s exkoriací zahrnují poškození tkáně, zjizvení a infekce; tyto komplikace mohou být i životu nebezpečné. Ve výjimečných případech se vyskytuje i synovitida zápěstí způsobená chronickým narušováním kůže. Narušování kůže často ústí ve významné poškození tkáně a zjizvení. Často vyžaduje léčbu antibiotiky kvůli infekci, případně může vyžadovat i operaci.
Diferenciální diagnóza
Psychotické poruchy. Narušování kůže se může objevit jako reakce na bludy (tj. parazitóza) nebo hmatové halucinace (tj. pocit svědění) u psychotické poruchy. V takových případech by exkoriace neměla být diagnostikována.
Jiné obsedantně-kompulzivní poruchy a související poruchy. Přehnané mytí jako reakce na obseso zaměřené na kontaminaci u jedinců s obsedantně-kompulzivní poruchou může vést ke kožním lézím a narušování kůže se může vyskytnout u jedinců s dysmorfofobií, kteří narušují svou kůži pouze kvůli obavám o vzhled; v takových případech by exkoriace neměla být diagnostikována. Popis poruch zaměřených na opakující se chování zaměřené na tělo u jiných obsedantně-kompulzivních a souvisejících poruch vylučuje jedince, jehož příznaky odpovídají kritériím pro exkoriací.
268
ovvvojové poruchy. Porucha se stereotypními pohyby se může vyznačovat ■ťvním sebepoškozujícím chováním; k jejímu nástupu však dochází v raném vý-kpetiti ^dobí. Například jedinci s neurogenetickým onemocněním Prader-Williho vojovein ^oliou mít raný rástup narušování kůže a jejich příznaky mohou splňovat syndrom ^ stereotypní muiorjckou poruchu. Zatímco tiky u jedinců s Tourettovým ^ndromem mohou vést k sebezraňování, chování u exkoriace není tikové.
ny se somatickými příznaky a související poruchy. Exkoriace není dia-tikována v případě, že je kožní léze možné primárně přiřadit ke klamavému chování u faktitivní (předstírané) poruchy.
liné poruchy. Exkoriace není diagnostikována v případě, že je narušování kůže možné přiřadit k záměru poranit sebe sama, který je charakteristický pro nesebe-"ažedné sebepoškozování.
liné somatická onemocnění. Exkoriace není diagnostikována v případě, že jc amšování kůže možné připsat jinému somatickému onemocnění. Například svrab n knžní onemocnění spojené se závažným svěděním a škrábáním. Avšak exkoriace může být urychlena či zhoršena kožním onemocněním v jejím pozadí. Například akné může vést ke škrábání a narušování, které může být spojeno s komorbidní exkoriací Odlišení mezi těmito dvěma klinickými situacemi (akné se škrábáním a narušováním vs. akné s komorbidní exkoriací) vyžaduje posouzení, do jaké míry se jedincovo narušování stalo nezávislým na přidruženém stavu kůže.
Poruchy vyvolané užíváním látek/léků. Příznaky narušování kůže mohou být vyvolány látkami (např. kokain), v tomto případě by exkoriace neměla být dia-aiiostikována. Pokud je takové narušování kůže klinicky významné, měla by být zvážena diagnóza obsedantně-kompulzivní poruchy vyvolané užíváním látek/léků.
Komorbidita
Exkoriace je často doprovázena dalšími duševními poruchamr. Mezi tyto poruchy patří obsedantně-kompulzivní porucha a trichotiloménie (porucha vytrhávání vlasů), stejně jako velká depresivní porucha. Jiné repetitivní chování zaměřené na tělo než narušování kůže a vytrhávání vlasů (např. okusování nehtů) se objevuje u mnoha jedinců s exkoriací a může si vyžádat další diagnózu jiné specifické obsedantně-kompulzivní a související poruchy (tj. porucha opakujícího se chování zaměřeného na tělo).
Obsedantně-kompulzivní poruchy vyvolané užíváním látek/léků a související poruchy
Diagnostická kritéria
A. V klinickém obraze převládají obsese, kompulze, narušování kůže, vytrhávání vlasů, další opakující se chování zaměřené na tělo nebo další příznaky charakteristické pro obsedantně-kompulzivní a související poruchy.
B. Existují důkazy z anamnézy, vyšetření nebo laboratorní nálezy (l) i (2):
1. Příznaky v kritériu A se vyvinuly během inluxikaco nebo brzy po ní, při odvykacím stavu či po expozici lékům.
2. Tato látka/lék je schopna vytvořit příznaky z kritéria A.
269