Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresem
Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresem
vzorec symptomů PTSD reakcí na stresor, ktcrý nesplňuje kritérium A n (např. opustení manželem/manželkou, propuštění z práce). pro PTsD
Jiné posttraumatické poruchy a onemocnění. Ne všechna psychopat 1
lusíbýtr- ■ °8'e' istupu a ých reál
tremni stresor splňuje kriteria |me dusevm poruchy, měly by být tyto rli
StnnnVpnv místil lilaotiÁ™ PTQľl r.«kf> .nnlníní - tm,lA J)___í- l    - ag"ÓZy
která se vyskytuje u jedinců vystavených extxéiimímu stresoru, musí být 'm t"""6" čítána PTSD. Tato diagnóza vyžaduje, aby trauma předcházelo nástupu neb ne?fi~ šení relevantních symptomů. Pokud nadto vzorec symptomatických reakc ° '
stanoveny místo diagnózy PTSD noho spoločne s touto diagnózou. Jiné dia ■ a onemocnění jsou vyloučeny, pokud lze symptomy lépe vysvětlit na základě PT<al (např. symptomy panické poruchy, které se vyskytují pouze tehdy, je-li jedine
au ■
diagnózu
vystaven připomínkám traumatické události). Pokud jsou závažné, mohou symptomatických reakcí na extrémní stresor vyžadovat samostatnou H,-=rZC-rCe (napr. disociativm amnézie).
Akutní stresová porucha. Akutní stresová porucha se odlišuje od PTSD protože vzorec symptomů akutní stresové poruchy je omezen trváním od 3 dnů do 1 měsíce po vystavení traumatické události.
Úzkostné poruchy a obsedantně-kompulzivní porucha. U OCD so objevují rekurentní vtíravé myšlenky, ty však splňují definici obsese. Kromě toho nejsou tyto vtíravé myšlenky spojeny s prožitou traumatickou událostí, obvykle jsou přítomné kompulze a typicky chybí další symptomy PTSD nebo akutní stresové poruchy. Iri-tabilita, disociativní symptomy panické poruchy ani vyhýbavost, podrážděnost a úzkostnost u generalizované úzkostné poruchy nejsou spojeny s konkrétní traumatickou událostí. Symptomy separační úzkostné poruchy zjevně jasně spojeny se separací od domova, a ne s traumatickou událostí.
Velká depresivní porucha. Velké depresivní poruše může, ale nemusí předcházet traumatická událost a měla by být diagnostikována, pokud chybí další symp-Lomy PTSD. Velká depresivní porucha nezahrnuje žádný ze symptomů kritérií B nebo G pro PTSD. Nezahrnuje ani řadu symptomů z kritérií D nebo E pro PTSD.
Poruchy osobnosti. Vztahové problémy, které začaly nebo se silně zhoršily po vystavení traumatické události, mohou spíše svědčit pro PTSD než poruchy osobnosti, zatímco u poruchy osobnosti jsou tyto problémy očekávány nezávisle nu jakémkoli vystavení traumatu.
Disociativní poruchy. Disociativní amnézii, disociativní poruše identity a poruše depersonalizace-derealizace může, ale nemusí předcházet vystavení traumatické události a tyto poruchy mohou, ale nemusí zahrnovat souběžně se vyskytující symptomy PTSD. Pokud jsou však splněna všechna kritéria pro PTSD, měl by být zvážen podtyp PTSD „s disociativními symptomy".
Konverzní porucha (porucha s funkčními neurologickými příznaky). Novy začátek somatických symptomů v kontextu posttraumatického stresu může svědčit spíše pro PTSD než pro konverzní poruchy.
Psychotické poruchy. Flashbacky u PTSD je třeba odlišovat od iluzí, halucinací a jiných poruch vnímání, které se mohou objevovat u schizofrenie, krátke psychotické poruchy a jiných psychotických poruch, depresivních a bipolárních poruch s psychotickými znaky, dcliria, poruch vyvolaných užíváním látek/leku a psychotických poruch způsobených jiným somatickým onemocněním.
294
tické poškození mozku (Traumatic Brain Injury). Dojde-li k poranění Trauma     ^ traumatické události (např. traumatická nehoda, výbuch bomby, mozku v f01)tej;c] mohou se objevit symptomy PTSD. Událost způsobující poranění úraz krční pa     .     Qvat       pSVChickv Lraumatizující událost. Neurokognitivní mozku muže pxe     _ ______t:_i.:,.„ „„;'—™„,u, , „m„t™„ dtqti m má.
ľ^tnntomv související a uaumu^j... ---------------_,_r.....-----
ě nevylučují a mohou se vyskytovat souběžně. Symptomy dříve nazývané posl-f'"tužní (např. bolesti hlavy, závrať, citlivost na světlo nebo zvuk, podrážděnost, pro-hľ'1 IV se soustředěním) se mohou vyskytovat u populace s poraněním mozku i bez anění mozku včetně jedinců s PŤSD. Jelikož se symptomy PTSD a neurokogni-í'vní symptomy související s poraněním mozku mohou překrývat, diferenciální dia-óza mezi PTSD a symptomy neurokognitivní poruchy zapříčiněné poraněním mozku může být provedena na základě přítomnosti symptomů, jimiž se obě poruchy liší Zatímco znovuprožívání a vyhýbání jsou charakteristické pro PTSD, a nikoliv go poranění mozku, přetrvávající deznrientace a zmatek jsou specifické spíše pro poranění mozku (neurokognitivní důsledky) než pro PTSD.
Komorbidita
Jedinci s PTSD mají o 80 % větší pravděpodobnost vzniku symptomů, které splňují diagnostická kritéria pro nejméně jednu další duševní poruchu (např. depresivní, bipolární či úzkostnou poruchu nebo poruchu užívání látek) než jedinci bez PTSD. Komorbidita poruchy užívání látek a poruchy chování je běžnější u mužů než u žen. Mezi americkým vojenským personálem a válečnými veterány, kteří se účastnili nedávných válek v Afghánistánu a Iráku, je souběžný výsky L PTS1) a mírné TPM 48 %. I když většina malých dětí s PTSD má také nejméně jednu další diagnózu, vzorce komorbidity jsou odlišné od dospělých, kdy u dětí převládá výskyt poruchy opozičního vzdoru a porucha separační úzkosti. Mezi PTSD a vážnou neurokognitivní poruchou existuje významná komorbidita a obě poruchy mají některé symptomy, které sc překrývají.
Akutní stresová porucha 308.3 (F43.0)
Diagnostická kritéria
A. Vystavení skutečné nebo hrozící smrti, vážnému zranění nebo sexuálnímu násilí jedním (nebo více) z následujících způsobů:
1. Přímý zážitek traumatické události.
2. Být osobně svědkem traumatické události, která se stala jiným lidem.
3. Dozvědět se, že se traumatická událost stala blízkému rodinnému příslušníkovi nebo blízkému příteli.
Poznámka: V případech skutečné nebo hrozící smrti člena rodinv nebo přítele musí událost zahrnovat násilí nebo nehodu.
4. Zážitek opakovaného nebo extrémního vystavení nepříjemným detailům traumatické události (např. osoby, které náhodou najdou mrtvé tělo, policisté, kteří jsou opakovaně vystavováni detailům o zneužívání dětí). Poznámka: Neplatí to pro vystavení prostřednictvím elektronických médií, te-
^ levize, filmu nebo fotografií, pokud toto vystavení nesouvisí se zaměstnáním. B- Přítomnost devíti (nebo více) z následujících symptomů z jakékoli z těchto pěti kategorií: vtíravé myšlenky, negativní nálady, disociace, vyhýbání se, vzruši-vost, které začaly nebo se zhoršily poté, co se traumatická událost odehrála:
295
Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresem
Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresem
Vtíravé symptomy
1. Opakující se, nechtěné a vtíravé stresující vzpomínky na traumatickou H-lost. Poznámka: U dětí se může objevovat repetitivní hra, ve které H'^ vyjadřuje témata nebo aspekty traumatické události.
2. Opakující se stresující sny, jejichž obsah a/nobo dopad souvisí s traura ť kou událosLí. Poznámka: U dětí se mohou objevovat děsivé sny bez ro °' znatelného obsahu.
3. Disociativní reakce (např. flashbacky), kdy se jedinec cítí nebo kdy jean-jako by se traumatická událost opakovala. (Tyto reakce se mohou dít v kon' tinuu, přičemž extrémní projevy zahrnují úplnou ztrátu uvědomování ' skuLečného okolí.) Poznámka: Děti si mohou při bře přehrávat (a znovu prožívat) prožitá IraumaLa.
4. Intenzivní nebo prodloužená psychická nepohoda při vystavení interním nebo externím podnětům, které symbolizují nebo připomínají nějaký aspekt traumatické události.
Negativní nálada
5. Přetrvávající neschopnost prožívat pozitivní emoce (např. štěstí, uspokojení nebo pocity lásky a náklonnosti).
Disociativní symptomy
6. Změněné vnímání reality okolí nebo sebe samého (např. vidět se z jiné perspektivy, vidět věci jako v mlze, zpomalené vnímání času).
7. Nescbopnost pamatovat si důležitý aspekt traumatické události (typicky vlivem disociativní amnézie, a nikoli jiných faktorů, jako je poranění hlavy, alkohol nebo drogy).
Symptomy vyhýbání se
8. Snaha vyhýbat se stresujícím vzpomínkám, myšlenkám nebo pocitům vztahujícím se k traumatické události nebo s traumatickou událostí úzce spojenými.
9. Vyhýbání se nebo snaha vyhýbat se externím připomenutím (lidem, místům, rozhovorům, aktivitám, předmětům, situacím), která vyvolávají stresující vzpomínky, myšlenky nebo pocity vztahující se k traumatické události nebo které jsou s traumatickou událostí úzce spojené.
Symptomy vzrušivosti
10. Poruchy spánku (např. potíže usnout, přerušovaný spánek nebo neklidný spánek).
11. Podrážděnost a řmčvivó výbuchy (už při malé nebo žádné provokaci) typicky vyjadřované jako verbální nebo fyzická agrese vůči lidem nebo předmětům.
12. Hypervigilita (nadměrná bdělost/ostražitost).
13. Problémy se soustředěním.
14. Snížen}' práh úlekové reakce.
C. Trvání poruchy (symptomy v kritériu H) je 3 dny až 1 měsíc po vystavení traumatu. Poznámka: Symptomy typicky začínají okamžitě po traumatu, ale ke splnění kritérií pro diagnózu poruchy je nutné jejich přetrvání nejméně po 3 dny až jeden měsíc.
D. Porucha způsobuje klinicky závažnou nepohodu nebo funkční narušení v sociální, pracovní nebo jiné důležité oblasti života.
E. Poruchu nelze přičíst fyziologickým účinkům látky (např. léky, alkohol) nebo jinému somatickému onemocnění (např. mírnému poranění mozku), ani ji nelze vysvětlit existencí krátké psychotické poruchy.
Diag
nostické znaky
nakem akutní stresové poruchy je rozvoj charakteristických symp-
Klíčovýin ^ ^ ^ ^ ^ měsíc.e po vystavení jedné nebo více traumatickým tomu tr píím0 zažívané traumatické události zahrnují mimo jiné zážitek války, událostem. j~ *      ,     . .,. ... i-------i„.í_x._.í x.._:_i„< .í,.i. i------ ------*t_jí
ať v roli vojáka.
nebo civilisty, hrozící nebo skutečný fyzický útok (např. sexuální
■ľ f rzické napadení, účast ve vojenské bitvě, fyzické týrání a/nebo sexuální ná-°r   dětství únos, zajetí v pozici rukojmího, teroristický útok, mučení), přírodní Vf Gfv nebo lidmi způsobené katastrofy (např. zemětřesení, hurikán, pád leta-T ážné nehody (např. vážné nehody motorových vozidel, průmyslová nehoda). H t' může sexuální násilí zahrnovat vývojově nevhodné sexuální zážitky bez ^    kého násilí nebo zranění. Život ohrožující nemoc nebo závažné somatické fyzic e'_      I)emusí být nutně považovány za traumatickou událost. Mimořádné °H°losti ve zdravotnictví, které se pokládají za traumata, jsou především náhlé ka-l trofické události (např. procitnutí během operace, anafylaktický šok). Stresující dálosli které nemají vážné traumatické složky uvedené v kritériu A, mohou vést t! noruše přizpůsobení, ale ne k akutní stresové poruše.
Klinické projevy akutní stresové poruchy jsou u každého jedince jiné, ale ty-jeky zahrnují úzkostnou reakci, která obsahuje nějakou formu opětovného prožívání traumatické události nebo reakci na traumatickou událost. U některých jedinců převládají disociativní symptomy nebo symptomy odtržení, i když tito edinci typicky také vykazují silnou emocionální nebo psychickou reaktivitu na připomínky traumatu. U jiných jedinců se může objevit silná hněvivá reakce, která je charakterizována podrážděnými nebo potenciálně agresivními reakcemi. Celý obraz symptomů musí být přítomen nejméně 3 dny po traumatické události a lze ho diagnostikovat do 1 měsíce po události. Symptomy, které se objevují okamžitě po události, ale zmizí za méně než 3 dny po události, nesplňují kritéria akutní stresové poruchy.
Být svědkem traumatické události zahrnuje mimo jiné pozorování hrozícího nebo vážného zranění jiné osoby, nepřirozené smrti, fyzického nebo sexuálního týrání jiné osoby při násilném napadení, domácího násilí, nehody, války nebo závažné zdravotní komplikace (např. život ohrožující krevní sraženina) u vlastního dítěte. Nepřímé vystavení, kdy se jedinec dozví o traumatické události, je omezeno na zážitky, které se staly blízkým příbuzným nebo přátelům a musí být násilné a/nebo se stát v důsledku nehody (např. smrt z přirozených příčin nesplňuje kritéria). Takové události zahrnují násilné napadení, sebevraždu, vážnou nehodu, vážné zranění. Porucha může být vážná nebo dlouhotrvající zejména v případě, kdy se jedná o stresor, který je úmyslný a objevuje se ve vztahu s jinou osobou (např. týrání, sexuální násilí). Pravděpodobnost rozvoje této poruchy se může zvyšovat s intenzitou fyzické blízkosti stresom.
Traumatická událost může být znovuprožívána různými způsoby. Běžně má jedinec rekurentní, nechtěné a vtíravé vzpomínky na traumatickou událosL (kritérium Bl). Znovuprožití zahrnuje spontánní nebo opakující se vzpomínky na událost, které se obvykle dějí v reakci na podnět připomínající traumatický zážitek (např. zvuk píchnuté pneumatiky vyvolá vzpomínky na výstřely). Tyto vtíravé vzpomínky obvykle zahrnují senzorické (např. intenzivní horko připomíná prožitý požár), emocionální (např. strach z pobodání) nebo fyziologické složky (kdy člověk nemůže popadnout dech podobně, jako to zažíval, když se topil).
Stresující sny mohou obsahovat témata, ve kterých je znovu přehrávána samotná událost nebo která jsou tematicky spojena s hlavními hrozbami traumatické události. (Například u člověka, který přežil autonehodu, mohou sny obsahovat automobilové nehody obecně; v případě vojáka mohou sny zobrazovat zranění utrpěná jinak než v bitvě.)
296
297
Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresem
Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresem
Disociativní stavy mohou trvat od několika vteřin až po několik hod
m, nebo
dokonce dní, a jedinec během nich znovu prožívá složky traumatické udál a ch ová se, jako by traumatickou událost právě v daný okamžik prožíval Přest v jsou disociativní reakce u traumatické události běžné, z hlediska diagnostiková2*-akulní stresové poruchy lze zvažovat pouze disociativní reakce, které trvají dél' než 3 dny po vystavení traumatu. U malých dělí se může přehrávání prožitého trau matu objevovat při hře a může zahrnovat disociativní momenty (napr. dítě které přežilo autonehodu, může při hře opakovaně narážet jedním autíčkem do druhého soustředěným a stresujícím způsobem). Tyto epizody, časLo nazývané ílashbackv jsou typicky krátké, bývají však spojené s pocitem, že se traumatická událost odehrává v současném okamžiku, místo aby si ji jedinec pamatoval jako minulou událost, a jsou spojovány s významnou mírou nepohody.
Někteří jedinci s touto poruchou nemají vtíravé vzpomínky na událost samotnou, ale zažívají intenzivní psychickou nepohodu nebo fyziologickou reakci, pokud jsou vystaveni spouštěcím událostem, které připomínají nebo symbolizují nějaký aspekt traumatické události (např. jakýkoliv větrný den po prožití hurikánu, vstup do výtahu po znásilnění ve výtahu, spatření někoho, kdo připomíná útočníka) Spouštěcí podnět může být i fyzický vjem (např. pocit horka po prožití požáru, člověku po úrazu hlavy sc točí hlava), a to hlavně u jedinců s vysoce somatickými projevy. Jedinec může být dlouhodobě neschopný pociťovat pozitivní emoce (např. štěstí, radost, uspokojení nebo emoce související s intimitou, něhou a sexualitou) ale může zažívat negativní emoce jako smutek, hněv, vinu nebo pocit hanbv.
/měny vědomí zahrnují depersonalizaci, pocit odtržení sebe sama (jedinec např. vidí sám sebe z druhé strany místnosti) nebo derealizace, kdy jedinec vnímá okolí zkresleně (např. pocit, žc sc věci pohybují zpomaleně, vidí věci jako v mlze, není si vědom událostí, které by normálně vnímal). Někteří jedinci také mluví o neschopnosti pamatovat si důležitý aspekt traumatické události, o kterém se předpokládá, že byl uložen v paměti. Tento symptom nelze přičíst disociativní amnézii, poranění hlavy, alkoholu nebo drogám.
Jedinec sc trvale vyhýbá podnětům spojenjhn s traumatem. Může odmítat mluvit o traumatickém zážitku nebo může používat strategie -vyhýbání se, aby si své emocionální reakce uvědomoval jen v minimální míre (např. nadměrné pití alkoholu při vzpomínce na traumatický zážitek). Tyto strategie vyhýbání mohou znamenat, že se jedinec vyhýbá sledování televizních zpráv týkajících se traumatického zážitku, odmítá se vrátit na pracoviště, kde došlo k traumatické nehodě, nebo se vyhýbá interakcím s lidmi, s nimiž sdílí zážitek stejné traumatické události.
U jedinců s akutní stresovou poruchou jo velmi běžné, že mají problémy s usínáním a přerušovaným spánkem, jež mohou souviset s nočními můrami nebo nadměrnou vzrušivostí, která brání adekvátnímu spánku. Jedinci s akutní stresovou poruchou mohou být prchliví a mohou být dokonce verbálně nebo í fyzicky agresivní už po mírné nebo nulové provokaci (např. křičí na lidi, dostávají se do rvaček, ničí předměty). Akutní stresová porucha je často charakterizována zvýšenou citlivostí na potenciální hrozbu včetně situací, které souvisí s traumatickým zážitkem (např. následně po automobilové nehodě je jedinec výrazně citlivý na hrozbu, kterou potenciálně představují automobily nebo nákladní vozidla), i těch, které s traumatickou událostí nesouvisejí (např. strach z infarktu). Běžně se objevují potíže se soustředěním včetně potíží pamatovat si každodenní události (např. zapomínání vlastního telefonního čísla) nebo potíže soustředit se na určité činnosti (např. delší sledování konverzace). Jedinci s akutní stresovou poruchou mohou přehnaně reagovat na neočekávané podněty a vykazovat snížený práh úlekové reakce nebo přecitlivělost vůči hlasitým zvukům nebo nečekaným pohybům (např. jedinec leknutím vyskočí při zaslechnutí zvonění telefonu).
přidružené znaky podporující diagnózu
Jedinci s akutní stresovou poruchou mají často katastrofické nebo extrémně ne-ativní myšlenky týkající se jejich role v traumatické události, jejich reakce na traumatický zážitek nebo pravděpodobnosti budoucího ohrožení. Například jedinec akutní stresovou poruchou může cítit přehnanou vinu, protože nedokázal zabránit traumatické události nebo sc nedokázal úspěšněji přizpůsobit traumatickému zážitku. Jedinci s akutní stresovou poruchou mohou také své symptomy interpretovat katastrofickým způsobem, takže flashbacky nebo emocionální otupění mohou být interpretovány jako příznak zhoršení duševních schopností. Je běžné, že jedinci s akutní stresovou poruchou zažívají v prvním měsíci po vystavení traumatu nické z4cnvaty, které mohou být spouštěny připomínkami traumatu nebo se mohou objevovat zcela spontánně. Kromě toho jedinci s akutní stresovou poruchou mohou vykazovat chaotické nebo impulzivní chování. Například mohou řídit auto nebezpečným způsobem, činit iracionální rozhodnutí nebo přehnaně riskovat. U dětí se může objevit významná separační úzkost potenciálně manifestovaná přehnanou potřebou pozornosti pečovatelů. V případě zármutku nad smrtí blízké osoby, k níž došlo za Lraumatických okolností, mohou symptomy akutní stresové poiuchy zahrnovat akutní reakci zármutku. V těchto případech mohou symptomy znovuprožívání, disociativní symptomy a symptomy vzrušivostí zahrnovat reakce na ztrátu, jako jsou vtíravé vzpomínky na okolnosti smrti dané osoby, popírání faktu, že osoba zemřela, pocit hněvu z takové smrti. Postkontuzní symptomy (např. bolesti hlavy, závrať, citlivost na světlo nebo zvuk, podrážděnost, problémy se sou-středéním)/ktoré se běžně vyskytují po mírném traumatickém poranění mozku, jsou také často zjišťovány u jedinců s akutní stresovou poruchou. Postkontuzní symptomy jsou stojně běžné u populace s poraněním mozku jako u populace bez poranění mozku a častý výskyt postkontuzních symptomů může být přičítán symptomům akutní stresové poruchy.
Prevalence
Prevalence akutní stresové poruchy u populací nedávno vystavených traumatu (tj. do 1 měsíce od vystavení traumatu) se liší podle povahy události a kontextu, ve kterém je hodnocena. Jak u populace v USA tak u populací mimo USA bývá akutní stresová porucha identifikována u méně než 20 % případů následně po traumatických událostech, které nezahrnují interpersonální napadení; u 13-21 % nehod motorových vozidel, 14 % mírných traumatických poranění mozku, 19 % napadení, 10 % vážných popálenin a 6-12 % průmyslových nehod. Vyšší procenta (tj. 20-50 %) jsou zjišťována po interpersonálních traumatických událostech včetně napadení, znásilnění a případů, kdy je jedinec svědkem zastřelení více osob.
Vývoj a průběh
Akutní stresovou poruchu nelze diagnostikovat před uplynutím 3 dnů po traumatické události. I když akutní stresová porucha může po 1 měsíci přejít v posttrauma-tickou stresovou poruchu (PTSD), může to také být pouze přechodná stresová reakce, která do 1 měsíce po traumatické události ustoupí a nerozvine se v PTSD. Přibližně u poloviny jedinců s akutní stresovou poruchou se akutní stresová porucha nakonec rozvine v PTSD. Může dojít ke zhoršení symptomů v průběhu prvního měsíce, často v důsledku trvalých životních stresorů nebo dalších traumaLických událostí.
Formy znovuprožívání se mohou lišit mezi věkovými skupinami. Na rozdíl od dospělých nebo adolescentů se mohou u malých dětí objevovat děsivé sny bez obsahu, který by zřetelně odrážel aspekty traumatu (např. dítě se opakovaně budí strachem po prožití traumatu, ale není schopné uvést obsah snu do souvislosti s traumatickou událostí). U dětí do šesti let je větší pravděpodobnost než starších dětí, že budou vyjadřovat znovuprožívání traumatu prostřednictvím hry, která přímo
298
299
Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresen
nebo symbolicky odkazuje na prožité trauma. Napríklad velmi malé dítě, které pfe. žilo pcížár, může kreslit obrázky plamenů. U malých dčtí se nemusí nutně manifestovat reakce strachu v době vystavení nebo znovuprožívání traumatu. Rodiče typicky zjišťují u dětí širokou řadu emocionálních nebo behaviorálních změn, jako je hněv, pocit viny a emocionální uzavřenost, a dokonce nadměrně pozitivní afekty u malých dětí, které byly traumatizovaný. I když se mohou děti připomínkám trau. matu vyhýbat, jindy se mohou takovými připomínkami přehnaně zaobírat (např malé dítě, které pokousal pes, neustále mluví o psech, ale nechce jít ven, protože se bojí, že tam nějakého psa potká).
Rizikové a prognostické faktory
Temperamentové. Rizikové faktory zahrnují předchozí duševní poruchy, vysokou úroveň negativní afektivity (neuroticismus), větší vnímanou závažnost traumatické události a vyhýbání se jako styl vyrovnávání se s traumatem. Katastrofické hodnocení traumatického zážitku často charakterizované přehnaným očekáváním budoucí hrozby, vinou nebo bezmocí je silnou indikací akutní stresové poruchy.
Environmentálni. Jedinec musí být především vystaven traumatické události, aby u něj existovalo jakékoliv riziko vzniku akutní stresové poruchy. Rizikové faktory poruchy zahrnují historii předchozího traumatu.
Genetické a fyziologické. Větší riziko výskytu akutní stresové poruchy je u žen. Zvýšená reaktivita, která se odráží zvýšenou úlekovou reakcí na zvukové vjemy, existující už před vystavením traumatu, zvyšuje riziko vzniku akutní stresové poruchy.
Kulturní faktory ovlivňující diagnózu
Profil symptomů akutní stresové poruchy se může lišit mezi kulturami, zejména co se týče ďisociativních symptomů, nočních můr, vyhýbání se, somatických symptomů [např. závrať, neschopnost popadnout dech, pocity horka). Kulturní syndromy a idiomy pro nepohodu utvářejí lokální podobu akutní stresové poruchy. Některé kulturní skupiny mohou vykazovat varianty disociativních reakcí, jako je posedlost nebo stavy transu, v prvním měsíci po vystavení traumatu. Panické symptomy v rámci akutní stresové poruchy mohou být výrazné u Kambodžanů z důvodu asociace s panickými záchvaty khyál a u Latinoameričanů z důvodu asociace s ataquo de nervios.
Diagnostické faktory vázané na pohlaví
Akutní stresová porucha je častější u žen než u mužů. Neurobiologické rozdíly spojené s pohlavím mohou přispívat ke zvýšenému riziku výskytu akutní stresové poruchy u žen. Zvýšené riziko poruchy u žen může být částečně vysvětleno větší pravděpodobností vvsiavuní typům traumatických událostí s vysokým podmíněným rizikem výskytu akutní stresové poruchy, jako je znásilnění a jiné interpersonální násilí.
Funkční důsledky akutní stresové poruchy
Funkční narušení v sociální, vztahové nebo pracovní oblasti se vyskytuje u osob, které přežily nehodu, napadení, znásilnění a u kterých vznikla akutní stresová porucha. Extrémní úroveň úzkosti, jež může souviset s akutní stresovou poruchou, muže narušovat spánek, hladinu energie a schopnost plnit úkoly. Vyhýbání se může mít u akutní stresové poruchy za následek obecně únik z mnoha situací, které jsou vnímány jako potenciálně ohrožující, což může vést k vyhýbání se návštěvám lékařů, neochota jet automobilem na důležité schůzky a absence v práci.
Traumatické poruchy a poruchy spojené se stresem
Diferenciální diagnóza
Poruchy přizpůsobení. U poruchy přizpůsobení může míl stresor jakoukoli ávažnost, a" ne závažnost a typ vyžadované kritériem A u PTSD. Diagnóza poruchy přizpůsobení se používá, pokud reakce na událost podle kritéria A nesplňuje kritéria akutní stresové poruchy (nebo jiné specifikované duševní poruchy) a pokud se vzorec symptomů akutní stresové poruchy vyskytuje v reakci na stresor, který nesplňuje kritérium A pro vystavení skutečné nebo hrozící smrti, vážnému zranění nebo sexuálnímu násilí (např. opuštění manželem/manželkou, výpověď z práce). Například závažné stresové reakce na život ohrožující onemocnění, které mohou zahrnovat některé symptomy akutní stresové poruchy, je vhodnější popsat jako poruchu přizpůsobení. Některé formy akutní stresové reakce nezahrnují symptomy akutní stresové poruchy a mohou být charakterizovány hněvem, depresí nebo vinou. Tyto reakce je vhodnější popsat primárně jako poruchy přizpůsobení. Depresivní nebo hněvivé reakce u poru-chv přizpůsobení mohou zahrnovat přemítání o traumatické události, které je v protikladu k nechtěným a vtíravým vzpomínkám u akutní stresové poruchy.
Panická porucha. Spontánní panické záchvaty jsou u akutní stresové poruchy velmi časté. Panická porucha je však diagnostikována pouze tehdy, pokud jsou panické záchvaty nečekané a existují obavy z budoucích záchvatů nebo maladaptivních změn v chování spojených se strachem z nepříznivých následků panických záchvatů.
Disociativní poruchy. Vážné disociativní reakce (při chybění charakteristických symptomů akutní stresové poruchy) mohou být diagnostikovány jako dereali-zační/depersonalizační porucha. Pokud po traumatu přetrvává závažná amnézie a chybí charakteristické symptomy akutní stresové poruchy, může být indikována diagnóza disociativní amnézie.
Posttraumatická stresová porucha. Akutní stresová porucha se odlišuje od PTSD tím, že vzorec symptomů akutní stresové poruchy se musí odehrát a odeznít do 1 měsíce po traumatu. Pokud symptomy trvají déle než 1 měsíc a splňují kritéria pro PTSD, je diagnóza změněna z akutní stresové poruchy na PTSD.
Obsedantně-kompulzivní porucha. U OCD existují rekurentní vtíravé myšlenky, které ovšem splňují definici obsose. Navíc nejsou tyto vtíravé myšlenky spojeny s prožitou traumatickou událostí, obvykle jsou přítomné kompulze a typicky chybí další symptomy akutní stresové poruchy.
Psychotické poruchy. Flashbacky u akutní stresové poruchy je třeba odlišovat od iluzí, halucinací a jiných narušených vjemů, které se mohou objevovat u schizofrenie, jiných psychotických poruch, depresivních a bipolárních poruch s psychotickými znaky, poruch vyvolaných užíváním látek/léků a psychotických poruch způsobených jiným somatickým onemocněním. Flashbacky u akutní stresové poruchy se od těchto poruch vnímání liší tím, že přímo souvisí s traumatickým zážitkem a chybí zde jiné psychotické příznaky nebo příznaky vyvolané látkami.
Traumatické poranění mozku. Dojde-li k poranění mozku v kontextu traumatické udalosti (např. traumatická nehoda, výbuch bomby, úraz krční páteře), mohou se objevit symptomy akutní stresové poruchy. Událost způsobující poranění hlavy může také představovat psychicky Lraumatizující událost. Neurokognitivní symptomy související poranenním mozku a symptomy akutní stresové poruchy se vzájemně nevylučují hl °   -SS v7s^'tovat soubčžně. Symptomy dříve nazývané postkontuzní (např. bolesti vy, zavrať, citlivost na světlo nebo zvuk, podrážděnost, problémy se soustředěním) mohou vyskytovat u populací s poraněním mozku i bez poranění mozku včetně
300
301