4.12.2017 F ^ MASARYKOVA UNIVERZITA JÍL ?: FILOZOFICKÁ FAKULTA ZÁKLADY ANDRAGOGIKY Přednáška z předmětu Společenskovědní základ Přednášející: doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D. ZÁKLADY PEDAGOGIKY VOLNÉHO ČASU JAKO VÝCHODISKO PRO ANDRAGOGIKU VOLNY CAS • Čas, v němž člověk konájsřevážně svobodně a dobrovolné činnosti pro sebe nebo pro druhé ze svého vnitřního popudu a zájmu. • Bývá definován rovněžjako výslednice celkového času v živote člověka, od kterého odečteme čas potřebný k uspokojování biologických a sociálních potřeb (spánek, sycení, hygiena...) a povinnosti vyplývající z návštěvy školy a zaměstnání (v angličtině pojetí free time). U dětí a mládeže je z výchovných důvodů žádoucí jeho pedagogické ovlivňování, usměrňování, jelikož volný čas skýtá obrovský prostor a potenciál pro osobnostní rozvoj jedince, ale také řadu rizik, a pokud není tento prostor smysluplně zaplněn, dítě si musí hledat podněty samo a ty mohou být rizikové (v angličtině pojetí leisure). Je protipólem kvalitního pracovního nasazení (ve škole i zaměstnání). Podílí se na vytváření hodnotového systému dětí i dospělých. Podporuje mnohostranný rozvoj osobnosti jedince (vule, seberegulacních vlastností aj.)-Vytváří a ovlivňuje sociální vztahy, sociální interakci a komunikaci. Mnohé aktivity podporují zdraví, tělesný vývoj a zdravý životní styl. Působí efektivně jako prevence rizikového chování. Edukativní charakter prostředí školy a volného času EDUKACE VE ŠKOLE EDUKACE VE VOLNÉM ČASE POVINNOST VNĚJŠÍ MOTIVACE EDUKATIVNÍ CÍL Jako STANDARD TRADIČNÍ výchovné prostředky a formy FORMÁLNÍ UČITEL Jako zákonodárce(nejen) VĚKOVĚ HOMOGENNÍ SKUPINY ŽÁKŮ SVOBODA VNITŘNÍ MOTIVACE VOLBA VLASTÍCH CÍLŮ NETRADIČNÍ výchovné prostředky a formy NEFORMÁLNÍ PEDAGOG Jako představitel mravních norem (nejen) VĚKOVĚ HETEROGENNÍ SKUPINY DĚTÍ 1 4.12.2017 VÝCHOVA VE VOLNÉM ČASE Jedná se o pedagogické ovlivňování jedince, které se vyznačuje těmito znaky: • probíhá mimo povinné vyučování; • probíhá zpravidla mimo bezprostřední vliv rodiny (ale v úzké kooperaci); • je institucionálně zajištěná (institucí, organizací, souborem...); • uskutečňuje se převážně ve volném čase. Poskytuje příležitost k: • racionálnímu využívání volného času; • formování hodnot a zájmů; • uspokojování a kultivování potřeb; • rozvíjení specifických schopností; • upevňování žádoucích morálních vlastností. • Je důležitou součástí psychohygieny dítěte; kvalitní podněty jsou efektivním způsobem odpočinku, relaxace, rekreace a zábavy a odrážejí se ve studijních i pracovních výkonech člověka. Funkce výchovy ve volném čase mm ěspenoj REJAXING 1SURE 0-3 1 =JiACTIVITIESl ADOLESCENT«iSOC!EŤÍi«J!» • výchovná; • vzdělávací; • zdravotní; • sociální; • preventivní. kvalita volného času jedince (z hlediska podnětů, vyváženosti, vztahů atp.) JE PŘÍMO ÚMĚRNÁ kvalitě života a životního stylu člověka PEDAGOGIKA VOLNÉHO ČASU VS. VÝCHOVA VE VOLNÉM ČASE □ Pedagogika volného času Vědní obor, který se zabývá teoretickými i praktickými aspekty výchovy ve volném čase □ Výchova mimo vyučování Jednou z oblastí výchovy, která využívá specifické metody a formy práce vzhledem k výchovnému působení na jedince ve volném čase Prostředky výchovy ve volném čase Prostředky: • pohádka, • média, • hra, • sport • kultura, • odměna, • umění, • trest atd. 2 4.12.2017 TRENDY V EDUKACI VE VOLNÉM ČASE VYCHOVÁ ZÁŽITKEM Znovuobjevená metoda založená na intenzivních prožitcích a zkušenostech získaných aktivní účastí v programu zahrnující zpravidla fyzicky náročné činnosti spojené s určitou mírou kontrolovaného rizika, převážně ve vnějším, přírodním i městském prostředí („outdoorové aktivity"). Zaměřeny na rozvoj sebepojetí, sociálních vztahů a vztahů k životnímu prostředí, proto mimo fyzického výkonu zahrnuji obvykle sebereflexi, reflexi interakce a pozorování prostředí. Předpokládá se, že prožití a zpracovaní (řízená reflexej takto získaných podnětů muže vést ke změně chování a jednání a k pozitivnímu rozvoji osobnosti. ANIMACE • Forma výchovné práce založená na vztazích, nedireaktivních a akčních metodách povzbuzování mladých lidí k hledání vlastní cesty životem a schopnosti realizovat svou svobodu a autonomii. • Předpokládá se množství přiměřených, zajímavě strukturovaných pozitivních možností seberealizace (sport a akce s intenzivním rekreačním režimem, aktivně provozovaná kultura, společensky prospěšná činnost aj.). Důraz kladen na: otevřenost výchovné situace, dobrovolnost, možnost volby, prostor pro 0 iniciativu, na vytváření rezistence k neg. vlivům atd. • Forma komunitní práce, zaměřena např. na duševní, tělesný a sociáfpíživot lidí v určité oblasti, který vede k novým prožitkům a zkušenostem, umožňuje jim sebeuvědomění, sebevyjádření, vědomí sounáležitosti s komunitou 15 PARTICIPACE Děti a dospívající jsou vedeni k vyjádření názoru, účasti na rozhodování, správě, řízení a řešení společných věcí v rodině, škole, ve volném čase, obci... Spoluúčast je chápána jako zdroj pozitivních motivací, osobního uspokojení i prospěšných výsledků; realizace rozhodnutí činí život dětí a mladých lidí bohatším, komplexnějšíma současně složitějším a náročnějším. Nejde jen o pouhou fyzickou přítomnost na aktivitách, nýbrž především vnitřní zainteresovanost. Ta vyžaduje přebírat spoluodpovědnost za rozhodování, následné jednání a zlepšování současného stavu. Ohnisko ve 3 základních oblastech: 1. Život obce, 2. Volný čas, 3. Výchova k občanství 16 EDUTAIMENT Zábavná výuka, vzdělávání prostřednictvím zábavy, spojení zábavy se vzděláváním ve smyslu Komenského „škola hrou". Termín vznikl z anglických slov education (výchova a vzdělávání) a entertainment (zábava). ZÁKLADY ANDRAGOGIKY 3 4.12.2017 Celoživotní učení jako východisko Dva úhly pohledy: • učení z hlediska cílů a výsledků • učení jako proces Celoživotní učení má svůj význam nejen v konečném výsledku, ale také v samotném procesu aktivizace člověka, jedince i společnosti. Znaky celoživotního učení: • Je hodnotou samo o sobě, nejen instrumentální. • Existuje všeobecná dostupnost učebních možností. • Předpokládá uznání významu mimoinstitucionálního učení v různých prostředích. • Nabízí šíři prostředků, metod a učení. • Kdo se učí, podporuje osobní rysy pro navazující učení, včetně motivace, samostatnosti, nezávislosti učení. • Koncepce celoživotního učení jako alternativa ke vzdělávací filozofii. • Prostředek rozvoje společnosti. • Nabízí zapojení každého jednotlivce. Znaky učící se společnosti: V centru stojí učení organizace, nejedná se pouze o individuální učení. Proces je kontinuální, celistvý, konkrétní a může docházet k hluboké přeměně celého systému. Mění se způsob jednání, strategické cíle a centrální hodnoty a principy organizace. Učící se společnost: • učení jako nepřetržitá aktivita; • jednotlivci přejímají odpovědnost za vlastní rozvoj; • hodnocení výsledku upřednostňuje úspěch; • učení jako partnerství se všemi. Cílem může být: osobní rozvoj sociální soudržnost hospodářský rozvoj Učící se společnost vnímáme prozatím jako ideál Účel vzdělávání dospělých: • Druhá vzdělávací šance pro lidi bez vzdělání. Poskytuje odborné vzdělaní a zvyšování kvalifikace. • Nabízí rozvoj schopností vyplňovat sociální role v rodině, sociálním životě, jako občan, atd. • Dotýká se sociální péče, např. zdravotní výchovy (kouření, AIDS). • Součástí je individuální rozvoj, schopností trávit hodnotne volný čas, sociální solidarita. • Vzdělávání dospělých význam pro reprodukci, stabilizaci a transformaci společnosti. • Vzdělávání dospělých může zvyšovat schopnost vidět svět novým způsobem a aktivně ho měnit. • Vzdělávání dospělých jako nástroj mobilizace a politické participace ANDRAGOGIKA • Vytvořen podle vzoru „pedagogika" obdobným pojmovým rozšířením pojmu anér, andros (muž) na dospělý člověk + agoge (vedení, výchova z agó; agein = vésti, ríditi). • Dříve, než andragogika získala svůj název, se předpokládalo, že metody a techniky učení dětí by se mohly aplikovat při vzděláváni dospělých. • Pojem andragogika se tedy vytvořil proto, že pedagogika ze svého řeckého významu znamená vzdelávania výchova dětí, a tak bylo potřeba vzdělávání dospělých odlišit od vzdělávání dětí, a tím tedy vznikla aplikovaná vědní disciplína andragogika. 4 4.12.2017 Současné pojetí andragogiky: • Věda o výchově dospělých, vzdělávání dospělých a péči o dospělé, respektující všestranně zvláštnosti dospělé populace a zabývající se její personalizací, tzn. utvářením a kultivací osobnosti, socializací a enkulturací. Andragogika je: • aplikovanou vědou - poznatky slouží praktickým opatřením v oblasti společenských vztahů, které Jsou rozvíjeny na základě formulovaných společenských potřeb. • také vědou induktivní, která svůj předmět vytváří na základě identifikovaných problémů, které se ve společnosti objevují. • rovněž vědou normativní, což je dáno vlivy sociotechnických přístupů, které formulují cíle a metody a techniky jejich dosažení, čímž se z cílů stávají normy. • problémově a systematicky orientována, což jí umožňuje vidět jeden problém z mnoha různých úhlů pohledu. Dělení andragogiky • Teoretické disciplíny ° historie andragogického myšlení, výchovy a vzdělání dospělých - teorie vzdělávání dospělých (androdidaktika) - teorie výchovy dospělých ° komparativní andragogika - metodologie andragogiky • Praktické disciplíny - profesní andragogika ° sociální andragogika - kulturně-vzdělávací andragogika Předmět zájmu Z hlediska sociálních věd nemá andragogika vlastní předmět/objekt, svůj předmět má společný s jinými společenskými vědami - jedná se o učícího se dospělého -uplatňuje však jiný pohled na tento předmět. Nemá jednotné vymezení předmětu, tato vymezení jsou různá: • Celoživotní vzdělávání a učení se dospělých. • Vyrovnávání se dospělého člověka se sociálními institucemi. • Mobilizace lidského kapitálu v prostředí sociální změny. • Orientace člověka v kritických uzlech jeho životní dráhy či při problémovém průběhu jeho životní dráhy. • Individuální a sociální souvislosti změn syntetického statusu. • Animace dospělého člověka. Objekt zájmu Objektem andragogiky je dospělý člověk (biologicky, psychicky, sociálně a ekonomicky zralý jedinec) v průběhu své životní dráhy. Životní dráhu je možné popsat na základě čtyř dimenzí: • Čas rozdělený na biografický (potenciál délky života) a sociálně historický (procházení časovými cykly a společenskými změnami) • Horizontální dimenze životní dráhy, což je sociálně historický prostor, ve kterém jedinec žije a který bývá často spojován se syntetickým statusem. • Vertikální dimenze životní dráhy, jedná se např. o postupy či propady na společenském žebříčku, pracovní úspěchy a neúspěchy atd. • Význam, hodnocení životní dráhy Přístupy k objektu Sociotechnický přístup • Na jedné straně stojí jedinec, který je poučený a ví, jak věci mají a měly by vypadat. Dále ví, jak zorganizovat situaci k dosažení změny a má k tomu moc i nástroje. Na straně druhé stojí jedinec, který má být veden a poučován, měnit své postoje a rozvíjet se. Jeho vliv se udržuje dodnes především v animačních pojetích andragogiky a i v přístupech socializačních a resocializačních. Emancipační přístup • Důraz je zde kladen na autonomii jedince nebo skupiny - každý má právo na vlastní cestu rozvoje. Cíl je v tomto vzdělávání dán, ale cestu si učící se určují sami. Komunikační přístup • Zdůrazňuje nezbytnost poznáníokomunikačního jednání pro optimalizaci mezilidských vztahu. Vychází z toho, žeonení možné předvídat společenský vývoj a nelze tak určit, zda vůbec, koho a kam vést. Je však možné poznávat základnu, formytprostředky a významy lidské komunikace. Toto poznání následně slouží k pochopení pod§taty sociálního jednání lidí a podstaty fungování společenských výtvoru. Objekt a teoretikové andragogiky • U teoretiků andragogiky se objevují dvě základní tendence, jak na objekt nahlížejí. Buď objekt andragogiky striktně odlišují od objektu pedagogiky, nebo objekt pedagogiky kontinuálně přechází v objekt andragogiky. 5 4.12.2017 Zaměření andragogiky: 1. Tradiční oblast • Podnikové vzdělávací systémy • Školské vzdělávací systémy • zájmové (mimoškolské) vzdělávací systémy 2. Vzdělávání se specifickým zaměřením • ekologická výchova • kulturní výchova • politická výchova • občanská výchova • prevence patologických jevů v společnosti • sexuální výchova • zdravotní osvěta • lékařská andragogika • kriminalistická andragogika • penologická andragogika (trestné zařízení, věznice) • Podniková výchova • vojenská výchova • tělesná výchova 3. Služby občanům • kulturně-výchovná činnost • muzejnictví • památková péče • personalistika • rozvoj lidských zdrojů • personální management • sociální správa a péče • postpenitenciární péče (po výkonu trestu - návrat do života) • poradenství • volnočasové, odpočinkové a seberealizační aktivity 6