Kvalitativní metodologie Tomáš Urbánek Pokoření •David Lodge –společenská hra Základní pojmy •Logika –výroková logika •konjunkce, disjunkce, implikace, ekvivalence –sylogismus, paradox –indukce, dedukce, abdukce •Literární a filmová teorie –analogie –metafora, metonymie, ironie –tragédie, romance, komedie, thriller, detektivka, fantasy, horor Základní pojmy •Sémiotika –F. de Saussure, Ch. S. Peirce –sémantika, syntax, pragmatika –denotace, konotace –znak, znakový systém, kód –index, ikon, symbol –sémioze (sémióza) Synonyma pro „kvalitativní“ •deskriptivní •naturalistický •postpositivistický •etnografický •fenomenologický • •subjektivní •případové studie •hermeneutický •humanistický Každodenní a vědecké poznání •Každodenní –uspořádané na základě subjektivní důležitosti –nesystematizované –rutinní jednání –neorganizované –vyhýbání se pochybnostem –skutečnost – nezpochybnitelná realita –vyhýbání se alternativám –zaměření na jeden význam –jazyk blízký skutečnosti –ústní komunikace •Vědecké –uspořádané podle paradigmatických kritérií –systematizované –reflektované metodické jednání –organizované –systematizace pochybností –otázky o podmínkách chápání skutečnosti –hledání alternativ –uznání plurality významů –abstraktní jazyk –především písemná Osm principů výzkumu (David Hiles) 1.Výzkum je šetření vedoucí k získání znalostí 2.Výzkumná otázka a zjištění je třeba diskutovat z hlediska předchozích znalostí 3.Výzkum je vždy založen na předpokladech – různí výzkumníci nevyhnutelně pracují v rámci různých paradigmat 4.Veškerý výzkum vyžaduje praktické a teoretické volby a musí zahrnovat soubor etických principů Osm principů výzkumu II (David Hiles) 5.Výzkumné procedury by měly být systematické a rigorózní a musí být dostatečně jasné, aby je jiní mohli replikovat 6.Výzkumná zjištění by měla být pro ostatní jasná a přesvědčivá 7.Výzkum je zřídka konečný, nezvratný – obvykle vede k nápadům na další výzkum 8.Provádíme výzkum, protože chceme něco změnit – psaní, publikace a sdílení zjištění jsou součástí výzkumného procesu Rozdíl kvalitativních a kvantitativních metod • •Kvalitativní – –měkké –flexibilní –subjektivní –politické –případová studie –spekulativní –zakotvené • •Kvantitativní – –tvrdé –fixní –objektivní –hodnotově neutrální –průzkum –testování hypotéz –abstraktní Další rozdíly (Hendl, Bryman, Mohr) •Kvantitativní –kvalitativní výzkum jako příprava kvantitativního –odstup výzkumníka –výzkumník je vně –falzifikace hypotézy / teorie –silná strukturace –zobecnění –tvrdá, spolehlivá data –makro –teorie variability •Kvalitativní –jako prostředek zkoumání interpretací aktérů –těsný kontakt –výzkumník je uvnitř –teorie vzniká v průběhu –slabá strukturace –kontextuální porozumění –bohatá, hloubková data –mikro –teorie procesu Rozlišení pojmů •Paradigma –myšlenkový proud – komplex přesvědčení, co se má studovat a jak •Metoda –celkové zaměření, logika zkoumání, strategie •Technika –konkrétní postup – záznam, zpracování a analýza dat Kvalitativní výzkumné strategie • •Neparticipativní (nezúčastněné) pozorování •Participativní (zúčastněné) pozorování •Strategie vycházející z rozhovoru •„Archivářské“ strategie Strategie neparticipativního pozorování • •Non-reaktivní (neobtrusivní) výzkum •Lidská etologie •Pozorovací studie •Connoisseurship (znalectví) Strategie participativního pozorování • •Etnografie •Field Study (terénní výzkum) Etnografie •Komunitní studie •Etnologie •Antropologická životní historie •Mikroetnografie •Etnografie komunikace Terénní studie • •Etnometodologie •Konverzační analýza •Symbolický interakcionismus •Fenomenologie •Chicagská škola sociologie Strategie vycházející z rozhovoru • •Investigativní žurnalismus •Biografie •Orální historie „Archivářské“ strategie •Historie •Literární kritika •Filosofie •Obsahová analýza Pragmatismus •filosofická tradice – snahou je propojení teorie a praxe –teorie extrahována z praxe a vrácena do praxe v podobě inteligentní praxe –zájem o metody a vhledy moderní vědy •Pozice –instrumentalismus, radikální empiricismus, verifikacionismus, konceptuální relativita, fallibilismus Počátky •70. léta 19. století –Charles Sanders Peirce –William James –John Dewey –George Herbert Mead • Pragmatismus –„Consider the practical effects of the objects of your conception. Then, your conception of those effects is the whole of your conception of the object“ (Peirce – pragmatické maximum) –lidem nejlépe porozumíme ve vztahu k jejich prostředí (Dewey) – Centrální tenets •Primárnost praxe –není protiklad mezi teorií a praxí, ale mezi inteligentní a neinformovanou praxí (Dewey) •Anti-reifikace pojmů a teorií –důraz na používání empirických důkazů •Naturalismus a anti-karteziánství –snaha vysvětlit vztah mezi poznáním a poznávajícím člověkem Další tenets •Reconciliation anti-spekticismu a fallibilismu –skutečnost je poznatelná, i pochybnosti vyžadují odůvodnění •Pragmatistická teorie pravdy a epistemologie –pravda je něco, co funguje, přináší užitek a uspokojení Pragmatismus jako filosofie vědy •instrumentalismus – pojmy a teorie jsou pouze užitečné nástroje vysvětlení a predikce jevů Teorie •Pravý test teorie spočívá v její užitečnosti při řešení komplexních sociálních problémů (Mead) Symbolický interakcionismus •George Herbert Mead (1863-1931) –filosof s vlivem na sociologii, teorii nepublikoval •Charles Horton Cooley •Herbert Blumer (1969) –sociální konstrukcionista –význam se vyvíjí z gest (akce vyvolávající odezvu u druhých) –jazyk je systém sdílených významů –role generalizovaného druhého jako prostředek šíření interpersonálních významů Symbolický interakcionismus •je způsob, jakým se učíme interpretovat a dávat význam světu skrze naše interakce s druhými •zájem o způsoby, jakými lidé interagují pomocí symbolů (znaků) –slova, gesta, pravidla, role •jak vznikají komplexní znakové systémy dávající význam světu –význam vzniká interakcí lidí a symbolů (znaků) v prostředí Další teze •interakce jsou subjektivně interpretovány na základě symbolů (znaků) –i pojetí self vzniká na základě interakcí –chování je ovlivňováno společenskými normami a hodnotami –chování je ovlivňováno i self – Realita 1.Fyzikální objektivní realita 2.Sociální realita 3.Jedinečná realita •privátní interpretace sociální reality zprostředkované druhými • •reality od sebe nelze oddělit Centrální myšlenky (Charon) 1.Člověk jako sociální osoba – základní jednotkou zkoumání je interakce. 2.Člověk jako myslící bytost – interakce se odehrávají i uvnitř jedince. 3.Člověk definuje situaci, ve které se nachází – definice vyplývají ze sociálních interakcí a myšlení. 4.Příčinou lidského jednání je výsledek toho, co se děje v přítomnosti – současné sociální interakce, myšlení a definice. 5.Lidé jsou vzhledem ke svému prostředí aktivní bytosti. • Centrální témata SI •Lidské aktérství – důraz na aktivní, záměrný, cílově orientovaný charakter lidskéch aktérů. •Interakční determinace – porozumění fokálním objektům analýzy – sebepojetí, identitám, rolím, praktikám nebo sociálním hnutím – z hlediska jejich interakcí •Symbolizace – proces nabývání významu •Emergence – zájem o procesní a ne-zvykovou stránku sociálního života SI o self a rodině (Larossa & Reitzes, 1993) •lidé se nerodí se smyslem self – selfkoncepty vznikají v sociálních interakcích •selfkoncepty se vyvíjí skrze interakce a komunikaci s ostatními •selfkoncept je tvarován reakcemi významných druhých a tím, jak tyto reakce vnímáme •rozvinutý selfkoncept poskytuje důležitý motiv pro chování •sebenaplňující proroctví je tendence našich očekávání nebo cizích očekávání o nás vyvolávat očekávané reakce •lidé v rodině interagují a vyvíjejí role na základě symbolů popisujících rodinu •role jsou založeny na symbolickém významu každé role •reakce na situaci je určena interpretací situace •komplikované systémy významu jsou přenášeny skrze symboly umožňující komunikaci a sdílení zkušeností (Peterson, 1986). Význam •význam není inherentní objektům •lidé se k věcem chovají na základě významů, které jim přisuzují •význam vzniká v procesu interakce mezi lidmi (tzn. v kontextu vztahů) •významy se používají a mění díky procesu interpretace při zacházení s věcmi •jakmile je situace definována jako reálná, je velmi reálnou ve svých důsledcích Jazyk •máme jedinečnou schopnost pojmenovávat věci •děti se díky interakcím s rodinou, vrstevníky a dalšími lidmi učí jazyk a tím také sociální významy určitých slov –zdroj významů je jazyk •význam vzniká ze sociálních interakcí s druhými a jazyk je nástroj (vehicle, nosič) •podle Meada sociální život a komunikace mezi lidmi je možná jenom díky tomu, že rozumíme a umíme používat společný jazyk (Wood, 1997) Myšlení •schopnost výrazně odlišná od zvířecí – schopnost přemýšlet o věcech namísto prostých instinktivních reakcí •vnitřní konverzace se sebou samým •reflektivní pauza, ve které modifikujeme svoji interpretaci symbolů •schopnost přijmout roli „druhého“ Hlavní premisy teorie SI (Blumer, 1969) 1.Lidé se chovají k věcem na základě významů, které mají 2.Významy věcí vznikají v sociálních interakcích s ostatními 3.Významy jsou modifikovány v procesu interpretace Hlavní předpoklady teorie SI 1.Lidé jsou jedinečná stvoření díky své schopnosti používat symboly. •Lidé se stávají lidskými díky interakcím s druhými. •Lidé jsou vědomé a sebereflektující bytosti aktivně vytvářející svoje chování. •Lidé jsou účelově jednající bytosti, které jednají v a vůči situacím. •Lidská společnost se skládá z lidí účastnících se symbolických interakcí. •„Sociální akt“ by měl být základní jednotkou psychologické analýzy. •K porozumění sociálních aktů lidí potřebujeme metody umožňující rozlišovat významy přisuzované těmto aktům. Základní pojmy •Identity – významy self v roli •Jazyk – systém symbolů sdílených s ostatními členy společnosti pro účely reprezentace a komunikace •Zrcadlové self – mentální reprezentace vznikající z přijetí role druhého, představa, jak vypadáme z pohledu druhé osoby •Význam – účel nebo smysl přisuzovaný něčemu, určený tím, jak na to reagujeme a jak to používáme •Mysl – proces mentální aktivity sestávající ze self, interakcí a reflexe, založený na sociálně získaných symbolech, neznamená vnitřní psychický svět oddělený od společnosti •Pojmenování / označení – používání názvů může být zničující, protože nás nutí vidět se v křivém zrcadle, může vést k sebenaplňujícímu se proroctví Základní pojmy II •Role – soubory očekávání definující pravidelné vzorce chování –např. pečovatel, socializer, poskytovatel, rozhodovatel •Přijetí role – schopnost vidět se jako objekt, vidět, jak mě vnímají druzí –monitorování a koordinace osobního chování tak, aby se usnadnila interakce s druhými a také anticipovaly jejich reakce •Konflikt rolí / v roli – situace, kdy existují protichůdná očekávání v souvislosti s určitou rolí / rolemi •Vytváření role – proces improvizace, explorace a posuzování vhodnosti chování vzhledem k situaci a reakcím druhých Self •neexistuje od narození, vyvíjí se v sociálních interakcích s druhými, skrze hraní role „druhého“ a internalizaci vnímání a postojů druhých vůči sobě •interakce individuálního sebepojetí („I“) a zobecněným vnímaným pohledem druhých na sebe („Me“) •neustálý proces kombinování „I“ a „Me“ •„I“ – individuální sebepojetí, subjektivní self •„Me“ – generalizovaný druhý, zobecněný vnímaný pohled drhých na mě, mentální reprezentace sebe založená na očekáváních a reakcích ostatních, obraz sebe na základě chování druhých •Sebepojetí – představa o tom, kdo a co jsme (na základě toho, jak se k nám v dětství významní druzí chovali), neustále se mění nebo může měnit •Sebenaplňující proroctví – způsob, jakým se dívám na svět, vytváří svět, který vidím Symbol •Významný symbol – slovo nebo gesto, které má význam sdílený jedincem a ostatními • •Symbolická manipulace – prostředky, jak motivovat jednání druhých skrze použití symbolů • • Protože lidé jsou symbolická stvoření, mohou interpretovat a mluvit o svých vnitřních zkušenostech jako jsou myšlenky nebo touhy, a tak obohacovat komunikaci a interakce s ostatními. Používané metody •zúčastněné pozorování –přesto určitá snaha o objektivitu •sémiologické analýzy –hlavní důraz na proměny významu a označování •rušivé experimenty –etnometodologie Oblasti zkoumání •sociologie emocí, odchylek / kriminologie, kolektivní chování / sociální hnutí, sociologie sexu Školy SI •Chicagská škola (H. Blumer) •Iowská škola (M. H. Kuhn) •Dramaturgický přístup (E. Goffman) •Etnometodologie (H. Garfinkel) • Erving Goffman •The Presentation of Self in Everyday Life (1959) (česky Všichni hrajeme divadlo, 1999) •Encounters (1961) •Interaction Ritual (1967) –jak lidé zakrývají svoji skutečnou identitu –jak se v rituálech udržuje stávající sociální řád –např. státní ceremoniály, rituály sportu Harold Garfinkel •etnometodologie – mezi SI a fenomenologií •Studies in Ethnometodology (1967) 1.Jak chápou svět svého každodenního života běžní lidé? 2.Jak je vůbec možné, že ho mohou chápat právě takto? •zkoumání metod, pomocí nichž běžní lidé dodávají smyslu svým každodenním aktivitám Etnometologie •Jak to lidé dělají, že právě to, co činí, považují za zcela neproblematické a přirozené? •Rušivý experiment –narušení běžného chodu věcí, kdy lidé mají ukázat, co je třeba učinit, aby svět mohl být považován opět za neproblematický. Etnometodolog se chová jako „cizinec“, chce vyprovokovat „domorodce“ k tomu, aby ukázali, jak to vlastně dělají, že oni se zvládáním svého světa žádné problémy nemají a dokáží se v něm orientovat zcela rutinně a přitom bezpečně. •Garfinkel definuje etnometodologii jako studium „děsivé indexikality“ každodenního života Kritika positivismu 1.vědecká tvrzení se zakládají na datech a faktech, hypotézy se testují srovnáním s fakty 2.teorie jako hypoteticko-deduktivní systémy propojené se světem pomocí operacionálních definic 3.schopnost predikce jako hlavní test teorie 4.příčinnost jako pravidelnost propojení událostí 5.explanace založená na obecných zákonech Naivní realismus •„an apprehendable reality is assumed to exist“ (Guba, Lincoln, 1994, p. 109) •mezi psychology není oblíbený –psychologové jsou stoupenci metafory zpracování informací •ve skutečnosti je přijímán mnoha vědci Subtilní realismus •neexistují neproblematizovatelné základy vědy –nejsou nezpochybnitelná fakta –znalost je sociální a historický produkt –fakta jsou prosáknutá teorií •teorie mají vysvětlovat reálný svět –jeho testování na základě racionálních kritérií Konstruktivismy a konstrukcionismy •Jean Piaget –genetická epistemologie • •Radikální konstruktivismus –okolní prostředí je v podstatě nepoznatelné jinak než skrze vnitřní struktury každého člověka Kellyho konstruktivní alternativismus •procesy osoby jsou založeny na osobních způsobech anticipace událostí –osobní konstrukty definované 11 „důsledky“ fundamentálního postulátu – Gergenův psychologický konstruktivismus •zpochybnění samozřejmosti okolního světa jak v životě, tak ve vědě •každodenní kategorie nemají oporu v pozorování •konvenční znalosti jsou dány lingvistickým kontextem a konvencemi •používané pojmy jsou sociální artefakty Výzkumné techniky •Pozorování •Rozhovor •Analýza produktů •Analýza textů • •techniky jsou používány specificky v různých paradigmatech Pozorování •systematické sledování a zaznamenávání jevů (dějů, interakcí, chování) •použití i v kvantitativním výzkumu •prostředek pro získání tzv. hustého popisu • •nutnost přípravy na pozorování •vyhodnocení pozorování musí vycházet z teorie Rozhovor •jedna z nejběžnějších lidských interakcí •používaný v mnoha oblastech psychologie –terapeutický, poradenský, diagnostický… •v kvantitativním výzkumu •v kvalitativním výzkumu –biografický, narativní Analýza dokumentů •Biografický výzkum •Historický výzkum •Neobtrusivní techniky výzkumu •Narativní analýza •Fenomenologie •Sémiotický výzkum • –texty, dopisy, deníky, obrázky, fotografie Ukázky analýzy textových dat •Zakotvená teorie –Anselm Strauss a Juliet Corbinová –induktivní přístup k analýze textu • •Meaning constitution analysis –Roger Sages, Lund, Švédsko –fenomenologický přístup k analýze textu • Východiska zakotvené teorie a)pokud chceme vědět, o co jde, je třeba vyrazit do terénu b)teorie zakotvená v realitě je pro rozvoj disciplíny velmi důležitá c)zkušenost a zážitky se v podstatě neustále vyvíjejí d)lidé aktivně utvářejí svět, v němž žijí e)je zdůrazňovat změnu a průběh, proměnlivost a složitost života f)mezi podmínkami, smyslem a jednáním existují vzájemné vztahy Klíčový rozdíl •popis –data uspořádána podle témat –neprovádí se interpretace •teorie –pojmy a jejich vzájemné vztahy –založena na interpretaci dat Zdroje teoretické citlivosti •odborná (i neodborná) literatura •profesní zkušenosti •osobní zkušenosti •analýza • –nutnost vybalancovat tvořivost (abdukci) a kritičnost (vědecký přístup) –pravidelný odstup a skeptické hodnocení –střídání indukce a dedukce Kódování textových dat •analýza (rozbor) dat, jejich pojmenování a nová syntéza a)otevřené kódování b)axiální kódování c)selektivní kódování d) •hranice mezi nimi jsou částečně neostré •neustále se přechází mezi typy kódování Otevřené kódování –proces označování a kategorizace pojmů –základem je trpělivé studium dat –porovnávání a kladení otázek •pojmy – označení událostí, případů, jevů •kategorie – třídy pojmů •dimenze – vlastnosti umístěné na nějaké škále Postupy otevřeného kódování •řádek po řádku •po větách •po odstavcích •od celého dokumentu Axiální kódování •nové skládání kategorií a jejich subkategorií •příčinné podmínky, kontext, strategie jednání a interakcí, jejich důsledky –paradigmatický model Techniky porovnávání •protiklady – převracení významů naruby •dva a více jevů •vzdálené jevy • •„mávání červeným praporkem“ –nutnost vypěstování citlivosti na samozřejmosti, nemluvení o něčem, nepochybování o určitých jevech (nikdy, vždycky) Analytické kroky a)hypotetické uvádění subkategorií do vztahů k jiné kategorii (pomocí výroků udávajících podstatu vztahu mezi nimi a jevem b)ověřování těchto hypotéz podle skutečných údajů c)pokračující hledání vlastností kategorií a subkategorií a umístění údajů, které je vymezují, na dimenzionálních škálách (událostí, situací, atd.) d)počáteční zkoumáni variability jevu porovnáváním každé kategorie a jejích subkategorií (hledání pravidelností na základě porovnávání dimenzionálních umístění různých údajů) Selektivní kódování •popisné vyprávění o ústředním jevu výzkumu •příběh o centrální kategorii, která je uváděna do vztahů s ostatními kategoriemi Kroky selektivního kódování 1.podrobná kostra příběhu 2.uvedení pomocných kategorií do vztahu k centrální kategorii podle paradigmatu 3.vzájemné vztahování kategorií na dimenzionální úrovni 4.ověřování těchto vztahů pomocí dat 5.doplnění kategorií, které je třeba dále upřesnit anebo rozvinout Východiska meaning constitution analysis (MCA) •způsob, jakým se předmět dostává do vědomí (jak se jeví), zahrnuje hlavní, kategoriální vlastnosti jeho významu •termíny „subjektivita“ a „utváření významu“ jsou ve fenomenologii téměř rovnocenné •jedinečnost každé osoby uznaná jako výchozí bod (individuální proces utváření významu) se rovněž stává cílem ve smyslu výsledku hledání jejího co nejucelenějšího výkladu Význam ve fenomenologii •výsledek aktů vědomí (noetické procesy) při utváření intencionálního objektu •je kontinuálně utvářen vědomou aktivitou •je individuální •noema –významová struktura intencionálního objektu Klíčové pojmy • •aktivita –objekty i vytváříme •proces –význam není statický •situace –neboli kontext •intersubjektivita –sdílený žitý svět • •etika –integrální součást •objektivita –nebezpečná iluze •kultura –neopominutelná •zobecňování –obtížné, jedinečnost Princip epoché •opuštění všech předporozumění –z běžného života i z vědeckých teorií •rozpor s dalšími přístupy k analýze textu hlásícími se k fenomenologii –odmítání počátečního čtení celého textu Získání dat •sebepopis •další formy psaného textu •odpověď na pečlivě formulovanou otázku –významnou pro ni i z hlediska výzkumu •existující dokumenty Kroky analýzy 1.rozdělení na významové jednotky 2.označování modalit významu •způsoby individuálního zakoušení žitého světa (s. 447) 3.vytváření dílčích intencí 4. 4.vytváření noematického jádra a noematu •tzn. významu 5.temporalizace noematu Text 1 •Ten kluk si chtěl hrát s děckama a hrál si s něma do určitého věku, chodil s nima ven. Rodiče prostě z něho chtěli mít houslistu. To bylo v jejich rodině, z tatínka na tatínka, z dědečka na dědečka. Ale chlapec byl odlišný a nebavilo ho to. (V čem?) Nechtěl být staromódní. Neměl rád housle už odmalička, protože dostával smyčcem po zadku. Každé ráno musel hrát na housle nějakou krátkou melodii a hrál ji s pláčem. (?) Neměl to vůbec rád, neměl vztah k hudbě, nebyl to jeho koníček. (Na obrázku?) Smutně se dívá na housle, proklíná je, že vůbec existují. Jednoho dne toho chlapce už moc naštvalo, že nechce dělat, co nechce, protože každý má právo na svůj koníček a bavit se, jak umí. Rozbil housle, a protože se bál, co se stane, tak odešel z domu ven, plakat na chodník, kde pršelo. A maminka, která ho chápala, pro něj šla a odnesla ho do postele, protože byl podchlazený. Potom si to všichni vyříkali a tatínek souhlasil s tím, že jejich kluk nemusí být jako oni. Že ho mají rádi takového, jaký je, hlavně že nedělá hlouposti, a omluvil se mu, že na něho tak moc tlačil. Významové jednotky •Ten kluk si chtěl hrát s děckama •a hrál si s něma •do určitého věku, •chodil s nima ven. •Rodiče prostě chtěli •z něho mít houslistu. To bylo v jejich rodině, •z tatínka na tatínka, •z dědečka na dědečka. •Ale chlapec byl odlišný •a nebavilo ho to. Modality •Přesvědčení –doxa-afirmace, doxa-negace, pravděpodobnost, možnost, otázka •Funkce –perceptivní, imaginativní, signitivní, jejich kombinace •Čas –minulost, přítomnost,budoucnost, přechody, rekurence •Emoce –kladné-prospektivní, záporné-prospektivní, neutrální, kladné-retrospektivní, záporné-retrospektivní •Vůle –zaujetí, nezaujetí, přání-pozitivní, přání-negativní, aspirace, žádná vůle •Vlastnictví –moje, tvoje, jeho, její, něčí, naše, vaše, jejich •Subjekt –já, my, jeden-každý, neurčen Příklad modalit •„Ten kluk si chtěl hrát s děckama“ –Přesvědčení: doxa-afirmace –Funkce: perceptivní –Čas: minulost –Emoce: neutrální –Vůle: přání-kladné –Vlastnictví: neuvedeno –Subjekt: neurčen Příklad modalit •„a hrál si s něma“ –Přesvědčení: doxa-afirmace –Funkce: perceptivní –Čas: minulost –Emoce: neutrální –Vůle: žádná –Vlastnictví: neuvedeno –Subjekt: neurčen Entity a predikáty Ten kluk si chtěl hrát s děckama Parciální intence Entita Predikát kluk existuje kluk který existuje někdo může chtít chtít co někdo může kluk chtěl kluk který chtěl někdo si může hrát hrát co někdo může někdo si může chtít hrát chtít si hrát co někdo může kluk si chtěl hrát kluk který si chtěl hrát děcka existují děcka která existují s děckama se může hrát děcka s kterými se může hrát kluk si chtěl hrát s děckama děcka s kterými si chtěl kluk hrát kluk si chtěl hrát s děckama kluk který si chtěl hrát s děckama Entity a predikáty a hrál si s něma Parciální intence Entita Predikát kluk si hrál kluk který si hrál někdo si může hrát hrát si co někdo může kluk si hrál s něma ony s kterými si kluk hrál Entity a predikáty Chlapec: může • •něco chtít muset něco dělat bát se •chtít si hrát muset hrát krátkou melodii odejít •hrát si s něčím hrát krátkou melodii odejít z domu •hrát si s dětmi hrát krátkou melodii s pláčem plakat •někam chodit dívat se na něco být chápán •chodit ven dívat se na něco smutně •být odnesen do postele být odlišný něco proklínat •být podchlazený nebavit se •moc se naštvat nebýt jako něco •nechtít být něco rozbít něco •nedělat hlouposti být staromódní být tlačen Rodiče: mohou •chtít něco •chtít mít něco z někoho •mít něco rád •mít někoho rád takového, jaký je Maminka: může •někoho chápat •jít pro někoho •někoho někam odnést Tatínek: může •souhlasit s někým •někomu se omluvit •na někoho tlačit Text 6 • V Anglii žil jeden mladý pár, velice si rozuměli a byli spolu už pět let. Měli se rádi, potom uběhlo dalších 15 let. Její manžel už zestárl a ona taky. Manželka nemohla mít děti. V tom vznikl konflikt, kdy to manžel dával své ženě za vinu – proč, když je chtěl, tak proč je nechtěla dřív. Manželka si chtěla udržet vždycky postavu a chtěla se všem líbit, a proto nechtěla mít děti. A neměla je ani ráda. Manžel ji podvedl, ale ne protože by chtěl, ale protože byl zoufalý. Narodil se mu krásný syn. Jeho manželka to nemohla unést přes srdce, tak si našla přítele. Její bývalý manžel zemřel na infarkt. A v závěti bylo napsáno, ať se jeho žena postará o to dítě. Žena to dítě uškrtila. Jednoho dne, kdy seděla na pohovce u krbu a její přítel si odskočil, přišel duch jejího manžela. Manželka se zděsila hrůzou a omdlela. (Na obrázku?) Ten chlap je takový drsný. Lekla se ho, že je ten duch. Ona zabila toho jeho syna. Příklad dílčího výstupu Jednotka Entita Predikát 17 manžel který existuje 18 který patří k manželce 20 který zestárne 31 který existuje 34 který dává své ženě něco za vinu 40 který chtěl dříve děti 42 který se ptá, proč manželka nechtěla dřív děti, když je chtěl? Manželka nechtěla 54 který existuje 57 který podvede manželku 60 který nechtěl podvést manželku 62 který byl zoufalý 74 který je bývalý 75 který je bývalý manžel ženy 77 který zemřel na infarkt 95 který patří k manželce 96 který je duch 109 který byl duch Příklad dílčího výstupu II dramatizace který byl zoufalý který se ptal, proč nechtěla děti dříve, když on je chtěl který nechtěl podvést manželku která nechtěla děti dříve, když je chtěl manžel který existuje který je duch které jsou děti který je manžel která je manželka který patří k manželce který může něco být který může něco chtít který může něco chtít dříve která něco nedělá který se vrátí který chtěl děti dříve která se zděsila a omdlela Analýza diskursu •Dva směry –psychologie diskursu •inspirace etnometodologií a analýzou konverzace •použití diskursivních zdrojů pro dosahování interpersonálních cílů v sociálních interakcích –foucaultovská analýza diskursu •Foucault a post-strukturalismus •jaké typy objektů a subjektů jsou konstruovány skrze diskursy •jaké způsoby bytí tyto objekty a subjekty umožňují lidem Odlišnosti •psychologie diskursu –jak používají účastníci jazyk k vyjednávání a řízení sociálních interakcí, aby dosáhli interpersonálních cílů •např. popření nežádoucí sociální identity, ospravedlnění akce, přisouzení viny •foucaultovská analýza diskursu –popis a kritika diskursivních světů, které lidé obývají –zkoumání jejich důsledků pro subjektivitu a zkušenost •např. jaké to je být v postavení „hledače asylu“, jaké typy akcí a zkušeností jsou s tím kompatibilní Počátky •Potter a Wetherell (1987). Discourse and Social Psychology: Beyond Attitudes and Behaviour Obrat k jazyku •jazyk jako sociální jev • –filosofie –teorie komunikace –historie –sociologie Jazyk •neplatí –jazyk jako množina jednoznačných znaků pro označování vnitřních stavů a popis vnější reality •místo toho –jazyk jako produktivní proces –konstruuje verze sociální reality –prostředek k dosahování sociálních cílů Zdroje •Wittgensteinova filosofie •Austinova teorie řečových aktů •Foucaultovy historické studie diskursivních praktik Kritika kognitivismu 1.řeč jako cesta do kognice 2.kognice jsou založeny na percepci 3.objektivní vnímání reality je teoreticky možné 4.existují konsensuální objekty myšlení 5.existují relativně trvalé kognitivní struktury Analýza diskursu •nejen metoda výzkumu •současně –kritika mainstreamové psychologie –alternativní pojetí jazyka –cílem je odhalení diskursivní konstrukce sociální reality •„zahrnuje teoretický způsob chápání povahy diskursu a povahy psychologických jevů (Billig, 1997: 43) Zkoumání v psychologii diskursu •zájem o psychologické jevy jako paměť nebo identita •ale kritika kognitivismu –proto je pojímá spíše jako diskursivní akce než kognitivní procesy –reference k pojmům jako paměť a identita v přirozené řeči a textu –a funkce a důsledky takových referencí Způsob uvažování v AD •psychologické aktivity –ospravedlnění, racionalizace, kategorizace, atribuce, pojmenovávání a obviňování –způsoby, jak účastníci řídí svoje zájmy •diskursivní praktiky –používané v určitých kontextech pro dosažení sociálních a interpersonálních cílů –např. – omluva za zapomenutou gratulaci (paměť mě zradila), za impulzivitu (jsem prudká povaha) •výsledek –psychologické pojmy jako předsudek, identita, paměť nebo důvěra jsou něco, co lidé dělají, spíše než něco, co lidé mají nebo jsou Zaměření analýzy •jak lidé používají diskursivní zdroje a s jakými výsledky •jinými slovy – zájem o akční orientaci řeči •způsoby – jak se zvládají důležitá a zajímavá témata Diskursivní strategie •mají funkce v konkrétním diskursivním kontextu •např. – popření sociální identity rasisty –„nejsem rasista, ale myslím si, že je potřeba posílit imigrační kontrolu“ •legitimizace – odkaz k vyšší autoritě –„souhlasím s premiérem, že situace vyžaduje opatření“ •jiné nástroje – metafory a analogie, přímé citace, formulace extrémních případů, grafické popisy, konsensuální formulace atd. (viz Edwards a Potter, 1992; Potter, 1996) Sběr dat •ideálně přirozeně se vyskytující text a řeč –zájem o kontext každodenního života –nejlépe analýza nevyžádaných konverzací ve známém prostředí –např. – domov nebo pracoviště, nahrávky telefonních hovorů, výslechy podezřelých, lékařské konzultace, konference sociálních pracovníků, rozhlasové rozhovory s politiky, poradenská sezení •ale etické a praktické obtíže Polostrukturovaná interview •nevýhoda – účastníci se systematicky orientují na situaci interview –analýza prozrazuje více, jak se účastníci chovají v interview, než o diskursivních strategiích v každodenním životě •potřeba analyzovat komentáře obou stran –nutná vysoká míra reflexivity výzkumníka Skupinová diskuse •nejlépe už existující skupiny –např. skupina přátel, kolegů, příbuzných •simulace přirozeně vznikající komunikace –účastníci pravděpodobně uvolněnější a spontánnější než v rozhovoru s výzkumníkem –někdy výzkumník mluví s přáteli nebo známými (redukce umělosti situace) •ale zkoumání přátel není bez rizik! Příprava analýzy •příprava přepisu dat – extrémně časově náročná –cca 10 hodin přepisu 1 hodiny rozhovoru –ještě více skupinové rozhovory a rozhovory s horší kvalitou zvuku –detailnost přepisu (nejpracnější pro účely analýzy konverzace) •analýza diskursu –redukovaná verze přepisu •indikace – chyby řeči, pausy, přerušení, změny hlasitosti a důrazu, slyšitelné nádechy (informace o nejazykových aspektech konverzace) •např. – opoždění, váhání, důraz •způsob, jak je něco řečeno, může ovlivnit význam –např. ironie určitelná pouze díky tónu hlasu •proto zájem nejen o to, co bylo řečeno, ale i jak to bylo řečeno Velikost souboru •analýza je velmi pracná –velikost souboru ovlivněna pragmatickými úvahami (čas) •proto většinou méně dat, než bychom chtěli •ale často ani není potřeba množství dat •velikost souboru závisí na konkrétní výzkumné otázce –např. dostupnost a použití konkrétních diskursivních konstrukcí ve skupině lidí (nutný relativně velký počet rozhovorů) –jaké diskursivní strategie se používají pro popírání zodpovědnosti za nežádoucí výsledek (nutný soubor dost velký pro identifikaci různých strategií a jejich použití v různých diskursivních kontextech) –jak konkrétní text funguje •např. vlivná politická řeč, kontroverzní reklamní kampaň, oslavovaná filmová scéna (analýza pouze jednoho textu) Postupy analýzy diskursu •AD je více než metodologie •jazyk jako konstruktivní a funkční –nesprávná otázka – „co nám odpovědi říkají o postojích, přesvědčeních nebo myšlenkách lidí?“ –správná otázka – „co dělá tento diskurs?“ •AD – určitý způsob čtení •čtení orientace na akci (co tento text dělá?) –nejen čtení významu (co tento text říká?) •řeč a text jako sociální aktivita –proto nelze vytvořit recept na AD –„AD velmi závisí na řemeslných dovednostech a tacitních znalostech“ –AD není sada metodologických procedur naučitelných bez širšího teoretického přístupu k psychologii –nejprve nutnost pochopit „širší teoretický rámec týkající se povahy diskursu a jeho role v sociálním životě“ –poté analýza textů Čtení •na začátku pečlivé čtení přepisů –nejprve bez pokusu o analýzu –zakoušení některých diskursivních efektů textu •např. text může být omluvou, i když tam ani jednou není „omlouvám se“ •text zní, jako by byla válka, přestože je jen o volbách •snaha odhalit, co text dělá •cíl analýzy, jak to text dělá •dobré je poslechnout si původní nahrávky Kódování •výběr materiálu pro analýzu –nikdy nejsme schopni provést kompletní AD textu •základní hledisko je výzkumná otázka –např. – jak heterosexuální dospělí mluví o bezpečnějším sexu a riziku přenosu HIV? •výběr všech zmínek o kondomech, jejich použití a bezpečném sexu •relevantní úryvky textu – označeny, kopírovány a uloženy •nutnost zajistit, aby byl zahrnut veškerý potenciálně relevantní materiál –nejdůležitější není nutné použití určitých klíčových slov –tzn. ve studii o bezpečném sexu není nutné zahrnout každou zmínku o kondomu nebo bezpečnějším sexu –ale sexuální opatrnost v nejširším slova smyslu (např. „opatrnost“ nebo „bezpečné vztahy“) Postupy analýzy •interakce výzkumníka a textu –Proč čtu tuto pasáž tímto způsobem? –Jaké vlastnosti [textu] vytváří toto čtení? •pozornost konstruktivním a funkčním dimenzím diskursu •pozornost vůči kontextu, variabilitě a konstrukci diskursivních vysvětlení •jak text konstruuje svoje objekty a subjekty •jak se tyto konstrukce mění v různých kontextech –důsledky jejich použití Identifikace diskursivních konstrukcí •konstrukce subjektů a objektů –terminologie, stylistické a gramatické vlastnosti, preferované metafory a figury řeči – tzv. interpretační repertoáry •různé repertoáry – konstruují různé verze událostí –např. novinový článek o mladých pachatelích jako o mladých utržených ze řetězu •důraz na nekontrolovanost, potřeba striktnější výchovy a policie –jejich obhájce jako o dětech bez naděje •jejich nenaplněné psychologické a výchovné potřeby – důsledky sociální a ekonomické deprivace •různé repertoáry – stejný mluvčí v různých kontextech při různých sociálních cílech •pozornost diskursivním kontextům, ve kterých jsou promluvy používány •zkoumání jejich důsledků pro účastníky konverzace –proto analýza promluv jak tazatele, tak dotazovaného Interpretační repertoáry •konstruují alternativní a často kontradiktorní verze událostí (často k témuž tématu) •např. 2 různé repertoáry při mluvení o maorské kultuře a její roli v životech Maorů na Novém Zélandě –„Culture-as-Heritage“ a „Culture-as-Therapy“ •2 alternativní a kontrastní výklady významu historie v diskusích o britské královské rodině –„History as National Decline“ a „History as National Progress“ •tenze a kontradikce mezi interpretačními repertoáry u stejného člověka –diskursní zdroje lidí jsou inherentně dilematické –obsahují protikladná témata, která lze v rétorických kontextech postavit proti sobě Prezentace analýzy •nejrozsáhlejší část zprávy •má reflektovat výzkumnou otázku a současně důraz analýzy •např. primární zájem o identifikaci interpretačních repertoárů –diskuse o jejich kontextovém rozmístění a důsledcích –zkoumání používaných diskursivních strategií např. při vyjednávání paměti nebo identity •nebo strukturace kolem strategií –např. popírání, podepírání •nebo strukturace kolem jejich důsledků –např. možnost kritizovat bez osobní zodpovědnosti za kritiku a její důsledky •většinou kombinace diskusí o interpretačních repertoárech a diskursivních strategiích a jejich efektech Struktura analytické sekce •reflexe výzkumných zájmů –vhodné názvy sekcí –např. „diskursy x“, „konstrukce y“ •půjde primárně o povahu dostupných repertoárů –jiné názvy – „vyjednávání x“, „dělání y“ •pravděpodobně studie diskursivních strategií a jejich důsledků •úryvky z analyzovaných textů –doslovné citace •např. uvozovky, jiný font, odsazení –výběr úryvků závisí na zájmu studie a výzkumné otázce –detailní diskuse k analýze úryvků •úryvky samy nemluví – je třeba je vyložit Studie AD •spojení části o analýze a diskuse –v kvalitativním výzkumu obecně nelze nejprve prezentovat výsledky a pak diskutovat •prezentace analýzy pouze v kontextu diskuse vhledů založených na analýze •širší témata založená na výzkumu •jakýkoli širší teoretický a koncepční vývoj •praktické implikace analýzy •další budoucí výzkum naznačovaný touto studií Stručný příklad •úryvky rozhovorů (Potter a Wetherell, 1987: 46–55) –přepisy řady otevřených rozhovorů s bílými středostavovskými Novozélanďany –všechny o názorech na „Polynéské imigranty“ • I’m not anti them at all you know, I, if they’re willing to get on and be like us; but if they’re just going to come here, just to be able to use our social welfares and stuff like that, then why don’t they stay home? (U1) Náznak AD •odmítnutí (Hewitt a Stokes, 1975) –verbální nástroj, který anticipuje a odmítá potenciálně negativní atribuce –zde „I’m not anti them at all, you know“ –odmítá možné úsudky o rasismu –protože následuje „then why don’t they stay home?“ •formulace extrémního případu (Pomerantz, 1986) –tvrzení nebo hodnocení jsou dovedena do extrémů pro efektivní ospravedlnění –ospravedlněníkritiky Další znaky •opakované použití „just“ –funkce – „but if they’re just going to come here, just to be able to use our social welfares“ •oba nástroje – odmítnutí a extrémní případ –možnost současně obvinění polynéských imigrantů z hostility ze strany bílých Novozélanďanů –současně odmítnutí jakýchkoli negativních atribucí rasismu –demonstrace akční orientace diskursu •obvinění i popření je dosaženo diskursivně Omezení AD v zaměření •zájem pouze o diskurs –„nedostatek osoby“ –Potter a Wetherell (1987: 178) – „[O]ur focus is exclusively on discourse itself: how it is constructed, its functions, and the consequences which arise from different discursive organisation. In this sense, discourse analysis is a radically non-cognitive form of social psychology“ •radikálně nekognitivní forma sociální psychologie –pokud má zájem o paměť, sociální identitu, emoce, studium způsobů, jak lidé domlouvají jejich významy ve vzájemných rozhovorech –zaměření analýzy na jazyk a jeho roli při konstrukci těchto jevů –zájem o diskursivní konstrukce a vyjednávání psychologických pojmů a procesů •ne o jejich hypotetické referenty (např. mentální stavy nebo kognice) Slabina •neklade otázky o subjektivitě –tzn. self, intencionalita, sebe-uvědomování a autobiografické vzpomínky •pouze zájem o veřejný diskurs •žádná vodítka, jak studovat internalizované nebo privátní manifestace diskursu –např. myšlení nebo sebe-uvědomování •Potter a Wetherell (1987: 180) – pro AD „vztah mezi jazykem a mentálními stavy je ne-téma“ –to neznamená, že „mentální stavy“ nebo „kognitivní procesy“ jsou redundantní pojmy –spíše varování – „nebezpečí … neplodných debat o realitě nebo ne-realitě mentálních entit, která může snadno skončit v určitém lingvistickém imperialismu, který upírá význam všem kognitivním procesům“ Inherentní omezení •hledání „toho, co je v sázce“ (at stake) v rozhovoru –účastníci se v interakcích orientují podle svých zájmů –interpretační repertoáry, diskursivní konstrukce a diskursivní nástroje jsou účastníky konverzace používány strategicky při dosahování interpersonálních a sociálních cílů –diskurs je nástroj používaný mluvčími k aktivnímu řízení svých interakcí a sledování svých cílů –předpoklad: účastníci sociální interakce mají na této interakci zájem a jsou schopni s ním zacházet pomocí diskursivních zdrojů •ale neschopnost vysvětlit důvod sledování určitých diskursivních cílů –proč mluvčí tak silně popírají určité atribuce? –proč někteří pracují (diskursivně) více než jiní? –proč lidé někdy zdánlivě používají D strategie, které jim neprospívají? •Proč je pro některé lidi těžké říct věci, které by jim strategicky pomohly? •např. „promiň“ nebo „miluji tě“ Další slabiny AD •každá konverzace řízená zájmy konverzujících –ale nemožnost vysvětlit, proč lidé mají nebo nemají určité zájmy –jinými slovy psychologie diskursu uzávorkovává pojem motivace nebo touhy •přestože na nich závisí –neschopnost vytvořit jejich teorii •zaměření pouze na textová data –někdy potřeba podívat se „mimo text“ –problém: jisté diskursivní a non-diskursivní praktiky, rituály, způsoby oblékání a oslovování atd. odráží sociální a materiální struktury –proto vhodné studovat jejich širší sociální významy a funkce –tendence opomíjet širší sociální a materiální kontext konverzace Shrnutí psychologie diskursu •1. Jaký druh znalostí chce psychologie diskursu vytvářet? –jak jsou vytvářeny, vyjednávány a používány konkrétní verze reality v konverzaci –nehledá se „skutečná povaha“ psychologických jevů, ale jak jsou tyto jevy utvářeny v řeči jako sociální aktivitě –ne znalosti o věcech, ale jak jsou věci „vyslovovány“ (orientace sociálně konstrukcionistická) –jak jsou určité konstrukce vytvářeny skrze použití interpretačních repertoárů a diskursivních nástrojů •2. Jaké druhy předpokladů o světě vytváří psychologie diskursu? –jazyk je konstruktivní a funkční, variabilita a plynulost diskursu slouží lidem k sociálním aktivitám –svět jako pohyblivé dohadované místo, které nelze pochopit jinak než skrze jazyk –žádné čtení nelze považovat za „správné“ nebo „validní“, i jiné interpretace mohou být správné (relativimus) •3. Jak PD konceptualizuje roli výzkumníka v procesu výzkumu? –AD je napsaná a je předmětem další analýzy, dalšího textu –výzkumníka nelze chápat jako svědka nebo objevitele, aktivní tvůrce výsledků –výzkum je jedno z možných čtení dat (AD není nikdy ukončená) –„[T]he final draft is only final in the sense that the analyst feels that for reasons of deadlines, exhaustion or boredom, no further improvements are likely to be made and that the current draft contains analyses which might be of interest to the reader“ Případová studie •případ (casus, case) –studie jediného případu •velmi všestranná metoda –ne pouze striktně výzkumná –spíše přístup ke studiu singulárních entit –využívá široký rozsah metod sběru a analýzy dat •etická hlediska Charakteristiky případové studie 1.idiografická perspektiva •opak nomotetické •zájem spíše o zvláštní než o obecné 2.citlivost vůči kontextu •holismus 3.použití triangulace •různé metody sběru a analýzy dat •různé dimenze a kontexty 4.časový aspekt •zájem o vývoj případu 5.zájem o teorii •vycházejí z teorie, mohou ji testovat Metody pro případové studie •polostrukturovaný rozhovor •zúčastněné pozorování •deníky •oficiální dokumenty Specificky psychologické metody •Test dvaceti výroků (Gordon, 1968) –20 odpovědí na otázku „Kdo nebo co jste?“ –„Já jsem…“ •Test repertoárových mřížek (Kelly, 1955) –strukturovaný rozhovor –dyadické nebo triadické porovnávání prvků –osobní konstrukty Designy případových studií •vlastní (intrinsic) × instrumentální –případy zajímavé samy o sobě × případy jako příklady obecnějších jevů •single × multiple –jediný případ × řada případů •deskriptivní × explanační –pouhý popis × něco víc •naturalistický × pragmatický Etické standardy •„Kvalitativní výzkumníci jsou hosty v soukromých prostorech světa. Jejich způsoby by měly být dobré a jejich etický kód přísný.“ • •důvěrnost •anonymita Analýza Svědectví Johna Deana od Ulrica Neissera (1981) •aféra Watergate 1972-74 •data –výslechy Johna Deana vyšetřovací komisí Senátu USA –nahrávky 2 setkání v roce 1972 a 1973 •výsledky –chybné vzpomínky (uváděl, co se nestalo) –koncepce „repizodické“ paměti Problémy případových studií •ne každý výzkum je multiple CS •problém s triangulací –může dojít k zanedbávání kontextu –nebezpečí využití epistemologicky neslučitelných metod (např. realismus versus relativismus) •problém zobecnitelnosti –indukce i hypotetická dedukce –vůči teorii snad ano, vůči populaci ne Kvalita kvalitativního výzkumu •kreativita –neznamená uměleckou svévoli a bezbřehou fantazii • •subjektivita –nutnost, uznat požadavek objektivity jako iluzorní Kritéria společná pro kvantitativní i kvalitativní výzkum • •vhodnost (přiměřenost) metod • •jasnost, srozumitelnost prezentace • •přínos, příspěvek k poznání Kritéria 1.zaujetí vlastní perspektivy („reflexivita“) 2.situování výběru („přenosnost“) 3.zakotvení v příkladech („důležitost shody“) 4.poskytnutí zkoušky důvěryhodnosti („citlivost k dojednávaným realitám“) 5.koherence („integrace teorie“) 6.plnění obecných versus specifických výzkumných úkolů 7.souznění se čtenáři 8.dokumentace 9.teoretický výběr a analýza negativních případů Zaujetí vlastní perspektivy (reflexivita) •odhalení vlastních hodnot a předpokladů –čtenář musí umět interpretovat analýzu a uvážit možné alternativní interpretace –proces výzkumu nevyhnutelně tvaruje zkoumaný objekt •role výzkumníka –nutné vymezit v dokumentaci výzkumu Situování výběru (přenosnost) •detailní popis účastníků a jejich životních okolností –nutnost detailního vysvětlení kontextu –posouzení relevance a použitelnosti zjištění •příbuzné se zobecnitelností –externí validita v kvantitativním výzkumu Zakotvení v příkladech (shoda kategorií s daty) •příklady dat pro demonstraci analytických postupů a výsledného porozumění –hodnocení shody mezi daty a interpretacemi výzkumníka •analytické kategorie vytvořená výzkumníkem mají dobře odpovídat datům –explicitní, jasné a detailní vysvětlení, proč byly jevy označeny a kategorizovány určitým způsobem Poskytnutí zkoušky důvěryhodnosti (citlivost k dojednávaným realitám) •jsou vysvětlení důvěryhodná z jiných hledisek? –např. kolegové, účastníci, další výzkumníci –jiné analýzy dat (např. jiná kvalitativní hlediska, kvantitativní data) •citlivost, jak je výzkum interpretován účastníky, kteří generovali data (tzv. validizace participanty) –není vždy nutná (lidé mohou nesouhlasit s interpretací výzkumníka) •nutnost povědomí o reakcích účastníků –vysvětlit rozdíly mezi interpretacemi výzkumníka a účastníků Koherence (integrace teorie) •analýzy mají být koherentní a integrované –např. v podobě vyprávění nebo příběhu, mapy, rámce související struktury –současně nutnost zachování nuancí dat •vysvětlení vztahů mezi jednotkami analýzy –patrná jejich integrace na různých úrovních obecnosti •analytikovy poznámky –demonstrace procesu integrace a jeho odůvodnění Plnění obecných versus specifických výzkumných úkolů •výzkumné úkoly musí být jasné •(1) snaha o obecné porozumění jevu –nutnost zajistit rozumný rozsah případů •(2) vhled do konkrétního případu –nutnost jeho systematického a detailního studia •v obou případech –nutnost zabývat se omezeními a použitelností zjištění mimo původní kontexty Souznění se čtenáři •způsob prezentace –objasnění nebo rozšíření porozumění a ocenění předmětu zkoumání Dokumentace •obsáhlé a detailní vysvětlení –co bylo provedeno a proč v procesu výzkumu Teoretický výběr a analýza negativních případů •nutnost neustále hledat a rozšiřovat objevující se teorii •zkoumání případů, které se dobře neshodují a které mohou přinést nové poznatky