Literární seminář I podzim 2017 Nicole Votavová Sumelidu Řecký román •Bibliografie – román jako žánr: • •Michail Bachtin, Román jako dialog, přel. D. Hodrová, Praha 1980 •Daniela Hodrová, Hledání románu: kapitoly z historie a typologie žánru, Praha 1989. •D. Mocná, J. Peterka a kol., Encyklopedie literárních žánrů, Praha 2004. • • •Termín: •Původně označení pro vypravování ve formě lingua romana, •tj. v lidovém románském jazyce (vs. prestižní poezie v latině) • •Charakteristika: • - dlouhé fiktivní vyprávění v próze (x antika, středověk) • - nejuniverzálnější žánr novodobé epiky • - dialogický žánr – vícehlasný, více postav, více rovin, více linií • - vývoj postav • - otevřený jiným žánrům (vstřebávání x romanizace ostatních žánrů - Bachtin) • - polyfunkční – disponovaný k různým účinkům: • - zaměření na různé skupiny čtenářů - množství subžánrů • •Bibliografie – antický román • •Luciano Canfora, Dějiny řecké literatury, přel. D. Bartoňková a kol., Praha 2001 (str. 605‒610). •Silva Fischerová, Antický román jako populární literatura?, Slovo a smysl 20, 52‒78. •Tomas Hägg, The Novel in Antiquity, Berkeley 1991. •Jaroslav Ludvíkovský, Řecký román dobrodružný. Studie o jeho podstatě a vzniku, Praha 1925. •Ben E. Perry, The Ancient Romances, Berkeley 1967. •Bryan P. Reardon, The Form of Greek Romance, Princeton ‒ Brill 1991. • Epos •Z řeckého epos = slovo, řeč, příběh, báseň, verš •Nejstarší útvar velké epiky skládaný ve verších a určený původně k přednesu v doprovodu hudebního nástroje. •Jeho začátky jsou folklórní, části šířeny ústně rapsódy (školy rapsódů v Řecku, občas se některý prosadil jako původce – Homér). • •Námětem jsou činy příkladných hrdinů v zápasu s odpůrci, oslava vítězství. Jedná se tedy o hrdinské eposy. •Nejstarší: •Epos o Gilgamešovi (asi 2000 př. n. l.), •Ilias a Odyssea (8., 7. stol. př. n. l.). •Aeneis (Vergilius, 1. st. př. n. l.) •středověké národní eposy •Jedná se o žánr vysokého stylu. • Epos vs. román •Michail Bachtin: základní charakteristika eposu v kontrastu k románu • •• předmětem eposu je absolutní minulost vs. vzpomínky hrdiny či autora • •• zdrojem eposu je národní tradice předávaná ústním podáním vs. obyčejní, i když idealizovaní, hrdinové, rozvoj písemnictví • EPOS A ROMÁN (Thomas Hägg) • •1) motivy: •a) základní motivy, dějová linie • (rozdělení a shledání dvojce, nástrahy, cesta a bloudění) •b) vedlejší motivy: •sen, věštby •2) narativní techniky: •- převyprávění děje v závěru •- ich forma •- in media res •- popis paralelních událostí •- způsob vyvolávání napětí •- úloha věšteb – posunutí děje • Charakteristické znaky antického románu •„multižánr“ •intertextualita •prozaická forma •ich-forma i er-forma •hlavní postavy – obyčejní lidé: dvojce milenců, idealizace •osudy hrdinů řízené bohyní Tyché (netouží po hrdinství) •typizace postav •„ztuhlost“ dějového půdorysu •topoi • ANTICKÝ ROMÁN děj • •On a ona, oba krásní, dobří a nevinní, jsou rozloučeni nepřízní osudu. Všechny tři díly světa, Asie, Evropa i Afrika, se stávají svědkem protivenství, která se jim stavějí v cestu. Loupežníci, váleční nepřátelé, mocní tohoto světa a kuplíři, vše se spikne, aby činilo úklady nevinnosti a připravovalo znovu a znovu překážky vzájemnému shledání. Žalář, ponížení, bitvy, otroctví, nebezpečenství, z něhož se unikne na samém prahu smrti, k tomu přemíra citu, slzy, přísahy, zoufalství a radost, při níž se omdlévá, to se opakuje v každém románě s podivuhodnou vytrvalostí. • •(Jaroslav Ludvíkovský, Řecký román dobrodružný. Studie o jeho podstatě a vzniku, Praha 1925, s. 4) • TOPOI • •● ekfraze •● první setkání – důležitost smyslů, zejména zraku •● láska jako náhlá rána či nemoc •● výjimečná až božská krása obou hrdinů •● ústředním motivem cesta •● bouře a ztroskotání/přepadení piráty či lupiči •● zdánlivá smrt a pohřbení •● exotická místa •● panovnická sídla •● bitevní střety •● čistota a neposkvrněnost •● podrobně popsané slavnosti na počest bohů a vzývání božstev •● shledání hrdinů •● závěrečná anagnorize rodičů a dětí • • • •BYZANTSKÝ ROMÁN - bibliografie • •Roderick Beaton, The Medieval Greek Romance, 2nd edition, London 1996. •Růžena Dostálová, Byzantská vzdělanost, 2. vydání, Praha 2003. Říše po smrti Basileia II. Bulgaroktona (958-1025) Říše kolem r. 1080 (1071 bitva u Mantzikertu) Říše kolem r. 1080 (1071 bitva u Mantzikertu) EPOS DIGENIS AKRITAS • • - 12. století • - kombinace lidové a umělé tradice • - podle R. Beatona autor napsal epos v Konstantinopoli, generace po 1071 ( - snaha • zachytit život na východě i místní lidovou tradici – akritovské písně, obohacené o • románové prvky) • - jazyk smíšený – Escorial i Grottaferrata • - patnáctislabičný jamb i próza • - epos nebo román? • EPOS DIGENIS AKRITAS • • - obdobný námět jako západní národní eposy (Cid, Roland): • - boj proti jinověrcům, hrdina bojující za vlast • - oblast Anatolie • - 2 části: • a) příběh rodičů: arabský emir a dcera byzantského vojevůdce • b) Digenis Akritas (nadpřirozené schopnosti, únos nevěsty, Amazonka, uznání • císaře (Basileios II.?), palác v poušti, nemoc a smrt) • - epos nebo román? • •LITERÁRNÍ TRADICE, ze které epos vychází • •● lidové písně akritovského cyklu •● životy svatých •● helénistické romány •● anonymní Život Alexandra Velikého •● Homér • •LIDOVÉ PÍSNĚ O AKRITECH • •● akrité – strážci hranic •● události 9. století – boje s Araby •● Pontos a Kappadokie •● epické písně – patnáctislabičný jamb •● nejstarší Píseň o Armurisovi, zapsaná v 15. století •● zápis většiny od konce 19.st. • •ŽIVOTY SVATÝCH • •Společné prvky s eposem: •● obšírné vyprávění o rodičích •● o okolnostech jeho narození •● odmítnutí světských poct, život v samotě •● nadpřirozené vlastnosti •● pozůstalí kolem lože umírajícího •● umírá bez potomků • •HELENISTICKÉ ROMÁNY • • Verze E i K mají řadu prvků přejatých z románů Achillea Tatia a Héliodóra •● prolog věnovaný tématu lásky •● popis paláce (omezeno v E) •● rozsáhle ekfraze v K • •ŽIVOT ALEXANDRA VELIKÉHO • •● populární anonymní helénistický příběh •● popis smrti hrdiny •● banální příčina •● hrdina umírá mladý •● jednotlivé fáze: •● povolává své druhy k loži a vypráví jim o svých hrdinských činech •● jeho žena chce zemřít s ním •● umírají společně, bezdětní • •HOMÉR • •Sporadické odkazy na Homéra (Ilias – hrdinové) mají doložit příslušnost •k literární tradici. •1. osoba - Odysseia • Rozpad Byzantské říše po r. 1204 ROMÁNY 12. STOLETÍ • •● obdobná dějová linie i hrdinové jako u antického románu •● neurčitá, předkřesťanská minulost, téměř žádné zmínky o Byzanci •● téměř žádné zmínky o křesťanství •● hrdinové – strnulé neměnné typy •● láska jako utrpení •● hrdinové pasivní – řízeni Tyché •● časté popisy a ekfraze •● verš – dvanáctislabičný jamb •● jazyk - smíšený • • •Nikétas Eugenianos: O lásce Drosily a Charikla • •● vzorem román Theodora Prodroma o Rodantě a Dosiklovi - učitel •● polovina 12. století • ROMÁN 14. A 15. STOLETÍ • •a) původní tvorba • •● pohádkové motivy •● hrdiny princ a princezna •● láska je naplněna •● nešťastný konec nebo dočasné odloučení •● krutá dobrodružství •● pomoc ženy, která tragicky zemře • •● jazyk smíšený •● politický verš • •Četba: Nikétas Eugenianos: O lásce Drosilly a Charikla, přel. R. Mertlík, •Praha 1987 (1. a 7. kniha). • •ROMÁN 14. A 15. STOLETÍ • •b) překlady nebo parafráze západních veršovaných románů • •● rozdíl v motivaci hrdinů •● jazyk smíšený •● politický verš • • Počátky turkokracie • •Oblasti obsazené Turky (Konstantinopol): •– pravoslavné duchovenstvo, hlavní nositel vzdělanosti, se považuje za dědice Byzantské říše a používá archaizující jazyk pro téměř veškerou komunikaci. •– I zde vznikala poezie v lidovém jazyce, ale stála zcela na okraji zájmu vyšších, vzdělaných tříd •Ostatní oblasti: •– Rhodos, Kypr, Kréta •– vhodné podmínky pro další rozvoj řecké literatury (nedošlo k přerušení lit. tradice) •– poezie psaná lidovým jazykem (dialektem) • Kypr •Kypr •– do r. 1571 pod nadvládou Francouzů •– vznik básní, které vznikaly buď pod vlivem petrarkovské poezie, přímá nápodoba nebo překlad •– Λεόντιος Μαχαιράς (15. st.): Εξήγησις της γλυκείας χώρας Κύπρου •– kyperský dialekt • •Po dobytí ostrovů Turky tento vývoj končí. Kréta •– poprvé od starověku se objevuje drama (koncem 16. a v 17.st.) •– vliv italské renesance, vzory: • – commedia erudita – „učená - vzdělaná“ satirická div. hra • – commedia dell arte – improvizovaná lidová hra •– obdobné postavy a zápletky •– krétský dialekt •– patnáctislabičný jamb, rýmovaná dvojverší •– nejstarší komedie (před 1600): Κατσούρμπος, autorem zřejmě první novořecký dramatik Georgios Chortatsis •– nejvýznamnějším autorem Vitsentzos Kornaros, autor dramat a poémy Ερωτόκριτος (spojení prvků rytířské literatury s renesančními motivy a prvky krétské lidové poezie, předlohou byl francouzský středověký román Paris et Vienne) • • Vitsentzos Kornaros: Erotokritos (17.století) •krétská renesance •synkretická kultura •rytířská kultura •krétský dialekt •patnáctislabičný jamb • Význam krétské renesance •– most mezi byzantskou a novořeckou literaturou Sedmiostroví (18. a 19. st.) • •– tvůrčím způsobem přetváří západní předlohy (přizpůsobení řeckému prostředí) • •– poprvé od starověku se objevují dramata napsána živým jazykem (krétský dialekt, kultivovaný jazyk povýšený na jazyk umělecký) • •– využití tzv. politického verše – patnáctislabičného jambu, tedy verše lidové poezie • • Politický verš •– starořecká poezie založena na střídání dlouhých a krátkých slabik (hudební přízvuk) •– novořečtina nerozlišuje krátké a dlouhé slabiky •– novořecké metrum je založeno na střídání slabik přízvučných a nepřízvučných •– nejběžnějším metrem novořecké a lidové poezie je jamb (odpovídá rytmu mluvené řeči) •– politický verš: patnáctislabičný jamb s pomlkou (dieresí) po osmé slabice •– verš krétského dramatu má pod vlivem italské renesanční poezie rým Sedmiostroví •– pod benátskou nadvládou až do konce 18.st. •– nikdy nebylo dobyto Turky •– vznik specifické syntkretické kultury (Zakynthos – řecká Florencie) •– období kulturního rozkvětu ostrovů • •– 1774 – Napoleonova vojska, poté ruský a britský protektorát •– v 18. století aktivní účast při osvobozovacích bojích •– ke svobodnému řeckému státu připojení v r. 1864 Sedmiostroví •– po pádu Kréty na ostrovy přenesena díla krétské renesance •– rozvoj satirické a lidové poezie mimo hlavní centra •– jazyk vyšších vrstev – italština Diaspora •– řada byzantských učenců odchází na západ (především Itálie) •– přinášejí s sebou významná klasická díla a dokonalou znalost klasické řečtiny a starověké literatury •– řada z nich se stává vydavateli a korektory starověkých děl a také učiteli staré řečtiny a přispívá tak k rozvoji renesance •– osobnosti: •byzantský teolog Béssarión – Βησσαρίων (15.st., Benátky) – největší sbírka starověkých rukopisů •byzantský humanista Νικόλαος Σοφιανός (16.st., Benátky) – sepsal gramatiku obecné řečtiny Γραμματική της νεοελληνική γλώσσας •řecký učenec a mecenáš, jeden z nejbohatších Řeků diaspory Θωμάς Φλαγγίνης, v Benátkách r. 1648 založil vyšší školu, která měla velký vliv na intelektuální rozvoj Řeků až do konce 18.st. (tzv. Φλαγγινιανό Ελληνομουσείο, Άνθη Ευλαβίας) • Oblasti pod tureckou nadvládou •– téměř jedno století je literární produkce velmi omezená •– zásadní úlohu hraje církev (podpora křesťanské víry, národního uvědomění Řeků, vzdělávání lidu) •– 17. století – období církevního humanismu (částečný obrat k lidovému jazyku, zájem o vzdělávání lidu) Vysoká Porta je metonymum ústřední vlády Osmanské říše. Původně jde o označení jedné z bran dívánu paláce Topkapi v Istanbulu. Po mladoturecké revoluci toto označení přešlo na osmanské ministerstvo zahraničí. Znaky osvícenství (podle Dimarase): •– víra v rozum, v racionální myšlení •– víra v možnost zdokonalování lidstva, v pokrok a možnost dosažení štěstí (osvícenství je optimistické) •– zvláštní důraz na vzdělání •– podpora národních (živých) jazyků oproti jazykům mrtvým •– podpora svobodného, kritického zkoumání světa •– hlásání náboženské snášenlivosti •– úcta ke každému člověku • •Osvícenství staví racionální myšlení nad jakoukoli tradici a dogmata. Kritické zkoumání zajišťuje poznání světa a přírody. • Řecké osvícenství •Specifické rysy: • • 1) specifický předchozí vývoj (jihovýchodní Balkán je dědicem významné civilizace) • • 2) zvláštní podmínky, za kterých se toto hnutí v Řecku rozvíjelo (tato oblast přijímá osvícenství nepřipravená, nemá za sebou renesanci, je pod asijskou nadvládou, absence organizovaného vzdělávacího systému) • Řecké osvícenství •– oblast JV Balkánu není na osvícenství připravena předchozím vývojem (renesance) •– kladný vliv univerzity v Padově (později i univerzit dalších západních měst: Vídeň, Lipsko aj.) •– v podunajských knížectvích jsou zakládány „akademie“ •– úloha fanariotů (úřednická aristokracie), především v podunajských oblastech •– zintenzivnění vydavatelské činnosti •– otázky národní i intelektuální svobody – vzor francouzská (i americká) revoluce •– průmyslová revoluce – intenzivnější obchodní kontakty i s oblastmi pod nadvládou Turků (obchodníci – vzdělaná skupina, prostředníci mezi Balkánem a Západem, vstřícní vůči osvícenským myšlenkám i osvobozeneckým aktivitám) •– do popředí jazyková otázka – otázka vzdělání národa • Moldavsko a Valašsko Μολδοβλαχία Fanarioté •– pocházejí z konstantinopolské čtvrti Fanar •– bohatá církevní i světská aristokracie (zastávají vysoké úřady) •– zajišťuje spojení mezi patriarchátem a Portou •– nejvyšší úřad: dragoman – tlumočník Porty •– soustředí se do podunajských oblastí – Moldávie a Valašsko •– zde vytvářejí částečně automní kulturní centra osvícenství •– kladná úloha – podpora osvícenských myšlenek, vzdělání lidu, vědecká činnost •– ke konci osvícenství se jejich úloha mění: provázání s tureckou mocí je staví proti osvobozeneckým aktivitám PRÓZA V DOBĚ OSVÍCENSTVÍ • První novořecký román: •Nικόλαος Μαυροκορδάτος: Φιλοθέου πάρεργα (1718, 1800) • • •1. otázka: Jaký má být jazyk románu? •2. otázka: O čem má román být? Jakou má •román společenskou a etickou úlohu? •3. otázka: autentická díla nebo •nápodoba/adaptace/překlady • • ZÁSADNÍ VLIV NA ROZVOJ NOVOŘECKÉ PRÓZY MAJÍ •PŘEKLADY A ADAPTACE ZÁPADNÍ LITERATURY: • •řada překladů osvícenských textů (popularizace vědy, Encyklopedie), •vznikají i „řecké“ encyklopedie • •romány: •a) milostné romány: propojení s politickou tematikou (hrdina bojuje •za nezávislost vlasti) •b) satirické, pikarské romány, kritika mravů • •velká obliba epistolárního románu • Satirické romány •Překlady: •Alain-René Le Sage: Gil Blas (1715): různorodé charaktery, Molière •Voltaire: Candide, čili Optimismus (1759) – Αγαθούλης: •na příkladu morálně čistého, naivního mladíka Candida odhaluje zvůli •absolutní moci, prodejnost soudů či loupeživost válek. Voltaire zde také rozvíjí filozofické úvahy o nekritickém optimismu daném vírou v Boží prozřetelnost, kterému je dána přednost před racionálním přístupem, před rozumem. • •Adaptace: •Ο Ανώνυμος του 1789: nápodoba francouzského románu •Kulhavý ďábel (autor Alain René Le Sage). •Řecký román přenesen do Bukurešti, Mustafa a ďábel nahlíží •do bukur. domů, odsouzení tmářství šlechty, absolutismu. • • • •Tyto pokusy o novodobý řecký román, obvykle neměly úspěch. •Čtenáři zřejmě ještě nebyli připraveni na četbu filozofických děl a satir mravů. •Oblíbeným tématem stále zůstávají milostné prózy. • Milostné prózy •Překlady: •Rigas Velestinlis Ferreos: překlad povídek z francouzštiny: •Σχολείον των Ντελικάτων εραστών, 1790 (autor: Rastif de la Bretton) •Vyjadřuje pokrokové názory francouzské inteligence (požadavek opravdové lásky, nutnost reformy společnosti) pro fanariotskou společnost ještě nepřijatelné (štěstí kladeno nad čest). •Σχολείον των ντελικάτων εραστών: ήτοι βιβλίον ηθικόν περιέχον τα περίεργα συμβεβηκότα των ωραιοτέρων γυναικών του Παρισίου, ακμαζουσων κατά τον παρόντα Αιώνα. / Εκ της Γαλλικής διαλέκτου νυν πρώτον μεταφρασθέν παρά του Ρήγα Βελεστινλή Θετταλού. Εν Βιέννη της Αουστρίας: Εκ της Τυπογραφίας Ιωσήπου Βαουμεϊστέρου, 1790. • •Původní tvorba: •Έρωτος αποτελέσματα, autor nejistý, 1792, situováno na soudobou Ukrajinu a do Konstantinopole, střídmý přístup; první původní řecké povídky. • • • • •ROMANTICKÝ ROMÁN Epistolární román •Skutečná korespondence •dopisy Pierra Abelarda a Heloisy (12.st.) •Portugalské listy (17.st., anonymně) • •Romány •J. J. Rousseau: Julie aneb Nová Heloisa (1761) •Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti (1782) • J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera (1774) • • • Sentimentalismus •součást preromantismu • •Jeho základní premisou je Lockova myšlenka, že pravdivý obraz vnějšího světa tkví v lidském vědomí a nevědomí, ne ve vnějším světě samém. •Z toho sentimentalisté vyvozovali, že všechno konání je podřízené subjektu. •Lidský cit je kritériem hodnoty člověka •Obrazný život – fantazie je více než skutečnost. • • Romantismus – obecná charakteristika •konec 18. století – 1. polovina 19. st. •formování národního povědomí „malých národů“, osvobozenecká hnutí •klasicismus, osvícenský didaktismus a racionalismus x obrazotvornost a citovost •racionalismus x náboženská víra •mimésis (nápodoba vzorů) x fantazie a inspirace • •René Wellek: „[...]the following three criteria should be particulary convincing, •since each is central for one aspect of the practise of literature: •imagination for the view of poetry (způsob tvorby) •nature for the view of the world (způsob ztvárnění) •and symbol and myth for poetic style.“ •- • Παλαιά αθηναϊκή σχολή Α΄ Αθηναϊκή σχολή Αθηναϊκή ρομαντική σχολή •Παναγιώτης Σούτσος (1806-1868) •Αλέξανδρος Σούτσος (1803-1863) •Α. Ρ. Ραγκαβής (1809-1892) • •- • Charakteristické rysy řeckého romant. románu •román jako žánr převládá (objevují se i povídky) •pestrost subžánrů (epistolární, historický, pikarský, mravoučný) •katharevusa (dimotiki v dialozích) •milostné příběhy s cestováním (dědictví antiky a sředověku) •hrdina je ideál •kritika současného stavu společnosti (rozčarování) •realistické prvky (popis charakterů a mravů) • PANAGIOTIS SUTSOS: Ο Οδοιπόρος (Poutník, 1931) • •závěr řeckého veršovaného románu •jazyk: vývoj, přepracování •patnáctislabičný jamb •charakteristická romantická zápletka •řecké prostředí PANAGIOTIS SUTSOS: Ο Λέανδρος (1934) •Forma •epistolární román – 4 osoby (Leandros, Koralia, Charilaos, Eufrosyni) •ke konci deníkové záznamy (Werther) •citace z romantických autorů (Lamartin, Racine, Chateaubriand), i antických • •Romantické prvky •„wertherovský“ děj •člověk – příroda •„křesťanské“ pojetí lásky • PANAGIOTIS SUTSOS: Ο Λέανδρος (1934) •Realistické prvky • •kritika společnosti, politická kritika, postavení žen •(osvícenství, Ugo Foscolo: Poslední listy Jakuba Ortise,1802) • •„[Ο Λέανδρος] εμβαίνει εις καταγώγια πολιτικής μηχανορραφίας και τα ζωγραφίζει •τόσον ζωηρά, ωσάν και αυτός να ελάμβανε μέρος, εγκωμιάζει ενίοτε τους δυνατούς •της ημέρας, ωσάν να επεθύμη να γείνη σύμβουλος.“ •Pozdější kritika: •„σελίδας περιέχουσας υγιή ηθικήν πολιτικήν, •[…] δεν εγράφησαν φλογερότεραι σελίδες •κατά του ψεύδους των [πολιτικών]“. • ΑLEXANDROS SUTSOS: Ο Eξόριστος του 1831 (1935) •Viz Antologie str. 84 Ιάκωβος Γ. Πιτσιπίος (Πιτζιπιός, 1803-1869?) •1803 Chios •Ιερός Λόχος, Dragatsani (dn. Rumunsko), červen 1821 •Paříž, Oděsa, Ermupoli (Η ορφανή της Χίου), •Konstantinopol, západní Evropa •První řecké romány •Časopisy s filologickým, náboženským a politickým •zaměřením •Μεγάλη του Γένους Σχολή, „Πιτσιπιακά“ (1949) •Χριστιανική Ανατολική Εταιρεία (zal. 1962) •Jeho romány nejčtenější v 19. století • Η Ορφανή της Χίου ή Ο θρίαμβος της αρετής •Ermupoli 1839 •Προκήρυξη (Οδησσός 1834): •Ολίγα συγγράμματα των παλαιών Ελλήνων διασώθησαν μέχρι των ημερών μας, εκ του είδους εκείνου, τα οποία οι μεν Ευρωπαίοι ονομάσουσι Ρωμανά, οι δε νεώτεροι Έλληνες Μυθιστορίας. Εις δε την Καθομιλουμένη Γλώσσαν μας, δεν έχομεν ακόμη κανέν τοιούτο Πρωτότυπον, μολονότι οι Πρώτοι αυτών Εισηγηταί ήσαν οι Έλληνες, ως εκτεταμένως αναφέρει ο αοίδημος Κοραής, εις την υπʼ αυτού γενομένην έκδοσιν των Αιθιοπικών του Ηλιοδώρου. •ηθική ιστορία •historie ostrova •slovníček • Η Ορφανή της Χίου ή Ο θρίαμβος της αρετής lΥπόθεση: • H Ευλαλία χάνει τους γονείς της στις σφαγές της Χίου και την αναλαμβάνει η θεία της Λωξάντρα που έχει δύο παιδιά. Στην οικογένεια αυτή η Ευλαλία παίζει το ρόλο της Σταχτοπούτας. • Εκεί θα συναντήσει τον ειλικρινή Αλέξανδρο και θα ορκιστούν αιώνια αγάπη μεταξύ τους. Η Λωξάντρα όμως κάνει το παν για να χωρίσει το ζευγάρι και να επωφεληθεί από την κληρονομιά της ορφανής. Ύστερα από διάφορες περιπέτειες οι δύο νέοι παντρεύονται, την ίδια μέρα μάλιστα που η Ευλαλία θα γινόταν καλογριά. • • Η Ορφανή της Χίου ή Ο θρίαμβος της αρετής • •Propojení tří rovin: • ØAntický román – milostná zápletka, dobrodružství ØRomantický r. – prvek zklamání ze situace v Řecku ØHistorický r. – dějiny ostrova Chios ØΚαινούρια στοιχεία: τίτλος – αναφορά στην ηρωίδα Helénocentrismus 19. století •antievropeismus ˃ helénocentrismus •εκνευρισμένη τάση προς την επίδειξη των εθνικών αρετών •(Κ. Δημαράς, Νεοελληνικός διαφωτισμός, Αθήνα 1977, σ. 388.) • •Dvě základní roviny nebezpečí, které přináší západní kultura: •- ohrožení tradiční morálky •- je v rozporu s potřebou pozvednutí národního sebevědomí • •Podněty: •a) politika mocností •b) nekritický filhelénismus • •H Ελλάς ουδ᾽ Δύσιν εστίν, αλλ᾽ εστί καθαρά καθαρωτάτη Ελλάς, και τον πολιτισμόν αυτής οφείλει εξ αυτής της Ελλάδος λαμβάνειν [...] παν τι μη εκ των σπλάχνων αυτών του έθνους εξερχόμενον, εστίν οθνείον και βλαβερόν, πας πολιτισμός οιοσδήποτε, μη απορρέων εξ αυτής της φύσεως και των ηθών αυτού του έθνους, αλλ᾽ επιβαλλόμενος, η λάθρα εισαγόμενος έξωθεν εις αυτό, εστίν ολέθριος προς το έθνος. • • (Κ. Φρεαρίτης, 1855, citováno podle Π. Βουτουρής, Ως εις Καθρέπτην, Αθήνα 1995, 23.) • • Ženy – čtenářky (ohrožení rodiny a mravnosti) •Εκείνες των οποίων οι γονείς αδιαφορούσανε εμάθανε λίγα γκρεκικά, τα οποία τους χρησιμεύουνε στο σπίτι του ανδρός τους καθ᾽ εορτή, να καπακίζουν κανένα εκκλησιαστικό βιβλίο. Οι άλλες όπου εσταθήκανε στα δημόσια σχολεία, εμάθανε να διαβάζουν μ᾽ ευκολία όχι μόνον τα γκρέκικα, αλλά και τα ιταλικά γράμματα, και τούτες δίδουνται στα μυθιστορήματα. • •Α. Λασκαράτος, Τα μυστήρια της Κεφαλλονιάς, in Άπαντα, Α΄, 1959, 79. • •καπακίζω = τραυλίζω • George Sand (1804-1876) Νegativní vliv překladů západních románů •[...] η ανάγνωσις των πλειοτέρων μυθιστορημάτων εξάπτει (dráždí) την φαντασίαν, φθείρει πολλάκις και νουν και καρδίαν και εμποιεί αισθήματα βλαπτικά της τε υγίεας και ηθικής των αναγνωστών [...]. Κατά τας παρατηρήσεις δε πολλών ιατρών, η ανάγνωσις των μυθιστορημάτων είναι μία των αιτιών της μανίας και του υστερισμού παρά ταις κυρίας. Αλλά έως πότε αυτός ο κάκιστος πιθηκισμός [...] θα κρατώσιν ημάς ούτω ταπεινούς και χαμαιζήλους και ματαιόφρονας; καιρός πλέον ν᾽ ανανήψωμεν και Έλληνες και Ελληνίδες. •Δ. Ι. Μαυροφρύδης, Φιλίστωρ 1, Μάιος 1861, 417418. •Τα χρέη του Υμεναίου είναι χρέη αληθή, και η διαγωγή (chování) της μητρός επηρεάζει την τύχην των τέκνων. Η εύκολος ηθική την οποίαν ζητούσι να παρεισάξωσιν εις την Ελλάδα ευρωπαϊκά έθιμα και ήθη! ηθική, ω Κοραλία μου, αποβαίνουσα πάντοτε προς δυστυχίαν των γυναικών και προς διαφθοράν της κοινωνίας. •Π. Σούτσος, Ο Λέανδρος, Ναύπλιο 1834, 26. • Νegativní vliv překladů západních románů •Μην επιτρέπετε εις τας θυγατέρας υμών να αναγιγνώσκωσι μυθιστορήματα, διότι και τα άριστα των μυθιστορημάτων διδάσκουσιν λεληθότως (skrytě) ψευδείς ιδέας περί της κοινωνίας και του βίου. Η νεανίς υπανδρευομένη απογοητεύεται βλέπουσα τον σύμβιον αυτής ουδόλως ομοιάζοντα προς τον άνδρα, τον οποίον η φαντασία της έπλασεν εκ της αναγνώσεως των μυθιστορημάτων. Υπάρχουσι δε παραδείγματα ότι τούτον έγινεν αιτία της δυστυχίας και του αίσχους (hanby) πολλών γυναικών. •Π. Ι. Φέρμπος, Οδηγός ελληνοπρεπούς συμπεριφοράς, Αθήνα 1898, 1112. • Dialog zastánců a odpůrců románu •Περί των κακοήθων άρα μυθιστοριών ουδεμία διχογνωμία, αποφεύγομεν μεν αυτάς [...], αλλ᾽ μετ᾽ αυτών δεν παραδίδομεν εις το πυρ και τας χρησίμους, ως δεν παραδίδομεν εις αυτό και όλα τα σήμερον εκδιδόμενα ελληνιστί βιβλία, διότι μετ᾽ αυτών συνεδημοσιεύθησαν και τα βλάσφημα Μυστήρια της Κεφαλλονιάς. •Κατά τι και δια τι ο Αυθέντης του Μωρέως του Κ.Α.Ρ. Ραγκαβή, πατριωτικώτατον επεισόδιον της ιστορίας της Πελοποννήσου του ΙΓ΄ αιώνος, ή ο Θάνος Βλέκας του Κ. Π. Καλλιγά, ευφυεστάτη (duchaplný) μαστίγωσις των παρεκτροπών της καθ᾽ ημάς πολιτείας και κοινωνίας, φθείρουσι τα ήθη της Ελληνίδος νεολαίας; • •Πανδώρα 7, 1856-1857, 139. • Požadavek na vznik „národního“ románu •Είναι λοιπόν κατεπείγον να αντιστρατευθώμεν εις την ολεθρίαν επιρροήν του ξένου μυθιστορήματος, δημιουργούντες το εθνικόν μυθιστόρημα [...] ας προφυλάξωμεν λοιπόν τα τέκνα ημών, ας προφυλαχθώμεν ημείς αυτοί των εκ της εσπερίας προερχομένων δηλητηριωδών εκείνων αναγνωσμάτων. •Α. Ζανετάκης Στεφανόπουλος, Προλεγόμενα στο Άγιος Μηνάς. Ποίημα λυρικοεπικόν, Αθήνα 1860, σ. 85. • •Eκ της νεωτέρας λοιπόν ιστορίας ημών, ας αντλήσωμεν παρθένους και εθνικάς υποθέσεις! Ας αποσκορακίσωμεν (vymýtit) της ξενικής μυθιστορίας τα σκαιά βατταρίσματα (žvanění) τα δηλητηριάζοντα την ψυχήν! Ας κρούσωμεν νευρωδέστερον και ανδρικώτερον την φόρμιγγα (lyra), απαθανατίζοντες τους ήρωές μας και απαθανατίζοντες συγχρόνως μετ αυτών. •Ι. Θ. Ορφανίδης, Προλεγόμενα στο Άγιος Μηνάς. Ποίημα λυρικοεπικόν, Αθήνα 1860. • •Jakob Philipp Fallmerayer (1790–1861) • •Κωνσταντίνος Παπαρρηγόπουλος (1815–1891) • Ιστορία του Ελληνικού Έθνους (od 1860) • • • Hledání národní literatury •Erotokritos •Poémy na vlastenecká témata •Drama: ØΠατρίς και Πίστις, Θρησκεία και Ελευθερία, ιδού οι δύο πόλοι του άξονος, περί ον θέλει στρέφεται το νεόν ελληνικόν δράμα. ØΔ. Ν. Βερναδάκης, Προλεγόμενα περί εθνικού ελληνικού δράματος, στο Δράματα, τ. Α΄, Αθήνα 1903. ØΗ κωμωδία πρέπει να μιμήται καλώς τα ήθη και έθη και την διαγωγήν του έθνους δια το οποίον γίνεται [...] Οι κυρώτεροι χαρακτήρες των αρετών και κακιών είναι βέβαια οι αυτοί εις όλα τα έθνη, αλλά είναι και τινες τροπολογίαι, και περιστάστεις του δράματος, αι οποίαι συμμεταβάλλονται κατά την αγωγήν, και την διοίκησιν, και τας γνώσεις τούτου ή εκείνου έθνους. ØΚ. Οικονόμος, Ο φιλάργυρος του Μολιέρου, Αθήνα 1970, σ. 25. • Historický román •Objevuje se v polovině 19. století •Reaguje na požadavky: Øελληνικότητα Øαληθής ιστορία • Pikarský / pikareskní román ØTermín: •πικαρικό μυθιστόρημα, novela picaresca, picaresque novel, roman picaresque, romanzo picaresco, pikarescher Roman • ØDefinice: •Pikareskním románem zpravidla označujeme dílo, jehož hlavní osu tvoří vyprávění sdílného taškáře, který v několika epizodách vypráví svůj životní příběh. „Základem syžetu je topos cesty, který na rozdíl od dobrodružného románu nenavozuje jen vzrušující napětí, ale spolu s hojnými reáliemi zprostředkuje i funkci poznávací, humorně zábavnou, satirickou, odhalující společenské mechanismy a jeho charakter.“ •MOCNÁ, D., PETERKA, J. a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha-Litomyšl: Paseka, 2004., s. 451. • Pícaro ØPícaro, slovo španělského původu, je do češtiny zpravidla překládáno jako taškář, šibal, šejdíř, pobuda, lump Ø ØEtymologie: •picar - píchnout, uštipovat, kousat, ve zlodějském argotu jako synonymum ke slovu krást •francouzský kraj Picardia • Historický kontext ØIsabela Kastilská a Filip Aragonský Ørozšíření vlivu (x Francie) Øreconquista Øvyhnání Židů Øinkvizice Øconquista ØHabsburkové ØŠpanělsko přední evropskou mocností (Nizozemí, část Itálie, Portugalsko) Øhospodářská krize – dopad na střední třídu • Literární vývoj •Rytířské romány •První gramatika španělštiny •Fernando de Rochas: La Celestina •Erasmus Rotterdamský: Chvála bláznivosti (Encomium moriae, 1509) •Život Lazarilla z Tormesu, jeho příhody a nehody (La vid de Lazarillo de Tormes y de sus fortunas y adverdadas, 1554 •Mateo Aleman: Guzmán z Alfarache, 1599 •Ἐνῶ ὡμιλοῦσαμεν, παρουσιάζεται μονόχειρ παλαιός στρατιωτικός, ὅστις μέ παρεκάλεσε νά τόν δανείσω 100 δραχμᾶς, διότι στερεῖται, μέ εἶπε, τοῦ ἐπιουσίου ἄρτου. Πῶς; τόν ἐρωτῶ· σύ φαίνεται, ἠγωνίσθης, δέν ἔχεις σύνταξιν; Ἔχω, μ' ἀποκρίνεται, μά δέ μοῦ ἀρκεῖ οὔτε γιά καπνό. Μοῦ ἀποσχέθηκαν πώς θά μοῦ δώκουν κάτι περισσότερο, μά δέ ξέρω πότε θά γίνῃ. Ἔχω ἕνα χρόνο πού κάθουμαι στήν Ἀθήνα, γιά ταύτην τήν ὀλπίδα, καί ὅλο μέ στέλνουν ἀπ' τό σήμερα στό αὔριο, καί ἀπ' τόν Ἄννα στόν Καϊάφα. Τόν ἐλυπήθην, καί τόν ἔδωκα τάς 100 δραχμάς. Μολονοπού δέν ἠθέλησα νά λάβω ὁμολογίαν, αὐτός ἐπέμενε, καί ἔγραψε τήν ἀκόλουθον Λακωνικήν ἀπόδειξιν. «Χρεωστῶ 100 δραχμές τοῦ Κύρ Φαβίνη, καί νά εἶμαι ἄτιμος ἄνθρωπος ἄν δέν τές πληρώσω ὅταν αὐγατίσῃ ὁ μισθός μου». -Romantické prvky (tradiční řecký román) – dvojce, rozdělení, cesta, příkoří, shledání, manželství -Realistické prvky – kritika společnosti, ironický odstup -Osvícenské myšlenky – vztah ke vzdělání •Charakteristické znaky – přehled: •Specifický jazykový styl •postava pikara •pseudobiografický příbeh •Putování – horizontální i vertikální •satirický a parodický způsob vyjadřování protagonisty i vedlejších postav (lidový jazyk, vulgarismy) •kritika společnosti •důraz na materialistický aspekt •princip služby mnohým pánům • Γρηγόριος Παλαιολόγος •Πολυπαθής - ο ελληνικός Ζιλβλάσιος (1839) •Ζωγράφος 1842 • • Aλέξανδρος Ρίζος Ραγκαβής (1809-1892) ØFanariota ØStudia v Evropě ØPřátelství s K. Paparrigopulosem ØΑρχαιολογική εταιρία ØDiplomatická kariéra ØΠανδώρα ØZakladatel řeckého historického románu ØΟ Αυθέντης του Μορέως - 1850 Xρονικόν του Μoρέως •Čtvrtá křížová výprava •Založení Achajského knížectví •Guillaume de Champlitte (Γουλιέλμος Σαμπλίτης) •Goffroy de Villehardouin •Do 1305 (aragonská verze do 70. let) •4 verze, verš i próza •Γασμούλος •J.A. Buchon, Chroniques étrangères relatives aux expéditions françaises pendant le xiii siécle, Paříž 1840 • •Κ' ἐμάθασιν οἱ Ἀνδραβισαῖοι ὅτι ἔρχονται οἱ Φράγκοι, ἐξέβησαν μὲ τοὺς σταυροὺς ὁμοίως μὲ τὰς εἰκόνας οἱ ἄρχοντες καὶ τὸ κοινὸν τῆς χώρας Ἀνδραβίδου, καὶ ἦλθαν κ' ἐπροσκύνησαν τὸν Καμπανέση ἐκεῖνον. • Výsledek obrázku pro πριγκιπάτο αχαιασ ØLiterární hodnota není zásadní ØInformace o správě a právním systému ØGeografické informace ØVýznamný historický pramen ØDoklad mluvené podoby jazyka • Παύλος Καλλιγάς (1814-1896) ØΘάνος Βλέκας - 1855 ØSociální román ØOtázka vnitřní správy státu, korupce, dělení půdy apod. ØPředstupeň realismu Eμμανουήλ Ροΐδης (1836-1904) ØLiterární kritiky ØΗ Πάπισσα Ιωάννα – 1866 ØPovídky ØDimotikismus Eμμανουήλ Ροΐδης (1836-1904) •Syros, Ermupoli •– v dětství žil v různých evropských centrech, v dospělosti se usadil v Aténách •– intenzivně se zde účastní společenského a kulturního života, kterého se ale později vzdává (důvodem postupná ztráta sluchu) • •– významný literární kritik (sarkasmus a ostrá kritika provinciálních Atén), podpořil nástup nové generace •– dimotikista (povídka Μηλιά, Τα είδωλα /1893/ ) •– autor „středověké studie“, satiry na historický román: • Η Πάπισσα Ιωάννα (1866, čes. 1911 a 1967), konzervativní katharevusa •– autor povídek (katharevusa) Πάπισσα Ιωάννα •prolog autora (informace o bádání, pramenech, ale také o stylu a o tom, jak kriticky se autor staví k některým otázkám) •úvod – představení pramenů •samotný román s obsáhlým poznámkovým aparátem, kde jsou další historická data a komentáře • « Πάπισσα Ιωάννα •Κonvence historického románu • •vyobrazení období minulosti s cílem přiblížit ho čtenáři •lineární zachycení událostí •snaha o historickou přesnost •využití všemožných prostředků k podpoření zdání přesnosti, důvěryhodnosti a autentičnosti •plastická a soudržné představení událostí •objektivní, jasné odvíjení příběhu, jasný počátek i konec •vypravěč ustupuje do pozadí, dojem nezprostředkovaného vyprávění • Πάπισσα Ιωάννα •Narušení horizontu očekávání: •nečekaná přirovnání, nezvyklá, výstřední spojení slov •sebereflekční strategie – vypravěč je velmi silným, citelným prvkem • • • •«ὑπέπεσε κατά τάς πρώτας ἡμέρας είς τήν μοναστηριακήν ἐκείνην χαύνωσιν, ἥτις καταλαμβάνει τάς νεήλυδας εἰς τά κοινόβια, ὡς ἡ ναυτίασις τούς κατά πρῶτον πατοῦντας ἐπί πλοίου » • • «ἡ θάλασσα ἐκοιμᾶτο ὡς ἐπίσκοπος μετὰ τὸ γεῦμα» «Ἡ Ἀγγλία εἶχε τότε τὸ μονοπώλιον τῶν θεολόγων ὡς σήμερον τὸ τῶν ἀτμομηχανῶν.» Mezi romantismem a realismem •Půdu pro nástup realismu v próze připravují dva romány: •1) dílo neznámého autora Η στρατιωτική ζωή εν Ελλάδι •– autobiografické vyprávění, •– kritika politických a vojenských poměrů v Řecku •– vydáno v Rumunsku r. 1870 •2) Dimitrios Vikelas: Λουκής Λάρας (1879) •– námět podle skutečné události: masakr způsobený Turky na Chiu •– stále kathareusa ale umírněná, v dialozích dimotiki •– stylem, živými realistickými popisy osob a zvyklostí předznamenává další vývoj, který vede k realismu a k žánrové povídce •– hlavní znak realismu: pohled na hrdinu • • Kritika romantismu a katharevusy: literární kritika a soutěže •Literární soutěže mají zásadní význam pro rozvoj literatury, od r. 1962 přestává být kathareusa podmínkou účasti v soutěži, postupně oceňována díla v dimotiki. •Literární soutěže také objevují nové talenty. Mnozí později uznávaní autoři se poprvé objevují právě při této příležitosti (Βιζυηνός, Παλαμάς). • •Jedním z nejvýznamnějších literárních kritiků této doby je Roidis - zastánce dimotikismu •Dalším významným kritikem Κωνσταντίνος Ασώπιος (1785-1872) • - Σούτσεια – systematická kritika díla Panajotise Sutsose • - zabývá se nejen estetickou stránkou, ale podrobně i otázkou jazyka: • - podpora dimotikismu, • - oceňuje Christopulose, Vilarase, Solomose i Erotokrita • - významně tak ovlivňuje rozvoj novořecké kritiky • Katharevusa vs. dimotiki •- odlišný přístup jónské a aténské školy •- aténská škola – směřování k stále intenzivnějšímu archaismu •- vliv literárních soutěží -postupně hledání argumentů na podporu dimotiki (živý jazyk) -Ke konci 70. let: konzervativní katharevusa, rétorická poezie → nutnost změny • Generace r. 1880 - dimotikismus •- Historické souvislosti: Thessálie, Velká myšlenka •- Mezníkem r. 1888 – Το ταξίδι μου •- autor: Γιάννης Ψυχάρης •- studium filologie v zahraničí, profesorem na Škole živých východních jazyků (École des langues orientales vivantes) •- zájem o otázku mluvené podoby jazyka - dimotiki -zasazuje se o užití dimotiki v próze -jazykový extremismus •- své názory uplatňuje v díle Moje cesta, vydání znamenalo zásadní obrat ve vývoji prózy a začátek dimotikistického hnutí Γιάννης Ψυχάρης: To ταξίδι μου (1888) •- fiktivní cestopis •- návštěva míst a památek spojena s jazykovou otázkou -cílem pomocí poutavého vyprávění prosadit své názory • na otázku jazyka (literát a lingvista) -jazyk: atén. a konstantinopol. mluva, všem dobře • srozumitelná Psycharisův pohled na jazyk •Vychází z názorů tzv. mladogramatické školy: •- jazyk je přirozený jev, který je možno vědecky zkoumat •- charakter jazyka je dán historickými změnami (vývoj jazyka tedy není náhodný, ale má své zákonitosti) •- změny jazyka jsou přirozené a týkají se všech živých jazyků •- hlavní příčinou změn jsou především fonetické zákony •- vědecká analýza se uskutečňuje pomocí srovnávací metody, a to ze synchronního (mezi současnými dialekty) i diachrnonního hlediska (mezi jednotlivými historickými obdobími) Psycharisův pohled na jazyk • •1) Spisovný jazyk je nutné budovat na živém jazyce (katharevusa je jazyk umělý, fonetika): •Slovní zásobu katharevusy Psycharis přizpůsobuje novořeckému fonetickému a morfologickému systému: •εφκολία, αρφάβητο (αδερφός), συφέρο x συμφέρον •κλασικάδα • •2) Spojení jazykové otázky s politikou – zastánce Velké myšlenky: •Jazyk a vlast jsou totéž... aby se národ stal národem, je třeba dvou věcí: rozšíření hranic a vytvoření vlastní literatury • Začátky realismu •Spisovatelé se na začátku 80.let začínají orientovat dvěma směry, které jsou na první pohled protikladné: •1) orientace na zahraniční, především na francouzskou literaturu (francouzský parnasismus, reakce na romantismus) •Νίκος Καμπάς (uvedl parnasismus do řecké literatury), Γεώργιος Δροσίνης, Κωστής Παλαμάς •2) zájem spisovatelů se obrací k prvkům řeckého života, které zůstaly mimo evropský vliv, tedy k tradičnímu životu řeckého venkova, k lidové písni •Γ. Δροσίνης, Κ. Παλαμάς, Κ. Κρυστάλλης (přímá nápodoba lidové písně) •Nejvýznamnější spisovatelé tyto dva proudy spojují. • Začátky realismu – rozvoj folkloristiky •Zájem o lidovou slovesnost vychází ze snahy poznat kořeny vlastní minulosti, které nejsou hledány jako dřív jen ve starověku a v byzantském období. Důležitým pramenem se stávají lidové písně, pohádky a legendy. • •Nikolaos Politis (1852 – 1921) - zakladatel novořecké folkloristiky •podpora realistické prózy Hθογραφία (ήθος – γράφω) •1880 – 1930 •- Λεξικό της νεοελληνικής λογοτεχνίας (Πατάκης, 2007): •Κυρίως διηγήματα με υπόθεση αντλημένη από τη σύγχρονη (αγροτική κυρίως) πραγματικότητα της ελληνικής επαρχίας, περιγραφή ανθρώπινων τύπων αυτής της επαρχίας αλλά και συνηθισμένων γεγονότων εμπλουτισμένων με πλούσιο λαογραφικό υλικό, και με οπτική όχι πάντοτε καθαρά ρεαλιστική, αλλά πολές φορές εξιδανικευτική. •Ηθογραφία: •αγροτική/venkova vs. αστική/města •ειδυλλιακή/λαογρααφική (Γ. Δροσίνης) vs. ρεαλιστική/νατουραλιστική (Βιζυηνός, Παπαδιαμάντης, Καρκαβίτσας // Χενόπουλος, Χατζόπουλος, Θεοτόκης) Γεώργιος Βιζυηνός (1849-1896) -Βιζύη, studia v Konstantinopoli, Kypr, Německο, - pobyt v Aténách, • Paříži, Londýně •- básník i prozaik •Povídky: •- psychol. portréty hrdinů v mezních, osudových okamžicích •- metoda detektivní literatury: • - zápletka - záhada • - názvy: Το αμάρτημα της μητρός μου, Ποιος ήταν ο φονεύς του αδερφού μου, Αι συνέπειαι της παλαιάς ιστορίας • - pravděpodobnost, nejistota • - zvyšování napětí Γεώργιος Βιζυηνός (1849-1896) •stálé téma viny a trestu, viny a neviny •ich forma •střídání vypravěčských postupů – shrnutí, rozvinutí scény • •Jazyk: •Prolínání katharevusy (popisy) a dimotiki (dialogy) Αλέξανδρος Παπαδιαμάντης (1851-1911) •ostrov Skiathos, otec kněz •nedokončená studia, překlady, první profesionální spisovatel •Romány: •Η Μετανάστις (1880) •Οι Έμποροι των Εθνών (1883) •Η Γυφτοπούλα (1884) •Povídky: •Το Χριστόψωμο (1887) •Ρόδινα ακρογιάλια (1907) •Η Φώνισσα (1903) •http://www.mikrosapoplous.gr/extracts/fragogiannou.html • • Ανδρέας Καρκαβίτσας (1866-1922) •Thessálie, Peloponnés •lékař, spisovatel •naturalismus – vliv Zolova díla •témata: • - korupce a zločinnost, která prorůstá prosazující se střední třídou • - úpadek venkovského, zemědělského obyvatelstva • - postavení ženy, která nemá odpovědnost za svůj život • Povídky: Λόγια της πλώρης (1899) •Romány: Ο ζητιάνος (1897), Λυγερή (1896) • •