Mystika (tasawwuf)
a „lidový“ islám
Kurz: Islám (RLA08) Ústav religionistiky MUFF Brno PS 2017
Attila Kovács
Prameny
 BAJÁTOVÁ, Moždeh, DŽAMNIJÁ, MohammadAlí, Příběhy
z pouští a zahrad. Moudrosti a příběhy ze života nejznámějších
súfijských mistrů, Praha, Portál, 1999.
 AL GHAZÁLÍ, Abú Hámid, Ghazálího výklenek světel, Praha,
Academia, 2012.
 HAFÉZ, Poklad perské poezie, Praha, Pragma, 2003.
 HAFEZ zo Šírazu, Za ranného šera pohladiť ružu šiel som,
Bratislava, Mayor s.r.o., 2015.
 Slova mystika Al-Halládže - Myšlenky súfismu (ed. Annemarie
Schimmel), Praha,Vyšehrad, 2002.
 Hledání pravdy a krásy: Antologie perské literatury, Praha,
DharmaGaia, 2005.
 RÚMÍ, Džaláleddín, 159 súfíjských povídek. Klenot světové
literatury, Praha, Dobra, 2003.
Literatúra
 ABRAHAMOV, Binjamin, Divine Love in Islamic Mysticism:The
Teachings of Al-Gazzâlî and Al-Dabbâgh, NewYork - London,
Routledge, 2003.
 BRUIJN, J.T. P. de, Persian Sufi Poetry: An Introduction to Mystical
Use of Classical Poems, Richmond, Curzon Press, 1997.
 CORBIN, Henry, Tvůrčí imaginace v súfismu Ibn Arabího, Praha,
Malvern, 2010.
 DEÁK, Dušan, Indickí svätci medzi minulosťou a prítomnosťou,
Trnava, FF Univerzity sv. Cyrila a Metoda vTrnave, 2010.
 RÚMÍ, Džaláleddín Balchí, Masnaví, Praha, Protis, 1995.
 RÚMÍ, Molana Džalal-oddín Balchí, Pečať lásky.Výber z perzskej
mystickej poézie, Praha, Gabriela HolčíkováValehrachová, 2015.
 AL-SUHRAWARDI, Hazrat ShihabuddinYahya, The Shape of
Light (Hayakal al-Nur), Louisville, FonsVitae, 1998.
 DEÁK, Dušan & PIRICKÝ, Gabriel & SLOBODNÍK, Martin(eds.),
Súčasné podoby súfizmu od Balkánu po Čínu, Bratislava,
Univerzita Komenského, 2010.
 GEAVES, Ron & DRESSLER, Markus & KLINKHAMMER, Gritt
(eds.), Sufis inWestern Society: Global Networking and Locality,
London – NewYork, Routledge, 2009.
 KARAMUSTAFA, AhmetT., Sufism:The Formative Period,
Edinburgh, Edinburgh University Press, 2007.
 KROPÁČEK, Luboš, Súfismus. Dějiny islámské mystiky, Praha,
Vyšehrad, 2008.
 KŘÍŽEK, Daniel, Taríqa naqšbandíja haqqáníja: islámská
mystická duchovní nauka v teorii a praxi, Západočeská
univerzita v Plzni, Plzeň, 2014.
 NAFÁSÍ, Azíz bin Mohammed, Průvodce poutníka na cestě za
nejzazším cílem: Úvod do súfismu, Praha,Volvox Globator 2007.
 OSTŘANSKÝ, Bronislav, Dokonalý človek a jeho svět islámské
mistiky, Praha, Orientální ústav AV ČR, 2004.
 OSTŘANSKÝ, Bronislav, Hledání skrytého pokladu, Praha,
Orientální ústav AV ČR, 2008.
 PURAFZÁL, Hále & MONTGOMERY, Roger, Haféz. Poklad
perské poezie. Učení filozofa lásky, Praha, Pragma, 2003.
 RENARD, John, The A to Z of Sufism, Lanham – Plymouth,The
Scarecrow Press, 2009.
 SCHIMMEL, Annemarie, The Mythical Dimensions of Islam,
Chapel Hill, University of North California Press, 1975.
 SCHIMMEL, Annemarie, AsThrough aVeil: Mystical Poetry in
Islam, NewYork, Columbia University Press, 1982.
 SMITH, Margaret, Studies in Early Mysticism in the Near and
Middle East, Oxford, Oneworld, 1995.
 VITRAY-MEYEROVITCH, Eva, Rúmí a súfismus – úvod do
islámské mystiky, Praha, CAD, 1993.
Islámská mystika: základní pojmy
 Islámská mystika je „osobní cestou“ k Bohu.
 Hlavním cílem je přiblížit se Bohu, splynut s Bohem,
rozplynut se v Boží jednotě (tawhíd).
 Předmětem islámské mystiky je intuitivní, skryté,
ezoterické poznání – macárifa.
Súfizmus (tasawwuf)
súf – hrubá ovčí vlna
(možné jiné významy např. suffa – lavička, řada, safí –
čistý, řec. sofos – moudrý a pod.)
súfí – „mystik“ (tur. / pers.: derviš), jiné výrazy: fakír,
sálik, násik, záhid, bakká
iránský
derviši,
19. stol.
současní
iránský
derviši
kaškúl, nádoba
pro milodary
 šajch (šejk) „mistr“
(tur. bábá, pers.: pír),
sídí, marabut / murábit
(sev. Afrika)
 „náš učitel“ –
mawlaná, maulá,
muláj (sev. Afrika),
mevlana (tur.)
mistr (muršid), učeň /
student (muríd) a proces
tradovaní
„Boží milost“ (rahma)
a ezoterické požehnaní
(baraka)
Hlavní postupy a techniky
 Různé extatické a entatické techniky:
cvičení (azkar), hudba, zpěv, tanec (samá’), mystická
extáze (ghalaba), individuální modlitba (wird), extatické
výkřiky (šath) a pod.
 Súfijská „cesta” (taríqa) se skládá z různých stavů
(ahwál) a zastávek (maqámát), prototypem je
Muhammadova noční cesta.
 zuhd – askeze
 dhikr – mystická „seance“
 faná’ – rozplynutí v Boží jednotě
Historický vývoj
 Formovaní islámské mystiky (Egypt, Irak, stredná
Ázia).Vplyvy křesťanství, buddhizmu a hinduizmu.
Irácká škola
 Hasan al-Basrí (z. 728)
prvý mystik, pocházel z Medíny a odvolával se
na tamější tradici pocházejícího údajně od M.
 al-Halládž, al-Husajn ibn Mansúr (z. 922)
perský mystik, byl popraven za svůj výrok:
aná al-Haqq (já jsem Pravda)
 Rábica al-cAdawíja (z. 801)
prvá mystička, poetka a filozofka
 Ibn cArabí, Muhjí ad-Dín (z. 1240)
Arab z Andalusie, putoval do Mekky a potom do
Damašku, ústředním motivem jeho učení je mystická
láska (al-mahabba al-haqíqíja) je opakem světské lásky:
Óda
„Když jsem byl před časem v příznivém duševním rozpoložení [tak
jsme jsi řekl] když není jedno náboženství tak jsou náboženství
mnohé, a moje srdce se stalo schopné přijat jakoukoliv formu.
Stalo se klášterem pro mnicha, slávou pro modly, pastvou pro
gazely, Kacbou pro poutníka, je tabulemiTóry, je Koránem. Láska
je vírou, kterou vyznávám, jakýmkoliv směrem otočí své
velbloudy, tak moje víra stále zůstává jedině pravá.“
Kamene modrosti (Fusús al-hikam)
Mekkánské iluminace (al-Futúhát al-makkíja)
Mešita a hrobka
Ibn cArabího, Damašk
 Rúmí
„mevlana“ Džalál
ad-Dín al-Balchí
(z. 1273)
Pocházel z Balchu
(Afganistan) odkud
před Mongoly utekl
do Koniye.Tvrdil, že
láska a radost
transcendují každé
utrpení, a nic není
absurdní.
Díván (zbírka básní)
Masnáwí
Mevlavi tekke, Koniya
 Sacdí,
Abú cAbdalláh
Mushaffir ad-Dín
Širází
(z. 1283)
perský mystický
básník ze Širázu
Hlavní básnické sbírky:
Bostán
Golestán
 Háfiz,
Šams ad-Dín
Muhammad
(zomr. 1389)
perský mystický
básník ze Širázu,
jeho díla se dodnes
používají k
předpovídáni
buducnosti
Hlavní básnická
sbírka:
Díván
taríqa („cesta“) - súfijský řád
 nakšbandíja – Bahá ad-Dína Nakšband (Sýrie,
Kavkaz, Kurdistán, Čína)
 qádiríja – cAbd al-Qádir b. Abí Sálih Gílání (Irák,
Pákistán, záp. a sev. Afrika)
 čistíja – Abú Isháq Šámí, zal. v Čistu (Iránu), qawwálí
(India, Pákistán)
 suhrawardíja – Abú al-Nadžíb Suhrawardí (India,
Pákistán)
osmanské řády:
 mauláwíja (tur. mevleviye) – Džalál ad-Dína Rúmí
 bektašíja – Haci (Hadži) BektašVeli (křesťanské prvky,
šamanizmus, cAlí a 12 šícitských imámů), yeni çeri
Haci (Hadži) BektašVeli
Baba Mondi (Edmond Brahimaj)
vůdce bektašíje sídlem vTiraně
Hrobka a záwija sídí
Bul cAbbáse, Marrákeš
 záwija – řádový dům (pers. chánaka, tur. tekke)
Záwija Sa’ad ad-Dín al-Džabawího,
Damašk
Ribát („útočiště“), Súsá (Tunisko)
 světci (arab. walí - druh, walí Alláh - druh Boží; pers.
oulijáolláh - druhové Boží)
 v šícitském islámu emámzádeh, „synové imámů“
Mešita a hrobka emámzáde Hárún-e velájet, Isfahán
Hrobka Nizámuddína Awlíja (Nizámuddín darga), Dillí
Amir Chusraw ad-Dihláwí (z. 1325)