Islámský reformismus
a islamismus
Kurz: Islám (RLKA08) Ústav religionistiky MUFF Brno PS 2017
Attila Kovács
Prameny
 AL-BANNĀ’, Hasan, FiveTracts of Hasan Al-Bannā’ , Berkeley –
London, University of California Press, 1978.
 EUBEN, Roxanne L. & ZAMAN, Muhammad Qasim (eds.),
Princeton Readings in IslamistThought:Texts and Contexts from
al-Banna to Bin Laden, Prienceton, Princeton University Press,
2009.
 FARAJ, MuhammadAbdus Salam, The Absent Obligation,
Birmingham, Maktabah Al Ansaar, 2000.
 KHUMAYNĪ, Rūh Allāh, Islam and Revolution.Writings and
Declarations of Imam Khomeini, Berkeley, Mizan Press, 1981.
 LAWRENCE, Bruce B. (ed.), Messages to theWorld:The
Statements of Osama Bin Laden, London – NewYork,Verso,
2005.
 QUTB, Sajjid, Milníky na cestě, Praha, Academia, 2013.
Literatura
 BARŠA, Pavel, Západ a islamizmus. Střet civilizací, nebo dialog
kultur?, Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury, 2001.
 BERÁNEK, Ondřej & OTŘANSKÝ, Bronislav (eds.), Islámský
stát: Blízký východ na konci časů, Praha, Academia, 2016.
 BUREŠ, Jaroslav & ČEJKA, Marek & DANIEL, Jan, Muslimské
bratrstvo v současnosti, Praha, Academia, 2017.
 CARDINI, Franco, Chalífa a Západ: Kořeny terorismu a
pokrytectví Západu, Praha, Vyšehrad 2016.
 DEKMEJIAN, R. Hrair, Islam in Revolution: Fundamentalism in
the ArabWorld, Syracuse - NewYork, Syracuse U.P., 1995.
 EICKELMAN, Dale F. & PISCATORI, James P., Muslim Politics,
Princeton - NewYork, Princeton University Press, 1996.
 KEPEL, Gilles, Boží pomsta. Křesťané, Židé a muslimové znovu
dobývají svět, Brno,Atlantis, 1996.
 KROPÁČEK, Luboš, Islámský fundamentalismus, Praha,
Vyšehrad, 1996.
 KROPÁČEK, Luboš, Blízký východ na přelomu tisíciletí, Praha,
Vyšehrad, 1999.
 MENDEL, Miloš, Islámská výzva. Z dějin a součastnosti
politického islámu, Brno, Atlantis, 1994.
 MENDEL, Miloš, Džihád, Brno, Atlantis, 1997.
 MENDEL, Miloš, Náboženství v boji o Palestinu.Judaismus,
islám a křesťanství jako ideologie etnického konfliktu, Brno,
Atlantis, 2000.
 MENDEL, Miloš, S puškou a Koránem: Pojmy a argumenty
soudobého islámského fundamentalismu, Praha, Orientální
ústav Akademie věd České republiky, 2008.
 MENDEL, Miloš, Dějiny Saudské Arábie, Praha, Nakladatelství
Lidové Noviny, 2016.
 ŤUPEK, Pavel, Salafitský islám, Praha, Academia, 2015.
Islámský reformismus a islamismus
 „temné století islámu“ – pojem orientalistů a
„zachování“ zlatého veku – islámský pohled
vnitřní krize a vnější impulzy (kolonializmus a pod.)
 I. „aktivizmus“ / „intelektualizmus“ (aktivní podíl
na dalším formování islámu)
I.A islamismus / fundamentalismus
I.B sekularismus / modernismus
 II. tradicionalismus (následování „náboženství
předků“)
Islámské „sociální hnutí“
 Wahhábizmus na
Arabském poloostrově
Muhammad ibn cAbd
al-Wahháb (1703–1792)
Puritanistický
hambalovský vzdělanec,
zničení předislámských
tradicí a reforma
Kitáb at-tawhíd
(Kniha boží jedinosti)
Spojeni se saúdskou
dynastií a vznik státu
 Sanúsíja – hnutí vycházející z myst. řádu v Libyi
Muhammad
Ahmad al-Mahdí
(1844-1885)
a jeho říše
Nahda a islámsky reformizmus
 Džamál ad-Dín al-Afghání (1838-1897)
 Muhammad Abduh (1849-1905)
 Muhammad Rašíd Ridá (1865-1935)
 časopisy:
al-cUrwá
al-wuthqá
al-Manár
 Podobné hnutí
v Indii (alighartské
hnutí a sejjid
Ahmad Chán)
v Jemenu
(Muhammad cAlí
Šawkání)
v Sýrii
(cAbd ar-Rachmán
al-Kawákibí)
Islámský fundamentalismus /
radikalismus a islamismus
Pokus o definici islámskeho fundamentalizmu,
relevance pojmů :
„Politický islám“, islamizmus, integrizmus, atd.
 MENDEL, Miloš, Islámska výzva, Brno,
Atlantis, 1994, s. 41-43.
„Co je to vlastně islámsky fundamentalismus?
Tento pojem nemám příliš rád a nadále ho
budu používat jen s ohledem na to, že v naší
veřejnosti dostatečně zdomácněl a že
koneckonců není po ruce žádný jiný pojem,
který by popisovaný společenský jev
vystihoval bezezbytku (...)
V této knize budu pod pojmem fundamentalismus chápat
mnohotvárný ideologický a politický trend ve společnosti
islámských zemí, jehož nejniternějším rysem je propojit
klasickou islámskou politickou teorii a její soudobé interpretace
s víceméně spontánně vyjádřenou tendencí k opoziční politické
činnosti a „nekonformnímu“ způsobu chování.
Fundamentalismus je nesourodý a vnitřně bohatě strukturovaný
projev života části v společnosti v dnešním islámském světě. Jde
o široce prociťovanou touhu po návratu k mravně ryzím
a osvědčeným „fundamentům“ při použití různých podob
politické činnosti a celkového „okázale islámského“
společenského chování.“
MENDEL, Miloš, S puškou a Koránem: Pojmy a argumenty
soudobého islámského fundamentalismu, Praha, Orientální ústav
Akademie věd České republiky, 2008, s. 61-73.
 KROPÁČEK, Luboš, Islámský
fundamentalismus, Praha,
Vyšehrad, 1996, pp. 31-32.
„Fundamentalismus se zakládá
na strohém přesvědčení o majetnictví
pravdy.Vyznačuje se neúprosností,
nesnášenlivostí a tvrdostí srdce.
Z Koránu si účelově vybírá jen některá
témata a symboly. Od morálněprávních
úvah, zaměřených silně
kriticky zvláště proti západním kulturním vlivům, přechází
k tvrdému jednání proti jinak smýšlejícím. Kolísá mezi
skutečnou religiozitou a radikálními kulturními projevy
a tendencí ke zpolitizování.
V jeho ideologickém poli se formuje užší proud politického
islámu, islamizmu, s celospolečenskými cíli ustavení totalitního
islámského řádu.
V krajních polohách islamizmus sahá k násilí a projevuje se jako
extrémismus či terorismus. Z hlediska islámu jde o heretické
vybočení, o novodobé, násilně orientované sektářství.“
 Hlavní témata
- fundamentalizmus: návrat k „autentické“ tradici,
k „základům“ nebo „autentické tradici“
- literarizmus: doslovný výklad Koránu
- reinterpretace pojmů a tradice
- puritanizmus: černo-bílé vnímaní etických,
společenských, politických a náboženských norem
- radikalizmus, sklony k totalitazmu a násilí
- „společenská spravedlivost“ a „islámsky řád“
(an-nizám al-islámí) v podobě státního zřízení
 Genealogie
- kolonializmus a
postkoloniální kritika
- společenská krize
- ztráta legitimity
„sekulárních“ režimů
 Historické udalosti
- sovětská invaze
Afganistanu
- islámská revoluce v Iránu
- zlysání nacionalizmu
a levicových ideologií
a následní „reislamizace“
islám ší‘itský
radikalismus
wahhábismus
islamismus salafismus „džihádismus“
qutbismus
 džihád („úsilí“)
Povinnost muslima pečovat o individuální duchovní
zdokonalování a posilování vlivu muslimské obce
věřících. Rozlišuje se dž. velký (dž. duší neboli
spirituální) a dž. malý (dž. tělesný neboli „svatá válka“).
Dž. je druhem zápasu, boje nebo válečného stavu, který
je zacílený k šíření nebo obraně islámu.
V moderní islám. terminologii se výraz dž. objevuje ve
spojení s osvobozeneckými válkami na územích a ve
státech, kde žijí muslimové. Jako „svatou válku“, která
zavazuje muslimy k účasti, může však dž. vyhlašovat
pouze náb. autorita.Výzvy k dž. jako „svaté válce“ z úst
polit. světských vůdců nelze chápat jinak než jako
demagogii. „Džihádistické“ jsou militantní hnutí „přímé
akce“ jako např. al-Qácida, Dáciš, Hizballáh apod.
Hlavní směry a hnutí
 Asociace muslimských bratří
(Džamácat al-ichwán al-muslimín)
Egypt: založení v r. 1928
 Hasan al-Banná (1906-1949)
 Sajjid Qutb (1906-1966)
další vývoj, druhá a třetí generace muslimských bratří
(Hasan Hubajdí, cUmarTilimsání a další), „Zvláštní
aparát“ během II. Světové války a následní vznik
Skupin „přímé akce“
 at-Takfír wa ’l-hidžra (Obvinění z nevíry a odchod)
veden Ahmad Šukrí Mustafá
 Džamácát islámíjja
cUmar cAbd ar-Rachmám
 Seskupení al-Džihád
cAbd as-Salám Faradž
Zavraždenie prezidenta Anwár as-Sadáta v r. 1982
Muhammad Mursí a osudy bratstva v Arabskom jari
 Sýrie
(Sacíd Hawwá’, cAbd al-Fattáh Abú Ghubba) vztahy
s režimem masakr v Hamá a Hims v 80. letech
a současná syrská občanská válka
 Jordánsko
Front islámské akce (cAbd ar-Rachmán al-Chalífa,
cAbd al-Latíf al-cArabíját, Isháq Farhán)
 Palestina
Hizb at-tahrír al-islámí (Strana islámského
osvobození)Taqí ad-Dín an-Nabhání
Hamás - Harakat al-muqáwwama al-islámíja
(Hnutí islámského odboje) Ahmad Jásín, cAbd
al-cAzíz ar-Rantisí, Chálid Maš’ál, Mahmúd az-Zahhár
Džihád al-islámí fí Filastín (Islámsky džihád
v Palestině) Fathí aš-Šiqáqí
 Pakistán: Abú Alá al-Mawdúdí (1903-1979)
 Turecko: anatolský reformní islám Said Nursi, Recep
Tayyip Erdoğan, Fetullah Gülen a jiní
Radikální šícitské směry a hnutí
 Irán: „Islámská revoluce“ 1979
ájatolláh Rúholláh Chomejní a welájet-e faqíh vláda
„duchovenství“, doslova: vláda „duchovního“,
ájatolláh MahmúdTáleghání jako kritik a cAlí Šarícatí
jako „teoretik revoluce“
„reformista“ Muhammad Chatámí a export revoluce,
současné íránské „reformy“ a rahbar: cAlí Chamenei
 Irak: Strana Dacwa a Muhammad Báqir as-Sadr
a jiné šícitské hnutí v Iráku, umírněné a radikální: veliký
ájatolláh cAlí as-Sistání a Muqtadá as-Sadr
 Libanon: hnutí cAmal a Músá as-Sadr a současný
vůdce: Nabíh Berrí
hnutí Hizballáh a Hasan an-Nasralláh
„Džihádizmus“ a globální
islamistické hnutí
 Afganistan a sovětské invaze „afgánští Arabové“
aTálibán cAbd Alláh cAzzám
al-Qácida - „Základna“, zal. v r. 1988 v Afganistanu
Usáma ibn Ládin (1957-2011)
Ajman az-Zawáhirí (1951- )
Abú Muscab az-Zarqáwí v Iraku
Dáciš – ad-Dawla al-islámíja fí ’l-cIráq wa ’š-Šám
Islámský stát v Iráku a Levantě