Datum narození/Zahájení aktivity: 19. 1. 1935

Datum úmrtí/ukončení aktivity: 15. 4. 2017


Nosek, Karel, dirigent, narozen 19. 1. 1935, Rakovník, zemřel 15. 4. 2017, České Budějovice.


Karel Nosek se ze strany matky narodil do hudební rodiny. S hudbou přišel do kontaktu
prostřednictvím dědečka, jenž byl před první světovou válkou trombonistou v Královské Uherské Opeře
v Budapešti. Učil se u něj hře na housle i hře na klavír. Při gymnáziu pokračoval ve studiu houslí
u Jarmily Sarauerová a klavíru u Aloise Sarauera na hudební škole v Teplicích. S končícím studiem
na gymnáziu začal docházet na soukromé hodiny dirigování k tehdejšímu šéfdirigentovi Severočeského
symfonického orchestru Miloslavu Lebedovi.


V roce 1954 úspěšně složil přijímací zkoušku na pražskou HAMU, obor dirigování orchestru. Na
akademii studoval u Metoda Doležila, Aloise Klímy, Roberta Brocka, Václava Jiráčka a závěrečné
zkoušky složil ve třídě Václava Smetáčka. Obor dirigování absolvoval v pražském Obecním domě se
Symfonickým orchestrem Hlavního města Prahy FOK, s nímž provedl Slavnosti Clauda Debussyho a
Čarodějova učně Paula Dukase.


Po absolutoriu na akademii nastoupil na dvouletou vojenskou službu do Kutné Hory, kde sloužil u
pluku civilní obrany. S tamějším vojenským amatérským orchestrem nastudoval dvě operety. Po
ukončení povinné vojenské služby v roce 1960 se vrátil zpět do Teplic, kde začal vyučovat hře na
klavír. Mezi lety 1961 – 1963 působil jako dirigent činoherního orchestru Horáckého divadla
v Jihlavě, se kterým prováděl nově zkomponovaná díla pro scénickou hudbu. V Jihlavě také přišel do
kontaktu s poloamatérským padesátičlenným Horáckým symfonickým orchestrem, se kterým provedl
například Borodinovu Bohatýrskou symfonii či Slovanské tance Antonína Dvořáka. S tímto ansámblem
také nastudoval v místním divadle Smetanovu Hubičku a Dvořákovu Rusalku.


Roku 1963 úspěšně složil konkurz na místo šéfdirigenta opery Jihočeského divadla v Českých
Budějovicích, kde působil až do roku 1989. Roku 1965, ve třiceti letech, byl jmenován šéfem opery
Jihočeského divadla, čímž se stal nejmladším operním šéfem v tehdejším Československu. V této
funkci vydržel 26 let, a tak se stal po brněnském Františku Jílkovi druhým nejdéle působícím šéfem
opery v historii republiky. Po jeho nástupu do funkce se stala trvalou a dominantní složkou
repertoáru Jihočeského divadla zejména česká opera.  V jeho nastudování divadlo provedlo Prodanou
nevěstu (1966, 1979), Libuši (1969, 1981), Dvě vdovy (1965), Hubičku (1964, 1976), Čertovu stěnu
(1974), Dalibora (1978, 1985) a Tajemství (1982) od Bedřicha Smetany, dále Dvořákova Jakobína
(1968, 1982), Rusalku (1971, 1983), Branibory v Čechách (1987), Čerta a Káču (1988) či Šelmu
sedláka (1989), Fibichovu Šárku (1966), Hry o Marii (1968) Bohuslava Martinů Zuzanu Vojířovou
(1965) Jiřího Pauera, Janáčkův Osud (1978) a Jenůfu (1972), Goyu (1980) Josefa Boháče či
Kovařovicovu operu Psohlavci (1986). V Českých Budějovicích provedl také několik světových či
československých premiér soudobých oper a baletů: Annu Kareninu (1972) a Krásku a zvíře (1976)
Emila Hlobila, Černého pavouka (1967) Heinricha Sutermeistera, Optimistickou tragédii (1973)
Alexandra Cholminova, Chlomnikovovu Annu Sněginu (1975), Albenu (1981) bulharského skladatele
Paraškeva Chadžieva či Vojnarku (1983) Jana Františka Nováka. Ze světových oper nastudoval Karel
Nosek s Jihočeským divadlem například Verdiho Trubadůra (1988), Dona Carlose (1966, 1985),
Rigoletto (1978), Othella (1972), La Traviatu (1970),
Aidu (1965), Bizetovu Carmen (1964, 1979), Komedianty (1967, 1986) Ruggiera Leoncavalla, Sedláka
kavalíra (1986) Pietra Mascagniho, Mozartova Dona Giovaniho (1979) nebo Kouzelnou flétnu (1981),
Rossiniho Lazebníka Sevillského (1963, 1977), Bludného Holanďana (1965) Richarda Wagnera či Bohému
(1972) a Toscu (1985) Giacoma Pucciniho. Často byl také hostujícím dirigentem v operním domě
v německém Meiningenu či v Národním divadle v Praze, kde dvakrát provedl Pucciniho Toscu, pak
Smetanovu Hubičku a Prodanou nevěstu a Dvořákovu Rusalku. Vystupoval i v operních divadlech v NDR,
Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii. Spolupracoval ale i s rozhlasovými orchestry
v Praze, Brně a Plzni.

Za jeho působení v Jihočeském divadle vznikla snaha vytvořit symfonický orchestr, který České
Budějovice postrádaly. S divadelním orchestrem tedy začal pořádat symfonické koncerty operního
orchestru. S finanční podporou od státu mohl v roce 1975 založit Jihočeský symfonický orchestr,
jenž měl zkratku JSO, který byl tvořen orchestrálními hráči Jihočeského divadla. S tímto tělesem se
Karel Nosek celkem pětkrát zúčastnil festivalu Pražské jaro. Na symfonických koncertech JSO pod
Noskovým vedením pravidelně vystupovali známí sólisté. Z českých to byli Bruno Bělčík, Václav
Snítil, Nora Grumlíková, Václav Hudeček, Zdeněk Brož či Ivan Ženatý na housle. Z klavíristů pak
František Maxián a Valentina Kameníková, dále Josef Chuchro nebo Alexandr Večtomov na violoncello.
Ze světových sólistů pak houslisté Igor Oistrach a Igor Bezrodnyj či violoncellisté Daniil Šafran a
Karine Georgian. JSO zanikl v roce 1981, kdy ho vystřídalo těleso s názvem Jihočeský státní
orchestr, v jehož čele už Nosek nestál. V roce 1985 obdržel Karel Nosek od československé vlády
čestný titul Zasloužilý umělec.

Po odchodu z postu šéfa opery a šéfdirigenta orchestru Jihočeského divadla v roce 1989 odešel Karel
Nosek do německého Budyšína, kde působil jako erster kapelmeister (první dirigent) tamějšího
operního divadla do roku 1995. Zde například uvedl Řecké pašije Bohuslava Martinů či Branibory
v Čechách Antonína Dvořáka. V roce 1995 se už jako důchodce vrátil zpět do Českých Budějovic.


Literatura:


NOSEK, Karel. Karel Nosek, krátký životopis ze začátku působení v Budyšíně.


Ostatní zdroje:

NOSEK, Martin. Rozhovory s Karlem Noskem [audio], 16. 3.  – 4. 4.  2017.