Renáta Přichystalová  Pohřební archeologie/ Funeral/Funerary/Burial Archaeology  Archeologie smrti/ Archaeology of Death and Burial vývoj pohřebních forem a zvyklostí zaniklých společností:  vývoj organizace pohřebních areálů  způsoby pohřbívání (inhumace, kremace, birituální …)  budování míst posledního odpočinku (hrobové jámy, mohyly, domy mrtvých, hrobky, symbolická místa pohřbu atd.)  post-funerální praktiky  rekonstrukce pohřebních obřadů Přidaná hodnota studia pohřebního ritu:  demografie  zdravotní stav populace (nemoci, zátěže, stresové faktory)  strava (výživová strategie)  hygiena  sociální stratifikace společnosti  kontakty s jinými kulturními oblastmi  základní obrysy obrazu náboženství Kooperujúcí vědní obory:  antropologie; tafonomie; paleopatologie; paleoparazitologie; paleogenetika; paleoserologie; izotopové analýzy (strava, původ); geochemické analýzy; radiokarbonové analýzy; paleodemografie; etnoarcheologie; etnografie; religionistika; historie; experimentální archeologie … The Oxford Handbook of the Archaeology of Death and Burial Editoři: Liv Nilsson Stutz Sarah Tarlow Oxford University Press 2013 The Archaeology of Death and Burial Autor: Mike Parker Pearson Sutton Publishing Limited 1999 BOUZEK, J. 1982: K otázce využití etnografických paralel při studiu pohřebního ritu v rcheologii. Archeologické rozhledy 34, 200–203. ČERNÝ, V. 1995: Význam tafonomických procesů při studiu pohřebního ritu. Archeologické rozhledy 46, 301-313. GIBSON, A. –SIMPSON, D. (Eds.) 1998: Prehistoric Ritual and Religion. Sutton Publishing. CHAMBERLAIN, A. 1994: Human Remains. Interpreting the past. London. KREKOVIČ, E. (ed.) 1993: Kultovné a sociálné aspekty pohrebného rítu od najstarších čias po súčasnosť. Bratislava. LUTOVSKÝ, M. 1996: Hroby předků. Sonda do života a smrti dávných Slovanů. Praha. METCALF, P. – HUNTINGTON, R. 1991: Celebrations of Death. The Anthropology of Mortuary ritual. Cambridge. NEUSTUPNÝ, E. 1983: Demografie pravěkých pohřebišť. Praha. SOFAER-DEREVENSKI, J. 2000: Children and Material Culture. London – New York. SPINDLER, K. 1998: Muž z ledovce. Praha. TICHÝ, R. – ŠTULC, O. (Eds.) 2010: Hroby, pohřby a lidské pozůstatky na pravěkých a středověkých sídlištích. Hradec Králové. UNGER, J. 2006: Pohřební ritus 1. až 20. století v Evropě z antropologicko-archeologické perspektivy. Brno. Web of Science  od r. 1960 fungoval Science Citation Index (SCI) pod Institute of Scientific Information (ISI)  v r. 1997 začala svou činnost– internetová modifikace databází ISI - Web of Science  v r. 2001 byl vyvinut Web of Knowledge – s více oddíly: časopisecké databáze, citační databáze, patentová databáze, specializovaná dtb. chemických sloučenin, genetického sekvencování apod.  přístup na WOK je zpoplatněn  z MU je možný vstup k omezenému množství databáze na stránkách http://ezdroje.muni.cz/prehled/zdroj.php?id=61&lang=cs  musíte být zapojeni v síti MU SCOPUS • Scopus je nejrozsáhlejší evropskou databází abstraktů a citací odborné recenzované literatury a kvalitních webových zdrojů.  Bibliografická a citační databáze vznikla v roce 2004  Vysoký důraz dává na funkce umožňující sledování, analyzování a vizualizaci výzkumu. Je navržen tak, aby pomáhal vědcům nalézt přesně to, co potřebují. Rychlý, jednoduchý a komplexní – Scopus představuje spolehlivý nástroj, určený k přesnému vyhledávání v odborné literatuře.  Více informací o databázi Scopus naleznete na webové stránce https://www.scopus.com/home.uri  V roce 2008 byla databáze SCOPUS vybrána Radou pro výzkum, vývoj a inovace jako jeden z dalších zdrojů pro hodnocení výsledků vědy a výzkumu institucí v České republice. Elsevier – jako moderní vydavatelská společnost – byl založen v roce 1880. Z malého nizozemského vydavatelství, zaměřeného výhradně na odbornou literaturu, se Elsevier vypracoval v mezinárodní multimediální vydavatelskou organizaci, s více než 20 000 produkty pro vzdělávácí, výzkumnou a zdravotnickou komunitu po celém světě. Název Elsevier byl přejat ze jména rodu Elzevierů – rodiny, provozující původní vydavatelství od roku 1580. The European Reference Index for the Humanities and the Social Sciences (ERIH PLUS) • vznik 2008 pod patronátem organizace European Science Foundation (ESF) • zpočátku orientovaná pouze na humanitní vědy • v roce 2014 byla přesunuta pod patronaci Norwegian Social Science Data Services (NSD) a začaly být sledovány i výsledky sociálních věd • od 9. července 2014, je ERIH PLUS otevřena pro přijetí nových odborných periodik • https://www2.esf.org/asp/ERIH/Foreword/search.asp Rada pro výzkum, vývoj a inovace je odborným a poradním orgánem vlády České republiky, který byl zřízen zákonem č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), ve znění pozdějších předpisů. http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=496 Google Scholar  volně přístupný webový vyhledávač, spadající pod společnost Google  indexuje plné texty nebo metadata z odborné literatury přes řadu formátů a oborů  poprvé spuštěn v beta verzi v listopadu 2004  výzkumníci odhadují, že v květnu 2014 obsahoval zhruba 160 milionů dokumentů Sociální sítě  speciálně vytvořené pro vědeckou komunitu  umožňují nahrávat a sdílet odborné práce, sledovat jejich dosah a sledovat výzkum v daném oboru  mají uživatelům usnadnit vzájemnou komunikaci a spolupráci a umožnit bezplatný přístup k vědecké literatuře Academia.edu  byla založena v září 2008, v září 2016 měla 41 milionů uživatelů a 15 milionů nasdílených prací ResearchGate Spuštěna v 2008, v září 2011 čítala cca 1 400 000 uživatelů ze 192 zemí světa  Bernská konvence 1886: Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl (The Berne Convention for the Protection of Literary and Artistic Works)  Všeobecná copyrightová konvence – Universal Copyright Convention (UCC) – 1952, Ženeva  Pro podporu ochrany duševního vlastnictví vznikla při OSN v roce 1967 Světová organizace duševního vlastnictví se sídlem v Ženevě (World Intellectual Property Organization, WIPO).  Copyright ©  Český autorský zákon –Zákon č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací Základní pravidla etiky vědecké práce:  autor zodpovídá za zveřejněný obsah práce  autorství – zásadní podíl na koncepci studie, na získání údajů, na analýze, na interpretaci – příprava rukopisu, jeho kontrola – závěrečné posouzení práce, potvrzení verze  spoluautorství – nešvar: připisování kolegů, vedoucích, citování nepoužitých prací  nešvar: redundance publikací  opětovné vydání v jiném jazyce – autor musí uveřejnit údaje o původním zdroji  plagiátorství – nepovolené používání cizích publ. i nepubl. myšlenek, formulací, poznatků, výsledků bádání, tabulek, fotografií, ilustrací ...apod.  ochrana proti nařčení z plagiátorství – zveřejňovat/citovat všechny použité zdroje  dodržovat podmínky podepsaných smluv s vydavateli (pokud jsou)  pokud vydavatel v recenzním řízení podoručí (na základě erudovaného, nestranného posudku) změnit/upravit určitou část studie, je autor zavázán před publikací tyto změny učinit Zdroj:http://letstrololol.cz/obrazek/12219-tata-netata-pres- zakony-nejede-vlak Úmyslné vydávání cizího díla za vlastní Nedůsledné citování použitých zdrojů a pramenů Neuvedení / necitování těchto zdrojů Opakované využití textu z vlastního díla bez řádného uvedení původního /primárního zdroje I vlastní texty je nutno citovat Dílo, které neobsahuje (žádné) originální prvky; vzniklo sloučením závěrů z jiných použitých prací Není považován za vědeckou práci; může však sloužit jako informační přehled o určitém tématu Vyjadřuje myšlenku z cizího díla použitím vlastních slov a opisů Parafrázování je ve vědeckých textech povoleno; nutné je dodržet řádné citování originálu Úmyslné padělání Záměrné uvádění nepravd Slovo plagiát je odvozeno od latinského plagiarius, byl to ten, kdo unesl svobodnou osobu do otroctví, což římské právo trestalo bičováním (plaga – rána, úder, náraz). Toto trefné přirovnání poprvé použil římský básník Marcus Valerius Martialis v 1. století AD, když jakýsi Fidentinus recitoval jeho básně jako své vlastní. České právo pojem plagiát nedefinuje ČSN ISO 5127 (2003): Informace a dokumentace – Slovník Popisuje plagiát jako „představení duševního díla jiného autora, půjčeného nebo napodobeného vcelku nebo zčásti, jako svého vlastního“. Ochrana se týká uměleckého a vědeckého díla, „které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti“. Autorský zákon říká, že předmětem právní ochrany – a tedy ani plagiace – není „zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.“ ČSN ISO 5127: Informace a dokumentace – Slovník mezinárodní norma má usnadnit mezinárodní komunikaci v oblasti informací a dokumentace. Uvádí termíny a definice vybraných pojmů vztahujících se na tuto oblast a vymezuje vztahy mezi hesly. Předmět této mezinárodní normy odpovídá předmětu technické komise ISO/TC 46, Standardizace činností souvisejících s knihovnami, dokumentačními a informačními středisky, indexačními a referátovými službami, archivy, informační vědou a publikováním. Plagiátorství na univerzitách: Studentské Učitelské Komerční Odhalování plagiátů na MU S plagiátorstvím je spojena otázka, jak plagiáty vyhledávat. Na Masarykově univerzitě slouží k odhalování potenciálních plagiátů speciální aplikace, která je implementována v Informačním systému MU. Systém na odhalování plagiátů umožňuje vzájemné srovnávání dokumentů, které jsou součástí jeho databáze. Pomocí funkce „vejce vejci“ je možné najít k danému dokumentu dokumenty obsahově podobné, tedy potenciální plagiáty. Tento nástroj mohou využívat vyučující, administrativní pracovníci i studenti. V ČR je pro odhalování plagiátů v provozu systém Theses.cz, jenž je provozován také Masarykovou univerzitou a který používají rovněž ostatní české, moravské a slezské univerzity. Obdobou je systém Odevzdej.cz, jenž opět provozuje Masarykova univerzita a který slouží ke zkoumání plagiátů v seminárních pracích.