Banner 1


Ve světě šlechty se cenila zejména urozenost a starobylost. Proto řada rodů vytvářela legendy o
svém původu. Collaltové měli podobných pověstí hned několik. Ta nejstarší z konce středověku klade
vznik rodu již do 2. století, kdy měl padovský biskup sv. Prosdocimo vyléčit ženu fiktivního
hraběte z Trevisa, zakladatele rodu, z těžké nemoci. Po tomto zázraku se hrabě nechal pokřtít, a
tím inspiroval k obrácení na víru celé město. Počátky rodu tak byly propojeny s rozšířením
křesťanství v oblasti Trevisa.

Nejpozději z první poloviny 15. století pochází pověst propojující rod Collalto s Hohenzollerny,
která je obsažena mimo jiné v genealogickém díle Jacopa Zabarelly ml. (1660). Jistý Menhart z rodu
Hohenzollernů měl být lotrinským králem Zwentiboldem na konci 9. st. vypuzen do Itálie, kde se měl
usadit v Trevisu. Z jeho potomků měli pocházet i hrabata Collalto. Tato legenda se zakládala na
podobnosti erbů obou rodů a byla v povědomí Collaltů usazena natolik, že hrabě Rambaldo XIII.
v případě vymření italské i moravské linie odkázal svá panství Hohenzollernům.

Jako nejpravděpodobnější se jeví verze, podle níž příslušníci rodu Collalto pocházejí z germánského
kmene Langobardů, který v roce 568 vpadl na území Apeninského poloostrova. Tato tradice zaznamenaná
i v genealogii Antonia Rambalda (1729) je nicméně podložena pouze pozdějšími prameny. Nejstarším
doloženým předkem rodu Collalto je Rambaldo, jenž se objevuje v pramenech po polovině 10. století.
Od Berengara II. a jeho syna Adalberta získal listinu, jíž mu oba panovníci udělili dvůr Lovadina
nacházející se na pravém břehu řeky Piavy.



Banner 4


U rodu Collalto nacházíme četné projevy zbožnosti, což zvyšovalo nejen náležitou reprezentaci rodu,
ale také projevovalo snahu o péči o duši, zaopatření pro druhorozené syny, a především zájem
o ovládnutí teritoria pomocí řeholních institucí.

Collaltové již v raných dobách zakládali četné kostely a kláštery, nejstarší z nich zasvětili,
v návaznosti na langobardské kořeny rodu, jménu svého nejstaršího předka Rambalda. Před rokem 1065
založili významný klášter Sant´Eustachio di Nervesa, učinili několik donací ve prospěch církevních
institucí nejen na území vlastního rodového dominia, ale i v Benátkách a Mantově. Ve 20. letech 13.
st. založila Giuliana v Benátkách klášter Santi Biagio e Cata Ideo a stala se jeho první
představenou.

Rambaldo Collalto se svojí ženou Blankou Polyxenou, která byla původně protestantského vyznání
a kvůli sňatku s Rambaldem Collaltem konvertovala ke katolicismu, zaváděli na českém panství ráznou
rekatolizaci, zakládali četné kláštery a kostely.

Rodový majetek se dělil rovným dílem mezi všechny legitimní mužské potomky, na řadu členů tak zbyla
jen nepatrná část, proto hledali uplatnění ve službách církve. Mezi významné církevní hodnostáře
z tohoto rodu patří Manfredo, biskup v Cenedě a později i ve Faltre a Bellunu, a Robert, opat
kláštera Santa Maria di Follina a kláštera v Basili, později také papežský protonotář a držitel
několika kanonikátů. Hrabě Manfredo V. působil u dvora papeže Lva X. jako tajný komoří. Papež mu
bulou z 6. června 1521 udělil patronát kláštera sv. Eustacha v Nervese.