název Italské království bylo vytvořeno v roce 774 Karlem Velikým, který se po dobytí Langobardského království nechal korunovat langobardskou korunou. Císař Ota I. v polovině 10. století opět podřídil Regnum Italiae své autoritě a začlenil je do obnovené Svaté [SB1] Říše Římské. V souvislosti s postupným úpadkem říšské moci na Apeninském poloostrově docházelo – především v severní a střední Itálii – k osamostatňování měst, které [SB2] se kolem roku 1100 začaly formovat [SB3] v samosprávné komuny. Přes postupné umenšování jejich faktické moci na půdě Apeninského poloostrova ze strany místních mocností (zprvu komun, později signorií a republik a nakonec teritoriálních států a knížectví) římští králové a císaři nerezignovali na výkon vlády v této bohaté oblasti. Svědčí o tom mimo jiné četná vojenská tažení na jih od Alp, často spojená s korunovací lombardskou korunou v Miláně a císařskou korunou v Římě. Tyto rituální akty římskému panovníkovi zajišťovaly symbolickou návaznost na své předchůdce Karla Velikého a Otu I. Bez ohledu na své omezené manévrovací schopnosti [SB4] byl římský císař po celý vrcholný i pozdní středověk považován za nezpochybnitelného vládce Italského království. Císařský dvůr představoval jednak důležitý zdroj legitimity moci místních „tyranů“, kteří neváhali vynaložit značné finanční částky v zájmu zajištění požadovaných privilegií, jednak jistou politickou oporu a protiváhu pro méně významné aktéry bránící se expanzi svých sousedů. Mezi ty se řadil též rod hrabat z Trevisa, později z Collalta a [DEL: San :DEL] San Salvatore. Jeho členové udržovali již od doby Oty I. intenzivní styky s římskými panovníky a jako jejich podporovatelé si od nich vymohli i řadu významných privilegií. V roce 1312 se pak díky listině Jindřicha VII. stali přímými říšskými vazaly, což jim formálně zajistilo autonomní postavení i poté, co okolní území obsadila Benátská republika. Lenní podřízenost Benátkám Collaltové nakonec přijali až v roce 1481. Není ovšem bez zajímavosti,[SB5] že když o dvě desetiletí později vpadl do Itálie Maxmilián I., byla hrabata mezi prvními, kdo římskému císaři přísahal[INS: , :INS] věrnost. obrázky https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Holy_Roman_Empire_11th_century_map-en.svg?uselang=cs – mapa SŘŘ r. 1000 https://commons.wikimedia.org/wiki/File:HRR_1400.png?uselang=cs – mapa SŘŘ r.1400 https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV.#/media/File:Kaja4Gelnhausenkodex.jpg – karel IV. https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_IV.#/media/File:Charles_IV-John_Ocko_votive_picture-fragment.jp g – karel IV. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Iron_Crown.JPG langobardská koruna ________________________________ [SB1]PE Jako svatá se vlastně označuje až ve 12. století [SB2]PE která [SB3]Začala přetvářet [SB4]možnosti [SB5]PE Formulace odborné studie