1.1. Litevská abeceda Písmeno Název Příklad Komentář A a a daryti (dělat) daro (dělá) Toto písmeno může znamenat dlouhou a krátkou samohlásku. Ą ą a nosinė (nazální a) kąsti (kousat) Vyslovujeme jako dlouhou samohlásku a: B b b batas (bota) bitė (včela) C c c cukrus (cukr) citrina (citron) Č č č bačka (sud) čiužinys (matrace) D d d duoti (dát) dėti (klást) E e [ε] [æ:] vežti (vézt) veža (veze) Otevřené e – připomíná maďarskou výslovnost. Toto písmeno může označovat dlouhou a krátkou samohlásku Ę ę [æ:] nosinė nazální æ: saulę (slunce, acc. sg.) Vyslovujeme jako dlouhou otevřenou samohlásku e Ė ė [e:] ėsti (žrát) Úzké dlouhé e F f ef fabrikas (továrna) fikusas (fíkovník) G g g garas (pára) girti (chválit) H h ha harmonija himnas I i i trumpoji (krátké i) bijoti (bát se) Į į [i:] nosinė (nazální i:) brolį (bratra, acc. sg.) Vyslovujeme jako dlouhou samohlásku i: Y y [i:] ilgoji (dlouhé i:) yla (šídlo) Litevština opozici mezi písmeny i a y neužívá pro zachycení měkkosti a tvrdosti, ale pro vyjádření mezi krátkým a dlouhým /i/. J j jot Jonas K k ka kalti (tlouct) kilti (stoupat) L l el lapas (list) lyti (pršet) M m em mama miegas (spánek) N n en namas (dům) nešti (nést) O o o oras (vzduch) autochtonas P p p purvas (špína) pelė (myš) R r r ranka (ruka) ritmas (rytmus) S s es sapnas (sen) silpnas (slabý) Š š eš šauti (střílet) šimtas (sto) T t t tu (ty) tik (jenom) U u u trumpoji (krátké u) buvo (byl) Ų ų [u:] nosinė (nazální u:) dangų (nebe, acc. sg.) Výslovnost odpovídá českému ů Ū ū [u:] ilgoji (dlouhé u:) būti (být) Výslovnost odpovídá českému ů V v v vaikas (dítě) vilkas (vlk) Z z z zuikis (zajíc) zirzti (bzučet) Ž ž ž žaisti (hrát) žirnis (hrách) Litevská abeceda neužívá písmena Q q, X x. Píšeme např. “kvartetas”, “tekstas”, “Meksika”. Přehled zvláštních písmen litevské abecedy: Ą ą [a:] dlouhé a Grafémy, označující bývalé nosovky. Dnes se vyslovují jako jednoduché dlouhé samohlásky, ale v písmu staré nazály pořád zachycujeme. Ę ę [æ:] dlouhé otevřené e Į į [i:] dlouhé i Ų ų [u:] dlouhé u E e [ε] otevřené e Čeština ani slovenština takové vokály nemá, výslovnost je třeba se naučit s učitelem. Ė ė [e:] zavřené dlouhé e Y y [i:] dlouhé i Litevština písmena i a y neužívá pro zachycení měkkosti a tvrdosti, nýbrž pro vyjádření délky: i = krátký, y = dlouhý. Ū ū [u:] dlouhé u Výslovnost odpovídá českému ů. 1.2. Cvičení: ą: stalą (stůl, acc. sg), kardą (šavli, acc. sg), ąžuolą (dub, acc. sg), šąla (ochlazuje se), bąla (bledne); ę: katę (kočku, acc. sg), gėlę (květinu, acc. sg), gatvę (ulici, acc. sg.), tęsti (pokračovat); į: naktį (noc, acc. sg.), pilį (hrad, acc. sg.), pažįstamas (známý), lįsti (lézt); ų: namų (domů, gen. pl.), vaikų (děti, gen. pl.), siųsti (posílat); 1.3. Dvojhlásky: ai, au, ei, ie, uo, ui vaikas (dítě), laivas (loď) šaukti (křičet), paukštis (pták) leisti (pustit), keistas (divný) pienas (mléko), dievas (bůh) duona (chleb), šuo (pes) puikus (skvělý), muilas (mýdlo) 1.4. Cvičení: retas rėtis rietis melas mėlis mielas metas mėta mietas žemas žėrėti žiedas mesti mėtyti miegas kedras kėdė kiemas vena vėpla viena 1.5. Kombinace samohláska + souhláska: a, e, i, u al, am, am, ar + = el, em, en, er l, m, n, r il, im, in, ir ul, um, un, ur 1.6. Přehled krátkých a dlouhých samohlásek: Vždy dlouhé: ą ę į ų ė y ū Vždy krátké: i u __________ o vždy dlouhé v litevských slovech: mótina (matka), žolėjè (v trávě), šóko (tančil, -a). o vždy krátké v cizích slovech: autochtònas, kománda, astronòmija. a e můžou být dlouhé nebo krátké: bez přízvuku – vždy krátké: mamà (matka), valandà (hodina), dárbas (práce), pasáulis (svět); nešù (já nesu), meškà (medvěd). na konci slova vždy krátké: Vãclovas, dárbas, mamà, valandà; su pelè (s myší = instr. sg.), gatvès (ulice = ac. pl.) ___________ ai, au, ei, ie, uo, ui dvojhlásky jsou vždy “dlouhé” – tzn. z morfologického a prozodického hlediska se chovají jako dlouhé samohlásky. ___________ al, am, an, ar el, em, en, er il, im, in, ir ul, um, un, ur tyto jednotky také jsou “dlouhé” – tzn. z morfologického a prozodického hlediska se chovají jako dlouhé samohlásky. 1.7. Přední a zadní samohlásky Přední: Zadní: i, į, y u, ų, ū ė o e, ę a, ą 1.8. Ano-Ne taip (ano) ne (ne) 1.9. Osobní zájmena aš – já mes – my tu –ty jūs – vy jis – on jie – oni ji – ona jos – ony Zdvořile říkáme “Jūs” 1.10. Sloveso būti (být) – indikativ praesens (přítomný čas): būti – yra – buvo (být – je – byl, -a) aš esu mes esame tu esi jūs esate jis, ji yra jie jos yra būti – būna – buvo (bývat, bývá, býval, -a) aš būnu mes būname tu būni jūs būnate jis, ji būna jie jos būna První fráze: Aš esu Lenka, Honza, Petr.