I M P E R A T I V
D E R I V A Č N Í S C H É M A :
— -ime
Kmen infinitivu - ti + -k- + -(0) -ite
tegu(l) + 3. os. praes.
kalbéti, kálba, kalbéjo kalbé- tt + -k- + # kalbék (...)
sédéti, sédi, sédéjo —• sédé- tt + -k- + # —• sédék (...)
rašýti, räšo, räšé —• rasy- ti + -k- + # —• rašýk (...)
KOMENTÁŘ
1) Paradigma imperativu není úplné: novodobá litevština nemá speciální imperativní tvary pro
1. os. sg. a 3. os.
2) 2. os. sg. končí na sufix, nemá žádnou koncovku: ezk, duok, sakyk. Vedle sufixu -k- se
může vyskytovat varianta -ki: ezki, duoki, sakyki. Tvary na -ki jsou vzácnější, vyskytují se
především v dialektech a v poezii, mají poetické zabarvení. Spisovná novodobá litevština
v 2. os. sg. imp. jednoznačně preferuje tvary na -k.
3) Pokud infinitivní kmen končí na g nebo k, tyto souhlásky splývají se sufixem -k a výsledný
tvar obsahuje pouze jedno -k.
áugti, áuga, áugo [růst] —• aug-ti —• aug + k + # —> au/c, au/cime, au/cite;
súkti, suka, súko [točit] —> su/c-ti —> su/c + k + # —> su/c, su/cime, su/cite.
4) Pro 3. os. imperativu používá novodobá litevština konstrukci, kterou tvoří částice
te, tegu(l) [ať, nechť] a 3. os. praes., resp. 3. os. fut. :
te eina / tegu(l) eina [aťjde]; te nueis / tegu(l) nueis [ať půjde]
te rašo / tegu(l) rašo [ať píše]; te parašys / tegu(l) parašys [ať napíše]
V litevštině kolísá pravopis těchto konstrukci, je možné slova psát zvlášť nebo dohromady:
tenueis [ať půjde], tepadaro [ať udělá] nebo te nueis, te padaro. Pravidla pro psaní „zvlášť" či
„dohromady" zatím nejsou ustálena.
5) Původní litevský imperativní tvar pro 3. os. měl afix te- a koncovku -ie nebo -ai (teeiniě [ať
jde]; tedárai [ať dělá]). Dnes existuje pouze v dialektech, spisovná litevština tyto tvary již nezná,
v běžném projevu se nepoužívají.
6) Imperativní tvary mají stejné prozodické charakteristiky jako infinitivní kmen dotyčného
slovesa.
CVIČENÍ. Vyčasujte v imperativu:
láukti, láukia, láuké [čekat]; ródyti, ródo, ródé [ukazovat]; válgyti, válgo,válgé [jíst]; buti, yrá,
búvo [být]; věžti, véža, véžé [vézt]; pěsti, pěša, péšé [škubat]; dainúoti, dainúoja, dainävo
[zpívat]; lýti, lýja, lij o [pršet]; zirzti, zirzia, zirzé [bzučet]; gýti, gýja, gijo [hojit se]