SLOVESNÁ TŘÍDA A VZOR Základem empirického studia je pozorování. Řekli jsme, že infinitiv může v češtině končit pouze na t nebo na [ct]i. V následující tabulce vidíme 20 nejfrekventovanějších infinitivů českých sloves. Pozorujte vztah mezi zakončením tvaru 3. sg. indikativu prezentu aktiva a infinitivu. Všimněte si, skupin, u nichž je pravidelný vztah mezi zakončením uvedených tvarů. Zdá se, že tvar 3. osoby singuláru prézentu může v češtině končit pouze na samohlásku e (8 ovšem sloveso být je prezentováno dvěma tvary je/bude a dále je započítán i tvar lze, u kterého bychom možná váhali, zda jej můžeme pokládat za sloveso, takže bychom asi spíše počítali jen s 5 případy), í (8 asi bychom nepočítali negovaný slovesný tvar slovesa být – není, takže bychom počítali se 7 případy), á (6). Nyní si budeme všímat souvislostí mezi zakončením tvaru 3. osoby singuláru indikativu prézentu aktiva a infinitivu. Začněme tedy tvary na í [lc=".*í" & tag="VB.S...3.*"] Jak končí infinitiv sloves, jestliže tvar 3. sg. indikativu prézentu aktiva končí na –í? Většinou končí na et/ět/it. Výjimkou jsou slovesa být/není a stát/stojí. Jako druhé v pořadí zvolme tvary na á. [lc=".*á" & tag="VB.S...3.*"] Jak končí infinitiv sloves, jestliže tvar 3. sg. indikativu prézentu aktiva končí na –á? Většinou končí na at/át. Výjimkou je sloveso mít/má. Zbývají tvary na e. Na de končí 6 tvarů, na je končí 5 tvarů, na že končí 3 tvary, na ne končí 2 tvary, na ce končí 2 tvary jednoho slovesa, na ze končí jeden tvar (pochybné lze). de je že ne [DEL: být :DEL] /jít/vést [DEL: být :DEL] /existovat/přestavovat/hrát moci/dokázat začít/říci Po eliminaci slovesa být a lze a redukci sloves příbuzných je nakonec nejvíce těch, která končí na je. Podívejme se na ně. [lc=".*je" & tag="VB.S...3.*"] Jak končí infinitiv sloves, jestliže tvar 3. sg. indikativu prézentu aktiva končí na –je ? Většinou končí na ovat. Výjimkami jsou slovesa být/je a hrát/hraje, žít/žije, dít/děje. Podívejme se ještě na ne. [lc=".*ne" & tag="VB.S...3.*"] Jak končí infinitiv sloves, jestliže tvar 3. sg. indikativu prézentu aktiva končí na –ne ? Většinou končí na nout. Výjimkami jsou slovesa říci/řekne a *stát/*stane. Na základě pozorování můžeme tvrdit, že existují 4 pravidelné skupiny. Všimněme si, že existuje vztah mezi zakončením tvaru 3. os. sg. prézentu aktiva a tím, co předchází před infinitivní koncovkou. 3. sg. ind. préz. akt. infinitiv mus-í / patř-í mus-e(t) / patř-i(t) řík-á řík-a(t) exist-uje exist-ova(t) rozhod-ne rozhod-nou(t) Všimněme si jistých pravidelností u jetnotlivých skupin. 1. mus-í-m / patř-í-m mus-í-me / patř-í-me mus-e-t / patř-i-t mus-í-š / patř-í-š mus-í-te / patř-í-te mus-e-l / patř-i-l mus-í / patř-í mus-í-m / patř-í-m Mají slovesa být/není a stát/stojí podobné společné vlastnosti? js-em js-me bý-t js-i js-te by-l je js-ou stoj-í-m stoj-í-me stá-t stoj-í-š stoj-í-te stá-l stoj-í stoj-í-m Zdá se, že sloveso být/je nezakládá pravidelnou flexi, zatímco u slovesa stát/stojí vidíme v prézentních tvarech jasnou analogii s ostatními tvary. Problém je střídání oj (diftong) a á, které v rámci konzistentní analýzy je třeba pokládat za součást kořene, nejde tedy o stejné á, s nímž se setkáváme u druhého typu. 2. řík-á-m řík-á-me řík-a-t řík-á-š řík-á-te řík-a-l řík-á řík-aj-í Má sloveso mít/má podobné společné vlastnosti s ostatními slovesy? m-á-m m-á-me m-í-t m-á-š m-á-te m-ě-l m-á m-aj-í U slovesa mít/má vidíme v prézentních tvarech jasnou analogii s ostatními tvary typu na at, naopak tvary infinitivu a l-ovho příčestí vykazují analogie s tvary na it/et. Jde tedy o výjimečný případ. 3. exist-uj[DEL: e :DEL] -u exist-uje-me exist-ova-t exist-uje-š exist-uje-te exist-ova-l exist-uje exist-uj[DEL: e :DEL] -í Mají slovesa být/je, hrát/hraje, žít/žije, dít/děje podobné společné vlastnosti? js-em js-me bý-t js-i js-te by-l je js-ou hra-j[DEL: e :DEL] -u / ži-j[DEL: e :DEL] -u / dě-j[DEL: e :DEL] -u hra-je-me / ži-je-me / dě-je-me hrá-t / ží-t / dí-t hra-je-š / ži-je-š / dě-je-š hra-je-te / ži-je-te/ dě-je-te hrá-l / ži-l / dě-l hra-je / ži-je / dě-je hra-j[DEL: e :DEL] -í / ži-j[DEL: e :DEL] -í / dě-j[DEL: e :DEL] -í Zdá se, že sloveso být/je nezakládá pravidelnou flexi, zatímco u trojice hrát/hraje, žít/žije, dít/děje nacházíme podobnosti s typem existovat/existuje ve tvarech prézentu. Infinitivy na rozdíl od pravidelných typů nemají žádnou obdobu –ova-, -i-, -e-/-ě- nebo –a-. Před je, které se částečně shoduje s uje mohou stát různé samohlásky. (Znáte slovesa, která končí ve 3. osobě singuláru prézentu na uje a nemají infinitiv na ovat? A znáte naopak slovesa, která mají infinitiv na ovat a jejichž tvar 3. osoby singuláru nekončí na uje?) 4. rozhod-n[DEL: e :DEL] -u rozhod-ne-me rozhod-nou-t rozhod-ne-š rozhod-ne-te rozhod-nu-l / rozhod-[DEL: nu :DEL] -l rozhod-ne rozhod-n[DEL: e :DEL] -ou Mají slovesa začít/začne, říci/řekne, stát/stane, dostat/dostane, zůstat/zůstane podobné společné vlastnosti? zač-n[DEL: e :DEL] -u zač-ne-me zač-í-t zač-ne-š zač-ne-te zač-a-l / zač-l zač-ne zač-n[DEL: e :DEL] -ou sta-n[DEL: e :DEL] -u sta-ne-me stá-t sta-ne-š sta-ne-te sta-l sta-ne sta-n[DEL: e :DEL] -ou řek-n[DEL: e :DEL] -u řek-ne-me říc-i řek-ne-š řek-ne-te řek-l řek-ne řek-n[DEL: e :DEL] -ou Zdá se, že u sloves začít/začne, říci/řekne, stát/stane, dostat/dostane, zůstat/zůstane nacházíme podobnosti s typem rozhodnout/rozhodne ve tvarech prézentu. Infinitivy na rozdíl od pravidelných typů nemají žádnou obdobu –ova-, -nou-, -i-, -e-/-ě- nebo –a- u slovesa říc-i a stát. Zato u slovesa začít si povšimneme jistých analogií s typem řík-a-t a snad patř-i-t, přestože –i- je krátké. Podívejme se na všechna ostatní na e. [lc=".*e" & lc!= ".*[nj]e" & tag="VB.S...3.*"] Jak končí infinitiv sloves, jestliže tvar 3. sg. indikativu prézentu aktiva končí na –e a nekončí na –je/-ne ? Mají infinitivy slovesa, jejichž tvar 3. sg. indikativu prézentu aktiva končí na –e a nekončí na –je/-ne nějaký výrazný společný rys? Všimněme si, že před infinitivním t nebo i stojí buď souhláska (moci, vést, pomoci, nést) nebo samohláska, a to ý (být), í (chtít, jít/najít) a/á (dokázat, psát). Všimněme si, že 5. můž-[DEL: e :DEL] -u můž-e-me moc-i můž-e-š můž-e-te moh-l můž-e můž-[DEL: e :DEL] -ou ved-[DEL: e :DEL] -u ved-e-me vés-t ved-e-š ved-e-te ved-l ved-e ved-[DEL: e :DEL] -ou Vidíme analogie s typem 4: řek-n[DEL: e :DEL] -u řek-ne-me říc-i řek-ne-š řek-ne-te řek-l řek-ne řek-n[DEL: e :DEL] -ou Vidíme analogie s typem 2: dokáž-[DEL: e :DEL] -u dokáž-e-me dokáz-a-t dokáž-e-š dokáž-e-te dokáz-a-l dokáž-e dokáž-[DEL: e :DEL] -ou/-í píš-[DEL: e :DEL] -u píš-e-me ps-á-t píš-e-š píš-e-te ps-a-l píš-e píš-[DEL: e :DEL] -ou/-í řík-á-m řík-á-me řík-a-t řík-á-š řík-á-te řík-a-l řík-á řík-aj-í Vidíme analogie s typem 1, ale i s typem 2: chc-[DEL: e :DEL] -i chc-e-me cht-í-t chc-e-š chc-e-te cht-ě-l chc-e cht-ěj-í Vidíme analogie s typem 3: jd-[DEL: e :DEL] -u jd-e-me jí-t jd-e-š jd-e-te še-l jd-e jd-[DEL: e :DEL] -ou Zatímco gramatiky určené cizincům, kteří se učí česky, vycházejí z pravidelných prvních 4 typů, které odpovídají našemu pozorování, tradiční gramatiky pro rodilé mluvčí češtiny rozlišují 5 tříd podle kmene přítomného – opěrný tvar = 3. osoba singuláru prézentu aktiva. V rámci těchto tříd pracují se 14 vzory podle kmene minulého – opěrný tvar = příčestí minulé (mužský rod singulár). Některé např. Příruční mluvnice češtiny ovšem pracuje s 6 třídami podle kmene minulého) – opěrný tvar = příčestí minulé (mužský rod singulár) a infinitiv. Z toho důvodu je vždy třeba uvést, podle jakého KMENE (odvoditelného z opěrného tvaru třídíme. Přehledně a názorně vzájemné vztahy vidíme z ortogonální tabulky. Přeškrtnuté tvary naznačují, kde je třeba dát si pozor na chybnou analýzu. V následující tabulce používáme jako vzorová slovesa ta, s nimiž pracují tradiční gramatiky. Je za ně ovšem samozřejmě možné operativně dosadit i jiná, která mají stejné konjugační vlastnosti (a jsou např. frekventovanější, takže jsme je pozorovali výše). t s I. K-0-l / V-0-l/ K-0-t V-0-t II. -n/mu-l/ -n/mou-t III. -e/ě-l/ -e/ě-t (-í-t) IV. -i-l/ -i-t (-í-t) V. -a-l/ -a/á-t VI. -ova-l/ -ova-t I. -e nes-e nés-t nes-l peč-e u-mř-e jd-e chc-e péc-i [DEL: u-mří-t :DEL] jí-t [DEL: chtí-t :DEL] pek-l [DEL: u-mře-l :DEL] še-l [DEL: chtě-l :DEL] umř-í-t cht-í-t umř-e-l cht-ě-l umř-í-t cht-í-t maž-e maz-a-t maz-a-l ber-e br-á-t br-a-l kop-e kop-a-t kop-a-l II. -ne [DEL: za-čí-t :DEL] [DEL: za-ča-l :DEL] za-č-l tisk-l stá-t stá-l [DEL: tí-t :DEL] [DEL: ťa-l :DEL] [DEL: :DEL] [DEL: :DEL] za-č-ne tisk-ne tisk-nou-t tisk-nu-l sta-ne mi-ne mi-nou-t mi-nu-l t-ne t-nou-t t-nu-l zasu-ne zasu-nou-t zasu-nu-l za-č-í-t t-í-t za-č-a-l ť-a-l III. -je kry-je zasu-je krý-t zasou-t kry-l zasu-l tle-je tlí-t tle-l prokla-je proklá-t proklá-l kup-uj-e kup-ova-t kup-ova-l IV. -í stoj-í trp-í tl-í trp-ě-t tl-e-t trp-ě-l tl-e-l sáz-í/-ej-í sáz-e-t sáz-e-l pros-í pros-i-t tl-í-t pros-i-l V. -á děl-á děl-a-t děl-a-l kop-á kop-a-t kop-a-l prokl-á-m prokl-á-t prokl-á-l Třídy podle kmene prézentního 3. singuláru indikativu prézentu aktiva: zakončení –e, -ne, -je, -í, -á. Vzory podle kmene minulého Tvar l-ového příčestí po odtržení tvarové koncovky –l, zakončení: a) konsonant – uzavřený kořen, b)vokál – 1) není kmenotvorná přípona – otevřený kořen (pokud mají prézentní tvary 3. sg. na -je, -ne); 2) je kmenotvorná přípona –nu-/-mu-/-ova-/-a-/-á-/-e-/-ě-/-i-. Uzavřené třídy a vzory: nes-e peč-e ber-e maž-e umř-e zač-ne mi-ne kry-je Otevřené třídy a vzory: tisk-ne kup-uje pros-í trp-í sáz-í děl-á Přecházení mezi třídami a vzory DUBLETY nes-e/peč-e → tisk-ne (břís-t/obléc-i × břednout/oblék-nou-t → břed-(n)e/oblék-ne/ obleč-e) ber-e/maž-e → děl-á (pokat/ klouzat kop-e/klouž-e → kop-á/klouz-á) maž-e → sáz-í (házet/chtít háž-u → ház-ím, chc-ou → cht-ěj-í) umř-e → pros-í (zř-í-t zř-e → zř-í) kry-je → trp-í/sáz-í (tle-je → tl-í) kry-je → dělá (pla-je → pl-á) ROZPAD NA DVĚ slovesa (významově příbuzná popř. synonymní) zač-ne → kry-je (d-mou-t/ply-nou-t/zasu-nou-t → dou-t/plou-t/zasou-t → d-me/ply-ne/zasu-ne → du-je/plu-je/zasu-je). Velmi nepravidelná slovesa: být, mít, chtít, jíst, vědět, dát, jet, stát, spát, bát se a některá další.