03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 1 Vznik nových slov Do velké míry diktován mimojazykovým vývojem – plyne z vývoje společnosti, z etablování nových fenoménů a jejich společenskému odrazu. Souvisí s civilizačními proměnami, rozvojem myšlení a poznání, vědy, kultury, umění a také z kontaktu různých kultur. Plyne z prostého faktu, že pro nové fenomény musejí vznikat nová pojmenování. Rozšiřování slovní zásoby 1. Tvoření slov  slovotvorba - derivace prefixace drážditi → vz-drážditi sufixace malý → maĺ-učk-ý konverze poroditi → porod-Ø cirkumfixace chléb → ná-chleb-n-ie deprefixace u-vařiti → vařiti resufixace krát-k-ý → krac-í - kompozice *gol-gol-ъ ‚hlahol‘, *kol-o-vort-ъ ‚kolovrat‘, díků-činění, třasořitka - kombinace derivace+kompozice roman-o-pis-ec  zkracování (automobil → auto) rozšiřování slovní zásoby?  zkratky a zkratková slova rozšiřování slovní zásoby?  univerbizace (zemské jablko → zemák, oříšková zmrzlina → oříšková) rozšiřování slovní zásoby?  multiverbizace (hospodařiti → seděti hospodářem, začíti → vzieti počátek) rozšiřování slovní zásoby? 2. Přejímání cizích lexikálních jednotek a/nebo jejich kalkování 3. Zánik slov 4. Významové změny existujících slov 5. Vznik ustálených slovních spojení 03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 2 Přejímání Klíčové slovo je výpůjčka (přejímka), která vystihuje výsledek přejetí jazykového prostředku jednoho jazyka do jazyka druhého.  přímé přejetí daného fenoménu i v jeho materiální podobě doprovázený jeho fonologickou a morfologickou adaptací rock, džem,  nápodoba modelu neboli kalk, jako je gottesfürtig → bohabojný; může být i nápodoba částečná být in; podobně je možný kalk sémantický, např myš ve významu zařízení IT (kalk lze chápat jako převod gramatické (slovotvorné) / sémantické motivace předloh modelového jazyka do jazyka replikujícího). Důležitým procesem při přejímání je replikace: modelový jazyk (také výchozí, zdrojový) → replikující jazyk (cílový, přijímací) Přejímání může probíhat na úrovni:  fonetické a fonologické: foném f v češtině pod vlivem němčiny,  grafematické: písmena latinské abecedy pro fonémy, které čeština nezná q, x, w,  gramatické: slovotvorné sbor-ista, syntaktické: nápodoba německé vazby je k dostání,  lexikální: střhněm. firmen → biřmovati. Lexikální výpůjčka = přejímka / slovo přejaté. Motivace výpůjček:  mezera v systému,  prestiž modelového jazyka. 03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 3 Proces přejímání neprobíhá zcela arbitrárně, nýbrž lze jeho průběh převídat: je možno vymezit určité škály výpůjček. 1. Interní faktory Přejímání je závislé na tom, nakolik je daný fenomén ve výchozím jazyku integrován (čím méně samostatný, tím méně přejímatelný), nakolik jsou si výchozí a replikující jazyk typologicky podobné. Snadněji se přejímají  lexikální jednotky než afixy,  autosémantika spíše než funkční slova,  jména spíše než ostatní slovní druhy,  morfémy volné spíše než morfémy vázané,  afixy derivační spíše než afixy flekční,  afixy aglutinační spíše než afixy fúzované. 2. Externí faktory – forma jazykového kontaktu  adstrátová situace (kolektivně bilingvní společenství) – lexikum, fonologie i gramatika,  výpůjčková situace (bez bilingvních mluvčích nebo s individuálně bilingvními mluvčími) – zpravidla jen lexikum, později na individuální úrovni i fonologie a gramatika. Matras stanovil následující pořadí hierarchie výpůjček od nejčastějšího po nejméně časté: substantiva a spojky > slovesa > diskurzní markery > adjektiva > interjekce > adverbia > předložky > číslovky > zájmena > derivační afixy > flekční afix Podobnou hierarchii vytyčil pro gramatické kategorie: plurál > singulár vysoká číslovka > nízká číslovka superlativ > pozitiv 03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 4 3. osoba > jiné osoby nominativ > jiné pády Výpůjčky jsou objektem adaptace: - fonologické sthněm. chuhchina → kuchyně, střlat. basiliscus → bazilikus/baziliškus/bazilišek, - pravopisné basiliscus → bazyliſſek, jam → džem, - morfologické Antonius → Antoní, - slovotvorné Flasche →. flaška. V oblasti lexika (přejímek) lze sledovat následující hierarchii: 1. citátové slovo, které podléhá adaptaci jen na úrovni výslovnostní America first; Wir schaffen das!, 2. cizí slovo, které je integrován výslovnostně, pravopisně a morfologicky horologium → orloj (východisko dalších derivací orloj-ový), 3. slova plně integrovaná, jejichž původ není interpretovatelný: pragerm. χlum- → chlum, pragerm. χlaiba- → chléb. Etymologie Odhaluje řadu starobylých proměn slovní zásoby, neboť zkoumá starobylá vychodiska slov, a to jak z hlediska tvaru, tak původu (volně lze chápat jako součást historické lexikologie). Původ je chápán fundamentálně, tzn. především jsou rekonstruovány dávné fáze jazykových rodin, tj. předhistorické – pro češtinu je rekonstruovaným jazykem praslovanština, popř. praindoevropejština. Využívá metody  historickosrovnávací jazykovědy,  Wörter und Sachen (zkoumá staré reálie, tj. vyžívá poznatky archeologie, historiografie, přírodních věd, etnografie atd.),  kontaktové lingvistiky. 03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 5 Hledá se etymon, což je rekonstruovaná forma lexikální jednotky a její původní význam. Důležitý faktor, který je objektem zájmu etymologie, je stáří daného lexému. Etymologie (F. Kopečný) vyvinula koncept elementární příbuznosti, který zahrnuje:  slova onomatopoická ťuk, bum, prásk, haf, krákorat,  slova pohybomalebná frnknout, šourat se, courat se,  slova lalická máma, táta, papat. V rámci etymologie lze vymezit několi podstatných procesů a) deetymologizace – ztráta etymologické průhlednosti slova rozum jako deverbativní substantivum odvozené od slovesa rozuměti dvacet ve významu ‚dvě desítky‘ medvěd jako ‚ten, kdo jí med‘ b) lidová etymologie – úzce související s deetymologizací ztotožnění stč. slova břítov (z něm. vrīthof) se slovesem hřésti → hřbitov c) tabu – zákaz používání jistého lexému i) plynoucí z náboženských nebo společenských zásad (často proto, že označuje nábožensky nebo společenský neakceptovatelné fenomény), ii) obvykle související s představou o schopnosti vyřčených slov měnit realitu namoutě místo na mou duši safra(porte), saprlot, saku(lente), kakra(holte) namísto sakra(mente) jejdamane – Jesusmarja medvěd – ten, kdo jí med 03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 6 Opak tabu je noa – slovo, které může nahradit tabu, protože není objektem zákazu Významové změny 1. Zužování (specializace) významu Slova obecného významu získávají význam konkrétnější pivo = jakýkoli nápoj kořenie = kořeny rostliny obecně 2. Rozšiřování (generalizace) významu zaštíti = chránit se štítem dcerka = ženský potomek → stč. děvče 3. Metaforizace, metonymizace úskok = jakýkoli skok stranou ‚odskok‘ zákeřný = nacházející se za keřem 4. Rozpad polysémního slova stč. kluk 1. ‚šíp‘, 2. kluk nepeřený ‒ neopeřený šíp, tj. takový, který se k ničemu nehodí = ‚dareba‘ → chlapec (význam ‚šíp‘ zanikl) Často doprovázen adaptací kolísající formy: kostka / kóstka → kostka × kůstka horký / hořký → horký × hořký 5. Splývání homonym collegium > kolej – kolej ‚dvojice kolejnic‘ lenoch ‚lenivec‘ – lenoch ‚typ křesla‘ (z něm. Lehne) 03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 7 6. Eufemismus – disfemismus Eufemismus = meliorativum je varianta tabu. Jde o pojmenování nahrazující slovo v dané situaci nevhodné. záchod = ‚konec cesty, zacházení‘ otjíti = ‚zemřít‘ 7. „Nadbytečná“ negace Někdy jsme svědky negace lexémů, jejichž význam je negativní, tzn. negace nezpůsobuje popření jejich významu, nýbrž jeho zvýraznění (často u slov, u nichž se ztrácí původní význam): svár → ne-svár urvalý ‚který se urval z šibenice, otrlý člověk‘ → ne-urvalý Zánik slov Podmíněn zánikem označované skutečnosti či zvyklosti – historismy. domněvač = ubrman ‚smírčí soudce‘ otýniti ‚obehnat hradbou‘ spalnieř ‚oblek pod tvrdé brnění‘ Ne vždy lexémy zanikly s označovaným fenoménem – někdy zůstaly zachovány v původním významu anebo ve významu přeneseném: vypršel čas = pršet mělo ve stč. význam ‚sypat se‘, původně se tak označovala doba, kdy se sypal písek v přesýpacích hodinách pikel ‚dýka‘ = kouti pikle ‚kovat zbraně‘ Historická lexikologie Zkoumá slovní zásobu jazyka v historickém vývoji: jejím klíčovým tématem je změna lexikálních jednotek, která se týká jejich formální i významové stránky, kombinatorních 03 Historická slovotvorba a syntax Vývojové procesy ve slovní zásobě – hand out 8 vlastností, vztahu k jiným jednotkám, stratifikace slovní zásoby, lexikálních univerzálií a specifik a v interdisciplinárním kontextu také vztahu lexikonu k dějinám a kultuře jednotlivých jaz. společenství, úlohy slovníku v myšlenkovém a poznávacím procesu atd. Nachází se na pomezí mezi etymologií, onomastikou a historickou sémantikou. Historická sémantika Zabývá se vývojem a proměnami významu lexikálních jednotek a jejich souborů, tedy především lexikální sémantikou, v české lexikologii označovaná rovněž jako sémaziologie. Klíčovým termínem je sémantická změna, která plyne především z působení mimojazykové reality – ze společenského a historického vývoje. Takový vývoj zasahuje  klíčová slova a jejich čeledi,  terminologické okruhy slov,  onomaziologické příznaky pro nová pojmenování,  vývoj onomaziologických (synonymních) struktur,  expresiva a přejímání cizích slov. Důrazem na mimojazykové reálie se nachází na pomezí mezi jazykovědou a historiografií – ve od 2. pol. 20. stol. by bylo možno uvažovat o lingvistice jako další pomocné vědě historické. Jistou variantu představuje politická sémantika, která analyzuje jazyk jako médium politického diskurzu a všímá si projevů jazykové ideologizace či jazykových stereotypů.