a ponecháte si dvě třetiny náhradou za býka, za zrní k setbě a za lidi. Nebudu činiti nároku vůči
vám kromě shora uvedenou třetinu."
Napsal... Napsal... Napsal... Napsal... Napsal...
b) Prodej pole (soudní zápis z I. pol. stol. před n. I.), ... Toho dne přišel opět Nebmehi k pastýři Messjovi, řka: „Budiž mi dána kráva za 3 arury pole!", a Messje mu dal krávu stojící % debenu před četnými svědky: před Ahmósem a jeho synem Nebamónem, před...
T. — Staroveký Egypt. —•
Potvrzenka o spoluvlastnictví.
Je to papyrový doklad z roku ifih V^e^ ^
České znění srovnej: Fr. Lexa, Veřejný život ve starověkém Egyptě, II, Praha 1955, s. 160 n., 208.
Roku 29 druhého měsíce rozpuku za krále Darajavauše řeld stavební dělník Amónova chrámu v Zéme, Harvoz, syn..jehož matka je..., Setamengovovi, synu...:
„Uspokojil jsi mé srdce penězi za polovici této černé jalovice, která má vypálený znak Amóna ze Zéme a která se jmenuje dobytčím jménem Setjerbóni, kterou jsem koupil za peníze od královského pastýře Hóra, syna Petamenopova.
Dal jsem ti tuto její uvedenou polovici a nemám vůbec žádného nároku na tuto její polovici a na polovici všech telat, která vrhne v naší stáji...
Nikdo na světě, ani já sám, nemohu volně nakládati s touto její shora uvedenou polovicí.
Kdyby někdo vystoupil proti tobě kvůli této její shora uvedené polovici, já tě ho zbavím, ať si přijde s jakoukoli smlouvou, s jakýmkoli bedním aktem na světě. Kdybych tě ho nezbavil pro jakoukoli smlouvu nebo jakýkoli úřední akt na světě, dám ti jinou krávu její hodnoty. Kdybych ti nedal krávu její hodnoty, dám ti 2% kitu stříbra litého v Ptahově chrámu.
Tvá je tato její polovička i s 'polovicí všech telat, která vrhne v naší stáji, navždy od shora uvedeného, dne."
Napsal Zeamenofóneeh, syn...
K. — BecJco. —
Gortynský nápis.
R, 18SJf byl italským učencem H albherr e m objeven na stěně rozbořené budovy rozsáhlý řecký nápis, jéfwž obsah tvoří zápis práva krétskeho města Gortyny. Vedle Cliamurábbilio sá-Jsona a práva židovského je goriynský nápis jednou z nejvýznamnějších a nejstarslch památek •otroMřsMho práva; pocMzí asi z 2. pol. V. stol. př. n. I.
Citované úryvky byly přeloženy z řeckého originálu podle vydání: F. B e mho f t: Inschrift von Gortyn, Stuttgart, 1886.
Řecký text zákona je vydavateli rozdělován na 68 článků (paragrafů). Úvodní ustanovení (§§ 1—5) upravují proces o otrolvy:
§ 1.
Ten, kdo by chtěl vésti spor o svobodného nebo otroka, nesmí jej zadržeti před soudním jednaním. Jestliže (jej ale) zadrží, má býti odsouzen k pokutě 10 statérů za svobodného, 5 statérů 2a otroka, za to, že je zadržuje a přikázáno, aby je během tří dnů propustil. Jestliže je ale nepropusti, má býti odsouzen k pokutě jednoho statérů za svobodného, jedné drachmy za otroka za fc&dý následující den, než je propustí; o době ať rozhodne soudce, potom co složil přísahu. Jest-ize ale popírá, že (svobodného nebo otroka) zadržel, ať rozhodne soudce, potom co složil pří* ®&n, jestliže nevypovídá svědek.
Následující články (§§ 6—10) jednají o smilstvu.
45
§ 8.
Jestliže je někdo dopaden při cizoložství se svobodnou v domě otce nebo v domě bratra nebo v domě muže, zaplatí 100 statérů, jestliže v domě cizím 50, jestliže však s ženou neplnoprávného občana 10; jestliže však (je dopaden) otrok se svobodnou, zaplatí dvojnásobek, jestliže otrok (se ženou) otroka — 5 statérů.
§§ 11—17 pojednávají o majetkových poměrech manželů při rozvodu.
§ 11.
Jestliže se muž a žena rozvádějí, připadne ženě majetek, který si přinesla do manželství, a z plodů, které jsou z tohoto majetku, polovina, a z toho, co utkala, polovina, a to kterákoli, a pět statérů, jestliže je muž vinen..., jestliže muž prohlásí, že je nevinný, rozhodne soudce, potom co složil přísahu.
§ 15.
Jestliže zemře bezdětná ženai, připadne její majetek dědieům (a) z toho, co utkala, polovina a z plodů, které jsou z jejího majetku, (také) polovina.
Články 18—21 mluví o dětech neprovdaných matek.
§ 21.
Jestliže otěhotní a porodí otrokyne, která není provdána, patří dítě pánovi otce: neži je-li ale otec, patří pánům bratrů.
Následující část §§ 22—SO normují právo dědické, §§ SI—33 rodinné právo majetkové.
§ 31.
Pokud je otec na živu, nemá nikdo od syna něco z majetku otcova kupovati nebo brati v zástavu; co ale sám (syn) získal nebo zdědil, může zciziti, kdykoliv by chtěl; a otec nemá zcizovati nebo předávali věci dětí, které samy získaly nebo zdědily, muž nemá zcizovati nebo předávati věci manželky, syn věci matky.
Z ostatních významnějších ustanovení je třeba uvésti článek 35, který mluví o postavení dětí:
§ 35.
(Jestliže svobodný) se ožení se svobodnou, jsou (jejich) děti svobodné, jestliže se však z téže matky narodí děti svobodné i otroci, připadne po smrti matky, jestliže má majetek, (tento majetek) svobodným (dětem). Jestliže však nejsou (děti) svobodné, převezmou (majetek) dědicové.
Nápis dále obsahuje rozsáhlou partii o dcerácli-dědičkách (§§ 37—50), § 51 o dědickém procesu, % 55 o jednání, kterým jsou zkracováni věřitelé.
§ 55.
Jestliže někdo, kdo dluží peníze, nebo je ohrožen sporem, učiní darování a zbytek nestačí potom k zaplacení dluhu, je darování neplatné.
Nápis jedná také o osvojení; jsou to §§ 57—62.
§ 60.
Jestliže adoptovaný zemře a nezanechá manželské děti, má majetek připadnouti dědicům adoptivního otce.
Závěr zákona tvoří články o zadržení otroka (§ 63), o povinnostech soudce (§ 61}.), o pozůstalostních dluzích f § 65), o přísaze ženy pří rozvodu (§ 66), o darování matce a ženě (§ 67) a o nedospělých dcerách-dšdičkách f§ 68;.
46
T. — Řecko. —
•   ' Platon
(Jf27 až S-lfi před n. starořecký idealistický filosof, byl odpůrcem athénské demokracie. B%že v něm viz: Kratkij filosofskij sjovar (Rozental a J u din, Moskva 195^ s. ^-60 n.); nyní i česky: Stručný filosofický slovnílc, Pralm 1955, s. 577.
Výňatky jsou z Platónovy Ústavy, v překlady,Fr. Novotného, Praha 1921,
A co, probůh, to obchodnické jednání o smlouvách, které jednotlivci mezi sebou uzavírají na tržišti, dále snad také jednání o smlouvách s řemeslníky, o nadávkách i násilnostech, o zadávání žalob a určování soudců, pak je-li nutné nějaké vymáhání nebo placení cel buď na tržištích nebo v přístavech, nebo vůbec jakýsi tržní nebo policejní nebo přístavní řád a podobně — přemůžeme se, abychom o těchhle věcech dávali nějaké zákony?
Ne, nesluší dávati takové předpisy mužům řádným; neboť většinu z toho, co by bylo třeba zákonem stanovití, naleznou asi snadno sami.
Ano, příteli, jen když jim bůh dá pevnost zákonů, které jsme již sami dříve prošli.
Předně co se týče zotročovaní, zdá se ti spravedlivé, aby hellenské obce uváděly v otroctví Helleny? či neměli by v tom pokud možno brániti i jiné obci a šířiti zásadu, aby šetřili kmene hel-lenského varujíce se poroby se strany barbarů?
Zásadě šetřiti náleží vším způsobem přednost.
A dále, je to ušlechtilé, po vítězství obírati padlé o něco jiného mimo zbraně? Či nebývá v tom záminka pro zbabělé, ... A nezdá se ti počínáním nedůstojným a hrabivostí obírati mrtvolu, ... Třeba tedy zanechati olupování mrtvol a zabraňování pohřbů?
Věru, třeba toho zanechati, bůh ví.
Také asi nebudeme nositi do chrámů zbraně jako obětní dary, obzvláště ne zbraně Hellenů, bude-li nám co záležeti na dobrém poměru k ostatním Hellenům;.., Zcela správně.
A co stran pustošená hellenské země a zapalování domů? Jäk se asi budou tvojí vojáci chovati k nepřátelům?... mně se zdá, aby z toho nedělali jedno ani druhé, nýbrž aby si brali jen roční úrodu...
Ústavy, které myslím a které mají také zvláštní jména, jsou tyto: předně vychvalovaná od většiny lidí ta ústava krétska a lakonská, druhá a na druhém místě chválená jest tak zvaná oligarchie, ústava plná četných vad, pak této opačná a přímo po ní vznikající demokratie a posléze ctihodná tyrannis, převyšující všechny ostatní, čtvrtá to a nejhorší choroba obce. Či znáš ještě nějaký jiný druh ústavy, který by se vyznačoval nějakou zřetelnou podobou? Neboť dynastické vlády a kupné důstojnosti královské a nějaké jiné takové ústavy jsou zajisté jaksi uprostřed mezi těmito a nalezly by se ne menší měrou u barbarů než u Hellénů.
Ovšem, mluví se o četných a podivných.
O tom člověku, který je podoben aristokratu a kterého správně nazýváme dobrým a spravedlivým, jsme si již vyložili.
Takoví muži pak budou bažiteli po penězích, zrovna tak jako občané v obcích oligarcbie-kých a "vášnivě budou v skrytu uctívati zlato i stříbro, protože budou mí ti vlastní pokladny a klenotnice, ...
A k otrokům by byl takový muž zvlášť krutý, jinak než člověk náležitě vzdělaný, jenž má pro třídu otroků jen pohrdání; ke 'svobodným občanům je však mírný, úřadů přísně poslušný, mi-lovný vlády i cti; při tom zakládá své nároky na vládu, ne na řečnění ani na ničem takovém, nýbrž na činech válečných a co s válečnictvím souvisí; proto je zvláštním milovníkem tělesných cvičení i lovu.
47
Víš tedy, kam bys pohlédl, abys viděl jejich zločinnost? Kam?
Na jejích chování, když jsou poruěníky sirotků, i kde jinde se jim naskýtá taková příležitost, že dostanou úplnou volnost páchati bezpráví. Pravda,
Demokratie tedy, myslím, vzniká, kdykoli chudí zvítězí a z přívrženců druhé strany jedny pobijí, jiné vyženou z obce, zbylým pak dají rovné právo v občanském životě i v úřadech, a úřady jsou v ní obsazovány většinou losem.
Ano, to je demokratie, ať již povstane zbraněmi anebo když druhá strana ze strachu uprchne.
K. —■ Řím. —•
Zákon Xm tabulí.
Je to jednu z nejstarších právních -památek otrokárskeho Říma. Podle tradice pochází z po* loviny V. stol. před n. I.
Latinský text rekonstrukce je převzat s Bavierovy sbírky Fontes mris Romani ante-justiniani (Florencie, Idlfl).
TABULA V.
1. Gains 1, llih—
Veteres — voluerunt f eminas, etiamsi perf ectae aetatis sint, propter animi levitatem in tutela esse; — exceptis virginibus Vestalibus, quas — liberas esse voluerunt: itaque etiam lege XII tab. cautum est.
2. Gaius 2, Jf7:
Mulierís, quae in agnatorum tutela erat, res maneipi usu capi non poterant, praetercraam si ab ipsa tutore (auctore) traditae essent: id ita lege XU tab. cautum erat).
3. xm legassee supme pecunia tute-
iave suae REI, ita tos ESTO.
4. Sí INTESTATO MORITUR, gui SUUS he-RES NES ESCIT, ADGNATÜS PROXIMUS
FAMEL5AM babeto.
5. SI ABGNATUS NES ESCIT, GENTILES
FAMMAM (HABENIO).
6. Gaius 1} 155:
Quibus testamente — tutor datus non sit, lis ex lege X33 (tabularum) agnáti sunt tutores.
(Naši) předkové chtěli, aby ženy, byť i byly plnoleté, byly pod poručenstvím pro lehkovážného ducha; — s výjimkou panen Vestiných, které chtěli míti svobodné: tak také bylo ustanoveno zákonem XII tabulí.
Bes maneipi ženy, která byla v poručenství agnátů, nemohly být vydrženy, s výjimkou případu, že byly odevzdány jí samou za spolupůsobení poručníka: tak (bylo ustanoveno) zákonem XTC tabulí.
Budiž právem to, co kdo ve vlastních záležitostech ustanovil posledním pořízením o majetku nebo o poručenství.
Jestliže zemře bez závěti, kdo nebude mít nej-bližšího dědice (osobu bezprostředně podřízenou jeho moci), nechť se ujme pozůstalosti nejbližší agnát.
Nebude-li agnát, nechť se ujmou pozůstalosti příslušníci rodu (gentiles).
Těm, kterým není podle závěti ustanoven po-ručník, jsou podle zákona XH tabulí poručníky agnáti.
48
3. ... manu fustrve si os fregit libero, trecen-torum, si servo, CL poenam subit sestertiomm.
4. Si iniuriaiü (alteri) faxsit viginti quinque poenae sunto.
12. Si nox furtum faxsit, si im occisit, iure caesus esto.
21. Patronus si client! fraudem fecerit, sacei» esto.
22. Qui se sierit testarier Hbripensve fuerit, m testimonium fatiatur, improbus intestabilis-que esto.
Tabula X.
1. Homineni mortuum in urbe ne sepelito neve urito.
4. Muüeres genas ne radunto, neve lessum funcris ergo habento,
8. ... neve aurum addito, at qui auro dentes iuneti eseunt, ast im cum- illo sepeliet uretve, se fraude esto.
Tabula XII. 2 a. Si servus furtum faxit noxiamve noxit.
3. ... Jestliže někdo přerazí rukou nebo kyjem kost svobodnému, buď pokutován třemi sty, jestli otroku, stopadesáti sesterei.
4. Jestliže někdo (jinému) způsobí bezpráví,, budiž potrestán dvaceti pěti (sesterei).
12. Jestliže se někdo dopustí krádeže v noci a jestliže jej druhý zabije, po právu byl zabit.
21. Jestliže se patron na klientu dopustí lsti, budiž psancem.
22. Kdo se dal vzíti za svědka nebo byl vážným a nevydá-li svědectví, buď nečestný a svědecky nezpůsobilý.
Tabule X.
1. Mrtvého člověka nepohřbívej ani nespaluj v městě.
4. 2eny ať si nedrásají tváře ani nekvílejí pro pohřeb.
8. .. .ani zlato (mrtvému) nepřidávej, avšak ať je bez trestu ten, kdo mrtvého pohřbí nebo ©pálí se zlatem, -kterým měl spojeny zuby.
Tabule XII. 2 a. Dopustí-li se otrok krádeže (může být z trestu vydán).
T. — Řeclco. —
Aristoteles
fS8-4 až 822 př. n. I.) byl největším myslitelem starověku, jak o něm napsal Karel Marx; blíže o něm viz: Kratkij filosofskij slovar, Rosental a J u din, Moskva 1954, s. Sin.; nyní i česky:. Stručný filosofický slovník, Praha 1955, s. 32 n.
Při nedostatku právních památek na dějiny státu a práva antických Reků jsou Aristotelovy spisy i pro dějiny státu a práva zvláště výisnamné. Z nich se dovídáme, jak vypadaly ústavy řeckých obcí, jaké bylo u Řeků soudnictví a jak byla organisována správa; Aristoteles užívá srovnávací métody a tím jsou jeho vývody přehledné. Z Aristotelovy Rétoriky seznáme také funkci důkazních prostředků v procesním právu starých řeckých poliš.
I. Aristoteles, Etika Nikomacliova.
"Výňatky jsou v překladu A. KříSe, Praha 1931.
Dále, všechna ta protizákonná jednání dají se uvésti vždy na určitou špatnost, na př. cizoložství na nevázanost, útěk z řady na zbabělost, ublížení na těle, na hněv, nedovolený zisk však na žádnou jinou špatnost, jenom na nespravedlnost.
Jedním druhem částečné spravedlnosti a jí příslušného práva je ten, který se týká rozdělování poct nebo peněz anebo ostatních statků, které lze rozděliti účastníkům občanství — neboť v tom může býti jeden druhému roven i neroven —, jiný její druh jest opravný ve směnách. Tento pak má dvě části; směny jsou totiž buď dobrovolné nebo nedobrovolné, dobrovolné jsou na příklad prodej, koupě, půjčka, zástava, užívání, uschování, nájem —-dobrovolnými se nazývají, protože základ těch směn je dobrovolný —, z nedobrovolných pak jedny jsou tajné, na příklad krádež, cizoložství, travičství, kuplířství, podvod, zákeřná vražda, křivé
svědectví, drahé jsou násilné, na příklad pohana, věznění, zabití, loupež, zmrzačení, utrhání na cti, urážka.
Proto se také lidé v pochybných případech utíkají k soudci. Jiti však k soudci znamená jiti k právu; soudce totiž chce býti tařka živým právem;...
Jména ztráty a zisku jsou pak vzata z dobrovolné výměny. Míti totiž více než své znamená získati, a má-li kdo méně. než měl původně, znamená míti ztrátu, na př. v koupi a prodeji a v čemkoli jiném zákon dal svolení;...
Někteří však, jako na př. Pyťhagorovei, jsou toho mínění, Žei odveta je prostě právem; vymezovali totiž právo prostě jako odvetu, danou jinému. Ale odveta se nehodí ani pro spravedlnost rozdílecí, ani pro opravnou, ačkoli tento pojem rádi spojují také s právem Rhadamanthyo-vým:
Spravedlivý je nález,
trpíš-li tolik, cos spáchal.
... je nutné, aby všechno, při čem je výměna, bylo nějak vyrovnatelné. K tomu přispěly peníze, i jsou jaksi prostředkem; všechno se jimi totiž měří,...
Právo pána nad otroky a otce nad dětmi není s jmenovaným právem stejné, nýbrž podobné. Není totiž naprosté nespravedlnosti v tom, co je prostě naším vlastnictvím, otrok však a dítě, dokud nedosáhne určitého věku a nestane se samostatným, jsou jakoby částí naší osoby, a nikdo nemá v úmyslu, aby sám sobě škodil;... není tu tedy ani bezpráví, ani občanského práva. Neboť toto zaleží v zákonu a platí pro ty, u nichž je přirozeně nějaký zákon; takoví pak jsou ti, mezi nimiž je rovnost co do rozkazování a poslouchání.
Pročež je spíše právo v poměru k ženě než k dětem a otrokům; toto je právo hospodářské; avšak i toto je různé od občanského práva.
Občanské právo je jednak přirozené, jednak zákonné, přirozené má všude stejnou platnost, a to nezávisle na tom, zda se to lidem líbí nebo nelíbí, zákonné však je to, na jehož obsahu spočátku nic nezáleží, ale záleží již, jakmile je dáno na příklad ustanovení, že výkupné má ěiniti jednu minu,...
Stejně je tomu i u bezpráví a práva, kde je nahodilost; někdo totiž může uloženou zástavu vraceti nerad a ze strachu, a přece nemůžeme říci, že koná něco spravedlivého anebo že jedná spravedlivě, leč nahodile. A rovněž je nutno říci, že ten, kdo nerad a přinucen uložené zástavy nevrací, křivdí a jedná nespravedlivě jen nahodile.
Není tu totiž sporu o skutkové povaze jako při smlouvách,...
Stejná otázka je i při právním jednání; spravedlivé jednaní zajisté je vůbec dobrovolné, ...
Nesnáz je v tom, že slušnost je sice právem, ale nezákoimým, nýbrž je opravou zákonného práva. Důvod je v tom, že každý zákon je povšechný, kdežto o některých případech není možno správně mluviti povšechně...
Poněvadž totiž lidé nazývají přáteli také ty, kteří jsou přáteli jenom pro užitek, jak to činívají obce — neboť, jak se zdá, spojenectví obcí vznikají pro prospěch —,...
Dmhy ústav a jejich zivoršené odrůdy. Jsou však tři druhy zřízení obce a stejně tolik odrůd jakoby jejich zhoršení. Zřízení ta jsou: království a aristokracie, třetí se zaldádá na rozdílech jmění, které lze vlastně nazvati asi t i m o k r a c i í, většina ji však obyčejně nazývá p o 1 i t e i í. Z nich je nejlepší krá-
52
lovství, nejhorší timokracie. Zhoršenou odrůdou království je t y r a n x d a. Obě jsou monarchiemi, ale velmi se'různí. Tyran si totiž hledí toho, eo prospívá jemu samému, král však toho, co prospívá poddaným. Není zajisté králem ten, kdo sám sobě nedostačuje a nevyniká všemi dobry; ... Tyranida je opakem toho; neboť se žene za svým vlastním dobrem... je zřízením nejhorším;,..
Království přechází v tyranidu; neboť tyranida je špatností monarchie, a špatný král se stává tyranem. Aristokracie přechází v oligarchii pro špatnost vládnoucích, kteří obecní dobra rozdělují proti hodnotě, a to všechna nebo nejčetnější rozdělují sami sobě a úřady vždy týmž osobám, a nejvíce stojí o zbohatnutí; vládnou pale pouze někteří, a to špatní místo nejzdat-nějšíeh. Timokracie konečně přechází v demokracii; neboť obě tato zřízení spolu hraničí; také timokracie totiž přenáší vládu na množství a v rozdílech jmění jsou si všichni rovni. Nejméně špatná je demokracie; neboť se nejméně uchyluje od správného zřízení obce...
Podobnost ústav s přátelstvím v rodině.
... Ve zhoršených ústavách je jak práva, tak i přátelství namále, a nejméně je jich v nejhorší: v tyranidě totiž není přátelství buď žádného, anebo jenom v malé míře. Neboť tam, kde vládnoucí a ovládaný nemají nic společného, není přátelství; a ani práva; ...
Přátelství podle druhu společenství. Každé přátelství se tedy, jak opakuji, zakládá na společenství; musíme však rozlišovati přátelství mezi příbuznými a přátelství mezi dru-hy. Přátelství mezi spoluobčany, mezi příslušníky fyl a mezi spoluplavci a kolik takových ještě je, podobá se spíše přátelství založenému na společenství; neboť, jak se zdá, záležejí v jakémsi souhlasu. Mezi ně bychom asi mohli zařaditi také přátelství pohostinné...
... V takových věcech se některým líbí zásada: „Každému jeho m z d u"... Ti tedy, kdo nekonají toho, zač vzali mzdu, zaslouženě propadají výčitkám; tam však, kde není smlouvy o práci, není žádné výčitky,... ve filosofických společenstvích... se hodnota nedá měřiti penězi,... jestliže dárce dostane tolik, kolik onen měl užitku nebo kolik by byl dal za příjemnost, dostane náhradu, která mu od něho přísluší.
Tak se to zřejmě děje i při nákupu a prodeji, někde pak jsou i zákony, aby se o dobrovolných smlouvách nepřipouštěly soudní pře, ježto prý se ten, kdo v druhého měl důvěru, má s ním srovnati tak, jak se s ním smluvil. Neboť se to pokládá za oprávněnější, aby cenu určil ten, komu něco bylo dáno, než aby to činil dárce...
Obec a zákony slouží mravnému životu, jenž je cílem života v obci.
...zákon ... má moc donucovací, poněvadž je řečí rozumnosti a rozumu;...
... veřejná péče se zjevně uskutečňuje zákony, dobrá pak péče dobrými zákony. Na tom ani nezáleží, jsou-li ty zákony psané nebo nepsané,...
II. Aristoteles, Politika.
Výňatky jsou v překladu A. Kříže, PraM 1939.
Poměr výdělečnictví 7c politice a hospodářství. O lichvě a úroku.
... Ještě jsou dva druhy výdělečnictví, jak jsme řekli, totiž obchodování a hospodářství, a z nich toto je nutné a chvalitebné, kdežto umění směnné se právem haní — není'totiž přirozené, nýbrž záleží ve vzájemném vykořisťování —, je lichvářství plným právem nenáviděno, protože se tu zisku nabývá ze samých peněz a nikoli z toho, pro co peníze byly zavedeny. Vždyť vznikly pro směnu, úrok však je rozmnožuje. Odtud se úroku (tokos, t. j. mládě) dostalo také jména; neboť děti (tiktomena) se podobají rodičům, úrok pak pochází jako peníz z peněz. Proto také toto výdělkářství je ze všech výdělečných zaměstnání nejvíce proti přírodě ...
... Je také nevhodné ze srovnání se zvířaty uzavírati, že prý ženy mají míti totéž zaměstnání jako muži; neboť u zvířat není žádného hospodářství. Nebezpečno je také, jak Sólcratés ustanovuje správce. Ponechává totiž správu stále týmž osobám, a to bývá podnětem k rozbroji... A tak ústava, o níž Sokrates pojednal, má tyto nesnáze a ještě jiné neméně vážné.
Kritika Platónova spisu }J&äkony". Skoro stejně se věc má s později napsanými Zákony; ...
Praví se, že zákonodárce při návrhu zákonů má hleděti k dvěma věcem, totiž k ú z e m í a k lidem. Bylo by však snad dobře přidati ještě: i k sousedním krajinám, má-li obec vésti život politický, nikoli osamělý —...
...Feidon z Korintu, jeden z nejstarších zákonodárců, mínil, že počet rodin a množství 'občanů musí stále zůstati stejný, i když spočátku všichni měli nestejně veliké podíly; avšak v těchto Zákonech je to naopak ...
... Někteří vyslovují názor, že nejlepší ústava má být smíšena ze všech ústav — proto také chválí ústavu lakedaimonskou; jedni totiž tvrdí, že v sobě chová prvky oligarchieké, monarchické i demokratické, ježto království prý je monarchií, úřad gerontů oligarchií, a demokratické zásady prý jsou zastoupeny v úřadu eforů, poněvadž tito jsou bráni z lidu. Druzí však tvrdí, že eforát je tyranidou, a demokratické prvky vidí ve společném stolování a v ostatních zařízeních denního života —. V těchto Zákonech se však praví, že nejlepší ústava se má skládati z demokracie a tyranidy,...
Tak tedy je to s ústavou, jak je vylíčena v Zákonech.
Ústava Fáleova. Jsou však ještě i některé jiné ústavy,...
Někteří pokládají za nejdůležitější, jsou-li dobře uspořádány majetkové poměry; neboť pro ně právě prý vznikají rozbroje. Proto Faleas z Chalkedonu dal především tento návrh; praví totiž, že jmění občanů má být rovné... Platon, když psal Zákony, měl za to, že až do jisté míry je tu třeba ponechat! volnost, přece však nemělo býti žádnému občanu dovoleno, aby měl více než pateronásobek nejnižšího podílu, jak bylo řečeno již nahoře...
Ale Faleas nemluvil správně ani o rovnosti majetku. Vyrovnává totiž jen pozemkový majetek, ale je ještě bohatství v otrocích, dobytku a penězích, a četné zařízení tak zvaných movitostí; buď tedy je třeba pro všechno toto vyhledati rovnosti anebo nějakého mírného řádu, anebo všechno ponechati tak, jak je.
Konečně ještě z jeho zákonodárství vidíme, že má na mysli zřízení obce v malém rozsahu, mají-li vskutku všichni řemeslníci býti nevolníky obce, a nemají-li tvořiti jejího podstatného doplnění. Ale mají-li ti, kteří konají veřejné práce, býti nevolníky, muselo by to býti zařízeno tak, jako vEpidamnu a jak to v Athénách chtěl kdysi zavěsti Diofantos.
A tak co se týče ústavy Faleovy, je snad možno z tohoto výkladu viděti co asi pověděl správně anebo v čem se mýlil.
Ústava ffippodamova.
Hippodamos z Miletu, syn Euryfontův — jenž vynalezl také upravení měst v oddíly a pravidelnými ulicemi rozdělil Peiraieus,... svou obec chtěl zaříditi z počtu deseti tisíc občanů a rozdělil ji ve tři části. Do první části zařadil řemeslníky, do druhé rolníky a do třetí válečníky a ozbrojence. Také půdu rozdělil ve tři díly, v posvátnou, obecní a soukromou; posvátná byla ta, z které se měly zapraviti výlohy na obvyklé bohoslužby, obecní, z které měli býti živi válečníci, a soukromá měla náležeti rolníkům. Rovněž uznával jenom tři druhy zákonů; neboť předměty, o něž se vedou* pře, jsou prý počtem tři, a to potupa, ublížení a vražda. Zákonem ustanovil také jeden nejvyšší soud, před nějž měly přijití všechny právní spory, o kterých se zdálo, že nebyly správně rozsouzeny; zřídil jej z několika zvolených starců...
Ústava lakedaimonská.
•.. Je uznanou pravdou, že obec, která má míti dobré zřízení, musí býti sproštěna starostí o nutné věci; nelze však snadno určití, jakým způsobem se to má provésti. Neboť thessalští pe-nesté se často vzbouřili proti Thessalům, podobně i h e i 1 o t i proti Lakonům — jsou totiž stále
54
jako na číhané, aby těžili % nějakých pohrom —; naproti tomu u Kréťanů se ještě nic takového nestalo. Snad proto, že sousední obce; i když spolu válčí, nikdy nepomáhají povstalcům,... La-konům však všichni sousedé byli nepřáteli, tak Argejští, Meseňané a Arkádové; ...
... Škodlivá je volná kázeň žen... Spočátku ovšem volnost žen u Lakonů měla asi svůj důvod. Pro válečné výpravy totiž byli dlouhou dobu z domova vzdáleni... pokus Lykurgův, aby také ženy podrobil zákonům, ztroskotal prý o jejich odpor, a tak prý opět od svého úmyslu upustil...
... obracejí se výtky proti nesrovnalostem v majetku. Část občanů totiž stala se vl nich majetníky příliš velkého jmění, část jen zcela malého, a tak se pozemků dostalo jen malému počtu. Než i to je zákony špatně zařízeno; koupi nebo prodej vlastní půdy prohlásil zákonodárce za nesprávné, a to právem, kdežto možnost darovati ji nebo odkázati ponechal každému na vůli; a přece to nutně vyjde na jedno ať tak, či onak. Také ženám z veškeré půdy náležejí téměř dvě pětiny, jednak proto, že je jich mnoho dědičkami, a jednak pro zvyk dávati velké věno...
...zákon o plození dětí. Neboť zákonodárce v úmyslu, aby počet Spartanů byl co největší, snaží se občany pohnouti k tomu, aby plodili co nejvíce dětí; mají totiž zákon, že otec tří synů má býti prost vojenské služby a ten, kdo má čtyři, že má býti osvobozen od všeho. A přece je jasno, že při vzrůstající lidnatosti a při takovém rozdělení půdy musí přibývati lidí chudobných.
Ale i s eforátem je to zařízeno špatně. Tento úřad totiž rozhoduje u nich o nejdůležitěj-ších záležitostech, jeho členové se pak vybírají ze všeho lidu, takže se k tomuto úřadu dostanou často lidé velmi chudobní,... Rovněž způsob života eforů nesouhlasí se záměrem obce; je totiž příliš volný, kdežto u ostatních překročuje spíše míra v tvrdosti, takže ho nemohou snésti a tajně obcházejí zákon a oddávají se tělesným požitkům.
Ale i zřízení úřadu gerontů u nich má své nedostatky... je na pováženou, že doživotně rozhodují v důležitých přích — také soudnost totiž má své stáří, jako je má i tělo—
Co se týče království, budiž o otázce, zda je pro obce lépe míti krále či ne, pojednáno jinde; ...
■ Nesprávně zařídil také společné stolování, tak zvaná fiditia, ten, kdo je po prvé zavedl. Neboť schůzky ty mají být uhrazovány spíše z veřejných prostředků, jako na Krétě; ale u Lakonů má přispívati každý, i když někteří jsou zcela chudobní a nemohou uhraditi takové vydání, takže se stává právě opak toho, co zákonodárce zamýšlel. Zařízení společného stolovaní chce býti sice demokratické, ale takovým ustanovením se stává velmi málo demokratickým. Neboť ivelmi chudobným občanům není snadno účastniti se ho, podle zděděného vymezení práva občanského však nemůže v tomto míti účast ten, kdo onoho příspěvku nemůže dáti.
Zákon o velitelích loďstva pokárali také již někteří jiní... Neboť je to pramen rozbrojů; vedle králů, kteří jsou stálými vojevůdci, je tu velitelství loďstva téměř jako druhé království.
Rozvrhu zákonodárce lze vytknouti ještě i to, co vytkl Platon ve svých Zákonech, že totiž celé uspořádání těch zákonů směřuje jen k části ctnosti, a to k zdatnosti válečné; ta totiž je potřebná k nadvládě.
Konečně je to u Spartanů špatné také s obecním pokladem. Neboť pro případ nevyhnutelné velké války nemají v obecní pokladně nic a daně platí špatně;...
Ústma krétská.
Ústava krétská je předešlé příbuzná,... většinou je však méně propracovaná ... lakonská ústava napodobila většinou krétskou;...
... Zdá se, že ten ostrov je jakoby utvořen pro vládu nad Řeky a že má vhodnou polohu; ...
Krétske zřízení je obdobné zřízení Lakonů. Těmto vzdělávají půdu heiloti, Kréťanům perioi-kové. U obojích je společné stolování, jež za starých časů Lakonové nazývali ne fiditia, nýbrž aadria, jako Kréťané,... Obdobné je i uspořádání ústavy. Eforové mají tutéž moc, jako tak svání kosmové na Krétě, jenže eforů je počtem pět, kosmů deset. Geronti, které Kréťané nazývají ívadou (b ů 1 é), se u obou počtem rovnají. Dříve tam sice bylo království, ale pak je Kréťané zrušili a od té doby vrchní velení ve válce mají kosmové. Sněmu se zúčastňují všichni, sněm však aerozhbduje o ničem, leč že spolu odhlasuje rozhodnutí gerontů a kosmů.
55
Ústava karťíiayinská.
Zdá se, že i Karehedoňané mají dobrou správu obce, která v mnohých věcech předčí i jiné a v některých se podobá zvláště lakonské. Neboť tyto tři ústavy jsou jaksi spolu příbuzné a od ostatních se podstatně liší, totiž ústava krétska, lakonská a třetí z nich ústava Karehedoňanů. A mnohá jejich zařízení jsou dobrá; známkou jejich dobře uspořádané ústavy je okolnost, že lid rád trvá v řádě ústavy, a že tu nebylo ani vzpoury, jež by stála za zmínku, ani tyrana. <
Má podobně, jako v ústavě lakonské, společné stolování hetairií obdobné fiditiím, úřad sboru sto čtyř, podobných eforům — pouze s rozdílem ne horším; tito jsou totiž z lidí jakýchkoli, kdežto oni se volí z nejlepších—, krále a gerusii obdobně jako tam krále a geronty. Přece však tu je zařízení o to lepší, že králové nejsou bráni z téhož rodu, ani z rodu jakéhokoli, ale vyniká-li některý rod, že z jeho příslušníků raději jsou vybíráni volbou než podle stáří. Neboť proto, že mají velikou moc, působí velkou škodu, jsou-li nesehopni, a skutečně ji již také lakedaimonské obci způsobili.
Zřízení Sótónovo v Athénách a zřízení v jiných obcích řeckých.
... z těchto (mužů) jedni byli původci jen zákonů, druzí také ústavního zřízení, jako L y-knrgos a Solón; tito totiž zavedli jak zákony, tak ústavní zřízení.
O lakedaimonské ústavě byla již řeč, o Solónovi pak někteří míní, že byl výborným zákonodárcem. Neboť prý odstranil příliš výstřední oligarchii, učinil konec otročení lidu a vhodnou směsí ústavních prvků zavedl starou demokracii. Rada na vrchu Areiově je prý prvek oligarchický, volba úřadů prvek aristokratický a soudy prvek demokratický. Podobá se však, že Solón jenom nezrušil ona^dvě zařízení, radu a volbu úřadů, která tu byla již dříve, ale tím, že soudcovská místa dal obsazovat! ze všech stavů, dal základ k zřízení demokratickému ...
... radu na Areopagu oslabil Efialtes a Perikles, ze soudů Perikles učinil placené sbory...
Zákonodárci byli také Zaleukos u epizefyrských Lokrů a Charondas z Katany u svých spoluobčanů a u ostatních chalkidských obcí v Itálii a na Sicílii...
Zákonodárcem u Thebanů byl Filolaos z Korintu ... Filolaos dalThebanům zákony, podle nichž mimo jiná některá ustanovení bylo zařízeno také plození dítek, a které se tam nazývají zákony thetickými; a to je jeho zvláštní ustanovení, aby počet podílů zůstal nezměněn.
Charondas nemá nic zvláštního mimo žaloby pro křivé svědectví — první totiž zavedl jeho stíhání —, v přesném pojetí zákonů je však obratnější než i nynější zákonodárci. U Falea je zvláštní vyrovnání majetku, u Platona společenství žen, dětí i majetku a společné stolování žen, dále zákon o pití, podle něhož při symposiích mají předsedati střídmí, a ustanovení o vojenském výcviku, aby se užívalo stejně dobře obou rukou, ježto prý se nepatří, aby byla zacvičena jen jedna ruka, druhá nikoli.
Od Drakonta jsou sice zákony, ale zákony dal ústavě, která tu již byla; v těchto zákonech není nic zvláštního, co by stálo za zmínku, leda tvrdost ve výši trestů. Také Pittakos byl původcem zákonů, ale ne ústavy; u něho je'zvláštní zákon, aby opilí, když někoho zbijí, byli trestáni více než střízliví; neboť ježto opilí se dopouštějí násilností více než střízliví, nehleděl ke shovívavosti, kterou je třeba míti spíše s opilým, nýbrž k prospěšnosti.
Konečně ještě zákonodárcem Chaikiďanů v Thrákii byl Androdamas z Rhegia, od něhož je zákon o vraždě a o dědičkách; jinak z jeho ustanovení nelze uvésti nic zvláštního.
To jsou tedy asi naše úvahy o jednotlivých ústavách, které buď skutečně jsou zavedeny, anebo které jednotlivci navrhovali.
Ten, kdo chce uvažovati o ústavě, co jest a jaká jest, musí asi především uvažovati o obci samé a zkoumat!, co je obec. Dosud totiž není v tom jednoty... ústava je určitý řád těch, kdp v obci bydlí... musíme nejprve uvažovati o občanu; vždyť obec je jakési množství občanů... Pojem občana prostě se neurčí podstatněji žádným jiným znakem, než tím, že má účastenství v soudu a, ve vládě. Z úřadů pak jedny jsou rozděleny podle času, takže některé spravovati dvakrát tatáž osoba vůbec nemůže, anebo jen po uplynutí určité lhůty; u jiných je čas neurčitý, na př. u porotců a členů sněmu...
56