Latina pro historiky umění – 2. lekce
1./ Výslovnost latiny-opakování
2./ Kde se historik umění může v praxi setkat s latinou?
3./ Tvarosloví-úvod a terminologie
4./ Substantiva 1. deklinace
Kde se historik umění v praxi může setkat s latinou ?
1. Nápisy spojené s architekturou (erekční deska, základní kámen, pamětní nápis)
2. Nápisy na předmětech uměleckého řemesla (zvony, křtitelnice, bohoslužebné
nádobí)
3. Texty v nevydaných písemných pramenech i v edicích latinských pramenů
(listiny, dopisy, smlouvy, kvitance, diplomatáře, zemské desky, narativní prameny)
4. Nápisy na sochařských dílech v exteriéru i interiéru
5. Datace (listiny, dopisy, úřední záznamy)
6. Nápisové pásky na závěsných obrazech a nástěnných malbách
7. Sepulkrální památky (epitafy, kenotafy, náhrobníky)
8. Concetta a popisy uměleckých děl (nástěnných maleb, efemérních architektur,
festivit)
9. Diáře, farní kroniky, matriky
10. Univerzitní teze, staré tisky, grafické listy
….a další
Olomouc – kanovnické rezidence-Scherffenbergův dům (Křížkovského 2), portál
Rodový znak J. K. L. Scherffenberga s biskupskými distinkcemi a nápisovou páskou s rytým textem: CAROLVS
COMES A SCHERF-FENBERG EPISCOPVS TENAGRENSIS //
PRAELATVS TERTIVS CVSTOS ET SVFFRAGANEVS EX PROPRIO
EXTRVI FECIT (=1766) Na vlastní náklady nechal postavit Karel hrabě ze Scherffenberka, titulární biskup tengrenský a světící
biskup olomoucký.
Příklady z praxe - nápisy spojené s architekturou
Příklady z praxe - nápisy na předmětech uměleckého řemesla
(zvony, křtitelnice, bohoslužebné nádobí)
Olomouc, radnice
velký cimbál r. 1501
(letopočet v nápis. vlysu) ulil
mistr konvář Jan; tak se
označil v dvojité nápis.
pásce pod vlysem:
maister iohannes
/ kondler me
fecit Ulil mě mistr Jan
konvář .
(slova odděluje reliéf zvonu,
2. řádek uvozuje rozeta).
Odry (okres Nový Jičín) – socha sv. Jan Nepomuckého (ul. Na
nivách) –1714 David Zürn ml. (poškozená signatura na plintu sochy
sv. Jana Nep.: D. ZIRN fec. Oll[mitz]).
-v kartuši na podstavci rodové znaky donátora sochy,
podplukovníka Marka Antonína z Rochonville a Werdenberků a
jeho manželky Marie Leopoldiny z Werdenberka; dále dedikační
nápis: B[EATO] / IOANNI NEPOMV/CENO
HONORIS PA/TRONO DEBITE STRVCTA
(=1714). Nápis pokračuje na profil. podnoži: AB /
ANTONIO DOMINO DE ROCHONVILLE /
S[ACRAE] C[ESAREAE] M[AIESTATIS]
VICECOLLONELLO ET COMENDANTE /
REGIMINIS GRONSFELD
Příklady z praxe - nápisy na sochařských dílech v exteriéru i
interiéru
Plandry (okres Jihlava) kaple sv. Jana Nep. Klenební
plochu lodi pokrývá spirálovitě komponovaná malba
(průhled do otevřených nebes), iluzivně prohlubující
kopuli. Dílo vytvořil Siard Nosecký r. 1739. Letopočet
udává chronogram v nápisu na desce, kterou nad
vstupem do kaple přidržuje anděl:
THAUMATURGO / HONORIS
PROTEC=/TORI JOANNI
NE=/PONICENIO (sic)
IGNA=/=TIUS JOSEPHUS /
ZEBO DE BRAUTE/=NAU /
F(IERI) F(ECIT). Svatému Janu
Nepomuckému, ochránci cti, nechal
namalovat Ignác Josef Zebo z Breitenau.
Příklady z praxe -nápisové pásky na závěsných obrazech a nástěnných malbách
MZA, E55 Premonstráti Klášterní Hradisko,
sign. 204-II-6, Diář z roku 1696, fol. 239r-
240v:
12. Dies Lunae. Mane modica nebula dies /
autem dein tota Serena. Ad S.(anctum)
Mon/tem ivit P.(ater) Joannes, cum
Engelberto. / A Meridie P.(ater) Dionysi(us)
perrexit Sche/betovium, ut Statuam
S.(anctae) Barbarae ibide(m) delinearet, quae
Sculpi cum Oratione, et ad populum et ad
festum S.(anctae) Bar//barae perfici debet
pro distributione in populo.
12. listopadu, pondělí. Ráno proměnlivá oblačnost,
ale pak jasno. Na Svatý Kopeček odešel Otec Jan s
Englbertem. Po poledni si Otec Dionysius [sc.
Strauss] pospíšil do Šebetova, aby tam nakreslil
sochu sv. Barbory, která se nechá vyrýt spolu s
modlitbou a lidem , aby byla na svátek sv. Barbory
hotová a mohla se rozdávat lidem.
Příklady z praxe - Diáře, farní kroniky, matriky
Tvarosloví
Druhy slov: 1. Podstatné jméno (nōmen substantīvum) stātua – socha
2. Přídavné jméno (nōmen adiectīvum) longus – dlouhý
3. Zájmeno (prōnōmen) vester – váš
4. Číslovka (numerāle) septem – sedm
5. Sloveso (verbum) pingō – maluji
6. Příslovce (adverbium) tunc – tehdy
7. Předložka (praepositiō) ante – před
8. Spojka (coniūnctiō) et- a
9. Citoslovce (interiectiō) ecce – hle
Ohýbání (Flexe): neohebná slova: některé číslovky, příslovce, předložky, spojky a citoslovce
ohebná slova: podstatná a přídavná jména, zájmena, některé číslovky,
slovesa
obsahují kmen a přípony
- u kmenů jmenných a zájmen přípony pádové – dēclīnatiō (skloňování)
- u kmenů slovesných přípony osobní - coniugātiō (časování)
Jmenná flexe
Při skloňování (dēclīnātiō) rozlišujeme kategorie pád, číslo a rod
a.) Pádů (cāsūs) je v latině šest – 1. pád (nōminātīvus) nominativ nom.
2. pád (genitīvus) genitiv gen.
3. pád (datīvus) dativ dat.
4. pád (accūsātīvus) akuzativ ak.
5. pád (vocātīvus) vokativ vok.
6. pád (ablātīvus) ablativ abl.
Pozn. Latina tedy nemá lokál a instrumentál, jeho funkci zastupuje ablativ.
b.) Číslo (numerus) je v latině dvojí – jednotné (numerus singulāris) singulár sg.
množné (numerus plūrālis) plurál pl.
Pozn. Původně měla latina i duál, ten je zachován jen u číslovek
duo dva a ambō oba.
c.) Rod (genus) je v latině trojí - mužský (māsculīnum) maskulinum m.
ženský (fēminīnum) femininum f.
střední (neutrum) neutrum n.
Pozn. Rod rozlišujeme u jmen podstatných a přídavných, zájmen a
některých číslovek.
Substantiva 1. deklinace
Obecně platí: U substantiv se uvádí nom. a gen. sg. a rod – substantivum se tak zařazuje k deklinaci a vzoru.
Substantiva zakončená v nom. sg. na a, v gen. sg. na ae náleží k 1. deklinaci
Vzor: stātua, ae, f. socha / tradiční vzor fēmina, ae, f. žena
sg. pl.
nom. stātu-a stātu-ae
gen. stātu-ae stātu-ārum
dat. stātu-ae stātu-īs
ak. stātu-am stātu-ās
vok. stātu-a ! stātu-ae !
abl. stātu-ā stātu-īs
Povšimněte si: Vokativ se v singuláru i plurálu rovná nominativu; Dativ a ablativ plurálu a genitiv a dativ
singuláru mají stejné koncovky.
Rodem jsou jména zakončená v nom. sg. na a převážnou většinou feminina, maskulina jsou pouze jména
mužských bytostí, národů a řek (poeta, ae, m. básník).
Slovní zásoba k substantivům 1. deklinaci
feminina maskulina
anima, ae, f. duše, život bibliopōla, ae, m. knihkupec
pictūra, ae, f. malba, obraz lapicīda, ae, m. kameník
scrīptūra, ae, f. psaní, Písmo poëta, ae, m. básník
porta, ae, f. brána nauta, ae, m. námořník
columna, ae, f. sloup incola, ae, m. obyvatel
textūra, ae, f. tkanina agricola, ae, m. rolník
ecclēsia, ae, f. kostel, církev
Mūsa, ae, f. Múza
campāna, ae, f. zvon
fāma, ae, f. pověst, vyprávění
glōria, ae, f. sláva
cōpia, ae, f. množství
corōna, ae, f. koruna, věnec
bibliothēca, ae, f. knihovna
fabrica, ae, f. stavba, řemeslo, dílna
parōchia /paroecia, ae, f. fara, farnost
residentia, ae, f. rezidence
rosa, ae, f. růže
statua, ae, f. socha
Pozor! Některá substantiva mají v pl. jiný význam
než v sg. literra, ae, f. písmeno ale literrae, ārum, f. věda,
dopis
Domácí příprava
Cvičení 2
Z výřezu titulního listu tisku Academia Sapientiae,
Olomouc 1631, VKOL II 35. 337:
a) vypište všechna substantiva 1. deklinace
b) přeložte je
c) určete mluvnické kategorie – pád (všechny
možnosti), číslo a rod
d) vyskloňujte podstatné jméno sapientia moudrost