CHMELENSKÝ Ladislav
328
329
CHODĚRA
Ladislav Chmelenský
ní premiéře Pippichovy Slečny nakladatelky (1890, role Jaroslav Beneš). 1890 několik měsíců cestoval a poté nastoupil jako herec u P. Švandy ze Semčic v ND v Brně, po jeho náhlé smrti v lednu 1891 řídil divadlo V. HQb-ner, od dubna 1892 Ch., placený jako ředitel družstvem (smlouvu měl pouze na dva měsíce, do 15. 6.). Po skončení brněnské sezony vedl soubor na stagionách v Chrudimi, Hradci Králové a Pardubicích, ale pro nezájem tamního publika ho rozpustil. Po tomto nezdaru sestavil vlastní společnost (od 1891 disponoval divadelní koncesí pro Cechy a Moravu), jež měla více než dvacetičlenný soubor, osmnáct inštrumentalistu a kapelníka. V září 1892 se s ní vydal z Náchoda na první cestu, přes města s vojenskou posádkou (Pardubice, Hradec Králové, Chrudim, Kutná Hora, Tábor) do jižních Cech. 1893 se pokusil na základě druhé koncese založit stálou scénu na Vinohradech (spolu sním 1. Herrmann, J. Ladecký, J. V. Slukov, M. A. Šimáček), ale projekt se neuskutečnil. V té době se stěhovalo do Vídně za prací velké množství Čechů a Ch. zamýšlel
postavit v Prátru letní divadlo pro české hry. Aby si ověřil návštěvnost, pronajal si od 1. 5. 1893 na deset týdnů Divadlo v Josefově. Začátek stagiony narušily demonstrace proti tzv. punktacím (vládnímu návrhu na správní oddělení českých a německých obvodů v českých zemích), návštěvnost představeni byla nízká a Ch. utrpěl ztrátu. Stagionu sice dokončil, ale od svého záměru upustil. Úspěšnější byla cesta do Dalmácie 1894, společnost hrála od 21. 4. do konce léta ve Splitu. (1897 zemský soud vyměřil Ch. pokutu 50 zl. za provozování oper, na něž měl zakoupené právo pouze pro české země.) Po návratu společnost poněkud zmenšil (deset dam, sedmnáct pánů) a v polovině devadesátých let už provozoval pouze činohru. Zajížděl i do menších měst (např. 1900 hrál v Rakovníku, Roudnici. Netolicích, v Blatné, Milevsku, Neveklově, Sedlčanech. Lounech, Brandýse n. Labem, Josefově, Jičíně, Sobotce, Mnichově Hradišti, Lysé n. Labem, Mělníku a Libochovicích). 1901 soubor rozpustil a divadelní podnikáni definitivně ukončil. Stal se sekretářem Uměleckoprůmyslové školy v Praze, za I. světové války byl reaktivován a působil u české vojenské rady v Temešváru, po převratu sloužil po několik let v československé armádě v hodnosti majora. Poslední léta prožil v soukromí v Hradci Králové: tam byl posléze zpopelněn.
Pro herectví měl Ch. sice dobré předpoklady včetně atraktivního zjevu, ale malou divadelní zkušenost. Během krátkého angažmá v PD vystoupil ve dvacetipěti drobnějších rolích a epizodách, např. jako Kroupa (Klicpera: Blaník), Mistr Jakobellus (J. J. Kolár: Žižkova smrt), MarkýzTorcy (Scribe: Sklenice vody). Ve vlastní společnosti rád přebíral role důstojníků, policistů a dalších postav z prostředí, která dobře znal. Jeho společnost byla zvláště zpočátku řazena hned do druhé skupiny, za Švandovu a Budilovu. Postupně byli jejími členy herci J. Bittermannová, manželé Brožovi, A. Gabriel, M. Chlumská, A. Chlumský,R. lne-mann, K. Kašparová, A. Košnerová, K. Lier (též režisér), M, Procházková-Malá, K. Ryšavý se ženou Marií, F. Syřínek (též režisér), J. Vávra. J. Vilhelm (též režisér), K. Želenský.
Ze zpěváků byli v angažmá manželé A. a V. Pivoňkoví, K. Purkrábek, F. Šír, C. Vašíček, M. Fistrová, A. Gärtnerová, A. Kopecká, L. Lvová, F. Růžová, M. Wollnerová, krátce K. Burian. Kapelníkem byl F. Jílek, E. Engelbert, ve Vídni a v Dalmácii dirigoval H. Beníšek (psal též scénickou hudbu), který zůstal v Lublani a kapelnické místo převzal na dvě sezony E. Starý. Ch. uváděl především zahraniční dramatiku, některé hry sám překládal. Na repertoáru míval kolem deseti oper, včetně nedávných novinek (Čajkovskij: Eugen Oněgin; Mascagni: Cavalleria mstica-na; Leoncavallo: Komedianti), a operet.
Ch. přispíval do časopisů a novin (Světozor. Zlatá Praha. Ilustrovaný svěť), psal také drobné prózy (kn. v souboru Duncanův sen a jiné povídky, 1910). Význam dokumentu má text Má umělecká výprava do Vídně. Údajně přeložil asi třicet her, z nichž je známo jen několik; plakáty dokládají další překlady a úpravy veseloher (R. H. Savage: Oficielní žena; O. Blumenthal: Proces hraběcich dědiců; K. Laufs - W. Jacoby: Velká kometa).
TEATRALIA
Má umělecká výprava do Vídně, in Památník vydaný k oslavě 40!etěho jubileu Prvního divadelního ochotnického spolku Pokrok ve Vídni 1H63-1903, Vídeň 1903. s. 104-111.
ROLE
Chmelenského spol.
Ing. Cirkl (J. Štolba: Vadni družstvo), Šumhal (L. Stroupežnieký: Naši furiunti), Antigonus (W. Shakespeare: Pohádka zimního večera), Dr. Ju-lian Mareš (P. Starý: Magdalena), Vévoda de Bligny (G. Ohnět: Majitel hutí), Kleant (Molíěre: Tartuffe) - 1893; Kaplan Gregor šl Šigorski (M. Halbe: Mládí) - 1895; Dr. Eduard Martins (F. Philippi: Dobrodinci lidstva) - 1897; Celestín (F. Hervé: Mamzelle NUoul líc), Artur Lenox (I Chmelenský dle R. H. Savagea: Oficielní žena) - 1898; Bratr Martin (K. Costa: Bratr Martin), Hynek Doubrava (K. Laufs, W. Jacoby: Nevěřící Tomáš) - b. d.
PŘEKLADY
K. Karlweís: Maloživnostnici [Der kleine Mann], Švandovo div. 1899; H. Sudermann: Domov [Hei-mat], Lacinova spol. ND Brno 1901; O. Blumenthal: Dvoji tvář, Sukova spol. 1900; G. Okonkowski: Venuše naší tržnice, Uránie 1903.
PRAMENY A LITERATURA NA: fond Policejní ředitelství 1. konskripce, kart. 214, obr. 445. SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 51-3510 Hradec Králové, matrika oddaných 1878-1906 [21.4. 1885]. ■ Národní listy 17. 10. 1879 [hostování v PD]; Ch. N.: Z Chrudimi, Česká Thalia 4, 1890, s.400n.; tamtéž 5, 1891, s. 149 [udělení koncese]; Dalibor 13, 1891, s. 164, 364 [koncese], 364 [žádost o koncesi na druhou scénu v Praze]; 14, 1892, s. 164, 178 [ředitelem v Brně], 206, 224,244, 299 [zprávy o cestách]; 15,1893, s. 48 [druhé pražské divadlo], 126 [nájem Divadla v Josefově], 202 [personál ve Vídni]; 16, 1894. s. 202 [v Dalmácii]; 17, 1895, s. 80 (zahájení v Táboře]; 19, 1897, s. 14 [soud o práva]; Národní divadlo v Brně r. 1891/92, Moravská orlice 9. a 10.3. 1893 [ředitelem v Brně]; Divadelní saisona v Hradci Králové. Besední listy 2, 1893/94. s. 46; k šedesátinám: 1. Herrmann, Národní list)' 11.7.1920; A. Charvát: Ze staré Prahy, 1926, s. 167 177; f. Herrmann: O živých, o mrtvých II, 1928, s. 113-115; J. Zelenka: Vzpomínám.', 1929, s. 140-144; Divadlo 11 (18), 1931/32, s. 7 [úmrtí]; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1948, s. 162-171; A. Bauer: Das Theater in der Josefstadt, zu Wien, Wien-München 1957. s. 240 [přehled představeni ve Vídni]; J. Knap: Zöllnerove, 1958, s. 165 + Umělcové na pouti, 1961, zvi. 166-171; DČD IM; V. Reittererová, H. Reitterer: Vier Dutzend Rothe Strümpfe. Zur Rezeptionsgeschichte der Verkauften Braut [...], Wien 2004, s. 41, 113. ■ EDS, Otto, Otto-dod, PBJ II; Buchner, Brno, PD-rep
Václav CHODĚRA
* 5. 3. 1852 Čelákovice ■9.4. 1928 Ä/770
Divadelní ředitel, herec, režisér.
Otec byl kupcem. Ch. se v dětství s rodiči přestěhoval do Prahy do domu v dnešní Jung-mannově ul., v němž bydlel také J. Mošna a K. Sabina. Vyučil se klempířem (1870). Již od učňovských let ochotničil (poprvé vystoupil 1868 v zábavním spolku Chumáč, 1869 založil s přáteli ochotnický spolek ve Vršovicích, hrál s ochotníky v Karlině a v žižkovském Pokroku). Od 1872 příležitostné vystupoval v Umělecké besedě, kde se seznámil s V. Hálkem, F. L. Riegrem a J. Barákem, který jej v létě 1873 doporučil J. E. Kramuelovi. Po ročním pobytu u jeho společnosti Ch. vystřídal do konce
CHODERA
330
331
CHODĚRA
Václav Choděra
sedmdesátých let několik venkovských družin. Hrál u V. Svobody, T. Knížkové, znovu u Kramuela, u F. Pokorného a V. K. Jelínka. Asi v polovině sedmdesátých let se oženil s Betty Pipkovou, v manželství se narodily tři děti. V březnu 1879 se vrátil ke Svobodovi a v červnu se stal správcem jeho společnosti. T. r. získal koncesi pro Moravu, na přelomu f 879/80 ustavil vlastní společnost, 1891 obdržel koncesi také pro Slezsko. Od 1893 žádal každoročně o koncesi pro Cechy, ale opakovaně byl odmítán. 1911 vážně onemocněl a společnost se rozpadla. 1912 ji obnovil, vedení svěřil dceři Karle (* 1876, provd. Vránová), která 1924 podnik oficiálně převzala, Ch. tu příležitostně vystupoval téměř do konce života. Byl činný ve Svazu divadelních ředitelů (1914 místopředseda). Po odchodu na odpočinek žil v hmotném nedostatku. V denním
tisku publikoval krátké vzpomínky, knižně vyšly až po jeho smrti. Zemřel v nemocnici v Bmě-Králově Poli.
Manželka Betty (1855 23.6. 1895) po sňatku opustila místo v pražském fotografickém ateliéru a doprovázejíc manžela začala také hrát. Zpočátku zastávala obor naivek a milovnic (např. Verunka, Birch-Pťeifferová: Diblík, šotek z hor; Alena, Vrchlický: Noc na Karlštejně), pak přešla k rolím salonních dam (Athénais, Ohnět: Majitel hutí) a heroin (Do-lores, Sardou: Vlast; Alžběta, Schiller: Marie Stuartovna).
Ch. začínal jako milovník, ale brzy se stal všestranným činohercem, ztvárňoval charakterní i komické role v klasickém i soudobém repertoáru. Rejstřík jeho rolí vycházel z rozmanitých požadavků publika a potřeb malé kočovné společnosti působící na venkově i ve větších městech s divadelní tradicí a konkurencí. U Kramuela dostával zpravidla malé úlohy, u Svobody už ztělesnil Švandu v Tylově Strakonickém dudáku (1874) a tit. roli Schil-lerova Viléma Telia (1877). Výbornou hereckou školou prošel během nedlouhého pobytu u Pokorného, kde se v řadě představení potkal na jevišti s mladým E. Vojanem. Ch. tu hrál mj. Ferdinanda (Schiller: Úklady a láská) a tit. roli Nestroyovy frašky Lumpacivagabundus. Dokázal se vyrovnat i s nástupem moderni realistické dramatiky (byl jedním z prvních představitelů Lízala v Maryše). Současníci (K. Želenský) oceňovali jeho univerzálnost a schopnost výstižně charakterizovat a odlišit postavy z různých prostředí. Herectví se nevzdal do sklonku života, příležitostně vystupoval i u jiných společností a s ochotníky. V posledních letech se častěji věnoval režii. Se svou společností cestoval po Moravě, od jihu přes Hanou a Valašsko až po Ostravsko. Zamýšlený zájezd do Vídně 1883 ani cestu do pruského Slezska se nepodařilo uskutečnit. Na jaře 1884 neoficiálně zahájil se svou společností provoz Prozatímního ND v Brně v nové budově na Veveří. Úspěšná byla dvouměsíční stagiona v Kroměříži 1886 s hostujícím E. Vojanem a J. Šmahou. Na jaře 1891 Ch. podnikl poprvé cestu do Slezska (Kateřinky /dnes část
f
Opavy/, Kylešovice, Hrabyně, Polská Ostrava, Orlová, Dombrová, Těšín - zde uváděl vůbec první česká představení). 1905 zahajoval provoz nové divadelní budovy v Luhačovicích (letní stagiony zde udržoval do 1908). V národnostně složitých místech pořádal také vlastenecké večírky a výlety, navazoval kontakty s místními spolky apod. (Kroměříž, Přívoz /dnes část Ostravy/, Těšín ad.). Ač neměl hlubší vzdělání, dbal ó vybraný činoherní repertoára snažil se ho uvádět i v menších místech, leckdy za malého zájmu publika. Imponující u venkovské společnosti bylo zastoupení světové klasiky (Goethe: Faust; Moliěre: Lakomec; Shakespeare: Hamlet, Othello, Romeo a Julie, Zkroceni zlé ženy). Ch. vytrvale uváděl české autory, od devadesátých let domácí dramatiku realistickou a psychologickou (Mrštíkové: Maryša; Svoboda: Směry života; Simáček: Svět malých lidi; Kvapil: Princezna Pampeliška) a soudobé autory zahraniční (Csiky: Proletáři; Sudermann: Čest a Domov; Gorkij: Měšťáci; D'Annunzio: Gioconda; Čechov: Strýček Váha). Pohotová a aktuální dramaturgie patřila k Ch. přednostem; Vrchlického Noc na Karlštejně uvedl rok po jejím vzniku, Hilbertovu Vinu čtyři měsíce po pražské premiéře (26. 9. 1896, Přerov), Tolstého Vládu tmy (5. 12. 1899, Prostějov) krátce po J. Pištěkovi a před provedením v ND. Náročný pořad uskutečňoval s nevelkým souborem, k jehož význačnějším členům patřili v prvních letech R. Mušková, A. Nechvílová (provd. Zelenková), T. Kratochvíl a A. Světel-ský, později A. Vojta (1883, 1897), J. Auers-vvald (1898), manželé V. a M. Spurných (1898-1900). Hereckou dráhu u Ch. začínali K. Želenský (1884-87), K. Hašler (1897/98), R. Kafka (1888), později F. Kovářík (1913) a V. Vydra ml. (1919). Počátkem 20. stol. zřejmě repertoárová úroveň společnosti vrcholila. Ch. se však neobešel bez nenáročných, kasovně úspěšných her a k původně ryze činohernímu programu připojil kolem poloviny devadesátých let divácky atraktivní operetu. Již za svého života by) uznáván jako jeden z ředitelů, kteří se zasloužili o české divadlo na Moravě a ve Slezsku.
ROLE
Kramuelova spol.
Kilián Šípek (J. J. Kolár: Pražský žid), Serapion Bejsárek (J. Štolba: Spiknuti v Podmazové) - 1873; Hrobník (W. Shakespeare: Hamlet), Mars (J. Orlenbach: Orfeus v podsvětí), Komisař (F. Kaiser: Na ledě)- 1874. Svobodova spol.
Karloo van der Noot (V. Sardou: Vlast), Vít (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Švanda (týž: Strakonický dudák) - 1874; Karel (F. Schiller: Loupežnicí, i Choděrova spol. 1897) - 1876; Vilém Teil (týž: Vilém Teil)-mi. Spol. T. Knížkové
Julius z Hejřilova (F. Raimund: Marnotratník) ~ 1875.
Kramuelova spol.
Hrabovský (F. F. Šamberk: Osudná kule aneb Amerikánsky souboj). Státní zástupce (F. Vratislav: Vrah Francesconi), Důstojník (K. Haffner, ú. J. E. Kra-muele: Muž národa) - 1877. Pokorného spol.
Claude Rüper (A. Dumas ml.: Žena Claudova), Oscar de Villecresnes (E. Gondinet: Pan prefekt) -1876; Anatol (Ch. Bírch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Pán z Hazardu (F. Kaiser: jVíj kluzišti), Václav IV. (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo), Baron Kovanský (F. Kaiser: Darebák aneb Dobré jádro ve špatné skořápce), Johanes Pěnkava (J. K. Tyl: Rybrcoul), Henry de Sartoris (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, dcera velké Paříže), Petr Spurný (A. ĽArronge: Můj Vojtíšek), Ferdinand (F. Schiller: Ouklady a láska), Jakub (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Vévoda z Mirandalu (T. Barriere, A. Regnault de Pre-bois: Hraběnka Somerive), Lumpacivagabundus (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Kudrna (V. P. Stěžerský [Pázdralj: Proklatec) - 1878. Spol. V. K. Jelínka
Vilém Cecil, lord Burleigh (F. Schiller: Maria Stuart) - 1878. Svobodova spol.
Rafael de Petruci (F. X. Told dle E. Scríbea: Ďáblův podíl), Karel Svoboda (A. ĽArronge: Dcery pana Zajíčka), Hrabě d'Armont (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šamala. Všude dobře doma nej lip), Konrád (E. Rau-pach: Mlynář a jeho dítě), Jiří Sokol (K. Costa: Zu-zančinpan kaprál), Desaunais (Mélesvílle, Ch. Du-vcyrier: Tajně spiknuti za času republiky). Vilém Slavínský (A. Elz: Novověký Othello aneb On nežárlí), Viktor Sukdolský (G. v. Moser: Zlalohlávek aneb Lehká kavalerie), Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemí) - 1879; Šimon Moreles (J. K. Tyl: Lesni panna), Komerciálni rada Sádlo
CHODERA
332
(J. Rosen: Andě! aneb Parádni kytka na vandru) - b. d. Choděrova spol.
Pavel (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík) -1882; Filip Derblay (G. Ohnět: Majitel hutí), Hrabě Rysoor (V. Sardou: Vlast), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejne) - 1883; Master Nelson (K. Costa: Zuzančin reservník aneb Dobytí Sarajeva), Pěti (A. Berla: Cikán), Sáva Ilič (V. St. [Páz-dral]: Černohorci) - 1885; Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Karel Havlíček Borovský (F. F. Šam-berk: Karel Havlíček Borovský), Doktor Kalous (A. ĽArronge: Doktor Kalous), Petřík (R. Kneisel: Chudý písničkář). Krupička (H. J. Byron: To znáte špatně Krupičku) - 1886; Bartoloměj Bábovka (F. F. Šamberk: Rodinná vojna), Emanuel Střela (týž: Jedenácté přikázání), Mikuláš Dačický z Heslová (L. Stroupežnický: Paní mincmistra-vá) - 1887; Sedlák Vrba (týž: Václav Hrobčický z Hrobčic) - 1891; Josef (V. P. Stěžerský [Pázdral]: Lucifer čili Zázračný elixír) - 1892; První dráb (E. Bozděch: Světa pán v županu) - 1894; Lord Trevellian (E. Grangé, Lambert-Thiboust: Zlodějka děti), Kos starší (A. Anno: Kosové), Pagatovič (M. Balucki: Těžké ryby). Lízal (A. a V. Mrštíkové: Maryša) - 1895; Armand Desroches (E. Labiche, E. Martin: Dobrodiní souží aneb Nehody pana Perichona), Anselm (Moliěre: Lakomec) - 1896; Menhart Mosolygó (G. Csiky: Proletáři aneb Vdova mučedníkova) - 1897; Schrumm (K. Laufs: Blázinec na cestách aneb Schoellerovapense) - 1901; Jiří Talbot, hrabě Shrewsbury (F. Schiller: Marie Stuartovna), Dr. Bermúdez (J. Echegaray: Světec či blázen?) - 1902; Piorunovič (M. Baiucki: Klub mládenců) - 1903, Donati (F. X. Told dle E. Scri-bea: Ďáblův podíl). Ředitel věznice v Marshalsee (F. v. Schônthan dle Ch. Dickense: Malá Dorri-tová) - 1904; Pumperlini (O. Faster: Krásná Lida), Theudas (týž: Živě pochodně Neronový) -1905; Arnošt Leopold, vévoda z Falkenburka (F. v. Schônthan: Cornelius Voss aneb Princ Motýlek)- 1906; Myrtil Dufre (P. Gavault, R. Charvey: Josefinka, moježinka), Lambert (J. J. Kolár: Monika aneb Po bitvě na Bílé hoře), Hovora (J. K. Tyl: Slepý mládenec) - 1909; Doktor Jestřáb (K. Costa, ú. J. Polabský: Zuzančin pan kaprál) -1911; Hoblík (J. Nestroy: Lumpacivagabundus aneb Ludrác-ký trojlist), Doktor (M. A. Šimáček: Svět malých lidí). Abbé Copin (S. Michaélis: Revoluční svatba) -b. d. Choděrova spol.
Školní inspektor Svoboda (V. Stech: Habada a Jordán) - 1912; Václav Moučný (R. Kneisel: Anděl míru na cestách) - 1913.
Sedláčkova spol.
Ondřej Jammerweif (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka) - 1923. Choděrova spol.
Harpagon (Moliěre: Lakomec) - 1924; Oskar Cha-
pelovec (E. Blum, R. Toché: Nervosniženy) - 1927.
Moravské Budějovice (ochotníci)
Vavřinec (E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci) -
1927.
REŽIE
Choděrova spol.
O. Faster: Krásná Lida, týž: Živě pochodně Neronový - 1905; J. K. Tyl: Slepý mládenec, J. J. Kolár: Monika aneb po bitvě na Bílé hoře 1909; J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek - 1910/11; V. Baldessari Plum-lovská: Krakonoš - 1911; M. A. Šimáček: Svět malých lidí-b. d.; Moliěre: Lakomec 1924; E. Blum, R. Toché: Nervosni ženy - 1927.
TEATRAL1A
Vzpomínky divadelního ředitele Václava Choděry, Slavkov 1931.
PRAMENY A LITERATURA SOA Praha: Sbírka matrik, 13 Čelákovice, matrika narozených 1821-1866, s. 483, obr. 238. NA: fond PM 1891-1900, kart. 2540, sign. 8/6/3/5 [koncese]; fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 214. obr. 815 [Chodera Wenzl, 1855]. NMd: pozůstalost, inv. č. 2299, 2327; cedule spol. Kramuelovy, Pokorného, Svobodovy. ■ Nesign.: Z Prostějova, Moravská orlice 23. 1. 1884; Ze Vsetína, tamtéž 12.3. 1885: JUC J. J.: 7. Olomouce, Česká Thalia 1891, s. 70; nesign.: V. Ch., Divadelní listy 4, 1902/03, s. 91; Rydv. [J. Rydvan]: Jubilea, České divadlo 2, 1918, s. 93n.; nesign.: V. Ch., nejstarší divadelní ředitel, Národní listy 11.2. 1922; K.Želenský: V. Ch.. Komédia 1, 1925, s. 124, nesign.: V. Ch., Divadlo 6, 1926/27, s. 92; nesign.: Jubileum V. Ch., Československé divadlo 5 (10), 1927, s. 57; M. K. Robuš: Mistr V. Ch., Moravská orlice 25. 9. 1927; Lidové noviny 10. 4. 1928 [nekrolog]; J. Burda: Aby se nezapomnělo..,, 1958, s. 337n., 530n„ 543, 620; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, zvi. s. 114-121, 217-219 + Čtyři herečky, 1967, s. 6 ln.; B. Havlíček: První česká divadelní představení v Těšíně v roce 1891, Zprávy Okresního muzea v Českém Těšíně, leden 1962,s.29; P. Marek: Prostějovská divadelní kultura 19. století, rozmn., Prostějov 1990, s. 41 + „Tak trochu blouznivý idealista", Vlastivědný věstník moravský 51, 1999, č. 2, s. 135-141; D. Šťastná: Divadelní ředitel a herec V. Ch., dipl., FF UP 2003 + Činnnost divadelní společnosti
333
CHRAMOSTA
1
V. Ch. na Moravě a ve Slezsku, in sb. O divadle na Moravě a ve Slezsku II, Olomouc 2004, s. 147 až 152. ■ EDS; Buchner
jš
Josef CHRAMOSTA
* 12. 3. \%29 Praha
t 3. 2. 1895 Král. Vinohrady (Praha-V.)
Herec, režisér.
Pocházel z pražské měšťanské rodiny, otec byl vinárníkem, matka záhy zemřela. Vychodil čtyři třídy hlavní školy u Týna a vyučil se mečířství. Jako tovaryš se 1847 vydal do Vídně, kde se zapojil do kulturního života krajanů mj. jako poměrně úspěšný deklamátor. Po návratu do Prahy v létě 1848 začal hrát s ochotníky (byl mezi nimi K. Šimanovský a sestry M. a H. LipŠovy) v tzv. Červeném domě na Starém Městě. S manželkou Terezií, která byla fotografkou, měl dvě dcery a syna; dcera Otílie se provdala za sochaře F. Úprku. 1849 vstoupil do První české divadelní společnosti pro venkov J. A. Prokopa, již 1850 odešel k německému řediteli J. Lutzovi (České Budějovice, Český Krumlov), který uváděl sporadicky česká představení. 1851 se vrátil k Prokopovi. 1852-53 hrál pod jménem Chramostský v českých představeních ve StD, v červnu 1853 odešel k počeštěné společnosti F. Zollnc-ra řízené J. Štanderou a J. K. Tylem. Od podzimu t. r. hrál opět u Lutze, tentokrát mimo české země: v Marburgu (dnes Maribor, Slovinsko), ve Štýrském Hradci, v Ódenburgu (Šoproň, dnes Maďarsko). Od dubna 1855 působil tři roky u ředitele F. Strampťera v Temešváru (tam údajně zasvěcoval do herectví A. von Sonnenthala, budoucího člena vídeňského Burgtheateru). I 858 se vrátil do Čech, na doporučení F. B. Mikovce byl angažován do StD a trvale zakotvil v Praze. 1862 se stal členem nově otevřeného PD, po rozdělení správy českého a německého divadla 1864 byl po dobu sedmi měsíců mimo angažmá, rodina se v té době zadlužila, na fotografický závod byl vyhlášen konkurs a Ch. byl soudně vyšetřován. Za pruské okupace Prahy 1866 vedl s K. Šima-
Josef Chramosta v nezjištěné roli
novským a barytonistou J. Lvem hereckou samosprávu, svépomocně provozující divadlo opuštěné ředitelem F. Thomém. 1867 se spolu s P. Švandou ze Semčic ucházel o ředitelství zemského divadla v chorvatském Záhřebu. Podílel se na společenském životě, inicioval různé akce (např. ve prospěch Ústřední matice školské), angažoval se při založení Umělecké besedy, organizoval zábavy, výlety apod. Od 1881 byl členem činoherního souboru ND a od 1883 do 1893 zastával také funkci vrchního dozorce (inspektora) garderóby. Hereckou dráhu ukončil v lednu 1892. Tři roky poté zemřel, pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
U českých i německých kočujících společností hrál prvni milovníky a hrdiny. Těšil se velké přízni obecenstva a kritikou byl považován za nejtalentovanějšího herce Prokopova