MRŠTÍ K Vilém
666
667
MUŠEK Antonín
ním k životu, 1919, s. 30-57; A. Matula: Kořeny v moravské půdě, 1919, s. 15-37; M. Hýsek: M. Pani Urbanova, Jeviště 3, 1922, s. 156-158;
A. Mrštík: Legendy o Maryši, Divadlo 3, 1922/23, č. 12, s. 3 + Krvavá pointa, Zvon 23, 1922/23, s. 144 až 147, 160n., 173n., I88n., 201-203,216n., 229n.T 244n., 257-259 -+ Niť stříbrná, 1926; E. Sokol [K. Elgart Sokol]: Bratří M., Zvon 26, 1925/26, s. 617-620, 653-656, 668-671, 681-687; J. Karásek ze Lvovic: Epigon realismu, Tvůrcové a epigoni, 1927, s. 68-71; K. Sezima: Umělecký temperament. (V. a A, M.J, Podobizny a reliéfy, 2., přepr, vyd. 1927, s. 21-45 — Z mého života III, 1946; Horácké listy 12. 8. 1927, pří 1. Horácké besedy č. 1 [přisp. A. Novák, J. S. Guth-Jarkovský, K. Elgart Sokol, J. Kalus, B. Mrštíková]; A. Bobrovský: Několik vzpomínek na V. M., Lidové noviny 8. 9. 1927; F. X. Šalda: Kolem almanachu Vpád barbarů, L iterární s vět 1, 1927/28, č. 5, s. 5, č. 6-7, s. 6n., č. 8,s. 3n. —► Kritické projevy XIII, 1963; J. Mahen: In memoriam (o Maryše), Divadelní list 1, 1931 /32, s. 63; H. Jelínek: V. M., Lumír 58, 1931/32, s. 294; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 118, 191-195, 234; r. [V. Müller]: Kus Maryšiny historie, Národní divadlo 11, 1933/34, č. 5, s. 4n.; A. Skála: 40 let dramatu bratří M. Maryša, Československé divadlo 17, 1934, s. 163n., 180n.; B. Mrštíková: Vzpomínky 1—VI, Olomouc-Hejčín 1933-38 + Vzpomínky, 1940; M. Maralík: V. M. jako kritik, in sb. O českou literární kritiku. Vůdčí zjevy kritiky let devadesátých, 1940, s. 140-149; M. Hýsek: O Josefu Holečkovi - O bratrech M. Dva proslovy, 1941, s. 15-23;
B. Mrštíková: Mrštikové, 1942 + Po Vilémově smrti, 1946, oboje -+ Vzpomínky II, 1950; K. P. [Polák]: Mrštikové..., Kritický' měsíčník 5, 1942, s. 343n.; K. Milotová: Trojí Maryša, Divadlo 29,
1943, s. 12In.; B. Slavík: Nad dílem V. M., Čteme 5, 1943, s. 83-85; V. Kolátor: Maryša a Anežka, Živá tvorba 2, 1943/44, s. 15, 22; M. Hýsek: K M. Paní Urbanové, in V. M.: Paní Urbanová,
1944, s. 93-95; E. Havelka: A. M. prozrazuje tajemství, Kolo 11, 1946/47, s. 117n.; Národní divadlo 24, 1948/49, č. 3 [obs. J. Honzi: Za novým smyslem hry o Maryši, J. Pokorný: Maryša jako předěl dvou dob, J. Port: V. a A. M., Maryša 1894-1943 + Glosy k pražským Maryšám, E. Vrchlická: Maryša dnes, J. Blízek: Mrštíkovská bibliografie]; J. Dolan-ský: Bélinskij a česká literatura, Slávia 19, 1949/50, s. 153-207 —► Mistři ruského realismu u nás, 1960; A. Skála: Maryša na naších scénách, Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales 37, 1952, s. 415^133; A. Závodský: Ke zrodu dramatu Maryša, Před oponou, program SD Brno, 1955, č. 3, s. 7-12, č. 4n.,
s. 4-5; B. Srba: Kolem vzniku prvního českého realistického dramatu rodinného, in Pani Urbanová, program insc. Div. bří Mrštíků, 1955, s. 3-8; R. Parolek: V. M. a Nikolaj Dobroljubov (1887 až 1898), in sb. Pražská universita Moskevské universitě, 1955, s. 145-161 + Mrštikové a ruské drama, Sovětská literatura 4, 1955, s. 627-638 + V. M. o Dostojevském, Československá rusistika 1, 1956, s. 580-591 + Bratří M. a jejich Maryša, in
A. a V. M.: Maryša, 1956, s. 7-38; S. Utěšený: Maryša ve vývoji českého dramatu, Vlastivědný věstník moravský II, 1956, s, 20, 62; L. Páleníček: Doslov, in A. a V. M.: Maryša, 1958, s. 103-125; I. Pfaff: M. kulturní program a pokus o vytvoření jeho tribuny na Moravě, Vlastivědný sborník Vysočiny 2, 1958, s. 133; -jb- [Brabec]: V. M. (1863 až 1912), Literární noviny 7, 1958, č. 22, s. [5]; R. Parolek: Cesta V. M. k ruskému realismu (1881 až I 887), in Sborník slavistických prací [...] sjezdu slavistů v Moskvě, 1958, s. 89-100; A. Dvořák: Doslov, in A. a V. M.: Maryša, 1959, s. 83-88; R. Parolek: Cesta V. M. do Ruska (1896) a její výsledky ve světle nových dokumentů, AUC. Phi-lologica. Slavica Pragensia 2, 1960, s. 129-137;
B. Václavek: V. M., Literární studie a podobizny, 1962, s. 175-178; J. Císař: Život jevišti, 1962, s, 45, 50, 55, 74, 78-80, 82n„ 85, 89n„ 92n., 96, 114, 117, 130-133; R. Parolek: M. drama Paní Urbanová, AUC. Philologica. Slavica Pragensia 6, 1964, s. 183-199 + V. M. a ruská literatura, 1964; J. Brabec: Koncepce realismu T. G. Masaryka, H. G. Schauera a V. M., Poezie na předělu doby, 1964. s. 107-124; J. Janáčková: Realistická kritika, in sb. Z dějin české literární kritiky. 1965, s. 188-249; sb. Bratři Mrštikové a Diváky, Mikulov 1966; J. Skutil: Mrštíkovský archív o divadelní činnosti bratří A. a V., 1 (Poznámky k paní Urbanové a k Maryši), in sb. Od Hradské cesty, 1966, s. 78-82; II (Poznámky k dramatu Anežka), tamtéž 1967, s. 52-57; V. Hellmuth-Brauner: Několik glos ke vztahu F. X, Šalda - V. M. (Z korespondence F. X. Šaldy a V. M.), in Literární archív 3 -4, 1968/69, s. 45-75; J. Skutil: Historický celonárodní význam dramatu Maryša bratří Mrštíků a její zrod, in sb. Od Hradské cesty, 1970, s. 98-102; M. Honzíkova: J. Zeyer a V. M., 1970; B. Slavík: Důvěrný pohled na V. M., 1971; J. Hrabáková: Ženské postavy v realistickém dramatu let devadesátých, Filologické studie 4, 1973, s. 131-138; DČD III; J. Grossman: O výkladu jednoho textu (Maryša), in sb. O současné české režii I (České divadlo VI), 198l,s.43-52 ~* Analýzy, 1991; F. Černý: Sociální drama bratří Mrštíků, in A. a V. M.: Maryša, 1983, s. 293-319, V. Kónigsmark: A.aV.M,: Ma-
i ryša, in sb. Rozumět literatuře, 1986, s. 155-161;
R. Pytlík: V. M. a F. X. Šalda - dvě koncepce literatury let devadesátých, Česká literatura 35, 1987, s. 432^145 —► Na přelomu století, 1988; A. Horová: Výtvarně kritická a teoretická kapitola v díle
i V. M., Estetika 25, 1988, s. 13-33, s tit. M. sny
o české kultuře —> in sb. Proudy české umělecké tvorby 19. století, 1990; M. Procházka: Maryša a kritici, Znaky dramatu a divadla, 1988, s. 100 až 151; R. Pytlík: V. M. (Osud talentu v Čechách),
i 1989, V. Štěpán: Tajemná Maryša, Večerník Praha
27. 1. 1992 [nález rkp.]; F. Černý: Stoletá Maryša, Tvar 5, 1994, č. 10, s. 13; M. Reslová: Mařka a ty druhé. Hrdinky bratří M. a Gabriely Preissové tia psychoanalytičke téma. Respekt 7, 1996, č. 16;
■; V. Smoláková: „ - a - co mokrý na jevišti", Tvar 7,
1996, č. 3, s. 10 + Rekonstrukce a úprava textu Maryši, tamtéž, pří 1. TVARy č. 3 [s V. Morávkem]; Sborník NM v Praze 2001, ř. A - Historie 40, č. 3^1 [obs. V. Štěpán: Objevený rukopis Maryši bratří Mrštíků; edice rkp. „Maryša"]; M. Ljubková: Ke genezi Maryši bratří Mrštíků, Divadelní revue 13, 2002, č. 1, s. 54-70; M. Kinská: Maryša jako problém dramaturgický, Disk č. 5, 2003, s. 73 až 80; L. Vodička: Příběh Maryši a její pouť na di-
i vadelní scénu, in A. a V. M.: Maryša, Brno 2005,
s. 5-10; nesign : Historie dramatu rodinného, in Paní Urbanová, program insc. Klicperovo div. Hradec Králové, 2008. ■ ad Alois M.: A. M., člověk a dílo, ed. A. Veselý, Vyškov 1925; nesign.: Nová
i česká veselohra, Národní listy 6. 9. 1916, več.;
E. Sokol [K. Elgart Sokol], k šedesátinám, Niva 9, 1921, s. 168-170»; nekrology: Právo lidu 25. 2. 1925 večer; Z. Schmoranz, Venkov 25. 2. 1925;
F. Götz, Národní osvobozeni 26. 2. 1925; ej., Čes-<            koslovenskědivadlo 3 (8), 1925, s. 59; HJ [Jelínek],
Lumír 52, 1925, s. 112; F. S. Procházka, Almanach ■ ČAVU36, 1926,s. 105-116«; A.N. [Novák]: K vý-
l ročíA. M., Lidové noviny 14. 10, 1931; A. Veselý:
Památce A. M., Lumír 61, 1934/35, s. 294-296; ■ ČHS, Komenský, LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod
? IV
i Antonín MUŠEK
!* 11. 12. 1821 Praha t 8. 3. 1875 Kroměříž Herec, divadelní ředitel.
Syn zámečníka, mladší bratr herce Hynka M., s nímž bývá zaměňován. Vyučil se soustruž-níkem. Sloužil u finanční' stráže, 1846 byl
ze služby vyvázán. Divadelní dráhu začínal údajně u německých kočujících družin. 1851 nastoupil u J. A. Prokopa, na podzim 1853 se svou partnerkou Johanou Wichnerovou (Vych-nerovou) odešel k řediteli Kullasovi, který v tu dobu dával pouze německá představení. Poté se stal členem rekonstruované a počeštěné společnosti F. Zollnera, kterou řídil hospodářsky J. Standera a umělecky J. K. Tyl. Setrval u ní bezmála deset let, s několikaměsíční přestávkou 1859, kdy hrál u německého ředitele K, LôGla. 1862 opustil spolu s manželkou a dalšími herci (manželi Čížkovými a Ryšavými, J. Vilhelmem) Zollnerův podnik a nastoupil u ředitele A. Szeninga, kde od 1864 zastával funkci správce a byl pochvalně hodnocen za výborný výběr repertoáru. T. r. žádal o koncesi, nebylo mu však vyhověno, uspěl až v listopadu 1865; v žádosti vedle osobních a rodinných dat (věk čtyřicet šest let, manželství s J. Wichnerovou, šest dětí) uváděl, že v minulém roce převzal vedení Szeningovy společnosti. Koncese mu byla udělena pro Moravu a Slezsko (vyjma Brna a Olomouce), až do 1874 o ni každoročně žádal u místodržitel-ského úřadu v Brně a byla mu obnovována, avšak povolení pro Čechy opakovaně odmítáno. Po manželčině smrti v květnu 1866 (zemřela v Třebíči na choleru) propadal melancholii, posléze zcela ztratil zájem o řízení společnosti a v červnu 1871 je svěřil herci J. Součkovi. Po jeho odchodu k ředitelce A. Libické společnost opět vedl sám. Zemřel v chorobinci Milosrdných sester v Kroměříži, kde byl pohřben. Z potomků, kteří se věnovali divadlu, se prosadil jako herec a ředitel nej-starší Antonín Jan (1851 -1933), herecky činná dcera Anna (1860-1942) se provdala za herce F. Kaňkovského.
M. herecké výkony trpěly zpočátku zejména nedostatky v mluvním projevu (protahování koncovek, málo plynulý přednes patrně způsobený nedostatečným memorováním rolí). Postupně se však vypracoval v dobrého představitele menších charakterních rolí a spolu s F. J. Čížkem a K. Ryšavým tvořili v Zollnerově souboru spolehlivé herecké trio. Podle referátů v tisku, jen výjimečně ko-
MUŠEK Antonín
668
669
MUŠEK Hynek
mentujících konkrétněji jeho výkony, vynikal přirozenou hrou jak v gestech, tak v řeči. U své společnosti zastával obor otců, z něhož mu byly nejbližší sentimentální, tklivé typy.
Ve svém nepočetném souboru čítajícím mezi deseti až sedmnácti herci M. zaměstnával A. Houdka, V. Sýberta, J. Součka, J. L. Turnovského, A. Rajskou (provd. Turnovskou), její a Tylovy dcery Elišku a Marii (zemřela na černé neštovice na štaci v Morkovicích 1868), M. Rottovou, jednu z nejtalentovanějších venkovských hereček. Syn Antonín hrál mi-lovnické role a těšil se velké oblibě u ženské části publika. Nakrátko se u M. na své potulné pouti zastavil F. Krumlovský. Společnost vystupovala v Blansku, Frenštátu p. Radhoštěm, Holešově, Ivančicích, Kojetíně, Kroměříži, Místku, Ostravě, Plumlově, Přerově, Příboru, Tišnově, Třebíči, Valašském Meziříčí aj. V prostředí dosud málo dotčeném českým divadlem mělo M. působení průkopnický ráz; v době jeho příchodu na Moravu tu vedle šestnácti německých společností kočovaly jen dvě české - Svobodova a Štanderova. Do řady míst přijížděl jako první český divadelní ředitel, např. do Moravské Ostravy 1870. Ovlivněn tříletou spoluprací s Tylem u Zollnerovy společnosti sdílel jeho představu o národní a osvětové funkci kočujícího divadla a vycházel také z jeho dramaturgie. Na repertoáru měl značný počet Tylových původních her (Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, Jan Hus, Tvrdohlavá žena, Paličova dcera, Chudý kejklíř, Lesní panna), úprav a překladů (Angely: Národní merenda; Told: České amazonky; Varry: Císař Josef II.; Rosier: Víra, naděje a láska). Vedle toho uváděl osvědčené kusy vídeňské a německé provenience (Kaiser: Mnich a voják, Bratr honák; Kronesová: Silfida; Birch--Pfeifferová: Diblík, šotek z hor, Zvoník u Matky boží; Franulová v. WeiBenthurn: Jan, vévoda finský; Raupach: Mlynář a jeho dítě; Ne-stroy: Lumpacivagabundus). Lokální kritika cenila hlavně jeho repertoár český (Štěpánek: Cech a Němec; Klicpera: Jan za chrta dán, Divotvorný klobouk; Řezníček: Syn chudého otce; Svoboda: Karel Škreta; Kolár: Monika, Magelona, Žižkova smrt; Vlček: Milada;
Kolovrat-Krakovský: Na rozcestí) a francouzský (Sardou: Paragrafy na střeše. Staří mládenci ad.).
ROLE
Prokopova spol.
Václav (J. Vlach: Pokuta z lásky), Hrabě Pla-venský (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě) - 1 851: Krejčí (S. H. Mosen-thal: Debora), Jonáš (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Špiglberk (F. Schiller: Loupežníci), Jonatan (Ch Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Úlohová), Arnold Ottovaldský (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů), Spiridion (J. J. Kolár: Monika), Jacques Didier (F. Pyat: Hadrnik pařížský), Karel II. (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě a zpěvkyně aneb Zasnoubeni před popravou), Vy-povídatel (A. v. Kotzebue: Husité u Naumburku léta 1432), Dobrohost Miletnický (J. N. Štěpánek: Rozkotáni hradu Kunětického aneb Jaroslav a Blažena), Zapletal (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina), Vej skal (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Byd (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Ko-déra (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Dubský (A. Fredro: Pan Čapek aneb Cožpak mne neznáte?), Vavřinec Beildeck (Ch. Birch--Pfeifferová: Jan Guttenberg, vynálezce kněho-tisku), Baron Radoveský (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Měšťanská čest) - 1852. Zollnerova spol.
Kosmas Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) -1856; Rychtář (F. Kaiser: Fraška je dobrá medicína), Clopin Troufou (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Prokop Podivín (A. Bäucrle: Zeman ze starého času aneb Cop a frak) - 1858; Zahrádka (R. Benedix: Pan strejček), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera). Starý Barták (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Rychnovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dité), Záruba (K. A. Oňrner: Manžel bez ženy, otec bez dítěte) - 1859; Pavel (J.-B. Rosier: Víra, naděje, láska), Bonifác Bonafides (J. K. Tyl: Jiříkovo viděni), Kvasnička (týž: Pani Marjánka, matka pluku), Braske (J. Franulová v. Weifienthurn: Jan, vévoda finský), Lambert (J. J. Kolár: Monika), Zavadil (F. Kaiser: Dráteník), Simon Veselský (týž: Kněz a voják), Major (A. v. Kotzebue: Roztržití aneb Staří spolubojovníci), Starý Litov (J. J. Řezníček: Syn chudého otce). Pán z Ledvina (F. Hopp: Statek Záhvozd), Maxmilián (F. Schiller: Loupežnici), Pohořalský (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk), Pírko (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Sedlák Kotrba
(týž: Pani hospodská aneb Železnice v horách) — 1 860; Ondřej z Říčan (V. Hálek: Závis z Falkenštej-naj, Zachariáš Brumbál (L. Feldmann: Po svatbě aneb Nehody nového manžela) - 1861; Spindler (K. Haffner, ú. J E. Kramuele: Muž národa, i Mušková spol. 1871)- 1862.
PRAMENY A LITERATURA AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Muschek lgnatz, 1794; Muschek Anton, 1821]. NA: fond PM 1861-1870, kati. 871, sign. 8/6/12/154 fkoncesel. NMd: cedule spol. Prokopovy. MZA: Sbírka matrik, 7930 Kroměříž - sv. Mořic, matrika zemřelých 1851-1879, s. 435, obr. 221. ■ Lumirl, 1865, s. 688, 736 [Szemngova spol.]; Moravská orlice %. 5. 1866; 12. 1. a 14. 2. 1867; 28. 8. 1869; 6.6.1871; 7.1.1873 [vše M. spol.]; 13.3.1875 [úmrtí]; Česká Thalia 2, 1868, s. 246, 277; tamtéž 3, 1869, s. 119, 125; tamtéž 4, 1870, s. 46, 77, 151 [vše M. spol.]; J. L. Turnovský: Zpotulného života hereckého, 1882, s. I64n. + Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 106n.; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1926, s. 219; V. Stein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 89n.; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 148-174.423; J. Knap: Zollnerové, 1958, s. 63, 67, 85, 89, 91, 93, 96, 102-107, 109, 129 + Umělcově na pouti, 1961, s. 20, 24, 39, 56n., 61; P. Marek: Štanderově, Prostějov 1995, s. 3-11.
mv- š r m
Hynek MUŠEK
* 8. 11. 1812 Praha t 14. 11. 1894 Zlonice
Herec, divadelní ředitel.
Křtěn lgnatz Johann. - Nemanželský syn M. Buchtálkovč a zámečnického tovaryše Ignáce M., legitimován sňatkem rodičů 29. 1. 1815. Vyučil se ševcem, ale již 1831 zběhl k divadlu. Také jeho mladší bratr Antonín se stal hercem, později provozoval kočující společnost. M. začínal a bezmála dvě desítky let působil u německých kočujících společností. Od 1850, kdy nastoupil k Prokopově společnosti, se jeho dráha spojila s českým divadlem. 1856 se oženil s Mathildou Lecomteovou (1816-1874), s níž měl již několik dětí. 1859
nastoupil s manželkou ke společnosti J. Kul-lase řízené J. Štanderou. Za prusko-rakouské války 1866, kdy společnost hrála německy pro pruské vojáky, se M, jako jeden z nemnoha členů souboru dobře ovládajících němčinu stal jejich oporou. U Kullase byl nejméně do 1867, údaje pro konec tohoto i pro další angažmá chybí. 1875 sc jako vdovec oženil s Johanitou Kučerovou. Od sedmdesátých let působil u V. Prokopové, kde se v další dekádě stal artistickým správcem jeho syn Josef, který po ředitelčině smrti {1887) podnik převzal. M. setrval v souboru do 1893, kdy obdržel koncesi a ustavil vlastní společnost. V žádosti uvedl, že pro vysoký věk nemůže pokračovat v herecké činnosti. Když následujícího roku zemřel, koncese byla převedena na vdovu Johannu.
Divadlu se věnovali všichni potomci: synové Karel (*I840), Vojtěch (1842-1878), Josef (1848-1822) a Alois (1851-1898), dcery Antonie (1838-1908, provd. Faltysová), Josefa (1845-1941, provd. Červíčková) a Anežka (* 1854, provd. Brázdová).
Z německé etapy M. herecké dráhy je dosud známa jediná role (Ritter Hardomir, Štěpánek: Die Veste Kunietitz oder Jaroslav und Blažena, 20.6. i 835 Kunětický hrad) u družiny J. Prevora (Prevorsche Schauspieler-Gesellschaft). U českých společností se uplatňoval jednak v komických postavách, jednak v rolích intrikánů a otců. V mluvním i v pohybovém a mimickém projevu tíhl k přehnané nadsázce a teatrálnímu patosu, mluvu často deformoval nepřirozeným akcentováním konců slov. Rád hrával ve starých kusech, v nichž mohl uplatnit drastickou komiku (např. zbrojnoš Kašpar v Henslerovč hře Ďáblův mlejn na Vídeňské hoře). Venkovské publikum v padesátých letech vděčně přijímalo jeho komediální výkony, oblíben byl zvláště jako Kilián z Tylovy Paní Marjánky, matky pluku. Kritika jej oceňovala spíše ve vážných a intrikánských rolích (Franc v Schillerových Loupežnicích). Stěžejní M. rolí byl Valenta z Tylovy Paličovy dcery (hrál ji údajně dvěstěkrát). Velice si na ní zakládal a 1881 v Klatovech v ní oslavil padesátileté herecké jubileum. Díky neselhávající paměti podával i ve stáří spolehlivé výkony, avšak od sedmdesátých let