POK PODĚBRADSKÝ
746
747
POKORNÝ
domu, minulosti i současnosti českého národa a významným událostem {mj. též zrodu a požáru ND: Na den položeni základního kamene 16. května 1868, 1868; Umění chrámu nad Vltavou, základ- vrchol-hrob, 1881). Do této tvorby se řadí i text k živému obrazu Austria, který byl proveden českou komunitou ve Vídni na počest narození prvního potomka císaře Františka Josefa I. Nejvýznamnější prací pro divadlo je dramatická báseň ze současnosti Jaroslav a Laura, psaná verši proklamativní-ho rázu a přecházející až v hymnickou oslavu národního vzkříšení. Její hrdina, který zasvětil život službě Slovanstvu, je poslán otcem, od-národnělým tatranským sedlákem, na studia do Německa, aby se napravil. Zde sice musí nejprve volit mezi láskou k hrdé Němce a láskou ke slovanskému národu, skladba však končí všeobecným smírem, neboť z historických pramenů vyjde najevo, že předkové jeho vyvolené patřili k polabským Slovanům. V básni se objevují motivy česko-německého sblížení a výzvy k vzájemnému respektování dvou plnoprávných národů se slavnou minulostí. Pouze z korespondence s dramaturgem ND J. Lierem jsou známy další dvě práce, které P. nabízel ND: alegorický dramolet Paní Většinová a Pani Menšinová a hra Ginevra Amieri. Jako překladatel z maďarštiny, polštiny, němčiny a ruštiny se soustředil převážně na poezii a prózu (R. Hirsch, M. G. Saphir, M. Jókai, J. I. Kraszewski, I. S. Turgeněv aj.). Z dramat přeložil dvě tragédie F. Grillparze-ra (Banko, bán horvatský; Hero a Leander), a přispěl tak k poznáni jeho díla, zastoupeného na české scéně dosud pouze hrou Pramáti.
PSEUDONYMY, ŠIFRY
Hyn. Poděbradský, Poděbradský. J. (též Václav R, Vok, V. O., V., V. P.) Poděbradský, P-skv, V. P., V. P. R, W. H. P.
HRY
Holuby a Sulek, t. 1850 Pešť; Austria, Divadlo v Josefové Vídeň 1855; Jaroslav a Laura, t. in Nitra 6, 1876, s. 65, i sep.
PŘEKLADY
F. Grillparzer: Banko, bán horvatský aneb Věrný sluha svého pána, StD 1855; týž: Hero a Leander aneb Vlny mořské, vlny lásk\>, PD 1879.
PRAMENY A LITERATURA Nesign. [F. B. Mikovec], ref Banko, bán horvatský, Lumír 5, 1855, s. 1102n. -» Pražská Thálie kolem 1850, 2010; nesign., Lumír 5, 1855, příi. 20, s. 78 [Austria, zpráva], příl. 23, s. 90 [Austria, ref; oboje převzato ze Slovenských novin}*; ref. Hero a Leander: -la, České noviny 23. 10. 1879; -r., Národní listy 24. 10. 1879; uh [V Guth], Politik 25. 10. 1879»; J. L. Turnovský, nekrolog, Osvěta 29, 1899, s. 164; J. Holeček: Pero, 1924, s. 46; J. V. Fric: Paměti II (1886), ed. K. Cvejn, 1960, s. 335.475, 500. ■ LČL, Otto, Rieger. Wurzbach
voj
František POKORNÝ
* 30. 9. 1834 Mirovice (Veleň-M.) t 25. 11. 1893 Smíchov (Praha-S.)
Divadelní ředitel, herec, režisér.
Otec byl hospodským v Mirovicích. Po jeho smrti se P. s matkou, která si přála, aby se stal knězem, přestěhoval do Prahy. Začal studovat na novoměstském gymnáziu, ale již 1851 je opustil. Hrál s ochotníky na Malé Straně (v zahradě hostince U Sekyrek na Kampě, U Hvězdy v Poštovské ul.) a v Karlině (U Města Lipska; Ctnthio v populární Zschok-keho hře Kouzedlnice Sidonia, 1850). Zřejmě odtud vedla jeho cesta k herecké společnosti J. V. Svobody, která právě v Karlině zahajovala svou činnost. Nastoupil k ní v listopadu 1851, po jejím brzkém zániku (řediteli byla pro dlouhodobou nepřítomnost odňata koncese) se na jaře 1852 stal členem společnosti J. A. Prokopa, s níž byl t. r. ve Vídni a v Brně. V červnu 1853 přešel k počeštěné společnosti F. Zollnera umělecky řízené J. K. Tylem. Začátkem 1854 se objevil u Prokopa v Plzni, pak znovu u Zollnera, koncem léta se vrátil do Prahy a 29. 10. vystoupil pohostinsky ve StD (Libin, Tyl: Slepý mládenec). Tvrzení, že byl poté angažován ředitelem Stogerem, almanachy StD nepotvrzují. V českých i německých představeních však účinkoval, od 1856 s právem jedné benefice ročně. Zápis o sňatku s Terezií Subertovou v srpnu 1857 ho uvádí jako „herce při král. Stavovském divadle". Byl však nedostatečně využíván, a patrně proto v květnu 1858 odešel na venkov, nejprve k Zôllnerovi,
koncem roku k německému řediteli K. Lóňlo-vi, s jehož společností hrál v Liberci a Mladé Boleslavi. Od června 1859 vystupoval opět ve StD a t. r. byl angažován. Almanachy ho uvádějí jako člena německého i českého souboru v období 1859-61, poté už jen v souboru českém. V listopadu 1862 přešel do PD, 1863 byl uvolněn do Plzně, kde od září řídil česká představení u společnosti H. Walburga, jemuž bylo na sez. 1863/64 zadáno plzeňské divadlo s podmínkou, že bude hrát německy i česky. Již koncem října se vrátil do PD, ale zanedlouho je opustil a odešel na venkov. Působil jako herec a režisér u F. J. Čížka (1864-65), pak jako herec a artistický správce u J. J. Stránského (1865-66). Po jeho smrti 1866 získal vlastní koncesi a společnost oficiálně převzal, ale 1869 byl nucen ji z finančních důvodů rozpustit. Dalších téměř deset let hrál a režíroval ve službách jiných ředitelů, u J. E. Kramue-la (1871), P. Švandy ze Semčic (1872-75), T. Knížkové (1875, artistický správce) a od listopadu 1875 u V. Pázdrala, též jako artistický správce. Když Pázdral na přelomu 1876/77 odešel neznámo kam, P. požádal o koncesi, aby družina mohla dále hrát. Na rozdíl od předchozích zamítnutých žádostí (1874, 1875) mu bylo téměř obratem vyhověno. Na jaře 1880 se léčil v Karlových Varech (společnost vedl čtyři měsíce herec K. Krš). 1881-84 obsazoval zimní sezony v Plzni, 1885/86 v ND v Brně. 1888 byl stižen mrtvicí, vedení svěřil tenoristovi F. Trnkovi, jemuž t. r. přenechal zpěvoher-ní personál i fundus. Sám pak udržoval menší soubor, jehož vedení v posledních letech kvůli zhoršujícímu se zdraví svěřoval artistickým správcům, hercům A. Šléglovi (1891) a A. Houdkovi (1892). V létě 1893 měl další záchvat mrtvice a zanedlouho zemřel, pohřben byl na Malvazinkách. Po jeho smrti získala koncesi vdova Terezie P., která provozovala společnost za pomoci artistických správců.
První hereckou školu daly P. kočující společnosti. Mladý, statný muž příjemného zevnějšku hrával zpočátku vedlejší role chasníků, sluhů, mladých šlechticů a vojáků. U Zóllnero-vy společnosti už zastával obor prvních milovníků, a byť jeho výkony ještě poznamenávala
začátečnická nezkušenost, byl hodnocen jako schopný a naděje vzbuzující herec. Na rozvoj jeho herectví měl velký vliv pobyt na pražských scénách; vnímavě se učil od zdejších herců, především od J. J. Kolára, který se stal jeho vzorem. Za prvního pobytu ve StD, kdy zastával obor druhých milovníků a hrdinů, byl kritikou často zmiňován jako jeden z nejpilněj-ších a nejspolehlivějších herců, jeho výkony ceněny za vnitřní vřelost a ušlechtilost při líčení duševních bojů postav. I vc fraškách a veselohrách býval obsazován spíše do vážných úloh. Z rolí prvních milovníků a hrdinů vyřazoval vzdělaného a idealisticky založeného P. měkký a málo zvučný hlas, který jej předurčoval spíše k úlohám pasivních sentimentálních milovníků. Kritika také upozorňovala na jeho zpěvavou deklamaci a nepřirozenou manýrovitou gestikulaci. Při druhém působení ve StD převzal role druhých milovníků po K. Polákovi a uspěl zejména v postavách Tylových (Adolf v Pražském flamendru, Antonín v Pražské děvečce a venkovském tovaryši -obě 1859, Švanda ve Strakonickém dudákovi, 1860). Tehdy se už oprosti! od manýr obvyklých u kočovných herců, Neruda jej dokonce řadil mezi „nejsvižnějši milovníky naše". Příchod mladého, talentovaného F. F. Samber-ka v polovině 1860 však jeho další uplatnění v tomto oboru silně omezil. Vedle milovnic-kých rolí (Isidor. Raupach: Isidor a Olga; Pao-lo, Neruda: Francesca di Rimini) P. osvědčoval předpoklady i pro obor komický (truhlář Klíh, Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) a charakterní (Bedřich, Klicpera: Soběslav, selský kníže; hrabě Trčka, Schiller: Smrt Vald-štýnová). U společností na venkově se prosadil do stěžejních rolí klasického repertoáru (Goethův Mefisto, Shakespearův Hamlet, Jago a Shylock), pro něž se inspiroval romantickým tragickým herectvím J. J. Kolára. Široký rejstřík rolí prozrazuje P. hereckou všestrannost; zvládal postavy v soudobých hrách, velmi často hrál ve veselohrách, fraškách a komediích, které rovněž režíroval. U své společnosti hrál např. císaře Rudolfa II. v Kolárově Mageloně, Dvořáka v Šubertové Janu Výravovi či Doktora Tholosana v Sardouově komedii mravů
POKORNÝ
748
749
POKORNÝ
František Pokorný
Mnoho přátel naše škoda. Od osmdesátých let, zejména když se stal nájemcem plzeňského divadla, vystupoval na jevišti méně. Jeho patrně poslední parádní rolí byla tit. postava Brachvogelovy tragédie Narcis (1888). Na sklonku života, kdy mu choroba ubírala sil, hrál převážně jen epizody.
Předehrou k ředitelské činnosti bylo P. krátké působení u Walhurgovy společnosti v Plzni, kde připravil českou část provozu personálně (do souboru přivedl E. Bekovskou, J. Bitterman-novou, A. Jelínkovou, J. Slavinskou, K. Kast-nera, J. Mošnu, J. Seiferta) a dramaturgicky, zajišťoval ji režijně a podílel se na ní i herecky. Již zde byla patrná jeho snaha propojit Tylův národně výchovný program, s nimž se seznámil za pobytu u Zôllnera, a evropanskou koncepci J. J. Kolára, kterou sledoval na pražské scéně. Vedle titulů tylovské dramaturgie uvedl na plzeňskou scénu vůbec poprvé Shakespeara (Othello, 1863). Pro samostatnou ředitelskou činnost měl zkušenosti z cestujících společností. Praxí ve StD a PD představoval v okruhu kočujícího divadelnictví jednu z řídkých výjimek. Měl ctižádost povýšit úroveň kočovného divadla především po stránce dramaturgické.
Od počátku programově uváděl světovou kla- J siku (Shakespeare: Hamlet, Othello, Kupec benátski', Veseléieny windsorské; Goethe: Faust; Schiller: Fiesco; Kleist: Katynka Heilbronská) a snažil se držet krok s dramaturgií PD. Mezi cestujícími družinami měl jediného vážného konkurenta, P. Švandu st., kterého leckdy předčil kvalitou repertoáru, nikoli však úrovní interpretace, neboť neměl dostatek hereckých osobností, schopných zdárně zvládnout náročné úkoly. Se svou činoherní družinou (J. Bittermannová, F. Bollardová, F. Hessová, M. Křepelová, P. Vicenová, J. Jelínek, K. Lier, V. Pázdral, J. Poklop, J. V. Slukov, J. Šanda, j E. Šuma, i. Vilheím ad.) se v první ředitelské { etapě pohyboval po území Čech, na Moravu ! se vydal až po obnovení společnosti. Mezitím j využívali jeho režisérských a organizačních j schopností J. E. Kramuele, a zvláště P. Švanda i st., u něhož P. vedl představení ve smíchovské Aréně v Eggenberku (1872) a v plzeňské Aréně Na Staré poště (1873). V Eggenberku byl v té době uváděn pro arénu značně netypický repertoár (např. Shakespeare: Zkroceni zlé ženy. Mnoho povyku pro nic; Schiller: Loupežnici, j Panna Orleánska; Kleist: Katynka Heilbron- [ ská; z českých autorů Fric, Kolár ad.), zda l a do jaké míry zásluhou P., však nelze s urči- | tostí říci. Od 1877 působil s převzatým a po- j stupně obměňovaným souborem Pázdralo- j vým (J. Bittermannová, F. Kaňkovský, manze- j lé A. a A. Merhautovi, A. a F. Šípkoví, P. Řada, 1 J. Zelenka a jeho pozdější žena A. Nechvílo- , vá). Pokračoval ve svých dramaturgických in- j tenčích, ke klasice opět přiřazoval soudobou dramatiku (např. Jeřábek: Cesty veřejného mí- ' není; Wilbrandt: Malíři; Augier: Pani Caver- ', letová). Již tehdy měl na programu zpěvohry; j jejich přemíru a nevalný výběr konstatoval ; 1877 slánský tisk. Po uzavření tříletého kon- i traktu v Plzni doplnil 1881 před zahájením i první sezony ansámbl, jehož oporami byli E. Vojan, J. Smaha a T. Šmahová, dalšími členy manželé Biedermanovi s dcerou Zdeňkou, J. Bollard, A. Houdek (též jako režisér) s manželkou, J. Javorčák, A. Světelský, F. Šípek (též jako režisér), V. Vávra, začínající A. Jiřikovský a A. J. Frýda. Požadavek města na zpěvohru
zpočátku naplňoval operetou, postupně přiřazoval operu. Angažoval zpěváky K. Brože, I. Gerlickou, A. Hlaváčka, F. Trnku (vystupoval pod pscud. Aleš, též režíroval), T. Žaluda, později K. Veselého. Řízeni zpěvohry přenechával F. Trnkovi a kapelníkům J. Čermákovi, A. Petzoldovi, J. Praxovi. Několikaměsíční působení na jednom místě jej nutilo k neustálé obměně repertoáru, v němž mezi efemérními novinkami a osvědčenými fraškami zanikala náročnější díla (např. 1884 Adámkova Salo-mena, Šubertovi Probuzenci či Jeřábkův Syn člověka). P. nedisponoval vlastní arénou jako Švanda nebo Pištěk, která by mu poskytla základnu pro letní provoz. Udržování početného souboru (1884 čítal třiatřicet osob) znamenalo značnou zátěž. Postupná trivializace repertoáru a odchod předních sil přispěly k sestupné tendenci tří P. plzeňských sezon. Významnější bylo patrně kočování mezi plzeňskými sezonami, které mělo také příznivější ohlas. Od 1882 podnikal každoročně (vyjma 1883) dlouhodobé zájezdy na Moravu, kde ve slabší koncentraci divadelních společností nacházel lepši uplatnění než v Čechách. Zaujal činohrou, v níž vynikal E. Vojan (1882), zejména však operetou (tehdy ji na Moravě uváděla jen společnost E. Zollnerové), jejíž leckteré tituly byly pro publikum novinkou. V Moravské Ostravě uvedl 1882 vůbec první česká operní představení (Blodek: V studni; Verdi: Trouba-dour). Na jednu sezonu bylo P. zadáno ND v Brně; novými členy souboru se stalí herci K. Želenský s manželkou Augustou, začínající L. Pech a jeho budoucí žena Ema Pešková. S ohledem na národnostní skladbu převážně německého města postavil P. činoherní repertoár na české dramatice od Klícpery, Tyla a J. J. Kolára po Jeřábka, Stroupežnického a Šuberta. Opera, kterou vedl mladý K. Kova-řovic a k jejímž sólistům přibyly B. Rubešová a B. Viewegová (vystupovala pod jménem Lesčinská), nedosahovala v personálním vybavení (zvláště orchestru a sboru) úrovně Piště-kovy společnosti, která tu působila v předchozím období. Po skončení vcelku nepříznivě hodnocené brněnské sezony P. už stálé scény nevyhledával a cestoval střídavě po Čechách
a na Moravě. Obzvláště úspěšné bylo turné s pětitýdenním pobytem v Moravské Ostravě 1886, který vyvolal nadšenou odezvu v širokém okolí (organizovány divadelní vlaky z Opavska a Těšínská, představení nabývala rázu národních manifestací, pochvalně referoval i místní německý tisk) a po němž následovaly Štace v Přerově, Uherském Hradišti, Uherském Brodě, Uherském Ostrohu, Kyjově a Luhačovicích. Bohatý repertoár, v mnoha místech poprvé prezentovaný, měla zpěvohra (Smetana: Prodaná nevěsta, Hubička; Šebor: Zmařená svatba; Hřímaly: Zakletý princ; Verdi: Troubadour. Traviata; Weber: Carostřelec; Gounod: Faust a Markétka; Bellini: Norma, Offenbach: Orfeus v podsvětí). Režii činohry, o niž se od 1887 dělil s P. Nebeským, postupně přebírali i další herci, zejména A. Houdek. P. byl vyškolen na českém divadelním romantismu, přesto na konci své dráhy dospěl k naturalistickému a realistickému repertoáru (Preissová: Gazdina roba, Její pastorkyňa; Stroupežnický: Naši furianti; Svoboda; Směry života; Štolba: Závěť, Vodní družstvo; Šubert: Jan Výrova). V závěru ředitelování disponoval pouze průměrným souborem (z herců mu zůstali věrni jen manželé Houdkovi), s nímž neměl šanci zaujmout mezi cestujícími družinami význačnější pozici.
V druhé polovině šedesátých let a znovu o deset let později P. patřil k nejprůbojnějším ředitelům českých společností a k průkopníkům nové vývojové fáze kočovného divadelnictví, v níž se po etapě osvětové a vlastenecké dostaly do popředí snahy umělecké. Od doby, kdy vedl u Walburga česká představení v Plzni, ovlivňoval jako režisér a ředitel růst mnoha herců včetně řady budoucích členů ND. Byl výborným pedagogem nevšedních nároků: Apeloval nejen na hluboké studium rolí, ale také na další vzdělávání herců. Zejména znalosti historie a jazyků považoval za důležité pro všestranný rozvoj hercovy osobnosti a za východisko k dokonalejšímu pochopení a ztvárnění role. Do divadelních časopisů psal úvahy o soudobém českém divadle, o jeho organizaci, o herectví apod. Příležitostně překládal a psal divadelní hry.
POKORNÝ
750
751
POKORNÝ
TEATRAL1A
0 umění dramatickém, Divadelní listy 2, 1881, s. 195, 202, 212, 219; Vzpomínky a upomínky, 1895.
ROLE
Prokopova spol.
Poutecký (J. K. Tyl: Pani Marjánka, matka pluku), Čepička (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Heřman (F. Schiller: Loupežnici), Ferdinand Přichovský (J. N. Štěpánek: Obleženi Prahy od Švejdů), August (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Měšťanská čest), Matěj (V. K. Klicpera: / dobré jitro), Jan (týž: Jan za chrta dán), Odolán Pětiburský (J. J. Kolár: Monika aneb Záhuba rodu Felseckých, i PD 1863), Eduard, baron Mylovský (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina) - 1852; Rytíř Paběnický (J. K. Tyl: Slepý mládenec) - 1853; Spiridion (J. J. Kolár: Monika), Jan, sklepník (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně), Bikoř (S. K. Macháček: Ženichové, i Zöllnerova spol. 1854) 1854. Zöllnerova spol.
Friederick (R.-Ch. G. de Pixérécourt, V. Ducan-ge, ú. J. W. Lembert: Kat amsterodamský), Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Radni Horina (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i StD 1855, PD 1863), Petr Vítkovic, pán z Růže (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského)- 1853. StD
Libin (J. K. Tyl: Slepý mládenec) j. h., Raoul (F. Schiller: Panna Orleanskú) - 1854; Kníže Petr Basmanov (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovic,
1 PD 1864), Juliane (J. Bouchardy: Pastýř Lazar), John (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Svobodný pán z Cetkovic (J. Nestroy: Marnotratník), Hrabě Tnnclair (F. Pyat: Hadrník pařížský), Mečislav Piastovec (V. K. Klicpera: Boleslavova), Rytmistr Neumann (týž: Lazebník frýdlantský), Jakub (S. H. Mosenthal: Debora), Stehlík (V. K. Klicpera: Rohovin Čtverrohý, i PD 1863), Mlad (F. Stamm: Libuše, kněžna česká), Oberon (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské) - 1855; Vítek (S. K. Macháček: Ženichové, i PD 1863), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Lazarillo (Dumanoir, A. Dennery: Král, hrabě azpěvkyně), Vilibald (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Jošt Rotlev (V. K. Klicpera: Eliška Přemyslovna), Okel-ly (F. Schiller: Marie Sluartka), Franc (J. W. Goethe: Götz z Berlichingu, rytíř se železnou pěsti) - 1856; Podivín (V, K. Klicpera: Hrabě Jaropolk aneb Loupežnická jeskyně), Holokopytenko (J. V. Fric dle N. V. Gogola: Taras Bulba), Lert (W. Shakespeare:
Hamlet, princ dánský), Roderigo (týž: Othello, mouřenín benátský), Dauphin Ludvík (týž: Jan, král Anglický), Alexej (V. K. Klicpera: Bratři vArchan-gelsku aneb Psaní z Tobolska) - 1857; Malkolm (W. Shakespeare: Makbeth), Richard (E. Raupach: Smrt Olivera Kromwela, lordprotektora Anglicka), Artur (Ch. Birch-Pfeifferová dle E. Bulwera-Lytto-na: Noc a jitro), Bedřich (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Josef (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Lipovský (F. Kaiser: Fraška je dobrá medicína) - 1858. Zóllnerova spol.
Adolf (J. K. Tyl: Pražský flamendr, i StD 1859) -
1858.
StD
Zlatohorský (F. Kaiser: Kněz a voják aneb Bitva u kláštera skalického), Don Antonio (P, A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Poručík (A. Fredro: Dámy a husaři), Isidor (E. Raupach: Nevolníci aneb Isidor a Olga) -1859; Paolo (J. Neruda: Franceska di Rimini aneb Škaredý ženich a jeho nevěsta). Don Fernando (J. Korzeniowski: Rodrigo a Isabella aneb Prostopášnost překonána láskou), Klíh (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Neklaň (J. K. Tyl: Čestmír), Jan (J. N. Štěpánek: Korutané v Cechách aneb Osvobození vlastí), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) - 1860; Hrabě Trčka (F. Schíller: Smrt Valdštýnova), Brackenburg (J. W. Goethe: Eg-monť), Benvolio (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i PD 1864), Tristan (F. Halm: Griselda aneb Troje zkoušeni věrného srdce), Horatio (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, i PD 1863), Pavel (J.-B. Ro-sier: Víra, naděje a láska), Netter z Glouchova (J. J. Kolár: Magelona) - 1861; Eduard (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Ludvík -Franz (A. E. Brachvogel: Narcis), Franc ze Sikingů (J. W. Goethe: Gótz z Berlichingů, rytíř s železnou pěstí) - 1862. Walburgova spol. Plzeň
Jago (W. Shakespeare: Othello, i P. spot. 1881) -
1863.
PD
Gojko (V. Hálek: Král Vukašiň), Borachio (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic), Julius (G. v. Moser: Pozvu si majora) - 1862; Kůrka Martin (J. Neruda: Prodaná láska). Profesor Bohdan Lipnícký (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalistě), Javorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlýn na hranicích), Henri z Flavigneulů (E. Scnbe, E. Legouvé: Ženský boj), Tristan (E. Scri-be: Čarovné ruce), Edmund (W. Shakespeare: Král Lear), Bruno (Ch. Birch-Pfeifferová dle F. Breme-
rové: Matka a syn) - 1863; Milovín (F. Raimund: Diamant krále duchů), Pravdomíl (Molíěre: Pa-cient a lékař aneb Myslí, že jest nemocen) -1864.
Stránského spol.
Hamlet (W. Shakespeare: Hamlet, i P. spol. 1866) -1865; David Garrick (J. de Prémaray: Doktor Robin) - 1866. Pokorného spol.
IDoktor Tholosan (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Othello (W. Shakespeare: Othello, i Švandova spol. 1869), Nathan (F. W. Ziegler: Penězokazi),
ID'Albert (K. E. Chojecki: Vláda a láska), Soběslav (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Petruchio j (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i Švandova
j spol. 1869), Václav (Ch. Birch-Pfeifferová: Zlato-
\ dvorský sedlák). Hrabě Wetter (H. v. Kleist: Ka-
! tynka Heilbronská), Tobiáš Říhal (W. Shakespeare:
Viola), Květenský (G. Freytag: Novináři) - 1866; Dr. Kajus (W. Shakespeare: Veselé ženy windsor-ské), Bassanio (týž: Kupec benátský), Břetislav (K. E. Ebert: Břetislava Jitka), Faust (J. W. Goethe: Faust), Jindřich II. (T. Kömer: Rosamunda) - 1867; Jan Žižka (J. J. Kolár: Žižkova smrť) - 1869. Švandova spol.
Král Jakub (H. Schauffert: Šach králi), Hrabě Ry-soor (V. Sardou: Vlasť), Rainer (J. J Kolár: Mravenci), Hrabě Angerolles (O. Leroy, Regnier: Oko za oko, zub za zub!), Leicester (F. Schiller: Marie Stuartovna), Rudohlav (G. Raeder: Artéská studně aneb Cesta kolem světa). Vít (K. Sabina: Inserat),
! Vévoda Choiseul (A. E. Brachvogel: Narcis) -
j 1870.
I Kramuelova spol.
I Pierre Garousse (F. Pyat. Hadrník pařížský), Me-
■ fisto (J. W. Goethe: Faust, í P. spol. 1881) - 1871;
Shylock (W. Shakespeare: Kupec benátský) - 1872.
Švandova spol.
Rudolf II. (E. Pešková dle J. Svátka: Majestát krále Rudolfa iL)- 1873. i Pázdralova spol.
J Pontérisson (E. Gondinet: Pan prefekt), Potěh
[ (J. Nestroy: Lumpacivagabundus aneb Ludrácký
: trojlístek), Odřihost (K, Costa: Farářova dceruš-
í ká), Pompisson (H. a T. Cogniardové, Bourdois:
\ Cri-cri!) - 1876.
j Pokorného spol.
Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Abbé z Beaufleuru (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Jirka (J. N. Štěpánek: Cech a Němec), Hokynář Flach (E. Züngel: Chyba a trefa), Jaroslav ! Janáček (G. v. Moser: Profesor a bursian), Poryc-
ký (J. A. Fredro: Mentor), Neznámý (J. Mikuláš Boleslavský: Katovo poslední dílo), Vobrouček
(F. Kaiser: Darebák aneb Dobré jádro v špatné skořápce). Pastor Dobrovský (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Štípálek (A.Anno: Kos! A lejaký Kos?), Lambert (J. J. Kolár: Monika aneb Po bitvě na Bílé Hoře), Václav Sokol (A. ĽArronge: Můj Vojtíšek), President z Valteru (F. Schiller: Ouklady a láska), Ondřej Neděla (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník). Hrabě ze Somerive (T. Barriere, A. Regnauld de Prebois: Hraběnka Somerive), Lékař Kalina (V. P. Stčžcrský [Pázdral]: Proklatec) 1878; KrupařŠebestián Moučka(A. Langer:Krupa-řovicPepička), Vilém, princ z Oranien (J. W. Goethe: Egmonť), Ludvík XVI. (T. de Banville: Gringoire aneb Píseň o oběšených), Podomek Matěj (J. Ne-slroy: Chtějí mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Prokop ze Švamberka (V. K, Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmucký), Švýcar (F. Schiller: Loupežníci), Rychtář Vavřinec (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Beneš z Vaitmíle (J. K. Tyl: Krvavý soud na Poděbradech aneb Kutnohorští havíři), Jerome (F. Halm: Fučík aneb Tajemství hraběcí rodiny), Itzik Šmelkeles (K. A. Görlitz: Ševcovská noblesa aneb Každému své), Jiří z Poděbrad (J. J. Šantl: Kouzelnice Černohorka aneb Rozsudek krále Jiřího Poděbradského) - 1878/79; Lord Rowland Ro-chester (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lovoodský) - 1879; Adolf (E. Augier: Fourcham-bault), Jerome Lesurques (P. Moreau, P. Siraudin, A. Delacour: Kurýr lyonský'), Rabbi ben Akiba (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Yorick (J. Estébanez: Nové drama), Rudolf II. (J. J. Kolár: Magelona), Risler sen. (A. Daudet, A. Bělot: Fromont junior a Risler senior), Faust (J. W. Goethe: Faust) -1880; Jan Roháč z Dubé (M. Krajník: Jan Roháč z Dubě) - 1881; Peřin (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana) - 1883; Major (A. Fredro: Dámy a husaři), Stařeček Šimon (R. Benedix: Kazimír) -1886; Dvořák (F. A. Šubert: Jan Výrava) - 1887; Narcis Rameau (A. E. Brachvogel: Narcis) - 1888; Hajný Trnka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Kosmas Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý kejkliř). Dvorní rada Tvrdý (R. Benedix: Žebrový student aneb Svatojanská slavnost), Hoblík (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Lékař (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Pan z Holl-wegů (M. v. Ernestova: Po proudu) - 1892.
REŽIE Čížkova spol.
A. E. Brachvogel: Narcis, V. Hálek: Závis z Fal-kenštejna, J. K. Tyl: Pani Marjánka, matka pluku, J.-B. Rosier: Víra, naděje a láska, E. Scribe, ú. T. Hell: Jelva - 1864/65.
POKORNÝ
752
753
POLÁČEK
Walburgova spol. Plzeň
W. Shakespeare: Othello - 1863 (i P. spol. 1867). Pokorného spol.
W. Shakespeare: Hamlet, týž: Kupec benátský,
týž: Veselé ženy windsorskě, J. W. Goethe: Fausl,
F. Schiller: Fiesco, H. v. Kleist: Katynka Heilbron-
ská-mi.
Švandova spol. Plzeň
V. Sardou: Bodří venkované - 1873.
Pokorného spol.
E. Augier: Pani Caverletová - 1878/79; F. F. Šam-berk: Jedenácté přikázáni, M. v. Ernestova: Jen po proudu, J. Estébanez: Nové drama, A. Anno: Nevesta z Amsterdamu, A. H. Sokol: Starý vlastenec, F. Mallefille: Skeptikové, M. Klapp: Rosen-kranz a Gůldenstern, M. Krajník: Roháč z Dubě, E, Labiche.A. Delacour: Vdoupěti lva, G. v. Moser: Nihilistku, A. Dumas ml.: Princezna z Bagdadu, A. Koukl: Moderní Ariadna,C v. Moser, F. v. Schon-than: Naše ženy, F. A. Šubert: Petr Vok z Rožmber-Aa~Plzeň 1881; A. Pulda, J. Bittner: Chyba a trefa aneb 100 000 zlatých, E. Labiche, E. Gondinet: Ze tři nejšťastnější, V. Sardou: Cyprienna, F. A. Šubert: Probuzenci aneb Selské povstání roku 1742, M. Balucki: Příbuzní, G. v. Moser: Slavnost založeni, F. V. Jeřábek: Veselohra, G. Ohnět: Sergius Panin, E. Bozděch: Zkouška státníkova, J. Rosen: Jací jsme my, F. V. Jeřábek: Syn člověka, F. F. Sam-berk: Josef Kajetán Tyl, G. v, Moser: Magnetické medium aneb Člověče, nezlob se!, A. v. Kot-zebue: Roztržití, V. Sardou: Odetta, S. Leverdier: Nana a její dcery, F. v. Schónthan: Hloupý kousek, E. Pohl: Milion aneb Dukúto\ý strýček z Ameriky -Plzeň 1882; G. v. Moser, R v. Schónthan: Reif z Reiftingu, F. Halm: Gambetta, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, M. Balucki: Těžké ryby, A. v. Kotzebue: Krejči Divíšek, G. v. Moser: Potopa světa, E. Erck-mann, A. Chatrian: Tvrdohlavci, A. Bisson: Zabil svou ženu, F. Nissel: Čarodějka, 0. Feuillet: Pařížský' román, J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa za 80 dní, V. Sardou: Fedora - Plzeň 1883; L. Stroupežnický: Zvikovský rarášek, M. Balucki: Husy a husičky, V. K. Klicpera: Loupež, B. Adámek: Salomena, G. Pfieger Moravský: Delta Rosa -Plzeň 1884; F. V. Jeřábek: Veselohra, F. Ruth: Hrabě Razumovskij, A. de Beaulieu, ú. I. Górnerová: Babička aneb Jedovatý dech, J. K. Tyl: Lesní panna aneb Čechové v Americe, N. I. Kola, Ú. J. K. Tyl: Poslední desítnik, i. K. Tyl: Strakonický dudák, týž: Pražský' flamendr, F. Hora [J. K. Tyl]: Obleženi Prahy od Švédů aneb Měšťané a studenti, K. Šebor: Zmařená svatba, G. Verdi: Trou-badour, V. Bellini: Norma, D.-F.-E. Auber: Němá z Portici, A. Dvořák: Šelma sedlák - ND Brno
1885; J. K. Tyl: Pani Marjánka, matka pluku, týž: Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři, týž: Jiříkovo viděni, F. F. Samberk: Josef Kajetán Tyl - ND i Brno 1886. [
HRA |
Pražský handrle, Kramuelova spol. 1872. ;
PŘEKLADY i
G. v. Moser; Potopa světa, P. spol. Plzeň 1883; T. Ci- I
coni: Marie a Noemi aneb Oživená socha, tamtéž i
1883; F. a P. Schônthanové: Únos Sabinek, P. spol. '
ND Brno 1885. i
PRAMENY A LITERATURA
AMP: Sbírka matrik, TŘRN2, matrika narozených :
Třeboradice 1821-1877, s. 121, obr. 94; KAR Ol, i
matrika oddaných Karlín 1850-1860, s. 251, obr. 26! , [19. 8. 1857], NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 472, obr. 241, 242, 243 [Pokorný
Franz, 1834]; fond PM 1871-1880, kart. 1244,sign. I
8/6/15/10 [koncese], NMdsign.T 128: almanachy !
spol. Prokopovy, Pokorného, Walburgovy; cedu- j
le spol. Prokopovy, Čížkovy. ■ Divadelní anon- j
ce a referáty, in Tábor 1866/67; Svobodný občan i
1877-1878; Ohlas od Nežárky, 1880; Theateralma- :
nach [Prag] 1855, s. 53; 1856, s. 55; 1857, s. 56; i
1858, s. 58; -g., Lumír 4, 1854, s. 1055 [Libin, j
Slepý mládenec]; nesign. [F. B. Mikovec], tamtéž, :
s. 1152 [Raoul, Panna Orleánska] + tamtéž 5, 1855, i
s. 94 [Juliano, Pastýř Lazar] + tamtéž 6, 1856, |
s. 2 ln. [Oberon, Sen v noci svatojanské], 1173 i
[Okelly, Marie Stuartka], vše -h. Pražská Thálie i
kolem 1850, 2010, Lumír 8, 1858, s. 379 (Josef, i
Debora]: Bohemia 22. 4. 1859 (u LóGla], Lumír i
9, 1859, s. 477 [2. ang. ve StD]; tamtéž 13, 1863, {
s. 549 [Henry, Ženský boj], 645 [Bruno, Mat- !
ka a syn]; F. D.: Z Plzně, tamtéž, s. 1007, 1103; (
J.: Z Počátek, Tábor 2, 1865/66, í. 39; -ář: Z Po- ;
čatek, tamtéž, č. 43; -S-l: Z Pelhřimova, tamtéž, I
č. 46; -a.: Z Tábora, Česká Thalia 1, 1867, s. 69n.; i
B: Z Kolína, tamtéž, s. 111; V. V.: Z Jičína, tamtéž, :
s. 183n.; B.: Z Jičína, tamtéž 2, 1868, s, 14; Národ- ;
ni listy 7. 6. 1875 [u Knížkové]; nesign.: Divadlo, ■
Tábor 18, 1881, č. 4 až 10; A [J. Neruda]: Ředitel ■
pan F. P. vypravuje, Národní listy 3.2. 1881 —<■ Čes- \
ké divadlo VI, 1973; nesign,: F. P., Divadelní lis- I
ty 2, 1881, s. 209n.; 308, 333n., 356, 374 [vše Pl- 1 zen]; tamtéž 3, 1882, s. 9, 28, 36, 61, 93 [vše
Plzeň], 292 [Prostějov]; Národní listy 21. 12. 1883 j
[Plzeň]; Divadelní listy 5, 1884, s. 7, 19 [Plzeň]; i
nesign. [J. Merhaut]: Ku příští saisoně v Národ. J
divadle v Brně, Moravská orlice 1.9.1885 + šif- ]
ra J. M.: Z českého divadla, tamtéž 4. 12. 1885; 9
P: Z Josefova, Česká Thalia 1, 1887, s. 55-56; Orel: 1
Cestujicí společnosti, tamtéž 2, 1888, s. 329; Besední listy 2, 1893/94, s. 13n. (nekrolog]; J. L. Turnovský: Nové rovy české. Osvěta 24, 1894, s. 176; M. Pospíšilová: P. jako přítel, in F. Pokorný: Vzpomínky a upomínky. 1895, s. 111-121; J. Schiebl: České divadlo v Plzní, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 52, 78; O. M.: Umělecká pouť na herecké káře, Divadlo 6, 1907/08, s. 470; J. Kubík: Memoiry divadelního ředitele, Velká Praha 1.1910, pří]., s. 49n.; F. Vondruška: Shakespeare na české scéně Plzeňské, České divadlo 2, 1918, s. 85; J. Zelenka: Vzpomínám..., 1929, s. 81-92, 103-126; V. Stein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společnosti, 1930. s. 109 113; K, Tauš: K padesátiletému jubileu českého divadla v Brně, Brno 1934, s. 65n.; R. Deyl: Vojan zblízka, 1953, zvi. s. 46-50, 57-62; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společnosti na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 276-289, 504; J. Knap: Zňllnerové, 195 8, zvi. s. 65,67n. + Umělcově na pouti, 1961, zvi. s. 65-68,92-96, 142-145; DČD III; V. Hudec: České operní divadlo na Moravě v letech 1884-1918, m AUR Musica I, 1984, s. 15, P. Marek: Prostějovská divadelní kultura v 19. století, rozmn., Prostějov 1990, s. 19-24; J. Štefanides: České divadlo v Moravské Ostravě 1908-1919, Olomouc 2000, s. 16 až 21; L. Komeštiková: České divadelní společnosti v Přerově v letech 1863-1897, dipl., FF UP 2004; A. Javorin: Tylův nejvěrnějši žák. rkp., b. d., DUk. ■ EDS [Pokorného spol.], NDp, PBJ; Brno, Laiske, PD-rep, Plzeň
Jan POLÁČEK
* 7. 1. 1848 Dolní Bousov t 25. 4. 1892 Praha
Herec, překladatel, dramatik, režisér.
Pocházel z rodiny usedlé v Bousově, otec je v matrice uveden jako soused, tj. obyvatel obce s domovním a pozemkovým majetkem, P. odešel na studia, o nichž není nic bližšího známo. Záhy nastoupil hereckou dráhu u kočovných společností. Začínal u H. Viceny (1867) a u E. Zôllnerové (1869), delší dobu pobyl u J. E. Kramuela (1871-76). 1874 se oženil s Františkou Klaudyovou (1854 nebo 1856 -1.10.1884), rovněž kočující herečkou, s níž pak měl dvě děti. 1877 se stal členem právě založené Pištěkovy společnosti, v níž
působil do 1882 (též jako překladatel, dramatik a upravovatel her). Poté se objevuje ve společnosti P. Švandy ze Semčic, 1883 u ředitelů F. J. Čížka a V. Pázdrala. Po manželčině smrti se patrně vrátil k Pištěkovi, v srpnu 1885 (před představením ve vinohradské aréně) byl stižen záchvatem šílenství a hospitalizován v ústavu pro choromyslné v Praze Na Slupi. Do domácího ošetření byl propuštěn nejdříve v březnu 1886. Návrat na jeviště si vyzkoušel v lednu 1887 u ochotníků v Mladé Boleslavi, pak u společnosti Rottovy. V květnu nastoupil znovu k Pištěkovi a s jeho společností hrál v zimní sez. 1887/88 v Plzní. Pravděpodobně 1887 se podruhé oženil se zpěvačkou M. Chlostíkovou-Kôrbrovou (1860-1943). 1888 přestoupil opět ke Švandovi, kde nahradil komika J. Vilhelma po jeho odchodu na odpočinek. Se Švandovým souborem hrál v brněnském ND, po ředitelově náhlé smrti v lednu 1891 zůstal členem společnosti, kterou převzal P. Švanda ml. Současně vystupoval s komickými a zpěvními čísly na příležitostných akcích typu besed, merend či silvestrovských večerů. 1885 se podílel na založení ÚJČH a byl zvolen do jejího prvního výboru. Zemřel ve čtyřiačtyřiceti letech po krátké nemoci na srdeční vadu.
P. zastával komický a charakterní obor, byl disponován též pěvecky. Vystupoval zejména ve veselohrách, fraškách, operetách a komických operách. Ztvárňoval energické mladíky (krejčovský tovaryš Jehlička, Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus; Beneš Kosa, Juin: Lišák ferina aneb Nevěř pochlebnikúm!), bodré, rázovité typy (kostelník Křivonoska, Kneisel: Pan farár a jeho kostelník; kvazi doktor An-grešt, Šamberk-Berg: Brno bez ševce: Jeremiáš Mrkvička, Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) či sociálně nebo charakterově přesně vymezené figury (vychovatel Frimousse, Le-cocq: Malý vévoda; sloužící Benjamin, Samberk: Rodinná vojna; Desiré, Sardou: Fedora; Duperron, Bozděch: Světa pán v županu; potrhlý klavírista Kladívko, ĽArronge: Můj Voj-tišek; nerudný profesor Janáček, Moser: Ultimo). Hrál též charakterní role komediálního i vážného rázu (voják Chamboran, Dennery-Cormon: