SVOBODA Václav (1) 972 973 SVOBODA Václav (2) (E. Schikaneder: Der redliche Landsmann), Chevalier (K. F. Guolfinger v. Steinsberg. h. Lamb: Liederlich fein lustig) - 1797; Kasper (V. Thám, h. V. Tuček: Kníže Bruncvik na cestách), Josef (K. F. Guolfinger v. Steinsberg, h. A. Vojtíšek: Strejček z Podskalí) - 1798. Kübterova spol. Plzeň Jakob (A. W. Iffland: Die Reise nach der Stadt) -1800. Rotheho spol. Brno Hanns Langer (W. Vogel; Pflicht und Liebe oder Die Wiedervergeltung) - 1802. Malostranské div. Herr von Senfberg (A. v. Kiesheim: Herr Spul oder Aechtheit ohne Schimmer) 1804; Pedrillo (W. A. Mozart: Belmont a Konstance aneb Odvedení ze serailu) - 1806; Hanns (J. F. Kringsteiner: Hanns in Wien) - 1809, Till Eulenspiegel (A. v. Ko-tzebue: Eulenspiegel) - 1811. Theater in der Leopoldstadt Vídeň Kasperl (K. F. Hensler, h. V. Müller: Die Teufelsmühle am Wienerberg), Jodel (E. Schikaneder, h. J. Haibel: Der Tyroler Wastf), Kasperl (J. Peri-net, h. V. Müller: Das lustige Beylager) - 1812; Jucendus (G. Meister, h Sigora v. Eulenstein: Die Wanderschaft), Simon (L. Huber, h. V. Müller: Die unruhige Nachbarschaft), Barthel (J. Richter: Der lustige Schuster), Orpheus(K. Meisl: Orpheus und Euridyce), Kibbuz (K. F. Hensler, h. V. Müller: Thaddädel der dreißigjährige ABC-Schütz), [?] (V. Svoboda, h. F. A. Hofmeister: Rosalinde oder Die Macht der Liebe), Paris (J. Richter: Das Urtheil des Paris), Thomas (B. J. Koller, h. V. Müller: Der Schloßgärtner und der Windmüller), Müller (K. Meisl, h. V. Müller: Der österreichische Grenadier) - 1813; Heber (J, Menner: Die deutsche Sache siegt), Chirurgus (K. Meisl: Die treuen Gebirgsbewohner Böhmens), Wiehorn (A. Batterie: Josephine oder Die Bürgerinnen in Wien), Staar (A. v. Kotzebue: Gallatag in Krähwinkel), Kaspar Wagler (K. Wiedemann, h. F. Roser: Die Prinzessin Farahmkel oder die Versammlung der Götter in Olymp), Johann (J. Perinet, h. V. Müller: Die Schwestern von Prag), Sporn (E. Veith, h. F. Volkert: Die Fräulein von Matzleinstorf), Zapfe (K. F. Hensler, h. F. Kauer: Das Faustrecht in Thüringen), Herr Vetter von Klostemeuburg (A. Bäuerle: Der Leopoldstag oder der Herr Vetter in Klosterneuburg), Seltenau (týž: Die Fremden in Wien) - 1814; Pfauenkopf (J. Menner: Der Eisstoß am Wiener Donaukanal), Edwin (H. G. Schmieder, h. N. Dalayrac: Azemia oder Die Wilden), Birken (A. Bäuerle: Das Haus der Laune), Wallner (týž: Maria Stuttgart), Schwefel (A. Bäuerle: Der Haupttreffer aus der Giiterlot-terie), Konrad (J. A. Gleich, h. F. Volkert: Ernst Graf von Gleichen), Paschkorius (M, C. Heigl: Das Narrenhaus) - 1815; [?] (A. Bäuerle: Das Jahr 1816), [?] (týž: Die Reise nach Paris), [?] (K. Meisl: Der Affe); Zauser (A. v. Kotzebue: Blind geladen), List (K. Meisl: Der ästhetische Narr), Puff (H. Wille: Die lustige Einquartierung), ['.'] (K. Meisl: Die Heyrath durch die Güterlotterie) -1817; Kasperl (K. Wiedemann, h. V. Müller: Ritter Matthias von Bimsenstein und seine Trudel oder Die Erlösung des Herrn Vetters mit der Frau Mahm) - 1818; Sonnenbrand (M. G. Lambrecht: Von Mund zu Mund) - 1819; Lustig (A. Bäuerle: Die falsche Prima Donna), Knauser (týž: Das Riesenkind oder die dicke Mamsell), Fingerling (K. Meisl: Der Dichter) ■ ■ 1820. REŽIE Theater in der Leopoldstadt Vídeň F.-A. Boieldieu: Johann von Paris - 1817; H. F. Moller: Graf Waltron, K Meisl: Graf Waltron 2. Teil oder Dienst und Gegendienst - 1821. PRAMENY A LITERATURA AMP: Sbirka matrik, VAL N6, matrika narozených fary u sv. Valentina 1771-1794, s. 19, obr. 40. A. Zima: Tharsya z Tyru, t. 1791 fv obsazení: Miryfon - S.]. A. W. Iffland: Frydrych Rakouský, t. 1792 [v obsazení: Štěpán z Navaday - S.]. E. Schikaneder: Jan Dolinski; t. 1792 [v obsazení: Císař Jindřich - S.]. LA PNP: cedule Der Schusterfeierabend 31. 12. 1793. Archiv města Liberce: žádost V. Tháma a V. Svobody o povolení k provozování her z 2. 6. 1799 se seznamem nabízeného repertoáru (dnes nezvěstné) —> Laiske: 1971. Západočeské mužem Plzeň: cedule Küblerovy spol. A. W. Iffland: Die Reise nach der Stadt, Plzeň 9. 11. [ 1800; perem dopsaná datace 1806 je nesprávná]. ■ GTK 1792, s. 301; 1793. s. 165; 1798, s. 249; V. Melezínek: Dar nového léta [...], 1795; Allgemeines europäisches Journal 1795. sv. 10, s. 209n., sv. 12, s. 207, 210; 1796, sv. I, s. 204n., sv. 2, s. I92n., sv. 4, s. 195, sv. 5, s. 196; sv. 10, s. 204; 1797, sv. 3, s. I97n., sv. 10, s. 203; 1798, sv. 10, s.214; AllgemeinedeutscheTheaterzeittmg[Bmo] 1, 1797, s. 37, 77 [spr. 85]; 2, 1798, s. 269; tamtéž [Preßburg] 1799, s. 29; Almanach für Theater und Theaterfreunde auf das Jahr 1807, Berlin 1807, s. 352; Theateralmanach [Prag] 1809, s. 18; Thalia [Wien-Triest] 2, 1811, s. 149; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 5 až 14, 18 12 až 1822; Der Sammler [Wien] 14, 1822, s. 480; nesign.: Böhmisches Theater in Prag, Allgemeiner deutscher H Theater-Anzeiger | Leipzig] 3, 1811, s. 81; F. B. !§•-■. Mikovec: Zur Geschichte des Prager Theaters. Von jjfc Steinsberg bis Liebich. Bohemia 21.7. 1860, čes. —<■ P Česká Thaliu kolem 1850,2010; Teuber II, s. 298n.; S F. M. [Menčík]: Ze života starých herců pražských, ■H Národní listy 3. 5. 1889; J. W. Goethe: Tagebü-j§ eher, Schriften III/4, Weimar 1891, s. 145-151; M A. V Kraus: Goethe a Čechy, 1896, s. 2 In.; V. ftez- m níček: Bouda, Divadelní list Máje 2, 1905/06, S s. 215, 218n.; F. Grabenhorst: Goethe und Teplitz, W Teplitz-Schönau 1910, s. 14n.; J. F. Reichardt: p' Vertraute Briefe geschrieben auf einer Reise nach WĚ.. Wien und den Österreichischen Staaten zu Ende K des Jahres 1808 und zu Anfang 1809, Amsterdam - 1810 ^ ed. G. Gugitz, München 1915,1,s. 494n.; s II, s. 204; Briefwechsel des Herzogs-GrojSherzogs í Carl August mit Goethe, ed. H. Wahl, Berlin 1915. I, s. 345, 472; II, s. 58, 344; H. Ankert: 100 Jahre Leitmeritzer Stadttheater, Leitmeritz 1922, s. 2; I Vondráček I: F. Baťha: První velký český lidový komik, Lidová demokracie 28. 10. 1962 4 Obro-ženšti herci, rkp., b. d., NMd. ■ NDp, Wurzbach t asch - Václav SVOBODA (2) * 9. 9. 1828 Pra/!a t 14. I. 1895 Golčův Jeníkov Herec, divadelní ředitel. Syn vysloužilého vojáka živícího se jako panský sluha. S. se vyučil krejčim, ale mnohem více než řemeslo ho přitahovalo divadlo a literatura. Od 1843 byl operním sboristou ve StD, kde také zastával epizódni role. Divadelní almanachy ho zaznamenávají v Praze až do 1849/50, a to i jako člena českého souboru StD (Böhmische Bühne). Po odchodu ze stavovské scény strávil několik let u kočujících společností na venkově. Nastoupil nejprve u J. A. Prokopu, 1853 přešel k německému řediteli K. Sternfeldovi a vzápětí do Zöllncrova reorganizovaného podniku, který zahajoval ' svou českou éru pod hospodářskou správou J. Štandery a s Tylem jako režisérem. Zde setrval do 1858 (s krátkou přestávkou 1857). Již tehdy dvakrát žádal o udělení koncese (1857, 1858), ale neuspěl. Od února 1859 do září 1860 a od května 1861 hrál opět v českých představeních StD, mezitím byl u společnosti L Siegeho. V listopadu 1862 přešel s českými herci ze StD do nového PD. S K. Pokorným, který byl pověřen vedením českých představení u Walburgovy společnosti, odešel na podzim 1863 do Plzně, odkud se v březnu 1864 (po skončení sezony v městském divadle) vrátil do PD a byl tu v angažmá do 1865. Krátce pracovat jako expedient pražské Jeřábkovské knihtiskárny a redaktor Humoristických listů (od č. 18 do č. 30), poté nastoupil do právě ustavené společnosti P. Švandy ze Semčic, s níž hrál v zimní sez. 1865/66 znovu v plzeňském divadle. V březnu 1866 zažádal o koncesi a získal ji. T. r. ještě několikrát vystoupil v PD. 1867 s A. Standerou usiloval neúspěšně o správu německého divadla v chorvatském Záhřebu, kde předtím krátce hrál (neznámo kdy, nejpozději 1865). Koncem 1867 se stal členem společnosti A. Štanderové působící na Moravě. Záhy se osamostatnil a 13. 4. 1868 zahájil s novou společností v Kroměříži. Koncese mu pak byla udělována každoročně až do konce života, většinou pro Moravu i pro Čechy; povolení pro Horní Uhry (Slovensko) 1886 nedostal. Od 1863 byl ženat s Karolínou Strnadovou. Herecky činní byli všichni potomci: syn Tomáš (* 9. 1. 1864 Plzeň) a čtyři dcery, později provdané za divadelníky: Anna (* 1865 Praha) za H. Novotného, Marie za A. V. Juppu, Františka (* 27. 10. 1866 Písek) za F. Lacinu a Adéla (* 9. I. 1883 Prostějov) za J. Javorčáka. Lacina byl v polovině 1894 úředně potvrzen jako zástupce nemocného S. a po tchánově smrti podnik převzal. V první etapě své herecké dráhy na pražských scénách se S. neprosadil. Patrné i proto odešel na venkov, kde se mu dostalo větších příležitostí. Osvědčoval se hlavně jako komik v jadrných figurách českého repertoáru a v četných veselohrách a fraškách cizích auto-rů. K jeho nejlepším rolím patřil podle V. Budila Honza v Jiříkově vidéni a sedlák Kmínek (Kotzebue: Nájemník Kmínek z Ploškovic). U publika byl oblíben a lokální zpravodajové ho opakovaně jmenovali mezi předními herci společností. Měl sklon k drastičtějším výrazovým prostředkům, rád bavil diváky improvizacemi a kuplety, u Zollnera se proto dostával do konfliktů s Tylem. Právě ten však SVOBODA Václav (2) 974 svými požadavky na zodpovědnou přípravu a studium role ovlivnil S. přístup k herecké práci a rozvoj jeho herectví, které dosáhlo největších úspěchů v tylovských lidových postavách, z nichž některé hrál i na pražské scéně. S. nejvlastnější doménou zůstal komický obor. Za druhého pražského pobytu (StD, PD) se vedle vyspělejších herců uplatňoval těžce a jen výjimečně dostával významnější úkoly, povětšině se musel spokojit s menšími rolemi. Herecký půst si pak bohatě vynahrazoval v prvních letech u své společnosti, a to jak v komických, tak v charakterních rolích (např. Quasimodo, Birch-Pťeifferová dle Huga: Zvoník u Matky boží; Polonius, Shakespeare: Hamlet; Rychnovský, Raupach: Mlynář a jeho dítě) a v řadě historických postav (např. král Václav IV. v Tylově Janu Husovi). V nepočetném souboru vynikl díky zkušenostem nabytým ve StD a PD; např. za pobytu v Olomouci 1868 jej místní tisk označil za nej-dovednějšího herce. Herecky působil do osmdesátých let. Jako divadelní ředitel se soustředil na Moravu, kde byla podstatně menší koncentrace českých společnosti, a tím slabší konkurence než v Čechách. Se svou skromnou Česko-mo-ravskou společností zajížděl také do Slezska. Koncem šedesátých a v první polovině sedmdesátých let patřil k průkopníkům českého divadla v těchto oblastech a jeho působení mělo především národní a osvětovou funkci. Již 1868 a znovu 1870 hrál v Brně, 1870-74 pronikl třikrát do německého městského divadla v Olomouci, 1881 byl v Ostravě, 1884 v Opavě (jako historicky první český ředitel ve Slezsku), Jihlavě a Znojmě. Opakovaně se vracel do Prostějova, Velkého Meziříčí, Dačic, Ivančic aj. V prvních letech udržoval na repertoáru hodnotné hry (Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, Hamlet; Schiller: Valdštýnova smrt, Vilém Telí, Úklady a láska, Loupežníci; Kleisť. Katynka Heilbronská; Goethe: Clavigo), z domácí dramatiky především práce Tylovy, Kolárovu Žižkovu smrt a Moniku. Zařazoval i nedávné novinky domácí (např. Bozděch: Baron Goertz) i překladové (např. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi, Sardou: Cypriena, Wilbrandt: Arria a Messalina). Zájmu většinového publika vycházel vstříc osvědčenými tituly (hry Ch. Birch-Pfeifferové, Wolffova Preciosa, Brachvogelův Narcis), fraškami, vaudevilly i dobovým brakem (Vrah Francesconi) a po-sléze operetou, postupně zařazovanou do původně ryze činoherního programu. Společnost, jejímiž členy byli v prvních letech A. a K. Bet-kovi, A, a J. Biedermanovi, B. Halla, A. Mer-haut, A. Macháčková, V. Pázdral, E. Slánská, J. Souček, E. Šuma, načas Moravu opouštěla a přesouvala se do Čech, někdy i na delší dobu (např. 1872-73,1875). Když S. českou koncesi pronajal 1874 herci F. Vratislavovi (sám na takovéto přestupky jiných ředitelů proti regulím opakovaně upozorňoval úřady; podle F. J. Čížka udal J. Kullase za přenechání koncese Tylovi), pokračoval v činnosti na Moravě, pak se přesunul do Čech, Vratislavovi koncesi odňal, převzal část jeho herců a krátce nato celý soubor rozpustil. 1877 ho znovu sestavil ve zcela jiném složení (s herci F. Pacltem, P. Řadou, A. Brázdou, J. Grauem, F. Ludvíkem, A. a K. Bet-kovými, J. a M. Rôsslerovými, A. a A. Štětkovými, F. Kastnerem, T. Kratochvílem). I obvykle tolerantní mimopražský tisk byl k úrovni jeho společnosti nebývale kritický (např. slánský Svobodný občan 1877, českobudějovický Budivoj 1878), vytýkal mu neplnění ohlášeného repertoáru, uváděni otřelých kusů a absenci novinek. 1878 se S. ucházel vedle dalších zájemců (J. Pištěka, J. Muška, P. Švandy ze Semčic) o zadání divadla v Plzni, avšak neuspěl. V té době už vedení společnosti, u níž často ani nepobýval, svěřoval artistickým správcům (F. Ludvíkovi, J. Rôsslerovi, V. Cho-děrovi). Podnik v osmdesátých letech značně upadl; repertoár se téměř neměnil, soubor tvořilo kromě pčti členů ředitelovy rodiny jen několik většinou druhořadých herců. Obrat nastal po příchodu iniciativního a organizačně schopného F. Laciny (1886), který po sňatku se S. dcerou Františkou (1888) společnost fakticky řídil (úředně byl ve funkci artistického správce potvrzen v srpnu 1894) a vedl ji ke kvalitnějšímu repertoáru i interpretačním výkonům. V posledních letech života byl S. ředitelem spíše formálně, chod podniku už 7 975 SVOBODA Václav (2) významněji neovlivňoval. Během svého ředitelováni upravoval texty her (vesměs drobnými lokalizačními změnami), pořídil překlad frašky A. Berly Čim dále, tím hůř (provedení doloženo u Čížkovy společnosti v Českých Budějovicích 1865) a „podle skutečné události" napsal zbojnickou hru Ondráš a Juráš, kterou uvedl poprvé 1884 ve Frýdku. ROLE StD Frutti (F. X. Told: Spurné ženské vserailu). Kakadu (týž: Milkování v Plzni, škádleni v Praze, te/ráni se na Vyšehradě) - 1841; I.ascari (H. Zschokke: Abe-lino, veliký zbojník) - 1843; Stros (H. Cuno: Loupežnici na Chlumu) - 1844; Ruchadlo (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička) - 1845; Zaehariáš Zázvor (¥. Rosenau. ú. J. Kaška: Bulka aneb Šest a dvacet) - 1846; Pan Chytrák (J. Kaška: Čarodějnice Megera aneb Okouzlený zámek pána z Jednorožce), Asver (J. J. Řezníček: Amerikám aneb Kletba jednorukého) - 1847; Tomeš (K. Gutzkow: Boháč ve škole chudoby) - 1850. Prokopova spol. Sládek Benda (J. Vlach: Pokuta z lásky). Strunka (F. Kaiser: Bratr honák) - 185 1; Kilián (J. K. Tyl: Pani Marjánka, matka pluku), Sýkora (J. Nestroy: Rozervanec aneb Strašidlo ve sklepě), Ivanov (Ch. Birch-Pfeifferová: Car a provazník), Matěj Bulíček (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb To je klasické!) -1852. Sternfeldova spol. Michálek (A. v. Kotzebue: Tři otcově najednou) -1853. Zôllnerova spol Šavlička + Mikuli (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i Svobodova spol. 1868), Hynek z Dubé (F. B. Mi-kovec: Záhuba rodu Přemyslovského) - 1853; Honza (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i Švandova spol. 1865/66) - 1855; Pierre (J. Bouchardy: Fiakr z Paříže), Zelnieký (J. K. Tyl: Pražský flamendr), Šimon Lomnický z Budce (J. J. Kolár: Magelona) - 1856; Purkmistr poděbradský (J. J. Santl: Cernoborka), Krišpin Vejvoda (J. KTyl: Chudv kejkliř) - 1857. StD Kníže Ivan Golicin (F B. Mikovec: Dimitri Ivanovic), Josef (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Zkouška o slavnosti ve Hvězdě), Radní Horina (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i PD 1864), Wagner (j. W. Goethe: Faust) - 1859; Vlk (F. Raimund: Marnotratník aneb Žebrák a boháč), Vavřinec Ledvina (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě, i PD 1865, Švandova spol. 1865, S. spol. 1868), Vavřinec (V. K. Klicpera: Blaník aneb Zdeněk Zásmuc-ký), Říha (A. W. Iffland: Myslivec) - 1860; Osrik (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský'), Šavlička (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen) - 1861; Peroutka (F. Kaiser: Darebák aneb Dobré jádro v špatné skořápce) - 1862. PD Vrangel (F. Schiller: Smrt Valdštýnova), Lešek (V. K. Klicpera: Staročeský soud aneb Židovka) -1862; Druhý hrobař (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský'). Pazour (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě), Racman (F, Schiller: Loupežnici), Bromio (W. Shakespeare: Zkroceni zlé ženy), Abraham (S. H. Mosenthal: Debora, i Švandova spol. 1865), Votický (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění) - 1863; Tubal (W. Shakespeare: Kupec benátský), Jehoň (.1. J. Kolár; Don César a spanilá Magelona), Bratr Jan (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Tomáš (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk) - 1864; Straka (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvilku nějaké čtveráctvi), Fedor Andre-jevič Ljubjukov (N. V. Gogol: Revisor), Zajíček (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku) - 1865. Švandova spol. Vansen (J. W. Goethe: Faust), Ješek (J. N. Štěpánek: Korutané v Cechách aneb Osvobozeni vlasti, i S. spol. 1868), Jirka (týž: Čech a Němec), Kmínek (A. v. Kotzebue: Nájemník Kmínek z Ploškovic), Bukoslav Želísko (J. v. Plötz: Hloupá a učená aneb Profesor a sládek). Pan z Roupova (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj). Hňup Damian (A. Berla: S hloupostí nejdál dojdeš aneb Celá obec v šatlavě), Matěj (E. Pešková: Jen žádnou od divadla!) -1865/66. Svobodova spol. Barnabáš Pinta (J. K, Tyl: Lesní panna), Ka-lafuna (týž: Strakonický dudák), Profesor Jota (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného míněni), Baptista (W. Shakespeare: Zkroceni zlé ženy), Quasimodo (Ch. Birch-Pfeifľerová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Baudrillard (E. Grangé, Lambert-Thíboust: Pokuta muže), Lucien Caussade (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda). Řezník Martin (J. K. Tyl: Paličova dcera), Rekordat (týž: Krvaxý soud aneb Kutnohorští havíři), Zeman Zápolský (týž: Paní Marjánka, matka pluku), Jiřík (týž: Jiříkovo vidění), Florian (G. H. Putlitz: Damoklův meč), Onof-rius Laštovička (K. A. Görner: Vychovatel v čepci), Věrnosta z Adlaru (J. J. Kolár: Monika), Martin (Morlánder: Mlejn na ženy), Pírko (F. Kaiser: Krejčí co lékař), Šalamoun Oppenheimer (A. Langer: Slovo k ministru), Butler (F. Schiller: Valdštýnova smrt) - 1868; Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera). SVOBODA Václav (2) 976 977 SVOBODA Václav Alois Kníže Kaunic (A. Varry, ú. J. K Tyl: Císař Josef U. a jeho věk), Nožejček (J. K. Tyl: Rybrcoul aneb Tvrdohlavá žena), Krištof (R. Benedix: Redaktor v chládku aneb Čtyři Čermáci najednou), Václav Závora (L. Angely, ú. J. K. Tyl: Národní merenda Slovanů), Vojtěch Kudrna