ZKOUŠKA STÁTNÍKOVA. DRAMATICKÉ SPISY EMANUELA BOZDĚCHA v. ZKOUŠKA STÁTNÍKOVA TŘETÍ VYDANÍ * • - - -"*.¥ 'V*:. ... ■ V PRAZE NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ JAROSLAVA POSPÍŠILA 1904 ZKOUŠKA STÁTNÍKOVA VESELOHRA V JEDNOM JEDNÁNÍ NAPSAL EM. BOZDĚCH V PRAZE NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ JAROSLAVA POSPÍŠILA 1904 Právo provozovací i překladu vyhrazeno! Riditelum českých společnosti divadelních a spolkům ochotnickým jest obrátiti se v príčine práva pro«/ozova-cího k této hře k panu JUDru. Alfrédu Hrdličkovi, advokátu v Praze II. Vodičkova ulice. Tiskem České grafické společnosti „Unie" v ľ raze. OSOBY: Marie Terezie, císařovna německá, královna česká i uherská. František Stepán Lotrinský, císař německý, její manžel. Václav hrabě Kounic, vyslanec rakouský ve Versaillesu. Markýz Hautefort vyslanec francouzský ve Vídní. Hrabě Podevils, vyslanec pruský ve Vídni. Procházka z Trauenfelsů, policejní ředitel. Komorník. Děj se koná na hradě císařském ve Vídni. (Nádherná síň. V levo stůl s psacím náčiním a se zvonkem. Dvč křesla. V zadu uprostred vchod. V levo dvéře ke komnatám císařovniným; v pravo dveře k obydlí císařovu.) VÝSTUP 1. * Císař. Podevils. (Podevils jest na jevišti, císař vchází z pravých dveří. Podevils hluboce se k'aní. Císař. Dobré jitro, milý hrabě! Dal jste se u mne ohlásiti. Co si přejete r Podevils. Byl jsem včera u hraběte Schoen-marka, svého tajemníka, bych se s ním rozloučil před jeho odjezdem do Berlína. Císař. Hrabě tedy odjede ř Podevils. Již odjel — dnes ráno. Chce se U krále ucházeti o místo vyslance a stane se jím bezpochyby buď zde, buď v Petrohrade. Cí Saj' (stranou ). V Petrohradě ? Hraběnka by tedy Vídeň opustila? Ne, to se nesmí stati. (Nahlas.) Jest to vše, co jste mně chtěl sděliti ř Podevils. To byla pouhá předmluva. Uslyševši, že dnes půjdu ke dvoru, krásná hraběnka mne žá- 8 dala, bych odevzdal Vaší Milosti císařské tento list k vlastním rukoum. (Podává císaři zapečetěný list.) Cí sař (r.dostně překvapen). List od hraběnky ke mně ? Sem s ním. (sahá po listu.) Podevils. Nikoliv od hraběnky. Jest to, jak tato hraběti i mně vysvětlila, žádost jisté dámy, která má čest rozenou býti jako Vaše Milost a jako hraběnka v Lotrinkách. Jest prý velmi ostýchavá a obrací se k milosti Vašeho Veličenstva, pročež také jemnocitná hraběnka ani svému manželu jméno její nevyzradila. Císař. Rozená Lotrinčanka ? Od jakživa jsem měl za svou povinnost býti užitečným krajanům svým i na trůně císařském, (otevírá list.) Rychle, rychle, co pak si přeje? (Hledí naTpodPis — k sobě.) Irena Schoen-marková! Tedy vskutku od ní! (čte pro sebe.) »Vaše milosti císařská! Promiňte mé smělosti; nemohla jsem však nesděliti Vám, v jakém jsem pohnutí. Dnes tedy se rozhodne, budu-li Vám i budoucně na blízku. Neb uzavře-li se dnes spolek Rakouska s Pruskem a přijde-li následkem toho vyslanec náš hrabě Podevils do služby rakouské co kancléř, nastoupí manžel můj na jeho místo a já ve Vídni zůstanu. Jinak stal by se hrabě Schoenmark vyslancem v Petrohradě a já bych jej musila následovati. Utrápila bych se tam. Vy víte, proč. A jak jest s mou věcí r Budu císařovně představena? Chtěl jste včera se mnou večeřeti. Nebylo to možné, dnes však přijďte a dejte mi příležitost, bych Vám mohla po-děkovati za ochranu a za dobrou zprávu, že Rakousko a Prusko společně potrestají zpupnou Francii, která vznešený dúm Váš oloupila o naši společnou milou vlast — krásné Lotrinky. S toužebností Vás bude očekávati Vašemu Veličenstvu nejoddančjší krajanka Irena Schocnmarková.* ( Mluví stranou. ) Roztomilá to ženuška! Budu s ní večeřeti a — pan manžel není doma. Doufám, že budeme při dobré chuti a vůli. (Nahlas.) Račte, prosím, hraběnce sděliti, že se všemožné vynasnažím, aby se véc naší krajanky k její úplné spokojenosti vyřídila. Podevils. Bude Vaše Veličenstvo věnovati též věci státní, o nížto jsme již tak často mluvili, trochu vznešené své péče ? Císař (žertovně). Musím vás opět a opět upozornia, milý Podevilse, že ve věcech zemí rakouských nerozhoduje moje vůle. Víte dobře, že jsem se na trůn český, uherský a ostatní Jejího Veličenstva královny Marie Terezie takřka jen přiženil. Nejsem zde hospodářem; hospodyně si mě sice vzala, hospodaří však nejlépe sama a věřte mi — umí ho-spodařiti. Podevils. Kdož by o tom pochyboval, jakož i o tom, že její milost ráda naslouchá moudré radě osvíceného manžela. Protož jsem jist, že věc, o které jsem se zmínil, jest na nejlepší cestě. Císař. Zajisté, jakož i vaše věc osobní. Spolek S Pruskem bude jistě na prospěch domu rakouskému jako na záhubu těm nenáviděným Francouzům, kteří rodu mému odňali trůn lotrinský, a zí-ská-li císařovna za kancléře tak výtečného státníka jako jste vy, může býti ze srdce ráda. Podevils (kiant se). O, Vaše milosti! Císař. Mluvím pouhou pravdu. Hrabě Uhle-feldt, jemuž posud titulu kancléře a prvního ministra ponecháno, stárne a sám na kolenou prosí, by ho císařovna úřadu tak obtížného sprostila. Chudák! Teď dokonce ohluchnul. Slepým již dávno byl, aspoň neviděl, co se kolem něho děje. Podevils. Nedá vsak Její Milost císařská domácímu přednost před cizím r Císař. Komu pak? Nemáme, bohužel, domácí síly, které by se otěže vlády svěřiti mohly. Musím vás jen upozorniti, že císařovna poněkud se diví, proč chcete vy*toupiti ze služby Jeho Milosti pruského krále Bedřicha. Podevils. Mám příliš málo na práci. Jsem jako tahoun zapražený ke kolečku. Vyslancem nechci věčně zůstati jsa ctižádostiv, ministrem však, jakým bych si přál, abych byl, ve své vlasti stati se nemohu. Jest pro mne příliš malá a vladaření v ní příliš snadné. V rozsáhlých však zemích domu rakouského, které jsou tak různého rázu a jichž poměry jsou tak spleteny, duchu mému širé pole se otevírá. Císař. Nejsa však rodičem tuzemským, znáte-li pak ty poměry, jak jste dobře podotknul, spletené, tak dobře, abyste je mohl ovládnouti ? Tak se táže totiž císařovna. Podevils dehet). Umění státnické se neřídí dle podnebí, a zásady jeho i prostředky jsou ve všech státech tytéž. Věru, panování není tak obtížné, jak se zdá, nebere-li to člověk příliš vážně a obratností mnoho se dá poříditi. Císař. Máte pravdu, jen kdyby těch nepokojných hlav nebylo. Promluvím o všem s císařovnou ještě jednou a obrněn vašimi důvody myslím, že účinkem se neminu. Prozatím však s bohem; jest čas, abych si vyjel, (stranou.) Hraběnka má vyhlídku zrovna na hradní bránu. Ukážu se jí na koni. (odchází do pravých dveří.) Podevils. Císařem byl bych jist a bohdá brzy budu řídi ti osudy Evropy ne-li sám, aspoň společně S - králem Bedřichem. (Prostředkem vchází markýz Hautefort.) VÝSTUP 2. Hautefort. Podevils. Hautefort ( stranou ). Aha! Podevils zde již číhá. Zajisté, že si chce nadcházeti císaře. (Nahlas po vzájemných poklonách.) To jest boží pravda, hrabě, že jste nebezpečný soupeř. Člověk by si musil záhy při-vstati, aby vás předešel. Jest to však holou nemožností, byl-li člověk den před tím tak dobře večeřel jako já včera. Podevils. Kde pak jste večeřel ? Hautefort. U sebe, můj nej laskavější, u sebe, a mohu vás ubezpečiti, že jest můj nový pařížský kuchař výtečný umělec. A jak vy jste večeřel ? Podevils. Mně se zdálo, že výborně; vy byste tomu asi řekl, že obstojně. Hraběnka Schoenmar-ková nemá špatnou kuchyni. Hautefort. Nemá sice dobrou, ale přece lepší nežli Její Veličenstvo císařovna Marie Terezie. Můžeme sobě vzájemně blahopřáti, že s včerejší večere u císařovny sešlo. (Kouuíc prostředkem vchází.) Jest Její Milost posud churava ? VÝSTUP 3. Podevils. Hautefort. Kounic. ľodevils. Jsem zde, bych na její zdraví se tázal. Hautefort. Jako já. - ffox> Kounic (přistupuje). A jako já. (' Hautefort (obrátiv Se). Můj bože! Kounicil Vy zde! (Pozdravuje Kounice.) Podevils ( stranou ). Jakže? Kounic z Versaillesu zde ? Dnes zde ? Hautefort. Vítejte mne ve Vídni, ačkoli nechápu — Kounic. Jak sem přicházím? Hned vám to vysvětlím. Včera odpůldne jsem přijel rovnou cestou z Versaillesu a prosil na večer za slyšení u Jejího Veličenstva, byl však pro její churavost odkázán na dnešek. Rád bych věděl, jak jest s jejím zdravím, neb musím s ní mluviti. Hautefort. Máte tedy věci důležité ? Kounic. Velmi důležité, neb se týkají — Hautefort ( skočí mu do ře čí). Zdá se, že pánové se posud neznají. (Představuje.) Pan hrabě Podevils, vyslanec pruský — pan hrabě Václav Kounic, vy- slanec Jejího Veličenstva císařovny ve Versaillesu. (Podevils a Kounic se kláni,) Kounic (vesele). Děkuji vám, markýze, za laskavé upozornění. Přišlo práve vhod, jinak bych byl panu kollegovi vyzradil, že budu zde všemožně pracovati o uzavření spolku s Francií proti Prusku, (k Pode-viisovi.) Řekněte sám, nejsem-li protivník poctivý ? Podevils. A nebezpečný. (Zvoní.) Pánové dovolí, bych co první příchozí zakročil ve společné věci, která nás Zde SVedla. (Komorník vstupuje x prostředních dveří.) Pan vyslanec francouzský, pan hrabě Kounic a vyslanec pruský prosí paní nejvyšší hofmistryni za laskavé sdělení, jak jest se zdravím Jejího Veličenstva. Kounic. A hrabě Kounic očekává rozkazy Její Milosti. (Komorník odchází do levých dveří.) Mohl jste ještě přidati, že bychom všichni tři, jak tu jsme, rádi věděli, bude-li se dnes o půl třetí, jak bylo ustanoveno, skutečně odbývati schůze státní rady. Hantefort. } *akze' v>' v,te ř Kounic. Ještě trochu více. Vím též, o čem se bude jednati; myslím konečně, že bude Rakousko dnes večer buď spojencem Pruska buď Francie, ale doufám, že se spolčí s Francií. Proto nám všem na dnešní schůzi státní rady trochjj^-záleží — ne- ní-H pravda, páni kollegOVé? (Komorník se vrací.) VÝSTUP 4. Podevils. Hautefort. Kounic. Komorník. Komorník. Její Milost císařská v té míře se již zotavila, že se jak obyčejně do kaple na mši odebrala. (Ke Kounicovi.) Jakmile se vrátí, nejvyšší komoří pan hrabě Khevenhiiller jí oznámí přítomnost pana hraběte. Hautefort (pátravé). Co pak vlastně Jejímu Veličenstvu scházelo ? Komorník. Nepochybně, že jí jako častěji vstoupila krev do hlavy. Hautefort. Hněvala se snad ? KoUnic (pozoruje Hauteforta. Stranou). Rozumím. Chce věděti, zdali dostala jeho list. Komorník. Nevěděl bych. Pracovala mnoho za vedra odpoledního a právě byla přečetla nějaký list, když jí přišlo nanic, tak že div neomdlela. Hautefort (stranou). Můj list. (Nahlas.) A následkem toho večerní společnost byla odřeknuta ? Komorník. Tak jest. Hautefort. Děkuji. (Komorník odchází prostředkem. Stranou radostně.) Trefil jsem do Živého. Kounic (stranou). Jen se raduj. (Nahlas.) Státní rada se tedy sejde a já budu míti potěšení potý-kati se v ní s vašimi myšlénkami. Nebo já, pánové, já budu pozván sem, do síně k poradě, kdežto vy jste arci též pozváni, avšak tam ven do předsíně, abyste laskavě pojedli, co my zde upečeme^ Hautcfort. Moje myšlénky že se budou s vámi potýkati ? Kounic. Nikoliv, myšlénky vaše mně nebudou na úkor, milý markýze! Naopak přispějí mné ku pomoci. Vždyť jste mým spojencem, ačkoli nc-pntejem. Bývá to již tak mezi spojenci. Hautefort. Já že nejsem vaším přítelem ? Ubezpečuji vás — Kounic. Cticete, abych vám to dokázal ihned? Jen kdybych se nebál diplomatické dovednosti našeho váženého odpůrce, jenž by mohl z našeho sporu těžiti. Musíte míti již strpení, až budeme mezi čtyřma očima. Podevils ( stranou ). To je buď blázen, buď genie. (Nahlas.) Jsa jist zdravím Jejího Veličenstva klidně mohu odejiti, (k Hamefbrtovi) Bude mně dopřáno cti vaší společnosti ? Hautefort. Rád bych se vlastním pohledem potěšil z uzdravení Jejího Veličenstva. Kounic ( stranou . A z účinku svého listu. Podevils (klaně se). Na shledanou tedy, pánové! Hautefort. Na shledanou! Kounic. Na bojišti. (Podevils odchází.) Hautefort. Dovolte nyní, milý příteli, abych si postěžoval. Pochybovati. o mém přátelství. To mne bolí. Kounic (vážně). Pane markýze! Odhodlav se býti diplomatem, sám sobě jsem slíbil, že přes to zachovám přímost své povahy. Řeknu vám tedy bez obalu, co mám proti vám. Bohužel, není toho po skrovnu a bude tedy nejlépe, když se posadíme. 16 (oba se posadí.) Pamatujete se ještě na poslední ples paní de Pompadour, který jste poctil s\ou přítomností ? Haittefort. Jak by ne? ! Byl jsem právě jmenován vyslancem ve Vídni a loučil jsem se tam s Versailleskou společností a (s povzdechem) s kuchyní paní markýzky. Jedly se v ten večer poprvé pastičky ä la Pompadour, které vynalezl vévoda cle Richelieu. Kounic (ironicky). Ano, ano, zcela dobře. Bylo to v onen pamětihodný večer, kdy se jedly poprvé pastičky ä la Pompadour, kdy paní de Mirepoix objevila se poprvé opět v široké krinoliné ä la Montespan z příčin velmi podstatných a kdy abbé Bernis udělal ten znamenitý vtip o polovičce. Haittefort. Vtip ? Na ten jsem již docela zapomněl. Prosím, připomeňte mi ho. Zde se dělá tak málo vtipů. Kounic. Slečna Claironova, člen divadla francouzského , byla tenkráte zavdala mnoho příčin k lidským řečem poměrem svým s hrabětem de Valbelle. Stěžovala si proto abbéovi. »Považte jen, milý abbé — pravila — lidé dokonce tvrdí, že jsem měla dvojčata.« »Nic si z toho nedělejte, krásná DidonoU odvětil abbé. »Já aspoň věřím z toho, co lidé říkají, vždy jen polovjčkii^ Haittefort t směje se ). Výborně! To bude něco pro — (zarazí se. Pro sebe) Ne, raději se mu o Fiorille nezmíním. Mohl by mně ji odlouditi. Býval ve Ver-saillesu po ženských celý blázen a ženské na něj braly. 17 Ko unie stranou ). Chtčl zajisté říci: pro Fiorillu; chce mně jí však zamlčeti. Ubohý bloudek ! (Nahlas.) Pro koho ? Snad pro paní markýzku ? Haňte f ort. Ano, pro markýzku. Nudí se tady, ubohá, k zmoudření. Považte si jen, můj nejlaska-včjší, u zdejšího dvora není skoro žádného skandálu. Čím pak se člověk má baviti ? Kounic. A zapomínati na věci státní, osudy n4^. rodů a pn Procházka (čte). »Vaše Milosti císařská! Srdce věrného poddaného krvácí, když vidí, jak vznešená a dobrotivá panovnice jeho jest podvedena. Věziž tedy Vaše Milost císařská, že "se zde ve Vídni zdržuje jistá hraběnka Schoenmarková, dávná známost Jeho Veličenstva. Ochrany, kterou laskavý mocnář prokazuje přítelce z let dětských, vláda pruská nadužívá, by hraběnkou účinkovala na Jeho Milost císařskou ve prospěch spolku s Pruskem, z něhož by zemím rakouským velkých pohrom VZIliknOUtí mohlo. « (Vrací list a krčí ramenoma.) Bez pod- pisu ! Marie Terezie. Ano, ale přece v nynější situaci politické tak závažný, že jsem nemohla ne-povšimnouti si ho. Odkud myslí, že ten list pochází ? Procházka. Kdo bude míti z toho zisk, když se zmaří spolek s Pruskem ? Marie Terezie (chápajíc). Francouzský vyslanec. (Přestávka). Procházka. Mohu Vaší Milosti císařské ještě něčím posloužiti ? Marie Terezie. Děkuji, milý Procházko, jsem S ním Spokojena. (Procházka hluboce se ukloniv, odchází.) O, srdce mé! Pravdu jsi mělo šeptajíc mně, že lásky jeho ubývá. Ji miluje a mne podvádí! Muž, jehož ruka moje prvním mocnářem ve světě křesťanském učinila, mne podvádí, k vôli ničemné, dobrodružné pletichářce podvádí! Nevyhledává již bedlivě skrovné prázdné chvíle, které mne ponechávají starosti panovnické, by mne láskou potěšil. Po celé dny se po mně ani nepoptá. O, já bláhová, třikráte bláhová! Vojsko, finance vinila jsem, že zaujaly jeho hlavu - (trpce) o nikoliv ! Tak malichernými věcmi se více nezabývá; obraznost jeho jinde dlívá, nestálá jako den v dubnu. (Zambií se.) Nestálá r Jest-li nestálá, nemohla by se ke mně vráti ti ? Snad že sama též částku viny nesu; snad že jsem, zanesena starostmi o blaho říše, zanedbávala poněkud blaho domácí. Ach ano! Jest čas, bych k němu hleděla s veškerou péčí, aby mně neuniklo na věky. Vstříc mu kročím co žena milující s důvěrou a láskou. (Císař vchází z pravých dveří.) Zde přichází. DejŽ boŽC, bych nalezla u něho ohlasu! VÝSTUP S. Marie Terezie. Císař. Císař (pro sebe). Roztomile vypadala, když mne z okna pozdravila a byla tak svěží, jak ona růže právě rozvitá, kterou mně před lety v Nancy darovala. A jak se umí obléci! Nežila nadarmo v Paříži. Dvoru byla by pravou okrasou. Bylo by zde aspoň trochu veseleji, neb svěží rozmar hraběnčin brzy by zapudil sestárlou škrobenost dvorní etikety. Hle císařovna! Začnu ihned útok., (Nahlas.) Dobré jitro, drahá přítelkyně! Jak jste se vyspala r (Vede ji ku křeslu. > V Marie Trezie. Spatně, milý příteli! (sedají si.) Císař. Nepochybně že jste mnoho pracovala. Marie Terezie. Nikoliv. Byla jsem churava. Císař. Že churava r Nikdo mně ničeho neřekl. Marie Terezie. Nebyl jste doma, když mně přišlo nanic. Byl jste po celé odpůldne zaja£staAar" Císař (stranou). Jest pravda. Byl jsem u hraběnky. (Nahlas.) Jest vám ale přece již lépe. Marie Terezie. Poněkud. Císař. Víte-li pak, že mně naháníte strach ? Marie Terezie. Skutečně. Děkuji vám. (Podává císaři ruku, kterou tento líbá.) Má mne snad přece trochu rád. Zkusím to. (Nahlas.) Nerada bych vám spánek pokazila a vynasnažím se tedy, bych se úplně pozdravila. Počasí jest překrásné, příroda v plném květu; myslím, že by mně zdravý vzduch značně posloužil. Za takových dnu tráví val i jsme jindy večery v Laxenburku; což kdybychom sí tam dnes vyjeli ? Císař (překvapen). A kdy bychom se vrátili ? Marie Terezie. Někdy o půlnoci. Císař. Ale považte jen : jízda v nočním vzduchu a vy jste churava. Marie Terezie (stranou). Opírá se ř (Nahlas.) Máte pravdu a děkuji vám za vaši péči. Císař (radostně). Nepojedeme tedy nikam ? Marie Terezie. Pojedeme, ale zůstaneme tam přes noc. Císař (na rozpacích). Pokoje neludou připraveny. Marie Terezie. Jsou od jara v pořádku a hradnímu se oznámí rychlíkem náš příchod. Císař. Nepůjde to přece. Marie Terezie. A proč r Císař. Slíbil j«em pruskému vyslanci, že ho dnes večer navštívím. Marie Terezie (stranou). Nechce. (Nahlas.) Tak ? Pojedete tedy k Podevilsovi. Bydlí posud v tom domku naproti hradu ? Císař. Posud. Marie Terezie. Jeho družina nbmá asi místa nazbyt. Císař. Z jeho družiny tam bydlí pouze tajemník hrabě Schoenmark. Marie Terezie (stranou). Pojede k ní. (vstává a jde k oknu, které otevírá, by měla čerstvého vzduchu, Přestávka. Pak císař vstane, jde za ní a klade jí ruku na šíji.) Císař. Snad se moje milá přítelkyně nehnevá, že jí nemohu doprovoditi ? Marie Terezie (sejme mu ruku se šije). Hněvati ? Já? Ani dost málo. Vím předobře, že záležitosti předcházejí vyražení, (vracejí se do prostředka.) Již ani na to nemyslím. Mluvme o něčem jiném. O čem pak jen ? (jako by ji něco napadalo.) Jak že říkají vyslancovu tajemníku ? Císař. Hrabě Sohoenmark. Mai ie Terezie. Schoenmark ? To jméno jest mi povédomo. Nemýlím-li se, mluvila včera nej vyšší hofmistryně hraběnka Fuchsová o nějaké hraběnce Schoenmarkové. Císař. Jeho manželce, (stranou.) Sama mně dává příležitost. Dobrá. (Nahlas.) Jest to roztomilá dáma. Marie Terezie. OsjrjrJesátije^ ? Císař. Žertujete. Hraběnka Schoenmarková. Marie Terezie. Tak ř Znáte ji? Císař. Jak bych neznal r Jest mojí krajankou a byla takřka se mnou vychována. Co nejvřeleji vám ji doporučuji a prosil bych jejím jménem za dovolení, aby se vám směla představiti. Jest to její nejvroucnější přání. Marie Terezie (hledíc mu do očí). Víte, že připouštím ke dvoru jen dámy chování vzorného, pověsti bezúhonné. Císař. Vím a proto za hraběnku oroduji. Abych ji vychvaloval, bude asi zbytečné, neb mluvila-li Fuchsová o ní, zajisté že se zmínila o její ctnosti a počestnosti. Marie Terezie. Ne — o věcech podobných nemluvila, nýbrž o politickém pletichářství. Císař. Jakže? Hraběnka že by byla — Marie Terezie. Pletichářka, politická agentka, nástroj pruské vlády. Císař. Křivdíte jí. Marie Terezie. Pak jí křivdí celý svět. Císař. Můj bože! Svět jest zlý a pomluva se rychle ujímá. Hlavu bych na to vsadil, že - Marie Terezie (klade mu ruku na rámě a hledí do očí). Nesázejte. Mohl byste prohřátí. Buďte jist, že jsem úsudek o té dámě čerpala z pramenů hodnověrných. Pochopíte, že osobu podobnou nemohu dáti sobě představiti. Císař. Musím se vám vyznati, že toho nechápu. Neb dejme i tomu — co však rozhodně popírám — že by hraběnka politikou se zabývala, nemůže to býti v očích vašich závadou. Bez toho máte úmysl jiti ruku v ruce s pruskou vládou a na doklad toho učiniti jejího vyslance svým prvním rádcem a kancléřem. Marie Terezie. Zvolna. Tak daleko ještě nejsme. Zprávy, kterých se mně o činnosti hraběn-čině d ustalo, ve mně budí oprávněnou nedůvěru v poctivost a upřímnost pruské politiky. Protož budu ještě bedlivě uvažovati, než se odhodlám ke krokům, které jste naznačil. Císař. Pozoruji, že na vás bylo působeno mně na úkor a že si přejete, bych nikdy zcela nezapomněl na své zdejší postavení. Marie Terezie. Jaké postavení ? Císař. Že zde nejsem panovníkem, nýbrž jen chotěm panovnice a na nejvýše vrchním finančním úřadníkem. Pročež Vaše Veličenstvo dovoliž, abych dohlédl do kanCelářŮ. (Ukloniv ú prostředkem odchází.) Marie Terezie (hledí za ním). Odchází ve hněvu! A přece — bůh jest mi svědkem — potlačila jsem každé slovo, které mně na jazyk kladla uražená hrdost ženská, majíc na zřeteli pouze blaho říše! Dosáhnu ho? O, můj bože: Co jest moudrost lidská? Včera ještě se mně zdálo, že vidím jasné před sebou kýžený cíl i cestu k němu přímou i jistou a dnes — v jakém se potácím bludišti! Bídných několik slov skrytého zlomyslníka ( mačká a odhodí list) a ty tam jsou klid, důmysl i rozvaha! — Nestanu se obétí prohnané zchytralosti politické, dadouc žárlivostí manželčinou zkaliti si jasný rozhled panovničin? Ci by v skutku spolek s Pruskem nebyl tak prospěšný, jak včera ještě se mně zdál ? Věru těžko věřiti v upřímnost vlády, která užívá takových prostředků. — Mám tedy nakloniti se k Francii ? K té zpuchřelé, mravní nákazou roze-žrané Francii, zneuctěné zpupností oné ženštiny, která utekla svému choti, by se stala milenkou královou a přikrývá hanbu svou titulem markýzky de Pompadour ? Příklad její by asi ráda následovala ta čistá hraběnka. Ano ! Tam v tom sídle veškeré neřesti, jemuž říkají Versailles, rodí a množí se ona zkaženost, která nyní ohrožuje i můj krb domácí. A s vládou tak ničemnou, s národem tak skleslým bych se měla spolčiti ? — A přece musím se roz- hodnouti, musím jednati. Kdo mi rady dá ? Uhle-fcldta poměry dávno přerostly, v manžela jsem ztratila důvěru, ostatními pouhé sobectví vládne a mnou — mnou si zahrává cizí ctižádost! Nemám nikoho, nikoho na světě, kdo by upřímným a moudrým slovem zahnal chmury kalící mně zrak. Genie mého rodu, jenž si sloučil tolikero slavných korun na mém nehodném čele, nedej, bych zaslepena náruživostí neb předsudkem s pravé zbloudila cesty a národy svěřené péči mé vedla k záhubě! Dejž mi znamení, po němž bych poznala vůli tvou! Sešli mně muže, jenž by mně ji tlumočil, neb oko mé zkaleno jest žalem, mysl má rozervána úzkostí. — (Bije hodina.) Marné volání! Nemáš přednosti, ubohá panovnice, před ženou sprostou. Nenabudeš ni rady ni útěchy, nenalezneš-li jich v prsou vlastních. Komorník (ohlašuje \ Hrabě Václav Kounic očekává rozkazy Vašeho Veličenstva. Marie Terezie. Kounic ? (vzpomíná si.) Ach ano! Objednala jsem ho na Jednu s poledne, (ku komor- nikovi.) Ať Vejde. (Komorník odchází prostředkem.) Vím napřed, proč asi vážil cestu z Paříže do Vídně. Bude naléhati ústně na spolek s Francií, jak to posud činil písemně. Stal se dokonalým Francouzem, prosáklým na skrz oním duchem bezbožným, jenž ze všeho jen posměch si tropí a i věci nejvážnější planým vtipem odbývá. Blýskavé průpovídky pařížských darmotlachů hlavu mu pomátly ; já m_u_jj_^na~ pravím. (Komorník otevírá dvéře. Kounic vchází prostředkem a hluboce se klaní.) Zkouška státníkova. 3 VÝSTUP 9. Marie Terezie. Kounic. Marie Terezie (chladně). Vítám ho z Paříže. ^Kounic. Vaše Milost císařská mne račiž přede vším dovoliti, bych směl zavříti okno. (jde k oknu a zavírá je.) Marte Terezie (s úžasem na něj hledí). Co Že? (Vzpomíná si.) Ach ano! Již si vzpomínám. On jest podivín a nemíiže snésti čerstvého vzduchu, (kouiůc se byl zatím vrátil do prostředka.) Co dobrého mně nese z Paříže ? Kounic. Přátelské pozdravení Jeho Milosti královské Ludvíka patnáctého a hlubokou úctu paní markýzky de Pompadour. Marie Terezie. U Její Milosti královské Marie Leszcinské se neporoučel? Kounic. Návštěvy vyslanců přijímá pouze paní markýzka. Marie Terezie. Neblahá země, kde panovníkova milostnice více platí než korunovaná králová! (Chce se sbýbnouti pro zahozený list. Kounic ji předejde, zdvihne a podá jí psaní. Chladně.) Děkuji. Kounic (stranou).^Zmačkaný list — císařovna popuzena — toť psaní Hautefortovo. Marie Terezie. Čisté to hospodářství! Kam jinam vésti může, než do propasti? Kounic. &rod obdařený takovým nadbytkem ducha se neztratí Klesne-li někdy, tím slavněji se opět povznese. Marie Terezie. Duch } Vždy jen ten francouzský duch! Arci může-li pak mluviti jinak denní host v duchaplných společnostech nebožky paní de Tencin a nynějších hvězd pařížského světa paní Geoffrinové, du Deŕfant a de la Popliniěre? Věru, nezdá se mi, že by se slušelo na rakouského vyslance a státníka, by se kořil — podobným ženštinám, které z pouhé ješitnosti obklopují se skvělými jmény slavných mužů. Neb co jiného u mužských je může zajímati ? jKotmic. Za dob mladosti a krásy je zajímá mužské srdce, později mužský duch. Marie Terezie. A jsou jim omluvou i přikrývkou nevázaných chtíčů. Vždyť známe mravnost těchto dam a dobře víme, že slavný nyní ďAlem-bert jest nemanželským dítětem pověstné paní de Tencin, jejížto dům někdy býval středem tak zvané dobré společnosti francouzské. Mravná to o^nbp. Kounic. £yelmi duchaplná to dáma. V pádu obdařila svět největším učencem. Marie Terezie. A ta paní Geoffrinová, která ■v nyní nastoupila na její místo! Řekněte mně jen, co k té vábí takové množství mužů věhlasných, státníků, umělců? Jest mladá? . Kounic. í-Jednou jí byla. Marie Terezie. Aneb snad posud krásná ř \Kounic. Nikdy jí nebyla. Marie Terezie. Tedy učená ? Kounic.(Am nejúhlavnější nepřátelé ji tím ne-nařkli. 3* 36 v Marie Terezie. Čím tedy poutá ? \Kounic. Tím, co dámu činí panovnicí: taktem, zkušeností ve mravech a zvycích dobré společnosti a znalostí srdce lidského. Mnohému jsem se u ní přiučil. Marie Terezie (s úsměvem). Zkoumá tedy srdce lidské u dam ? Kounic. Nejraději. TÍTarie Terezie. Což mužští srdce nemají ? ftounic. Mají ho více nežli ženské, nedovedou je však tak dovedně skrývati. ___ v Marie Terezie. Nechápu ho. Ci by z toho, co se skrývá, člověk lépe se učil, než z toho, co rouškou pohrdá? Kounic. i^Co se zahaluje, ke zkoumání vybízí. Marie Terezie. Paní Geoffrinová asi nemnoho zahaluje. Kounic. Přece.: Na příklad svou nábožnost. Marie Terezie. Pak velmi dovedně ji skrývá, neb svět o ní neví. Kounic. Aspoň velmi pečlivě. Stydí se za ni, poněvadž moBlitba teď není v modě. By se časem klidně mohla pomodliti, najala si v jistém klášteře pokojík tak potajmu, jako jiné dámy najímají byty pokoutní arci ne k tomu, by se tam modlily. Marie Terezie (s nevolí). Hrabě! (Míměji.) Vidí, Kounici. To právě se mně u Francouzů a u jich obratného učně (k ounic se klaní.) nelíbí, že pohlížejí lehkovážně na věci nejsvětější, na svazky rodinné, na věrnost manželskou. A jak by ne! Vždyť sobě ti učení pánové v salonech těch duchaplných dam i ze samého boha úsměšky tropí! Kounic (stranou). ^Zárlí a měla výstup s císařem. Tím lépe; smířím je. (Nahlas vážně). Mohu ujistiti Vaše Veličenstvo, že o bohu, ctnosti, o posvátných zákonech mravouky člověku vrozené nikdy nebylo pochybováno, aspoň ne u mé přítomnosti. Ze jizbu rodinnou mám za svatyni, ku které blížiti se jen s uctivostí, od které zapuditi každého svatokrádce, ve které udržeti blahý mír, jest povinností každého řádného muže — o tom, doufám, Vaši Milost ještě přesvědčím. Marie Terezie (s úžasem). A těm náhledům naučil se v Paříži? Kounic. t-Qd Francouze Rousseau-a, jenž mně po nějakou dobu prokazoval čest být mým tajemníkem. Marie Terezie (s úsměvem). Věru, hrabě, skoro se bojím, že mne ještě přemluví, abych si vzala ten lehkomyslný národ za spojence. Kounic. Joho pevně se důvěřuji ne snad pro obratnost svého jazyka, nýbrž pro šlechetnou mysl své vznešené panovnice, která celým dosavadním životem dokázala, že jest nejvčtší rozkoší dobrého vladaře, aby podřídil osobní náklonnosti i odpory obecnému blahu. Marie Terezie. Krásná to zásada! Přijímám ji za svou, — pakli mně ji totiž tvůrce přepustí. I Kounic (s úsměvem). Francouz Montesquieu ? Marie Terezie, Opět Francouz ? — Uznávám, že krajané Racineovi znají velmi ušlechtilé my- sienky mluvou velmi uhlazenou pronášeti ano i psáti; ale skutek utekl. Ciny daleko pokulhávají za zvučnými slovy. \JCoiuiic. Snad je v tom Vaše Veličenstvo posuzuje trochu příkře. Marie Terezie. Dobrá! Podám jemu příležitost, by mne o tom přesvědčil. Přečetl si tento list. (podává mu list.) Koíinic (prohlížeje list s úsměvem pro sebe). To -jsem SÍ myslil. (Vrací list.) Marie Terezie. A nyní mně řekl zcela upřímně, komu jej přičítá. tKomiic. Vyslanci francouzskému. wlarie Terezie. A má to za mravné, slušné, dovolené užívati podobných prostředků třeba i v politice ? \^Ko7tnic. Mám to za nemravné, neslušné a nedovolené, třeba i v politice. Marie Terezie. Nuže, vidí, hrabě. Dovídá se o činu nemravném původu neznámého a ani na okamžik neváhá přičítati jej zástupci francouzské vlády a politiky. Jest vláda, do které, se nadíti lze podobného jednání, mravná a může spolek s vládou nemravnou říši mé býti ku spáse ? Koiinic. ^aše milost císařská vyvozuje logicky jako sám Francouz Descartes, škoda jen, že premisa jest nepravá. Zn prvé—ťlnHn nezdá se mi býti zodpovědnou za prostředky vyslancovy a dejmež i tomu, že by je znala i schvalovala — národ francouzský jich zajisté nezná i neschvaluje. A konečně jsou prostředky vyslance pruského šlechetnější? Marie Terezie (živě). Nejsou. To má pravdu. Jsou zrovna tak podlé, ba ještě podlejší. ^Kolmic. Za druhé neuhodnul, nýbrž věděl jsem. Marie Terezie. Co že věděl r \Kounic. Že Hautefort pošle Vaší Milosti tento list. Marie Terezie. Kounici! Snad by nebyl — ? Avšak ne; neměla jsem o něm právě nejlepšího mínění, dnešní rozmluva však mne přesvědčuje, že má v sobe dobré zdravé jádro. Protož nemohu a nechci mysliti, že by účastníkem byl tak podlého jednání. Komiic (vřele). Děkuji Vaší Milosti, děkuji z celého srdce a troufám si přidati, že Vaše Milost se ve mně nemýlila. Marie Terezie. Jak se ale dověděl ? Kounic. Prostředkem v diplomacii za našich dnův zhusta užívaným. Na agentku patří agent a toho si francouzský můj kollega zjednal v osobě svého krajana, švarného tanečníka Pelotona. jehož paní hraběnka svou náklonností poctívá. Co Podevils sdílí Schocnmarkové, hraběnka svěřuje tanečníkovi a tanečník prodává Háutefortovi. Sdílné srdce mar-kýzovo však má též důvěrnice zapotřebí, která by se jeho chytrosti i tenkráte obdivovala, když svět o ní nesmí zvěděti, a přilnulo ku vlašské zpěvačce Fiorille. Včera odpůldne markýz se svým psaním pochlubil se signorině a na večer spanilá Floren-tinka mne odměnila tou novinkou za návštěvu. Marie Terezie (a lehkou nevoli). Zdá se, že jest v důvěrném poměru s — tou osobou. 40 Kou?iic. Dokud žila v Paříži, byl jsem jejím Maji e Terezie. Hrabě! Kounic — za stříbro jejího hlásku. Přesídlivši do Vídně sice k vyslanci se naklonila, mně však přátelství zachovala a pilně se mnou si dopisovala o všech věcech, které mne zajímaly. Marie Terezie. Nepohrdá tedy on též podobnými prostředky ? Kounic. Mám snad komáry plašiti hrubou střelbou? U věcech vážných jednání přímé; na pletichy lest. (žertovně). Takový již bývá řetěz, na němž visívají osudy národů. Státník, zpěvačka, tanečník, vznešená dáma a — (zarazí se). Marie Terezie. A — ? Kounic — opět státník. Článek za článkem různého pohlaví. Marie Terezie. A hlavním článkem jest ta Schoenmarková. Hrabě! On jeví velikou znalost lidského srdce; co soudí o té osobě? Zná ji dobře? Kounie. Jak bych neznal svého ko^^fj1! ? Maric Terezie. Kol legu? Kounic. Ano. Jsou totiž diplomati dvojího druhu; ve spodkách a ve spodničkách. Ti ve spodničkách jsou nebezpečnější a hraběnka jest velmi nebezpečná. Marie Terezie. Ten list má tedy pravdu ? Kounic. Úplnou pravdu. Mane Terezie. Ta bídnice! Nebude zde však déle pikle strojiti. Ještě dnes musí Vídeň opustiti. ctitelem a platil zlatem ^Kounic. Tak žádá bezpečnost státu a tohoto posvátného krovu. LMarie Terézie. Tohoto krovu? Kounic. Poněvadž přítomnost té ženštiny ruší klid mé vznešené panovnice. Marie Terezie. Však panovnice si jej zjedná. Dám ihned policejnímu řediteli rozkaz, aby tu pleti-c nářku z Vídně a z mé říše vůbec vypověděl. i Kounic. Na kolenou prosím Vaši Milost, by toho nečinila. ( Marie Terezie. Jakže ř On za tu dobrodružku se přimlouvá ? iKounic. Nepřimlouvám se. Smetí musí arci z domu; domácí paní však si jím nešpiní krásnou ruku, nýbrž dává jc vyhoditi sluhou. Račiž moje vznešená velitelka mně dovoliti, bych se osvědčil býti jejím nejponíženějším sluhou a vymetu smetí ještě dnes. Marie Terezie. Děkuji mu, milý hrabě, nechápu však, proč bych neměla sama říši chrániti nebezpečí. Kounic. Smím býti zcela upřímným? Marie Terezie. Žádám ho za to. Kounic. Jest známo, že Jeho Veličenstvo k hraběnce dochází. Lidé jsou zlí a pakli by Vaše Milost sama proti hraběnce vystoupila, mohla by dokonce vzniknouti pomluva, že nevyhání panovnice zlomyslnou pletichářku, nýbrž choť nebezpečnou so-kyni (pohnutí Marie Terezie) — arci mvšlenka to ve své pošetilosti až směšná, přece ale u lidí zlomyslných aspoň možná. Pro živý svět však bych nechtěl, aby padl sebe slabší stín podobného osočení na velebnou postavu mé velitelky. Marie Terezie. Má pravdu, Kounici. Lidé jsou zlí. Kounic. Smím tedy býti metařem? Koště mám V ruce. Marie Terezie (s úsměvem). Budiž. Po divno, že musí míti ve všem pravdu. Jest vůbec zvláštní brouk a čím déle se mu dívám v ty potutelné^či, tím více se mi zdá, že vidím hlavu mudrcovu s tváří — (hledá výraz). v Kounic. S tváří ? Mirie 'Terezie — inu řekněme: světákovou. Kounic. Která však též dovede býti vážnou, třeba na ní chvilkami se zakmital Dcmokritův lehký úsměv. Marie Terezie (smějíc se). Věru, jazyk má jako meč a přece zase jako med. Bojím se skoro, aby mne k něčemn nepromluvil. Kounic. Nepřemlouvám, ale přesvědčuji. Abych to dokázati mohl, měl bych k Vašemu Veličenstvu snažnou prosbu. Marie Terezie. A jakou ? Kounic. Abych se odvážiti směl několika otázek. Marie Terezie. Umí tak dobře odpovídati, že mu musí býti též dovoleno, aby se tázal. Kounic. Jeho Milost císařská jest pro spolek s Pruskem ? Marie Terezie. Před chvílí ještě na něj doléhal. Kounic. Na něj, na přestoupeni Podevilsovo do služby císařské a na přijetí hraběnky Schoen-markové u dvora; ne-li pravda r Maric Terezie. Jakže? On ví též o tom? (vzpomíná si). Ach ano! Vždyť má dobré prameny: zpěvačku a tanečníka. Kounic. A Vaše Milost Jeho Veličenstvu odepřela ? Marie Terezie. Přijetí hraběnčino. K ostatnímu jsem aspcň nesvolila. Kounic. Jeho Veličenstvo bylo velmi rozčileno, když kráčelo předsíní. Vida, že chce hrad opustiti, odvážil jsem se vkročiti mu v ústrety a jej upozornili, že Vaše Milost císařská si bude nepochybně co nejdříve přáti jeho rady ve věci veledůležité. »Mé rady císařovna nedbá,« krátce odseknul. Přes to jsem ho konečně uprosil, aby své komnaty neopouštěl, poněvadž Vaše Milost ho dá nepochybně za chvíli prošiti. Marie Terezie (pro sebe). Jak jemně mne pokáral. (Nahlas.) Hleďme, hleďme. Ví-li pak, že něčemu podobnému říkají odvážlivost? Kounic (s komickou vážností). Boj ím se skoro, že drzost. Oslnila mne naděje, že Vaší Milosti nebude nevítanou příležitost, při které by svému choti dokázala, že dbá na jeho radu. Marie Terezie. V té naději se neklamal. Kounic. Naprosto mne však zaslepila ctižádost. Marie Terezie. Té nerozumím. Kounic. Pravil jsem sám k sobě: Máš sice v rukou prostředek, kterým by's ihned mohl zni- čiti vliv pruské vlády a její nástrojů pohlaví mužského i ženského na Jeho Veličenstvo — Marie Terezie (přeruší mu řeč). On že má takový prostředek ? Kounic. Mám jej. Prostředek ten však — pokračoval jsem ve svém rozjímání — nepatří k věci, kterou hájíš a proto ho užiješ teprv tenkráte, když jsi byl již zvítězil vnitřní pravdivostí svých důvodů. Jeho Veličenstvo tě poctilo odpůrstvím;' před ním tedy bude tobě rozvínouti své náhledy, aby's mu dal příležitost vyvrátiti je. Nepodaří-li se to i Jeho Veličenstvu, pak se můžeš pochlubiti, že máš pravdu. Marie Terezie. Má ji, aspoň u mne. (zvoní. Komorník vchází. ) Ze dávám prošiti Jeho Veličenstvo. (Komorník odchází do pravých dveří). Nemohu jinak. On jest jako démon. Musím dělati, co on chce. A ten prostředek, o kterém se zmínil — jest spolehlivý? Kounic. Jest neomylný ! Marie Terezie. Jsem žádostivá, (císař vchází z pravých dveří.) ^^/^ ^ ' AtP^S VYSTUP 10. Marie Terezie. Kounic. Císař. Maric Terezie (spěchá císaři vstříc). Děkuji Vám, milý choti, že přicházíte. Císař. Čím mohu Vašemu Veličenstvu posloužili ř Marie Terezie. Radou. Bůh ví, že jsem od první chvíle svého panování vždy jen o blaho ná- rodů pečovala, v jichžto čelo Jeho milost mne postavila, a říkají, že nikoliv bez úspěchu, jakého si aspoň moje dobrá vůle zasloužila. Jsem však přece jenom žena, slabá žena, a právě dnes to cítím bolestněji než kdy jindy. Mám zapotřebí rádce, o němžto jsem přesvědčena, že myslí dobře se mnou, s mou rodinou i říší. Ke komu se mám obrátiti, ne-li k vám, milý choti ? (podává mu ruku. kterou císař líbá. Kounic jeví radostné účastenství.) Císař ( stranou ). Jak jest laskavá ! Lituje, že byla tak příkrá. (Nahlas.) Víte, že jsem se vždy považoval za vašeho prvního poddaného, (vede ji ku křeslu.) Marie Terezie (žertovně). Beru vás za slovo* První povinností poddaného jest poslušnost. Protož sedněte si sem vedle mne a vyslechněte se mnou hraběte, (sedá si). Císař (ž ertovn ě). Poslouchám, Vaše Veličenstvo. (Sedá si.) Mafie Terezie. Druhou povinností jest upřímnost. Hrabě přimlouvaje se za spolek s Francií své důvody nám vyloží; vy zase jsa přítelem Pruska odpovíte svými. Oba jste věc zajisté zevrubné uvážili a mohu býti tedy jista, že náhled, jenž v tomto zápasu dvou osvícených a zkušených mužů zvítězí, jest náhledem pravým — Těším se na jeho řeč, milý hrabě. (Kounic jde do prostředka.) Zajisté Že mu JÍŽ po celou cestu z Paříže do Vídně ležela v hlavě. Kounic. f Ne tak v hlavě jako na srdci. Marie Terezie. Bude mně tím milejší, pochá-zí-li z obou. Může začíti. oumc (ukloniv se). Dvé velkých říší vidím uchá-zeti se o přízeň slavného domu rakouského: Francii a Prusko. Obě mu nabízejí ratolest míru a zlaté ovoce svornosti; z jedné však jenom ruky může jich přijmouti vznešená panovnice má a stisknuvši ruku jednu zamítnouti musí druhou. Příliš veliká jest řevnivost mezi Paříží a Berlínem, příliš hluboká propast dělící tyto dva mocné státy, než aby ticho, které se od poslední války rozprostřelo nad Evropou, něčím jiným bylo než mrtvém před bouřkou. Co nevidět strhne se lítá vichřice, západ začne zápa-siti s východem a hlavě rodu habsburského nutnost nastane rozhodnouti se, které z obou vážek by při-tížila svým mečem. Kéž by to byla vážka Francie! Neb ratolest, kterou lstivé Prusko co klamným odznakem míru kryti chce nedostavěnou dosud pevnost, není z bohulibé olivy, nýbrž z proklaté jívy, na které Jidáš se oběsil, a lesknoucí se ovoce, kterým nás vnadí, není zlaté jablko Hesperidek, jehož požívání dodává mladosti a síly, nýbrž záhubný plod se stromu upasového, jenž v sobě chová smrt. Požehnání aspoň nespočívá na ruce loupežné, která trhala diadémy s velebného čela osiřelé dcery šestého Karla a nemohouc provésti zločin celý aspoň z posvátné koruny české vyloupla drahokam slezský! Marie Terezie (vstávši v pohnutí). To boží pravda! Ó, mé krásné Slezsko! Srdce mně puká, tebe-li vzpomínám. Císař (byl též vstal a jde na pravo). Co Se Stalo, jest oželeno, nestane se však více. Nač vzpomínati smutné minulosti! Kounic. Minulost nám věští budoucnost a věru těžko věřiti, že by mladý tigr ochutnav jednou krev ku mléku se vrátil, a opeřený nyní sup urvav klobouk knížecí klidně z hnízda na lesknoucí se koruny hleděl. Císař. Jedna koruna vskutku byla by ohrožena, ale spolkem s Francií: koruna Karla Velikého, koruna německá. Kounic. Pouhé pozlátko na ryzích korunách království českého a uherského. Císař. Pro českou, zdá se, že chováte zvláštní úctu. Kounic. Ctím ji, neb v její záštitě vyrostla na silný kmen rodu mého letorost. Krev česká proudí v žilách mých a v jedenáctém století již měli Kounicové čest patřiti ku šlechtě českomoravské, což by mně arci málo prospělo, kdybych nebyl měl ten dobrý nápad něčemu se naučili. Císař (s úsměvem poněkud ironickým). Chápu arci, Že hrabě Václav Kounic blouzní o koruně svatováclavské a k vůli ní také o koruně svatoštěpánské; zdá se mi však přece, že ty starobylé šperky trochu přeceňuje. Kounic. Že je přeceňuji ? Koruny, které se vznášejí nad nepřehlednými bohatými nivami, nad rozsátilými stověžími městy, nad miliony statných občanů? Při sám bůh! Téch nelze přeceniti ani oceniti, dlužno však je ctíti, střežiti a hájiti spíše aspoň, než onen dle starého ztraceného klenotu padělaný kruh, jenž obkličuje prázdný vzduch. Císař. Pane hrabě! Nezapomínejte, že před vámi stojí zvolený císař německý. Kounic. Vaše Veličenstvo račiž odpustiti, avšak Její Milost zvolená královna česká i uherská a dědička zemí rakouských mně přikázala, abych byl upřímným. Marie Terezie. A děkuje mu. Jedna starost však mne tíží. Miluji národy, které bůh sloučil pod žezlem mým, a ráda bych krev svou pro ně vyce-dila. Nebudou však němečtí poddaní moji reptati a to právem reptati, nakloním-li se k odvěkému nepříteli říše německé? Císař. Ano, hrabě, to dlužno míti na zřeteli. Rody naše jak císařovnin tak můj jsou původu německého, a velká část obyvatelů v těchto územích mluví jazykem německým. Kounic, A mnohem větší jaz\ky jinými. Ci by nemel Cech, Maďar, Horvat, Srb zrovna tolik práva, by se ohled bral na jeho přání, tužby, stesky jako Němec? Spolkem s Francií nikomu z nich se neublíží, všem prospěje. Sblížením se k národu, jenž — toho upříti nelze — v čele kráčí vzdělanosti, vyvine se ono ušlechtilé světoobčanství, na jehož rovnoprávné půdě setkati se mohou veškeří národové této staroslavné říše bez ujmy své národnosti. Buď si rodem i jazykem Němec nebo Cech, Maďar neb Horvat, vzděláním můžeš býti Francouzem, to jest celého světa občanem, nezpronevěřiv se proto svému původu. Půdy podobné však, na které by se různí kmenové těchto území setkali, sblížili a seznali, jest zapotřebí, aby v celé své kráse se rozvinouti mohla idea, která utvořila i udržuje tu jednotu různých obcí, idea to snášelivosti a lásky, která pilného rolníka krajů polabských tak dobře víže k společné vlasti, jako pastýře na výšinách alpských, jako čikoše na pustách podunajských, idea nerozlučného spolku království českého, uherského a zemí dědičných domu habsburského, idea to velikého, svorného a mocného Rakouska. Jí zasvětil jsem život a bude-li mně dopřáno, bych spatřil, jak spojuje co démantový kruh veškeré ty staroslavné koruny, pak ať mně oči zapadnou, neb divadla krasšího více neshlédnou, a ústa má ať zašeptají: Vítej mi, smrti! Nežil jsem nadarmo! Marie Terezie (která byla s ustrnutím poslouchala). Muj bože! Jest to skutečně »veselý Kounic«, jak mu íi dvora Versailleského říkali, soudruh nejbujnějších rozkošníků celé Francie, mladšího Crebillona, Bernarda a Colléa, s nimiž za hlučných radovánek u generálního nájemníka Pelletiera páchal zlomyslné vtipy a lehkovážné žerty ? Císař. Ba právě; kdo vás ve Versaillesu viděli, tvrdili, že u vás lze spatřiti jenom úsměv, slyšeti jenom vtipný klep a pikantní pomluvu. Kounic. A pozorovati pouze jedinou snahu, jak bych se co nejpříjemněji bavil - není-li pravda ? Marie Terezie. Ba že řekli, a sice vaši nej-lepší přátelé. Kounic. Nemohu to těm milým přátelům ani míti za zlé. Neviděli kmit lampy, jenž se odrážel v zaroseném oku, kdykoliv jsem bádal ve slavných Zkouška státníkova. 4 dějinách veliké krásné vlasti; neslyšeli ohlas kroků, kterými na tisíckráte změřil jsem délku ložnice, ponořen v myšlenky, jak bych upevnil a povznesl mcc a slávu domu habsburského. Marie Terezie. Výborné, hrabě, výborně, (k císaři.) Rychle, milý choti, rychle vaše námitky; sice se přiznám, že Kounic mne očaroval. Císař (stranou). Mne také. Co by tomu však řekla hraběnka ř (Nahlas.) Těžko věru odolati kouzlu vaší výmluvnosti, hrabě, přes ně však nemohu věřiti, že by prospěšno bylo spolčiti se s říší, ve které vládne vyžilá neschopnost. Kounic. A co vládne v Berlíně ? Loupeživá ctižádost. Císař (stranou). To má vlastně pravdu. Ten zpro-padený hrabě! Nesmím však povoliti. (Nahlas.) Možná, že jest politika pruská politikou výbojnosti, přes to však přece není tak opovržlivá jako mrzká nemravnost, která se za příkladu králova zahnízdila u dvora, u šlechty, ano též u státníků francouzských (bijou tři čtvrti), nebo diplomacie francouzská jest skrz naskrz nemravná. Kounic (stranou). Tři čtvrti na druhou. Jest čas.