3 - La/ LrC
FRAGMENT 0 PŘÍRODĚ, (1781/2).
Příroda I Jsme jí obklopeni a ovinuti — neschopni z njí vystoupit a neschopni dostat se hlouběji do ní. Nevzývána a nevarována přijímá nás I do koloběhu svého : tance a prohání nás, až ze-1 mdlíme a padneme; jí.loktů. '
Vytváří věčně, nové tvary; co tu jest, ještě nebylo; co bylo, již se .nevrátí — všechno je nové a přec jen stále staré. .
Žijeme uprostřed {ná a jsme ji cizí. ESéž ustání s námi hovoří a svého tajemsty^ nám riezrazuje. Stále na ni působím^ a přec na ni nemáme-moci.
Zdá se, jako by vším směřovala k individualitě a ve skutečnosti na individua nedá. Pořád buduje a. pořád ničí a její dílna je nepřístupna.
Žije v samých dětech; a matka, kdeže jest? — Je jedinou umělkyní: z'ne j prostší hmoty k nej-větším protikladům; beze zdání námahy k nej-většímu zdokonalení. — k néjpřesnější určitosti, potažené vždy něčím měkkým. Každý z jejích výtvorů má svou odlišnou podstatu, každý z jejích jevů je pojmem zcela pro sébé, a přece se to vše pojí v jednotu. ''
' Hraje'divadlo: vidí-li je sama, nevíme, a přec Je hraje pro nás, kdož stojíme v ktítiťě.
Jev ní věčný život,'vznik a pohyb a přece se nehýbe kupředu. Proměňuje se Věčně a chvilky v ní není stání, -Nezná pojmu trvání1 a všechnu zastávku proklela. Je pevná'. Jej ŕ krok je vymě-
653
řen, její výjimky jsou vzácné, její zákony neproměnné.
Vše promyslila a neustále rozvažuje; ne však jako člověk, než jako příroda. Vyhradila si zvláštní všeobsáhlý smysl, jehož jí nikdo neodkouká.
Lidé jsou všichni v ní a pna je v nich ve všech. Se všemi hraje vlídnou hru a těší se tím více, čím více kdo z ní má. Tak s mnohými hraje v skrytu, aby dohrála, než si všimnou konce,
I to nej nepřirozenější je přírodou. Kdo ji nevidí ve všem a všude, nezahlédne íi nikde.- ■ '
Miluje sebe samu a na sobě samé věčně lpí bezpočtem očí i srdcí. Vtělila se do světái aby sama ze sebe měla rozkoš. Stále dává'vyrůstat novým požívačůnt, nenasytná v tom, jak se o sebe se světem sdílí.
Raduje se z přeludu. Kdo jej v sobě a v jiných ruší, toho potrestá jak nejpřísnější tyran. Kdo jde důvěřivě za iii, toho si přitiskne k srdci jako děcko.
Jejích dětí je bezpočet. K nikomu není nadobro skoupá, má však své miláčky, k nimž se chová marnotratně a obětavě. Tomu, co je velké, zajistila svou ochranu.
Chrlí svá stvoření z nicoty a neříká jim, odkud přicházejí a kam jdou. Jen af si běží, Dráhu zná ona sama.
Málo má pružin a žádná z nich není opotřebována, všechny jsou působivé a pořád jiné.
Podívaná> jakou poskytuje, je stále nová, ježto vytváří stále nové diváky. Život jé její nejkrás-
654
nější vynález, a smrt, to je. iejí chytráctví, jak míti mnoho životů.
Zahaluje člověka do mlh a věčně ho pobádá k světlu, činí z něho setrvačně těžkého tvora lpě-jícího na zemské hroudě a vždy znova ho roz-třepe k výškám.
Dává potřeby, ježto má ráda pohyb. Je div, že všeho toho pohybu dospívá tak malým nákladem. Každá potřeba je dobrodiním. Rychle ukojena rychle zas procitá, Poskytne-li o Jedmi víc, je to nový zdroj slasti; vbrzku však se dostane do rovnováhy.
Každým okamžikem přichystána k nej delšímu běhu, každým okamžikem je u cíle.
Je marnivost sama; ne však pro nás, jimž se učinila tím nejdůležitějším ze všeho.
Každému dítěti dovoluje, aby ji opravovalo, každému bloudu, aby ji soudil, tisícům, aby ji tupě přezíraíi, a ze všeho má potěšení a u všech přijde na své.
Jejích zákonů je poslušen, i kdo jí odporuje; působí s ní, i kdo chce působit proti ní.
Ze všeho, co dává, dělá dobrodiní; neboť předtím z toho udělá.nezbytnost. Mešká, aby vzbouzela po sobě touhu; pospíchá, aby nepřesytila.
Nemá mluvy ani řeči; vytváří však jazyky a srdce, jimiž cítí a mluví.
Její koruna, tof láska. Jen láskou se jí přiblížíš. Prohlubuje rokle mezi všemi bytostmi, a všechno chce splývat spolu. Vše isolovala, aby vše stmelila. Několika doušky z poháru lásky odškodňuje za lopotu celého života.
655
Je vše. Sebe samu odměňuje a trestá sebe \ samu, sebe samu těší a trýzni. Je drsná a mírná, \ líbezná a strašná, Je bez síly a je mohutná. Všeho ' je v ní vždy plno. Přítomnosti a budoucnosti nezná. Přítomnost ie jí věčností. Je dobrotivá. Blahoslavím ji a všechna Její díla. Moudrá je a ticha. S těla jí neserveš vysvětlení, nevy vzdoruješ na ní daru, jehož nedá dobrovolně. Je lstivá, leč k tfobrérnu záměru a nelepší je, její lsti nepo*-střehnout.
Je celistvá a přece vždy nedokonána. Tak jak j si vede, může si bez ustání vésti dál.
Každému se zjevuje v!jiném tvaru. Skrývá se ( v tisíceru jmen a výrazů a jé stále táž. j
'Postavila' mne do světa, vyvede mne také j ven. Svěřuji1 se jí. Af si se mnou dělá, co chce. i Nebude míti svého výtvoru v nenávisti; Já o ni \ nemluvil, Nei cokoli je pravda a cokoli ie lež, to \ všechno mluvila ona. Vše je její vina, vše její zásluha.
I
I
o-l-k