FRANCOUZSKÁ KINEMATOGRAFIE V OBDOBÍ 1896–1959 FAV 328 22. 11. 2018 Mgr. Šárka Gmiterková HENRI-GEORGES CLOUZOT (1907 – 1977) •Přední režisér francouzských noirových filmů •Témata zrady, zbabělosti a nejrůznější podvodů •Žánrové filmy pracující s napětím, světlem a mizanscénou •Debut v období okupace – Vrah bydlí v čísle 21 (1943) •Kontroverzní film Havran (1943) •Poválečné filmy Mzda strachu (1953), Ďábelské ženy (1955) a Pravda (1960) •Manželka herečka Vera Clouzot HAVRAN (1943) •Různě interpretovaný a často dezinterpretovaný film •Zakládá se na skutečné události – r. 1917 vypukla aféra s anonymními dopisy ve městě Tulle •V Havranovi série dopisů, které útočí na pověst hlavně dr. Germaina •Film vypovídá o mentalitě maloměsta >> nešiřme pomluvy, ale zároveň si dávejme pozor na to, kdo nás sleduje •Po válce na dva roky zakázán; Clouzot nemůže stejně dlouho točit •Proti snímku vystupuje jak levice, tak pravice; stejně tak německé úřady ĎÁBELSKÉ ŽENY (1955) •Adaptace románu Ta, která už nebyla Pierra Boileau a Thomase Narcejaca >> Hithcock měl o látku údajně také zájem •Psychologický thriller s prvky hororu •Milostný trojúhelník – manželka Cristina, manžel Michel a jeho milenka Nicole >> dvě femmes fatales •V závěru otevřený apel na diváky, aby neprozrazovali zápletku •Jeden z nejúspěšnějších filmů roku 1955 • NÁVRAT Z EXILU / JULIEN DUVIVIER •Duvivier do exilu odchází záhy po vypuknutí války •Bytostný kosmopolita + téma migrace a exilu se jeho filmy prolínalo vždy •V USA pracoval už roku 1938 na filmu The Great Waltz >> americká kariéra ale neúspěšná, v USA v podstatě outsider •Stejně jako Jean Renoir nebo René Clair neudržoval kontakt s domovinou >> po válce vede k řadě problémů •Otázka kolektivní viny + otázka návratu exulantů, které ale společnost vnímá jako emigranty (nucený X dobrovolný odchod z vlasti) •Jak René Clair, tak Jean Renoir po svém návratu do Francie točí nekonfliktní nostalgické filmy •Mlčeti zlato (René Clair, 1947) •Francouzský kankán (Jean Renoir, 1955) PANIKA (1946) •„Chtěl jsem zpracovat látku, která by odrážela dobovou atmosféru. Vím, že je jednodušší natáčet filmy poetické, milé a okouzlující, kde by vynikla líbivá kamera, ale svou povahou jsem přitahován tématy hořkými, temnými a drsnými. O čem je Panika? O tom že lidé nejsou milí, že dav je shluk hlupáků a že nezávislí lidé se vždy mýlí a že vždy skončí jako součást stáda“ (J. Duvivier, prosinec 1946) •Rezonance dobové atmosféry – lynčování, síla davu, vynucená konformita a ochota uvalit vinu na nezapadající jedince •Pozdní poetický realismus •V roli pana Hira Michel Simon >> poměrně robustní a ční nad zbytkem obyvatel pařížské čtvrti Villejuif jak fyzicky, tak intelektuálně •Citelná deziluze ze společnosti ANDRÉ BAZIN 1918–1958 •Kritik, teoretik, novinář, publicista, zakladatel filmových klubů a propagátor kinematografie •Napsal asi 2500 textů, z nichž známe pouze část •Značný vliv na filmaře francouzské nové vlny •Jednak svým důrazem na důležitost filmového realismu •Za druhé jako spoluzakladatel časopisu Cahiers du Cinéma ONTOLOGIE FOTOGRAFICKÉHO OBRAZU (1945) •Lidstvo od nepaměti má zachycuje a uchovává skutečnost prostřednictvím zobrazení •„komplex mumie“ (nabalzamovat realitu, učinit ji nesmrtelnou) •Dějiny umění nám ukazují stále větší inklinaci k realismu •Nový impuls do umění vnáší fotografie, protože osvobozuje dosavadní umělecké formy od povinnosti co nejvěrněji zachytit skutečnost. •Mechanická reprodukce >> do zachycení světa nevstupuje člověk (malíř, sochař) a tím pádem, jakkoliv minimalistická, intepretace, ale technologicky objektivní přístroj – fotoaparát, kamera. •Filmový/fotografický záznam jako doslovný otisk reality – re-prezentace jako zpřítomnění minulého divákovi tady a teď •Akt natáčení/fotografování totožný s produkcí zcela neopakovatelného a jedinečného okamžiku • PROTI MONTÁŽI •Montáž chce vytvořit novou realitu manipulací s jedinečnými, časoprostorovými jednotkami a tím zrazuje skutečné poslání filmu >> montáž jako narušení klíčové funkce kinematografie, kterou je realistické zachycení předkamerové reality. •Preference hloubky pole (plan-sequence) >> rozvržení akce do několika plánů nebo delších záběrů, např.filmy Orsona Wellese nebo Williama Wylera, kde oceňoval integritu scény a akce, a implicitně přítomné interpretační bohatství. •Zároveň oceňoval neorealistické filmy pro jejich pozornost k detailu, také pro jejich fragmentárnost, která ale vychází z natáčení v reálných podmínkách a ne ze snahy vytvořit z dílčích jednotek další komponent. •>> oba směry splňují jeho definici realismu, ale každý úplně jinak • •