Pomalá kinematografie Úvod Organizace kursu •celkem 11 lekcí (27. září – 13. prosince) 22. listopadu výuka odpadá •přednáška + projekce filmu •ukončení kursu: písemný test nebo esej písemný test: otázky z přednášek, literatury a promítaných filmů esej: text v rozsahu 6 – 10 NS o vybraném filmu (filmech), s využitím odborné literatury nejpozději do 14. prosince navrhnout téma eseje, odevzdání ve zkouškovém období •Pomalé hnutí (Slow movement) vzniká koncem 80. let v Itálii při demonstraci proti otevření pobočky McDonald‘s (fast food x slow food) •Postupně se především v rozvinutých zemích rozšiřuje na celou škálu „pomalých“ aktivit = étos zpomalení jako protiváha ke konzumnímu životu v pozdním globalizovaném kapitalismu •„Filosofie pomalosti není o tom dělat všechno šnečím tempem. Jde o to najít pro všechno tu správnou rychlost. Vychutnávat si hodiny a minuty, ne je počítat. Nedělat věci rychle, ale co nejlépe. Upřednostňujeme kvalitu nad kvantitou ve všem, od práce, přes jídlo až po rodičovství.“ (Carl Honoré, In Praise of Slowness, 2004) • Jason Bourne (r. Paul Greengrass, USA/Velká Británie/Čína, 2016) Čtyřikrát (Le Quattro volte, r. Michelangelo Frammartino, Itálie/Německo/Švýcarsko, 2010) • •Podobně jako jiná pomalá hnutí, představuje pomalá kinematografie alternativu k mainstreamové kultuře = Hollywoodu, střednímu proudu národních kinematografií •Pomalé filmy esteticky i institucionálně náležejí k umělecké/artové kinematografii (global art cinema) a k některým avantgardním proudům •Vzestup pomalé kinematografie v novém tisíciletí je vysvětlován jako reakce na čím dál rychlejší hollywoodské (akční) filmy, využívající takzvanou zesílenou kontinuitu •Pomalé filmy se objevují na mezinárodním festivalovém okruhu, popřípadě v omezené distribuci artových kin, v galerijních prostorách nebo na specializovaných internetových videotékách (MUBI, tao films) • • Jaké jsou formální a stylistické konvence pomalé kinematografie? •Dlouhé záběry •Celkové rámování •Statické kompozice •Strohá mizanscéna •Dějová vyprázdněnost •Důraz na všední činnosti •Tlumené herectví •Ambientní zvuková stopa • • • > > •Nejen, že se v pomalých filmech „nic“ neděje, ale tomuto „nic“ je navíc věnováno nadměrné množství času („It is not simply that nothing happens in these films but that it takes too long for nothing to happen.“) •Místo klasického vyprávění vystupují do popředí abstraktnější dimenze času, pohybu, filmové sebereflexivity •Často dochází k rozmělňování fikčních a dokumentárních parametrů díla – nelze snadno určit, zda jde o hraný film nebo o dokument • • • • > Co umožňuje/napomáhá existenci pomalé kinematografie? •technologicky: digitální technologie otevírají nové možnosti pro temporální estetiku pomalých filmů (odpadá omezení desetiminutových 35mm kotoučů, lze nahrávat až dvě hodiny v kuse) •institucionálně a finančně: mezinárodní festivaly slouží jako platforma pro uvádění a zviditelňování radikálních uměleckých filmů (cinefilní tradice autorské tvorby + globálního kina) často koprodukce řady subjektů z několika zemí, významnou roli sehrávají i nadnárodní fondy, filmařské laboratoře, pitchingová fóra (opět při festivalech) – Fond Huberta Balse při MFF Rotterdam (https://iffr.com/sites/default/files/content/hbf_complete_results_2017_lr.pdf) + VOD platforma IFFR Unleashed (https://www.iffrunleashed.com/) • • •Debaty okolo pomalé kinematografie (2010-2011) rozdělily anglofonní filmovou kritiku •„Když poněkolikáté sledujete postavu, jak se plahočí po lesní cestě, jako by se nad vámi vznášela nevyřčená výhružka: Přiznejte, že vás to nudí, a budete za ignoranta. Takové filmy jsou pasivně-agresivní v tom smyslu, že vyžadují fůru našeho drahocenného času a dosahují přitom jen prchavých estetických a politických účinků: Občas to za to stojí, občas ne.“ (Nick James, magazín Sight&Sound) •„Ze stylu složeného z dlouhých záběrů, velkých celků, pomalých pohybů kamery a strohých dialogů se stala naprostá rutina; jde dnes o zautomatizovaný mezinárodní styl, který signalizuje ‚seriózní umělecký film‘, ovšem bez špetky originality nebo zajímavého vhledu.“ (Steven Shaviro, blog The Pinocchio Theory, http://www.shaviro.com/Blog/?p=891) • • •„Pomalá kinematografie je nepřesný termín, který evokuje pohrdání a karikaturu. Omezovat tuto kinematografii na ‚pomalost‘ je reduktivní a povrchní. Právě proto, že nespokojení diváci [jako Nick James] pouze ulpívají na povrchu, si z těchto filmů nedokáží nic podstatného odnést.“ •„Kritici se musí naučit pojmenovávat věci, které nejsou zcela zjevné, naučit se nalézat obsah za zdáním prázdnoty, naučit se porozumět hloubce a komplexitě, která se objevuje v intervalech mezi zdánlivě nepatrnými detaily.“ •„Pokud vám vadí mít za povinnost sledování filmů, najděte si práci, která nebude tolik zatěžovat vaši trpělivost. […] Za takové ‚názory‘ nejste placení. Nechceme od kritiků slyšet, jestli si sledování filmů užívají, chceme od nich slyšet, jestli jsou ty filmy dobré!“ •Z plamenné obhajoby současné kontemplativní kinematografie (Contemporary Contemplative Cinema) blogera Harryho Tuttlea, která zároveň volně přechází v otevřený útok proti lenosti profesionálních kritiků (http://unspokencinema.blogspot.com/2010/05/slow-films-easy-life-sight.html) • Sledování (pomalých) filmů jako práce / ztráta času? •Spíše než otázka, která ze stran má pravdu, je důležitější diskurzivní rámec, ve kterém tato debata probíhá. •Na obou stranách je v pozadí tohoto sporu opozice ztráty času a efektivně využitého/poctivě odpracovaného času. •Stojí ale za úvahu, zda má smysl k pomalým filmům přistupovat z hlediska „efektivity“ či „produktivity“ diváctví – zvlášť když se tyto filmy vzpírají úspornosti a efektivitě hollywoodského vyprávění •Pomalá kinematografie provokuje k otázkám spojeným s diváctvím a konceptem práce v pozdním kapitalismu: Je nuda, kterou pomalé filmy vzbuzují, součástí podvratného politického gesta? Jak můžeme měřit „práci“ spojenou s diváckou recepcí? A kdo vůbec může o něčem takovém rozhodovat? •(Karl Schoonover, Wastrels of Time: Slow Cinema‘s Laboring Body, the Political Spectator and the Queer, 2012) • Slon (Elephant, r. Gus Van Sant, 2003) •Vedle filmů Gerry a Poslední dny prostřední díl Van Santovy „trilogie smrti“ •Volně zpracovává události okolo masakru na americké střední škole Columbine (1999) •Inspirace stejnojmenným středometrážním filmem (1989) Alana Clarka o sektářských vraždách v Severním Irsku •Dobře ilustruje některé typické postupy pomalé kinematografie > •Oproti konvenčním hollywoodským filmům Slon inscenuje dramatickou akci s důrazem na její banalitu a všednost •Poklidný pohyb studentů po škole je snímán stejně jako pohyb vrahů se zbraněmi •Film posouvá do popředí temporalitu/časovost •Vrací se v čase, opakuje z jiných perspektiv tytéž (?) události •Chvílemi zdánlivě bezdůvodně zpomaluje záběry • • •Svým stylem film naznačuje paralelu mezi akčními videohrami a skutečnou střelbou ve škole •Prostřednictvím motivu fotografie otevírá otázky okolo vztahu reality a různých typů umění •