Pomalá kinematografie X Humor a horor v pomalé kinematografii Artový film jako „nečistá“ kategorie •Artový film představuje problematicky definovatelnou kategorii, kterou dlouhodobě vystihuje „nečisté“ (impure) směšování různých stylů, žánrů, typů diváctví… •Pohybuje se mezi uměleckými/komerčními institucemi, národním/mezinárodním prostředím, ale i autorským/žánrovým filmem Paramodernistický film •V souvislosti s „nečistotou“ artového filmu se také hovoří o paramodernistické kinematografii (para = vedle sebe, spolu…) •Narušuje lineární historické uvažování, podle kterého poválečný modernismus z filmu postupně vymizel a nahradila jej postmoderna •Paramodernistický film znamená, že modernistické tendence z kinematografie nevymizely, ale jsou často kontaminované dalšími estetickými tradicemi a vlivy - včetně např. žánrové kinematografie •Vznikají tak artové filmy, které propojují pomalý styl s komediálními, hororovými či muzikálovými konvencemi a prvky • Humor a horor v pomalé kinematografii •Jakým způsobem pomalé/umělecké filmy pracují s komediálními prvky? •Na jakém základě komického účinku docilují? Čím nás dokáží rozesmát? •Jak do sebe pomalé filmy zapouští hororové konvence? •Můžeme vypozorovat nějaké sdílené formální/stylistické rysy? Teorie humoru 1.Výsměch – smějeme se někomu, shazujeme ostatní, smějeme se cizímu neštěstí 2.Uvolnění – humor zprostředkovává osvobozující úlevu od tenzí a omezení způsobených např. společenskými tlaky – smích uvolňuje nashromážděnou energii 3.Nesoulad – humor vzniká z nápadného nesouladu mezi rozdílnými věcmi – smích je vyvoláván kontrastem a překvapením • Žánrový nesoulad •Na nejobecnější úrovni nás může pobavit samotný fakt, že se artový film nečekaně překlopí do zdánlivě nekompatibilního žánru •Film Janička (r. Bruno Dumont, 2017) takto kombinuje pomalé spirituální drama o dětství Jany z Arku a metalový crazy muzikál Groteskní postavy/pohyb •Zdrojem humoru mohou být také nejrůznější groteskní, občas i fyzicky zdeformované postavy •Samotná deformace přitom vtipná není – jde o celkový tón a to, jakým způsobem se s těmito motivy pracuje •V artovém seriálu Malej Quinquin (r. Bruno Dumont) je zdrojem humoru především bizarní mimika a pohyb těchto postav Prostorová distance •Humor v pomalé/umělecké kinematografii současně často doprovází prostorová distance od vizuálního gagu, a to i ve scénách, ve kterých by s ohledem na vyznění vtipu nebyla nutná •Filmy tak i v komických pasážích zachovávají svůj charakteristický styl (velké celky, statická kamera, delší záběry…) •Ve vztahu mezi gagem a zvoleným stylem vzniká nesoulad – podporuje absurdní vyznění vtipu Dlouhé časové trvání •Zdrojem humoru může být také nadměrně dlouhé trvání scén či záběrů, v nichž se nic zásadního neděje (např. postavy na něco dlouze čekají) •Film zároveň musí naznačit, že si tuto přílišnou délku uvědomuje – dává vodítka, že jde o vtipnou situaci •V rumunském filmu Policejní adj. (r. Corneliu Porumboiu) jde zároveň o vtipnou parafrázi na dynamické západní kriminálky Komplexní tragikomický styl •Zřejmě nejkomplexnější práci s tragikomickým či absurdním humorem v pomalé/umělecké kinematografii najdeme ve filmech švédského filmaře Roye Anderssona (např. film Písně z druhého patra) •Ten komediálního účinku dosahuje souhrou řady stylistických prostředků – fixního distancovaného rámování, teatrální inscenace groteskních figur, prodlouženého trvání záběrů, do hloubky prokomponované mizanscény a pozvolného pohybu postav, hudby a zvuků • Pomalý horor •Pomalé filmy s hororovými prvky málokdy vyvolávají strach, zděšení či hnus jako konvenčnější horory •Nadpřirozené motivy náležející tradičně k hororu jsou pomalým stylem častěji ozvláštňovány tak, že naopak strašidelné nejsou •Místo toho mohou vyvolávat jiné emoce (pobavení, soucit…) •Slouží zároveň také k průzkumu duchovních otázek • • Duch jako protagonista •Nezvyklý pohled na posmrtný život představuje americký nezávislý film Přízrak (r. David Lowery) •V něm se duch stává protagonistou filmu •Dětinský motiv strašidla v prostěradle nabírá v kontextu pomalého dramatu o samotě a stesku zcela nový rozměr Civilní nadpřirozeno •Hororové motivy tak v pomalé kinematografii mnohdy působí přirozeněji než obvykle •S překvapivě civilními nadpřirozenými prvky ve svých filmech pracuje i thajský režisér Apichatpong Weerasethakul •Ty navíc bývají propojené s lehce humornými situacemi Strýček Búnmí •Ve svém nejslavnějším filmu Strýček Búnmí čerpá Weerasethakul z thajské mytologie i thajských hororově-komediálních filmů ze 70. let •Ozvláštňujícím způsobem tak v kontextu artového filmu zužitkovává i béčkové rekvizity a kostýmy •Jako jeden z mála autorských tvůrců subtilně kombinuje hororové motivy a legrační momenty