Když je Félicité viděla obě rozhořčené, pochopila, že zašla příliš daleko, a tak zmírnila.

„Ale koťátko, to nejsem já, [PD1] kdo povídá tyto hrozné věci. Jen ti opakuji ty hlouposti, které
tu kolují, abys pochopila, že Pascal dělá chybu, když nedá na veřejné mínění… Jestli[M2]  věří, že
našel nový lék, není nic lepšího! A já chci dokonce připustit, že vyléčí úplně všechny, jak doufá.
Proč si ale libovat v tomto tajemném chování, proč o tom nemluvit hezky nahlas, proč to hlavně
zkoušet jen na té  sebrance ze staré čtvrti a venkova namísto toho, aby předváděl svou úžasnou
léčbu především mezi lidmi z města, což by mu zajistilo úctu? ... Ne, vidíš, koťátko, tvůj strýc
nikdy nic nemohl dělat jako ostatní.“

Nasadila utrápený tón a ztišila hlas, aby odhalila tuto[PD3]  skrytou bolest v srdci.

„Díky Bohu! Naštěstí[M4]  v naší rodině nechybí muži, kteří za něco stojí. Moji ostatní synové mi
dopřávají dostatek pocitu uspokojení[M5] ! Není-liž pravda? Tvůj strýc Eugène vystoupal dost
vysoko, stal se ministrem na dvanáct let[PD6] , byl skoro až císařem[M7] ! A tvůj otec sám
nastřádal dost milionů a zapojil se do dost velkých prací[M8] , které změnily Paříž! A to ani
nemluvím o tvém tak bohatém a vznešeném bratru Maximovi, ani o tvých bratrancích Octavu Mouretovi,
který si podmanil současný trh[M9] , a našem drahém abbé Mouretovi, který je hotový světec!...
Dobrá! Proč tedy Pascal, který by býval mohl jít v jejich stopách, žije umíněně zalezlý ve své noře
jako starý pološílenec[M10] ?“

A dívka, která byla ještě stále rozčílená, jí umlčela[M11]  jemným gestem ruky.

„Ne, ne! Nech mě domluvit… Vím moc dobře, že Pascal není žádný netvor[M12] , že dělá znamenitou
práci a že mu jeho korespondence[PD13]  s Lékařskou akademií dokonce vynesla jistou reputaci mezi
vědci… Ale může se to vůbec počítat vedle toho, co jsem si pro něj vysnila? Ano! Veškerá dobrá
[PD14] klientela z města, ohromný majetek, vyznamenání a nakonec pocty a důstojná pozice
v rodině[PD15] … Achjo, [PD16] vidíš koťátko, to proto si naříkám. On prostě není z rodiny a nikdy
ani nechtěl být. Přesně tak! Když byl malý, říkávala jsem mu: ‚Odkud ses to ale vzal? Ty nejsi
náš!‘ Já všechno obětovala pro rodinu a rozkrájela bych se, aby byla navždy velká a slavná!“

Narovnala svou malou postavu, takže vypadala mnohem vyšší [M17] s tou jedinou vášní pro požitky a
pýchu, která naplňovala její život. Začala se znovu procházet, ale tu najednou se rozrušila,
[PD18] když znenadání spatřila na zemi výtisk Temps, který tam doktor pohodil po tom, co
[PD19] z něj vystřihl článek, aby ho přidal do složky označené jako Saccard. To, co bylo vidět pod
vystřiženou částí [M20] uprostřed stránky, ji bezpochyby o něčem informovalo, protože se najednou
zastavila a sklouzla na židli, jako by se konečně dozvěděla to, co přišla zjistit.


Hodnocení: posuny smyslu M11 a M20, jinak stylistické připomínky (syntax můžete volněji)

velmi dobrý komentář      C
________________________________

 [PD1]lépe inverze: "já to nejsem, kdo..."

 [M2]Sice není ve francouzském originále « Si » a podmiňovací spojka « jestli » by tu tedy nemusela
být, ale připadalo mi, že to takto lépe navazuje. (políčko 4)

 [PD3]LÉPE TŘEBA "SVOU"

 [M4]V originále se sice „naštěstí“ nevyskytuje, ale zdálo se mi, že je to lepší, než doslovný
překlad jako „To nejsou muži, co za něco stojí, co chybí v naší rodině“. (políčko 1) ANO

 [M5]U „satisfaction“ jsem se rozhodovala mezi „zadostiučinění“ a „uspokojení“. Nakonec jsem
zvolila druhou možnost a přidala lepší vystižení i „pocit“. (políčko 2) ANO

 [PD6]SLOVOSLED: DVANÁCT LET BYL MINISTREM

 [M7]Přidala jsem sloveso být. Pouhé „skoro císař“ by v tomto případě rozhodně nenavazovalo na
předchozí část věty. (políčko 1)

 [M8]Zachovala jsem opakování slovíčka „dost“, jako v originálu „assez“. Díky tomu věta hezky
graduje. (políčko 12)

 [M9]Pro lepší čtivost jsem změnila substantivum „conquérants“ na zájmeno se slovesem „který si
podmanil“. (políčko 1)

 [M10]Zde jsem vynechala „original“, který mi v českém překladu nedával žádný smysl. „Demi fêlé“
jsem tedy změnila na substantivum „pološílenec“. (políčko 1) ORIGINAL JE NĚCO JAKO "SVÉRÁZ/NÝ
ČLOVĚK"

 [M11]Přeložit „elle lui ferma la bouche“ přímo jako „zavřela jí pusu“ mi připadalo moc hrubé.
Proto jsem zvolila jemnější „umlčela“. (políčko 10) ALE UMLČELA FÉLICITÉ UMLČELA DÍVKU

 [M12]Zde jsem váhala mezi slovem „zvíře“ a „netvor“ pro „bête“. Nakonec se mi v kontextu víc
líbila druhá varianta. (políčko 2) NE, ZDE "HLUPÁK"

 [PD13]PUBLIKACE/ ČLÁNKY

 [PD14]ZDE BY SE HODIL 4. PÁD (CO VŠE SI VYSNILA)

 [PD15]HODNÁ (NAŠÍ) RODINY

 [PD16]MÍRNĚ ANACHRON., "TAK TO VIDÍŠ.." , např.

 [M17]„Elle devenait très haute“ jsem přeložila takto, protože doslovná verze „stala se velmi
vysokou“ mi připadala velmi kostrbatá. (políčko 1)JISTĚ, TO BY BYLA CHYBA

 [PD18]NEOBRATNÉ, ASPOŇ :JI ROZRUŠILO, KDYŽ"

 [PD19]ZTRÁTA DYNAMIKY

 [M20]„La vue de la fenêtre“ jsem musela takto opsat, protože „Pohled z okna“ by byl v tomto
případě absolutně nesrozumitelný pro čtenáře. (políčko 1) NE, "FENETRE" JE TO VYSTŘIŽENÉ OKÉNKO (AU
MILIEU DE LA FEUILLE)