Když Felicita viděla, že jsou obě dvě rozhořčené, pochopila, že zašla až příliš daleko [BJ(1] a už
zase byla něžnost sama.

“Ale kočičko, já přece ty hrozné věci neříkám. Jen opakuji ty hlouposti, které kolují, abys
pochopila, že Paskal dělá chybu, když nehledí na veřejné mínění [BJ(2] ... Myslí si, že vynalezl
nějaký nový lék, nic víc! [PD3] A já dokonce ráda připustím, že se mu podaří vyléčit celý svět, jak
sám věří. Proč si ale libovat v tom tajemném chování, proč o tom nemluvit nahlas a proč, místo
snahy zaujmout[PD4]  ty správné lidi ve městě, zkoušet jen na té lůze ze staré čtvrti a okolí své
úžasné léky, které by mu zajistily slávu? Víš, kočičko, tvůj strýc nikdy nemohl dělat nic jako
ostatní.”

Nasadila zarmoucený tón a ztišila hlas, aby tak dala najevo skrytou bolest, která sužovala[PD5]
její srdce.

“Díky bohu, že o vážené muže v naší rodině není nouze; moji ostatní synové mě udělali velmi
šťastnou![PD6]  Není to tak? Tvůj strýc Evžen se dostal tak vysoko; dvanáct let ministrem, skoro
císař! I tvůj otec nastřádal [PD7] miliony a byl součástí velkých plánů, které změnily[BJ(8]
Paříž! A to nemluvím o tvém bratrovi Maximovi, tak bohatém, tak vznešeném, ani o tvých bratrancích,
Oktávovi Mouretovi, jednom z dobyvatelů nového obchodu, a o našem drahém opatovi [PD9] Mouretovi,
skoro svatém!... [PD10] A proč Paskal, který mohl kráčet v jejich šlépějích, žije tak umíněně v té
své díře, jako starý, napůl sešlý podivín?”

A jediným jemným gestem umlčela dívku, která už se zase rozohňovala[PD11] .

“Ne, nech mě domluvit!... Moc dobře vím, že Paskal není žádný hlupák[BJ(12] , že odvádí skvělou
práci, že tím, co poslal do lékařské komory [BJ(13] si zajistil reputaci mezi vědci… Vedle toho, co
jsem si pro něj vysnila, to ale nic není! Přesně tak! Za klienty městskou smetánku, obrovské
bohatství, vyznamenání a konečně všechna ta pocta, to úctyhodné postavení rodiny… Tak! Vidíš,
kočičko, proto si stěžuji: není a nikdy nechtěl být z naší[BJ(14]  rodiny. Na mou duši! Říkala jsem
mu to, když byl ještě dítě: ‘Čí ty jsi? Ty nemůžeš být náš[BJ(15] !’ Já jsem rodině obětovala vše,
rozkrájet jsem se nechala, jen aby naše rodina byla navždy důležitá a slavná.

Narovnala své malé tělo, a v prazvláštním[PD16]  zápalu rozkoše a pýchy, které naplňovaly její
život, najednou vypadala obrovská. Znova začala přecházet po pokoji, když tu ji zachvátilo
vzrušení, protože na zemi uviděla ležet to číslo Času, které tam doktor odhodil poté, co [PD17] z
něj vystřihl článek, který pak přidal do složky o Saccardovi; pohled na okno vystřižené v půlce
stránky jí jistě řekl hodně, protože najednou už nepochodovala, rychle se posadila[BJ(18] , jakoby
jí konečně došlo, co se právě dozvěděla. [PD19]

Hodnocení: poznámky velmi dobré, některá řešení také, větší posuny smyslu PD1,2, jinak stylistické
připomínky (syntax)


B
________________________________

 [BJ(1]Nebo „že se až příliš unáhlila“, které by bylo věrnější originálu? OBOJE DOBŘE

 [BJ(2]Na to, co si myslí ostatní? OBOJE DOBŘE

 [PD3]TÍM LÉPE

 [PD4]JDE SKUTEČNĚ O TO LÉČENÍ

 [PD5]LÉPE PŘÍT. ČAS, TÍM TO BUDE JAKO VNITŘNÍ ŘEČ POSTAVY

 [PD6]DOSLOVNÉ – KDYŽ 1. PÁD, PAK „MI DOPŘÁLI MNOHO/ MI UDĚLALI MNOHO RADOSTI…“

 [PD7]NEVÍM, SPÍŠE „PROŠLY MU RUKAMA/ INVESTOVAL?“

 [BJ(8]Nebo nechat doslovnější „předělaly“? NE

 [PD9]POZOR, ZDE TITUL PRO KNĚZE, „ABBÉ“,

 [PD10]takto přístavek neobratný, např.  – je to hotový světec

 [PD11]věta výborně

 [BJ(12]„une bête“ je ale spíše havěť. Tady jsem moc nevěděla, jestli myslí hlupáka v tom smyslu,
že je chytrý a úspěšný, ale nesnaží se být slanvým, a nebo ve smyslu že je „černá ovce rodiny“  -
tedy jakási havěť. Vzhledem ke kontextu jsem se přiklonila spíše k hlupákovi. TO JE DOBŘE

 [BJ(13]Nebo by bylo lepší nechat „lékařské akademie“? OBOJE JE MOŽNÉ

 [BJ(14]I přesto, že v textu přímo „naší“ není, přišlo mi to jako vhodné upřesnění. JISTĚ

 [BJ(15]Vím, že „nemůžeš být náš“ není to samé jako „nejsi náš“, ale v tom naříkání mi to přišlo
vhodnější. ANO

 [PD16]TO JE VE SMYSLU „SMĚSICE“

 [PD17]ZTRÁTA DYNAMIKY

 [BJ(18]Moc jsem nevěděla, jak zpracovat „elle se laissa tomber sur une chaise“, aniž by to
vyznělo, že se jí udělalo nevolno. Ještě mě napadlo „s úžasem dopadla na židli“.    TO JE OPRAVDU
„SE SESULA“, ONO SE JÍ ASI TROCHU UDĚLALO SLABO..

 [PD19]PŘIŠLA ZJISTIT