Adéla Marková Když Felicita viděla, jak jsou obě rozčilené, pochopila, že to trochu přehnala, a nasadila zpátky [P1] laskavý tón. „Ale holčičko[1], to já tyhle hrozné věci přece nevykládám. Jen opakuji hlouposti, které se povídají, abys pochopila, že Pascal dělá chybu, když je mu jedno, co si kdo myslí. Věří, že objevil to nejlepší, [PD2] nový, úžasný lék! A já bych ráda věřila[2], že každého uzdraví, jak on doufá. Ale proč se snažit chovat tak tajemně, proč o tom nemluvit pěkně nahlas, proč tu jeho báječnou léčbu, která by mu mohla přinést slávu, ne[P3] vyzkoušet na té lůze ze staré čtvrti a z venkova, místo toho, aby se testovala [P4] na spořádaných lidech z města? Kdepak, vidíš, holčičko, tvůj strýc nemůže nikdy dělat věci jako ostatní.“ Nasadila ztrápený tón a ztlumila hlas, aby mohla odhalit tu bolest, která jí svírala srdce.[3] „Díky bohu! Ještě že důstojní muži v naší rodině nechybí, moji ostatní synové mi přinesli mnoho radosti. Nebo snad ne? Tvůj strýc Evžen se dostal hodně vysoko, dvanáct let ministrem, málem císařem! I[P5] tvůj otec přece otočil[P6] spoustu milionů, byl součástí [P7] mnoha velkých projektů, které přebudovaly Paříž! Nemluvě o tvém tak bohatém a vznešeném bratru Maximovi, ani o tvých bratrancích, Oktávu Mouretovi, jednom z dobyvatelů nového obchodního světa, a o našem drahém opatovi[P8] Moruetovi, který je dokonce světec! Ano, ano… Tak proč tedy Pascal zůstává umíněně v té své díře, když by mohl jít v jejich stopách…?“ Mladá dívka se znovu rozčílila a Felicita jí jemným pohlazením zavřela pusu. „Ne, ne, nech mě domluvit! Moc dobře vím, že Pascal není žádný hlupák[4], vím, že vypracoval pozoruhodná pojednání a že jeho práce, které poslal Lékařské akademii, mu mezi učenci udělaly dobré jméno… Může se to ale rovnat tomu, co jsem si pro něj vysnila? Může! [P9] Ta honosná městská klientela, velké bohatství, vyznamenání, nakonec úcta a vážené postavení rodiny... Ano! Vidíš, holčičko, stěžuju si na tohle: jako by ani nebyl z naší rodiny, jako by to ani nechtěl. Čestné slovo! Když byl ještě malý, říkávala jsem mu: „Kde jsme tě vzali? Ty snad nemůžeš být náš!“ Já jsem obětovala rodině vše, nechala bych se klidně rozsekat, jen aby rodina zůstala[5] navždy významná a proslulá!“ Napřímila své malé tělo v jedinečné [P10] rozkoši slasti a pýchy, které naplnily [P11] její život, a najednou vypadala velice vznešeně. Začala se znovu procházet, když tu si náhle povšimla výtisku Le Temps, který ležel na zemi, kam ho doktor zahodil po vystřižení článku do Saccardovy složky, [P12] a velice ji to rozrušilo; pohled na vystřižené[6] okénko uprostřed listu jí najednou řekl bezpochyby dost, neboť se svalila na židli, jako by se konečně dozvěděla to, kvůli čemu přišla[P13] . Hodnocení: posuny smyslu P2, 3, 7, 8 jinde výborná řešení, zejm. syntaktická komentář příště ještě více strukturujte, např. podle „mřížek“ celkově B ________________________________ [1] Mon petit chat jsem nepřeložila doslovně, jako tomu bylo v původním překladu, ale použila jsem raději holčičko, což je spíše výraz, kterým babička osloví svou vnučku. ANO, DOBŘE [2] Je veux admettre -admettre jsem zde nepřekládala jako připustit, přijmout, schválit, jak nabízí překladový slovník, ale zvolila jsem raději věřit, protože mi toto sloveso dává v daném kontextu lepší smysl. ANO [3] Plaie secrète de son cœur jsem přeložila jako bolest, která jí svírala srdce, domnívám se, že použití diluce je zde na místě a přispěje ke správnému porozumění české větě. ANO, ALE NEVYNECHEJTE „TAJNOU/ SKRYTOU“ [4] Nejprve jsem substantivum bête přeložila jako netvor, neboť mi to dávalo smysl v kontextu zabíjení nemluvňat a míchání léku z jejich krve, o čemž se hovořilo nedlouho předtím, nakonec jsem však dala přednost substantivu hlupák, které je naopak spojeno s tím, co bezprostředně následuje ANO, TO JE SPRÁVNĚ [5] I když v originálu je použito sloveso être, v českém jazyce jsem dala přednost slovesu zůstat, které dle mne lépe vyjadřuje stav, který je nyní a který by měl trval i nadále ANO [6] Zde jsem oproti originálu přidala přívlastek ve formě adjektiva vystřižené (explicitace), aby bylo českému čtenáři ihned jasné, o jakém okénku je zde řeč. ANO ________________________________ [P1]asi lépe „zase/ opět“ [PD2]tím lépe [P3]pozor, naopak : „proč.. zkoušet jen na té lůze“ [P4]D [P5]dobře [P6]lépe: „měl pod rukama/ prošly mu rukama...“ apod. [P7]lépe: „podílel se na/ účastnil se [P8]abbé je i titul pro kněze, a to je ten případ [P9]Její „ano“ je souhlas s (nevyslovenou) hypotet. otázkou, co si pro něj vysnila. „Může se to rovnat...“ je řečnická otázka, tedy musela byste dát „Nemůže“ [P10]ve spojení požitkářství a pýchy, např. [P11]naplňovaly [P12]výborná skladba věty [P13]ano, konec výborně