Ale když je Félicité viděla obě rozhněvané, pochopila, že se příliš ukvapila[PD1]  a začala být
znovu velmi laskavá.

                - „Ale ne, kočičko moje, to nejsem já, kdo říká [PD2] ty hrozné věci. Opakuji ti ty
hlouposti, které se šíří venku, abys pochopila, že Pascal dělá chybu, že[PD3]  nehledí na to, co si
o něm myslí druzí[1]…Věří, že našel nový lék, nic jiného[2]! A i já bych si přála, aby uzdravil
celý svět, jak očekává. [PD4] Jen, proč si oblíbi[PD5] l to záhadné chování, proč o tom nemluví[3]
nahlas, a především, proč to nezkusí [PD6] právě na téhle[PD7]  chátře staré[PD8]  čtvrti a
venkova, namísto toho, aby dělal zjevné [PD9] pokusy o léčení, které by mu mohly být ke cti, mezi
řádnými lidmi…Ne, [PD10] kočičko moje, však to vidíš, tvůj strýc nikdy nemohl dělat věci jako
ostatní.“

Aby odhalila skrytou bolest, která jí svírala[PD11]  srdce, použila ztrápený tón a zeslábla na
[PD12] hlase.

                - „Ach, Bože, díky[PD13] ! Důstojní muži v naší rodině naštěstí nechybí, mí ostatní
synové mi dopřáli dostatek radosti! No ne? Tvůj strýc Evžen se dostal opravdu vysoko, dvanáct let
byl ministrem, téměř císařem! I tvůj otec pohnul [PD14] se spoustou milionů a byl zapojen do
velkých věcí, které změnily Paříž! A to nemluvím o tvém bratru Maximovi, tak bohatém, tak
vznešeném, [PD15] ani o tvých bratrancích, Oktávu Mouretovi, jednom z budovatelů novodobého obchodu
a našem milovaném opatu[PD16]  Mouretovi, takovém světci! Nuže proč Pascal, který mohl jít v jejich
šlépějích, žije tvrdohlavě ve své díře jako nějaký podivín?

A jelikož byla mladá slečna stále rozčílená, umlčela[4] ji něžným pohybem ruky.

                - „Ne, ne, nech mě to dokončit… Vím dobře, že Pascal není hlupák, že se zasloužil o
znamenité práce[PD17] , a že tím, že několik z nich zaslal do Lékařské akademie, získal mezi vědci
na reputaci…Ale může to brát v potaz [PD18] vedle toho, co jsem si pro něj přála? Ale ano, všechnu
tu dobrou městskou klientelu, velké jmění, vyznamenání, posléze[PD19]  pocty, postavení hodné jeho
rodiny…Ach, vidíš to, kočičko moje, to proto si tak stěžuji: není takový, nechtěl být takový jako
naše rodina. Čestné slovo[PD20] , říkala jsem mu to, když byl malý[PD21] : „Kde jsi se tu vzal? Ty
nejsi jedním z nás[5]!“ Já jsem pro rodinu obětovala všechno, roztrhla bych se, aby rodina zůstala
navždy velká a slavná.“[PD22]

Znovu napřímila své malé tělo[PD23] , a tak byla mnohem vyšší, se svou jedinou [PD24] touhou po
požitku a s pýchou, která zaplnila celý její život. A znovu začala procházet, ale v tom se
rozrušila, [PD25] když náhle na zemi zahlédla číslo časopisu Temps, který doktor zahodil, když si
z něj vystřihl článek, aby jej přidal do složky Saccard; a z pohledu na prázdné okýnko uprostřed
listu bezpochyby všechno pochopila, protože najednou se zastavila a klesla na židli, jako by už
konečně věděla to, co se dozvědět měla[PD26] .

Hodnocení: větší posuny smyslu PD7, 10,  ostatní stylist.

diskuse možností dobrá, příště ji strukturujte např. podle „mřížek“ (viz IS Učební materiály)

C

________________________________

[1] Zde mi přišlo zvláštní použít něco jako “veřejné mínění“ proto jsem raději použila „co si o něm
myslí druzí“, myslím, že zde znamená totéž a vypadá to v textu přijatelněji. VELMI DOBŘE

[2] Zde jsem místo „nic lepšího“ dala „nic jiného“, protože si myslím, že je to výstižnější. TÍM
LÉPE

[3] V této větě jsem slovesa „oblíbil“ a „nemluví“ uvedla vyčasovaná namísto infinitivu – opět mi
to tady přijde přirozenější ANO

[4] Původně jsem zde měla i „zavřela pusu“, ale „utišila“ se mi zdá vhodnější. NE, MÁTE DOBŘE
„UMLČELA“

[5] „Nejsi náš“ mi zde přišlo zvláštní, spíš si myslím, že chtěla poukázat na to, že on nezapadá do
jejich rodiny, ne, že by vyloženě nebyl jejich. ANO, VOLNĚJI – TY NEJSI JAKO MY/ TY JSI Z JINÉHO
TĚSTA
________________________________

 [PD1]čárka

 [PD2]to neříkám já, ty..

 [PD3]když

 [PD4]lépe: "doufá"

 [PD5]lépe: "proč si libuje v tom.."

 [PD6]naopak, "zkouší právě"

 [PD7]D

 [PD8]ze... z..

 [PD9]Např. "se blýskl léčebnými pokusy..."

 [PD10]"A to ne/ Nene,

 [PD11]přít. čas - přihlížíme nějakému výjevu, tedy aktualizace

 [PD12]to nejde, "ztišila hlas/ ubrala na hlase"

 [PD13]stačilo by "Díkybohu,

 [PD14]volněji, např. "prošly rukama" apod.

 [PD15]asi lépe vedl. větou, nebo " - boháč, vznešený člověk -"

 [PD16]pozor, "abbé" je titul pro kněze, můžeme nechat jako citát. slovo

 [PD17]"napsal"

 [PD18]se to srovnávat s tím../ jakou to má cenu vedle toho...

 [PD19]zde to je ve významu "zkrátka"

 [PD20]méně důrazné "jak ti říkám/ na mou věru..."

 [PD21]ano, dobře

 [PD22]volněji: "pro věčnou slávu a velikost rodiny bych se..."

 [PD23]malou/ nevelkou postavu

 [PD24]lépe logicky navázat: "její touha. po požitku spojená s pýchou.. jako by jí přidala na
výšce" apod.

 [PD25]to byste jistě neřekla; "chodit sem-tam, ale najednou ji zarazilo: apod.

 [PD26]nebo "přišla zjistit" a konec dobrý