V našich civilizovaných končinách lidi radši umírají na zástavu srdce, je to víc nóbl než umřít na
rakovinu močáku, střev nebo varlat. Je to čistější než cirhóza nebo vykrvácení, vypadá to dobře v
novinách a můžete to někomu bez rozpaků a zbytečných okolků říct na rohu ulice, v obchoďáku nebo ve
frontě v bance.

Když blesk během nějaké dramatické večerní bouřky zasáhne ty, kteří mají angínu, [P1] prohmatávají
si břicho[P2] , oběma rukama se chytají kravat a jejich obličej je [P3] ztrhaný utrpením.
Vypadají, že to přehání, že se nemístně nadýmají pýchou, ale jsou nic nehrajou a musíme jim věřit :
padá opona v divadle jejich života. Ani já nic nehraju, ale nejsem tak okázalej jako kardiaci, a
budu se muset spokojit s tím, že umřu kvůli nádoru [P4] v pánvi, docela mizerně, jako kterejkoliv
kluk s rakem. Jo, plýtvám energií jako nějaký blázen, a mám v puse  dost žluči, ale prostě to tak
je, když se už nemůžu dívat jinam než dozadu nebo do svého nitra, kde brzo zbyde jenom průvan a
kaluž žluči.

-         Nevěděla jsem si moc rady s první větou druhého odstavce : (quand la foudre...), moc jsem
nepochopila, co myslí tím spojením « s'aggripper à pleines mains au noeud de cravate »

Komentář :

vzpomeňte si na scénu z nějakého filmu, kdy má kardiak srdeční záchvat – chytá se za srdce, snaží
se povolit kravatu, protože se dusí, obličej má ztrhaný bolestí


větší posun smyslu P1, P2 – pomohlo by « filmové vidění »

styl vyrovnaný, dynamika vyprávění dobrá

B-C

-


________________________________

 [P1]angina pectoris, tedy srdeční onemocnění, « kadiaky »

 [P2]šátrají si po hrudi

 [P3]lépe : « obličej mají... »

 [P4]na nádor