V našich civilizovanejch končinách lidi nejradši umíraj na srdce-je to elegantnější než umřít na
močák, nějaký jiný vnitřnosti nebo varlata. Je to způsobnější než cirhóza nebo krvácení a v
novinách to vypadá dobře a bez okolků to můžete říct na ulici, v nákupním středisku nebo ve frontě
v bance.

Když v nějaký dramatický bouřlivý večer někoho zasáhne osud angínou, [P1] tihle lidi si
pak                          třou hrudník, ohmatávaj si krk[P2]  a utrpení jim křiví tvář. Dělaj
z toho velkou vědu, jsou nadmutí[PD3]  a přestože jejich pýcha není zrovna dvakrát na místě, myslí
to opravdově a my jim to musíme věřit-v divadle jejich života totiž právě spadla opona. Já to taky
myslím opravdově, ale moje nemoc není tak velkolepá jako onemocnění srdce, a tak se budu se muset
spokojit s tím, že umřu kvůli pánvi, tak trochu bídně jako každej mladej člověk, co má rakovinu. Já
vím, plejtvám slovama[PD4]  jako nějakej ztřeštěnec a na jazyku mám akorát zvratky s příchutí
žluče, ale tak to je, když se člověk může leda tak ohlídnout do minulosti nebo se ponořit do hlubin
sebe samýho, kde zanedlouho nebude nic jinýho, než průvan a loužička hořkosti.[P5]


větší posun smyslu jen P1, menší PD4

stylová rovina vyrovnaná, dobře zvolená, vyprávění dobře plyne

B
________________________________

 [P1]pectoris, takže to je nemoc srdce

 [P2]snaží se povolit si kravatu

 [PD3]"nadutí" a je to repetice předchozího

 [PD4]ve zvratné formě obtížné sloveso, asi "sám sebou", "stravuju se"...

 [P5]nechala bych tu žluč