Veronika Vanerová


V naší civilizovaný zemi lidi nejradši umíraj kvůli[PD1]  srdci: to je víc nóbl než umřít kvůli
močovýmu měchýři, střevu nebo varlatům. Je to čistší než cirhóza nebo vykrvácení a v novinách to
vypadá dobře, a hlavně se o tom na rohu ulice, v obchodním centru nebo ve frontě u pokladny dá
mluvit bez ostychu a bez uhýbání.

Když to nakonec zasáhne ty, který maj problémy se srdcem, takový, co si potrpí na [P2] bouřlivý
večery velkejch dramat, chytnou se za prsa, v rukou sevřou uzel kravaty a obličej se jim zkřiví
bolestí. Vypadaj, že to přehnali, [PD3] že se dusí snad jakousi pýchou, ale tváří se vážně a mělo
by se jim to věřit: opravdu už opona v divadle jejich života spadla. Já, já se taky tvářim vážně,
ale nemám okázalost těch velkejch kardiaků a měl bych se spokojit s tím, že umřu obyčejně, skromně,
jako jakejkoli jinej mladej člověk s rakovinou. Jo, plýtvám slovy [PD4] jako nějakej ztřeštěnec a
lámu si s tím hlavu, ale tak to prostě je, když se člověk nemá kam dívat jinam než za sebe nebo pod
sebe, kde brzo nezbude nic než proud vzduchu a malá louže hořkosti.[P5]

 Posun smyslu jen P2, menší P3, P4

stylová rovina vhodně zvolená, vyrovnaná, dynamika vyprávění také

B

________________________________

 [PD1]možná lépe "na srdce", dál už může být "kvůli"

 [P2] jde o atmosférický tlak,  kardiaci mají za bouřky vážně potíže

 [PD3]přehánějí

 [PD4]ve zvratné formě obtížné sloveso; "sám sebou" ?

 [P5]nechala bych „žluči“