Vanda Pivarníková 486654 ŠKOLA ANNALES · Francouzska historická škola 20. století. · Ovlivnila historiografii 20. století ve Francii, celé Evropě a částečně i ve Spojených státech amerických. · Rozšířeni předmětu historiografie a jemu odpovídající rozšíření pramenné základy i metod, které s jejím zpracováním souvisí. · Vznik: 1929 (první číslo časopisu Annales d 'historie économique et sociale – Anály hospodářských a sociálních dějin ) - od názvu časopisu se odvozuje název školy – mluvit bychom ale měli o „hnutí“ ® cílem časopisu bylo šíření nového druhu dějepisectví - interdisciplinárního ® ve Štrasburku založili dva francouzští historikové: Marc Bloch a Lucien Febvre ® 1946-1994 Annales. Economices. Sociéteés. Civilisations (Anály. Hospodářství. Společnosti. Civilizace) ® Od 1944 Annales. Histoire, Sciences Sociales (Anály. Historie, Společenské vědy) · Myšlenky, které byly základem projektu Annales: 1. Problémově orientované, analytické dějepisectví namísto tradičního vypravování událostí. 2. Dějiny lidské činnosti v celé její šíři namísto převážně politických dějin. 3. Spolupráce s jinými disciplínami: s geografií, sociologií, psychologií, ekonomií, lingvistikou, sociální antropologií, atd. (aby bylo dosaženo prvních dvou cílu). · Pro historiky školy Annales přestaly být privilegovanými prameny prameny diplomatického charakteru. · Z písemných pramenů se začali zajímat o tovární archívy, katastrální plány, zpovědní knížky apod. · Začala je zajímat i ikonografie, např. naivní obrázky s náboženskou tématikou, které v určitých dobách sloužily negramotným lidem místo bible, nebo votivní obrázky. · Kritika pozitivistického politického dějepisectví – Georg Igges označuje jako „francouzská historiografická revoluce“. · Historikové školy Annales zavedli do studia dějin nový pojem historického času. Jejich díla se zabývají spíše kulturami a epochami nezávisle na proudu dějinného vývoje, než historickou změnou. · Dějiny historikové školy Annales již nepokládali za celek spojený jednotným historickým časem, nýbrž za pluralitu současně existujících casu, která panovala nejen mezi různými civilizacemi, ale i v rámci jednotlivých civilizací. · Produkce školy Annales se, až na několik výjimek, zaměřovala buď na dějiny regiónu, nebo naopak na dějiny nadnárodních celků. S pojmem „národ“ se v textech školy Annales již nesetkáme. · Historikové skupiny Annales odstranili hranice mezi tradičními aspekty a snažili se sjednotit je ve „vědy o člověku“ (science de´l homme). Množné číslo zdůrazňuje pluralitu věd. · Ve francouzském prostředí navázali Annales na sociologii Emila Durkheima - na jeho požadavek objektivity společenskovědního výzkumu. · Předměty historického výzkumu: - Dějiny chorob - dějiny medicíny, hygieny, pohřbíváni - Dějiny sexuálního chování - Dějiny stravy - Dějiny demografického chování – úmrtnosti, natality, sňatečnosti - Dějiny rodiny - Dějiny vztahu ke smrti - Dějiny mentality · Historikové školy Annales jsou tradičně rozdělováni do několika generací: 1. Generace Marc Bloch (1886-1944) – Studoval ve Štrasburku, Lipsku a Berlíně. Jako profesor působil na univerzitě v Strassburgu a od 1936 na Sorbonnu (z rasového důvodu musel opustit, bol žid). Po obsazení celého Francouzska přešel do Lyonu, kde se zapojil do odbojového hnutí. V roku 1944 byl Němci zatknut a 16. 6. 1944 zastřeleny. Byl medievalista a značně ovlivněn sociologií. · Tvorba: * Rois et serfs (1920) - dizertace * Králové divotvůrci: studie o nadpřirozenosti přisuzované královské moci, zejména ve Francii a Anglii (1931) - zájem o „komparativní dějiny“, „dějiny dlouhého trvání, „psychologie náboženství“ * Feudální společnost (1939–1940) – syntéza pojednávající zhruba o čtyřech staletích evropských dějin (900-1300) a celé radě témat (o nevolnictví a svobodě, ideji království, významu peněz atd.) * Podivná porážka: svědectví z roku 1940 (1940, vydáno posmrtně 1946) – kritika francouzského politického selháni za druhé světové války. * Obrana historie aneb Historik a jeho řemeslo (1967, nedokončená a vydaná posmrtně) – kniha úvah o dějinách, historii a historiografii a podstatě historikova řemesla sepsaná na frontě v roce 1940. Lucien Febvre (1879-1956) – Byl vojákem v prvé světověj vojně, po něj jmenovány na univerzitu v Štrasburku. Zde se seznámil s Blochem. Během 2. světové války vedl Annales sám (tehdy vycházeli pod názvem Mélanges d'historie sociale). V roku 1947 založil Šestou sekci Ècole Pratique des Hauntes Éstudos, jež se měla věnovat sociálním vědám. Byl specialista na šestnácté století. Nápadným a výrazným rysem jeho studie byl zeměpisný úvod, jenž načrtával specifické kontury zkoumaného kraje. Zabýval se bádáním o dějinách renesance a reformace, zvláště ve Francii. · Tvorba: * Philippe II et le Franche Comté (1911) – disertace * Un destin: Martin Luther (1928) – umisťuje Luthera do kontextu sociálno-ekonomických, politických a náboženských prvků svého věku. * Problém bezvěrectví v šestnáctém století: náboženství Rabelaise (1942) - jedna ze základních historických prací 20. století, kritika práce Lefrankova vydání Gargantuy a Pantagruela a vyvrácení jeho „mylné“ interpretace, lingvistická analýza, věnována Braudelovi * L'amour sacre, l'amour profane; autour de l'Héptameron (1944) * Combats pour l'histoire (Žít historií) – poválečný soubor článků a recenzí 2. Generace Fernand Braudel (1902-1985) – Študoval historií na Sorbonně. Působil jako učitel v Alžírsku a v São Paulu. Po porážce Francie v 2. světové válce byl jako důstojník francouzské armády zajat. Jeho nejznámější prácí je Středozemně a jeho svět v době Filipa II, kterou po vojně v roce 1947 obhájil jako doktorandskou dizertací a vydal (1949 – věnoval Febvrovi). V roce 1949 se stal profesorem na Collège de France a připojil se k Febvrovi jako spoluředitel Centra historického bádaní. Po Febrově smrti v roce 1956 se ujal vedení Annales. Patří k zakladatelům Maison des science de l´homme (1968). * Středozemně a jeho svět v době Filipa II je rozděleno na 3 časti, každá představuje jiný přístup k minulosti: 1. „takřka nehybné“ dějiny člověka v jeho vztahu k „životnímu prostředí“ = dlouhé trvání (logue durée) 2. pozvolna se odvíjející dějiny hospodářských, sociálních a politických struktur (conjonctures) 3. rychlý čas politických událostí – dějiny událostí (événements) - další významné práce: Écrits sur l’histoire (1969) – sborník, Hmotná kultura a kapitalismus (I-III 1979) zabývá se národohospodářskými kategoriemi spotřeby, distribuce a výroby Georges Duby (1919-1996) – Byl žákem Febvra a Braudela. Působil na univerzitě v Aix a od roku 1970 na Collège de France. Získal renomé jako historik hospodářských a sociálních dějin středověké Francie. Zaměřil se na dějiny ideologií, kulturní reprodukce a sociální imaginace, jež se pokoušel spojit s dějinami mentalit. · Tvorba: * Společnost 11. a 12. století v mâconském kraji (1953) - dizertace * Tři řády: aneb představy feudalismu (1979) * L'Économie rurale et la vie des campagnes dans l'Occident médiéval (1962) * Hommes et structures du Moyen Âge (1973) 3. Generace - Předmětem zájmu se staly dějiny mentalit – výzkum postojů a názoru lidových vrstev v jejich hospodářských a společenských souvislostech Jacques Le Goff (1924-2014) – V roce 1975 se stal prezidentem EHESS. Od roku 1967 byl spoluvydavatelem časopisu Annales. * Kultura středověké Evropy (1965) * Intelektuálové ve středověku (1956) * Zrození očistce (1981) – zabývá se měnícími se představami o posmrtném životě. Emmanuel Le Roy Ladurie (1929-) – Byl Braudelovým žákem. Vedl v EHESS sekci Biologická historie a společnost. Byl profesorem a vedoucím katedry na Collège de France. Spolupracoval s masovými sdělovacími prostředky - televizí. * Languedocký sedláci (1966) – dizertace, komparativní studie o dějinách klimatu v dlouhodobé perspektivě, uspořádaná chronologicky Marc Ferro (1924-) – Byl sekretářem redakce a od roku 1969 členem vedení Annales. Patří k předním francouzským sovětologům a historikům filmů. Jeho názory jsou levicově zaměřené. * La Révolution de 1917 (1967) * Cinéma et Histoire (1976) * La Grande Guerre, 1914-1918 (1968) * L'Occident devant la révolution soviétique (1980) Françios Furet (1927-1997) – Zajímá se převážně o 18. století. * La Révolution I, II (1965, 1966) – napsané spolu s D. Richetem * Promýšlet francouzskou revolucí (1968) - Ve třetí generaci se poprvé objevují ženy: Chritiane Klapischová (1936-) – zabývá se dějinami rodiny v Toskánsku – v středověku a renesanci Arlette Fargeová (1941-) – zkoumá sociální milieu pařížské ulice v 18. století Mona Ozoufová (1931-) – autorka studie o svátcích během Francouzské revoluce Michele Perrotová (1928-) – zabývá se dějinami práce a dějinami žen Použitá literatura: BURKE, Peter: Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929-1989). Praha 2004. HOLZBACHOVÁ, Ivana: Škola Annales a současné pojetí dějin (Antologie textu). Brno 1995. IGGERS, Georg: Dějepisectví ve 20. století. Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě. Praha 2002.