KNIHOVNA STŘEDOVĚKÉ TRADICE
XVI
i
iC
f
í
e c ;t
r< í1 ě; Ie íc o rn. jí
0\
zk
'Ol
>y
O 1 :n' Km
ndi
Lenka Karfíková a Hana Šedinová
TOMÁŠ Z CANTIMPRÉ
De monstris marinis
(De nátura rerum VI)
Mořská monstra
(O přírodě VI)
Latinská edice, překlad, úvod a komentář Hana Šedinová
PRAHA
2008
DE NATURA RERUM VI
DE MONSTRIS MARINIS
83ra | Incipiunt capitula de monstris et beluis marinis.
Generaliter de monstris marinis
Abides
Achime
Belue magne maris Barchora | 83rb Cetus sive ballena Cocodrillus Cervus marinus Caab Cricos Celechi Chylon Canes maris Ceruleum Draco maris Delphinus vel delphini Delphinorum aliud genus est in
Nylo Equus maris Equus Nyli
Equus fluminis circa Damas-cum
Exposita
Helcus 5
Eocha
Fastaleon
Falacha
Glamenez
Gladius iq
Ipothannis
Kilo
Kilion
Kochi
Luligo 15
Ludolachra
Monachi maris
Monoceros, qui et unicornis
maris dicitur Nereides et nautilus 20 Orcha Onos Perna Pester
Pantaniste 25
O PŘÍRODĚ VI
MOŘSKÁ MONSTRA
Začínají názvy kapitol o mořských monstrech a obludách.
Obecně o mořských monstrech
Abides
Hahune
Velké mořské obludy
Barchora
Velryba
Krokodýl
Mořský jelen
Kaab
Krikos
Celethi
Chilon
Mořští psi
Ceruleum
Mořský drak
Delfín nebo delfíni
Jiný druh delfínů
žijící v Nilu ' Mořský kůň Nilský kůň
Říční kůň žijící v okolí Damašku
Exposita
Helchus
Tuleň
Fastaleon
Galalka
Gamenez
Mečoun
Hroch
Kilo
Kilion
Koki
Luligo
Ludolachra
Mořští mniši
Monocheros, kterému se říká
také mořský jednorožec Néreovny a argonaut Kosatka Onos Kyjovka Pister Delfínové i
104
105
Mořská monstra
Polipus Testeum
Serra, aliud monstrum maris Vacca maris
Sirenes Vituli marini
Silla Zedrosi
Scycii Zerach 5
Testudines Yndie Zetiron
Tignus in Ponte Zifíus
83va I Expliciunt capitula. Incipit liber sextus de monstris marinis. 10
1. PRIMO GENERALITER
15
Monstra marina sunt ab omnipotente Deo in ammiracionem orbis data. In hoc enim magis ammiranda videntur, quia raro con-spectibus homini offeruntur. Verumptamen dici potest, quod vix in aliquibus rebus sub celo ita mirabiliter operatus sit Deus, ex-cepta humana natura, in qua vestigium Trinitatis resultare videtur. 20 Quid enim mirabilius potest videri sub celo monstro ceti atque ballene, quod in magnitudine montibus ac vastissimis campis proculdubio comparatur? Perfectorum cethorum magnitudo aput nos in mediterraneis maribus videri non solet, sed in occeano aut in illis maribus, que permeabilia esse non solent. Exceptis autem 25 cethis et alia monstra maris sunt, que sua diversitate vel magnitudine Deum mirabilem predicant. Vix enim terra animal quadrupes habet, quod non in parte simile mare habet. Sed et volucrum simi-litudines atque serpencium mare frequenter ostendit. Nec cre-dendum est, sicut quidam opinati sunt, huiusmodi monstra ex 30 adulterinis commixcionibus generata, sed Deum hec omnia inter primordiales creaturas originaliter procreasse. Horum nonnulla
16 ammiracionem Boese ] ammiracione MS — 22 montibus Boese ) montis MS — 24 maribus S ] maris MS — 25 maribus S ] maris MS — permeabilia Boese ] permeabilesia MS — 28 similitudines Boese ] simili-tudinis MS — 30 huiusmodi Boese } huius MS
I. Nejprve obecně
Chobotnice Testeum
Serra, jiné mořské monstrum Mořská kráva
Sirény Mořská telata
Skylla Zedrosi
Scinnoci Zydrach
Indické želvy Zytiron
Tignus žijící v Černém moři Zifius
Končí názvy kapitol. Začíná šestá kniha o mořských monstrech.
1. NEJPRVE OBECNĚ
Všemohoucí Bůh stvořil mořská monstra, aby vzbuzovala na světě úžas. A je třeba nad nimi žasnout tím spíše, že se jen málokdy naskytnou lidskému zraku. Lze dokonce říci, že s výjimkou Člověka, v němž se jasně projevuje odraz svaté Trojice, nalezneme na světě jen stěží něco jiného, v čem by se tak podivuhodně projevilo Boží působení. Vždyť co je na světě pozoruhodnějšího k vidění než monstrum velryba, jejíž velikost můžeme bezpochyby srovnávat s horami a širými planinami? V našich vnitrozemských mořích obrovité velryby obvykle nevídáme, ale lze je spatřit v oceánu a v těch mořských oblastech, kde se lodě plaví jen zřídka. Kromě velryb však existují také další mořská monstra, jejichž rozmanitost a množství vypovídá o podivuhodnosti Boží. Sotva žije na zemi čtvernožec, kterému by se alespoň částečně nepodobalo nějaké zvíře v moři; můžeme zde však často vidět i živočichy, kteří připomínají ptáky nebo plazy. A není důvod si myslet, jak soudí někteří lidé, že se taková monstra zrodila z nepřirozeného spojení odlišných druhů, nýbrž je třeba věřit, že Bůh dal vzniknout všem těmto tvorům zároveň s ostatními již při stvoření světa. Některá tato monstra se plazí, jiná běhají, další skákají a jiná zase létají; všechna společně však plavou. Většina z nich je pokryta šu-
106
107
Mořská monstra
repunt, alia currunt, alia saliunt, alia eciam volant. Omnia autem pariter natant. Pleraque ex hiis squamas, alia cutes fortissimas, omnia fere pinnulas et caudas piscium, vel per brachialia membra nituntur. Nonulla in aere sicut terrestria recuperant spiritum. Plu-raque vero sicut pisces communiter in aqua raritate spiritus ani- 5 mantur.
2. DE ABIDE
Abydes animal marinum est, ut dicit Aristoteles, quod primo 10 est aquosum et nutrimentum eius in aqua salsa est. Deinde huius animalis forma mutatur et fit altera; et tunc exiens aquam nutritur 83vb a terra. Tunc | mutatur eciam nomen eius et vocatur astoas. Et in hoc mirum est, ut cum ipsa corporis forma mutatur, eciam et ipsa morum natura mutatur, ut prius in aqua, deinde vita sua habilitetur 15 in terra. Et hec racio, quod secundum disposicionem membrorum et forme habitům et ipsa eciam in moribus vita mutatur.
3. DE HAHUNE
(1) Hahune monstrum maris est, ut dicit Aristoteles. Hoc animal omnibus marinis beluis gulosius est. Vivit preda et quicquid 25 comedit, vertitur ei in crassitudinem corporis. Unde fit, ut ex-tendatur venter eius ultra estimacionem et debitam quantitatem secundum magnitudinem corporis sui.
(2) Hoc animal cum aliquod periculum timet, abscondit caput suum intra se hoc modo: recolligit enim membra sua in se sicut 30 hyricius. Adeo enim crassum et pingue est animal, quod pellem et
16 quod Boese ] om. MS
10 Aristoteles, Hist, animal. 1,1, 487b3-6, Aristoteles Latinus, Hist, animal. 487b3-6 — 24 Aristoteles, Hist, animal. VIII,2, 59!bl-8, Aristoteles Latinus, Hist, animal. 591bl-8
108
2. Abides
pinami, některá mají tvrdou kůži, ale téměř každé je opatřeno ploutvemi a rybím ocasem, nebo se pohybuje pomocí údů, které vypadají jako paže. Nalezneme mezi nimi taková, jež dýchají vzduch jako suchozemští tvorové, většinu však stejně jako ryby udržuje při životě občasné nadechování ve vodě.
2. ABIDES
Abides je podle Aristotela mořské zvíře, které se chová nejprve jako vodní živočich a svou potravu nachází ve slané vodě, později se však mění jeho podoba a stává se z něho jiný tvor; opouští vodu a živí se tím, co mu poskytuje souš. Tehdy také dochází ke změně jeho jména na astoas. Podivuhodné na tom je, že současně s jeho tělesnou proměnou dochází i ke změně jeho přirozeného chování: jako byl nejprve uzpůsoben k životu ve vodě, je později schopen žít na souši. A to je tedy jeho podstatou, totiž že se v závislosti na uspořádání údů a na jeho tělesném vzhledu mění během života i způsob jeho chování.
3. HAHUNE
(1) Hahune je podle Aristotela mořské monstrum. Toto zvíře je ze všech mořských oblud nejžravější. Žije z kořisti a díky všemu, co pozře, mu neustále tloustne tělo. Zároveň s tím se mu nevídaně a nadměrně roztahuje i břicho.
(2) Když se tohoto živočicha zmocní strach z nějakého nebezpečí, ukryje si hlavu do záhybů těla tím způsobem, že stočí údy do sebe jako ježek. Je to totiž tak silné a tlusté zvíře, že stáhne kůži
109
gie
m 1
ířať
am
v oč
pře
tsei
talii
yli
rzá;
i\ n
0 J1 ;or Ar
ně
k /
nst
po
íny
sic
,'ěk
sý •
nsi ' ni
1 m
Mořská monstra
carnes suas contrahens replicat et abscondit intra se extremitates corporis sui, ita ut non appareant. Verumptamen hoc ipsum non facit aliquando sine detrimento sui. Mortem in tantum timet, ut dum sibi aliquod periculum imminere viderit, caput suum intra corpus suum abscondit, et cum senserit non laxari periculum nec 5 abscedere bestiam, que in insidiis latet, nequaquam retrahit caput foris, quod intus abscondit. Sed cum fame affligitur, carnes pro-prias devorat, magis eligens in parte absumi quam předa facta beluis in toto consumi.
(3) Hoc contra miserum hominem, qui cum vidět sibi corporis 10 et anime periculum imminere, per gravedinem vel petulanciam pinguis corporis non dat operám, ut consumpcione propne carnis per ieiunium et abstinenciam esce et potuš mundum vel carnem vel demones sue salutis insidiatores evitet. Videmus enim cer-tissime, quod per abstinenciam corporalem homines periculum 15 mortis frequenter evadunt, ut ydropisim per abstinenciam potuš, febres et multas alias infirmitates per abstinenciam cibi.
(4) Animal istud caret stomacho et ideo, quando comedit, mul-tum inflatur ventre, et cum amplius extendi venter non potuerit,
84ra eicit pisces per os, et hoc de | facili, quia os eius est ventri con- 20 tiguum, ita quod collo caret sicut et cetera animalia maris. Nullus enim piscium collum habet.
4. DE BELUIS MARIS ORIENTALIS
Belue sunt, ut dicit Plinius, in oriental! mari tante magnitudinis, ut illiceant turbines ac procellas, ab imo vertant maria pulsatasque nebulas cum fluctibus volvant, ita ut in hystoriis referatur, quod magnus Alexander classem haut alio modo quam hostium acie obvia contrarium agmen adversa fronte duxerit.
30 acie obvia Boese (cf. Plinius, Natur, hist. IX,5) ] obvia MS 27 Plinius, Natur, hist. IX,4-5
110
25
30
4. Obludy východního moře
a svaly, zavine končetiny a schová je uvnitř, takže pak nejsou vidět. Je ovšem pravda, že toto chování může leckdy vést k jeho vlastní újmě. Děsí se totiž smrti do té míry, že ve chvíli ohrožení skryje hlavu uvnitř těla, a dokud cítí, že nebezpečí trvá a zvíře, které na něj ve skrytu číhá, neodchází, hlavu schovanou uvnitř nevytáhne ven. A když je pak začne trýznit hlad, požírá své vlastní tělo. Raději přijde o část těla, než aby se stalo kořistí pro nějakou obludu a bylo sežráno celé.
(3) Chová se zcela opačně než hříšní lidé. Neboť i když takový špatný člověk vidí, že na jeho tělo nebo duši číhá nějaké nebezpečí, těžkopádnost a žádostivost tučného těla mu brání, aby je vyhladověl půstem a střídmostí v jídle a pití, a vystříhal se tak světských a tělesných potěšení a démonů, kteří ukládají o jeho spásu. Vždyť přece vídáme, že lidé častokrát uniknou hrozící smrti díky tělesné zdrženlivosti, například když se omezováním příjmu tekutin vyléčí z vodnatelnosti a střídmostí v jídle z horeček a mnoha jiných nemocí.
(4) Toto zvíře nemá žaludek, a tak se mu po jídle hodně nafoukne břicho. Když se již nemůže roztáhnout více, vyvrhne ha-hune ryby ústy. Jde mu to velmi snadno, protože jeho ústa jsou vlastně pokračováním břicha, takže je stejně jako jiná mořská zvířata bez krku. Krk totiž nemá žádná ryba.
4. OBLUDY VÝCHODNÍHO MOŘE
Podle toho, co píše Plinius, žijí ve východních mořích tak obrovské obludy, že vyvolávají bouře a vichřice, obracejí moře ze dna a voda vzedmutá vlnobitím pak naráží až do mračen. V dějepisných knihách se vypravuje, že Alexander Veliký plul proti těmto obludám se svým loďstvem, jako by vedl protilehlý voj čelem proti nepřátelskému šiku.
111
Mořská monstra
5. DE BARCHORA
(1) Barchora, ut dicit Aristoteles, animal marinum est et corn-edit parvos pisces. Orificium huius animalis est os forcius omni 5 ore animalis cuiuslibet, quoniam si acceperit lapidem in oře suo, frangit eum. Hoc animal quandoque exit ad ripam et herbas de-pascit. Et tunc oportet ipsum in aquam reverti et submergi aqua,
ne cutis eius a sole desiccetnr et non possit se flectere ad nutum debitum. 10
(2) Comprehenditur hoc animal a piscatoribus per parvos pisci-culos, quos filo vivos consutos in mari proiciunt. Pisciculi vero effugere non valentes, sed insimul fluitantes predicti animalis morsibus patent ac ipsum animal alium post alium deglutire labo-rans interim occupatus deprehenditur. 15
6. DE CETHO VEL BALENA
5. Barchora
5. BARCHORA
(1) Barchora je podle Aristotela mořský živočich. Pojídá malé rybky. Má nejsilnější tlamu ze všech zvířat - strčí-li si totiž do úst kámen, rozlomí jej na kusy. Čas od času připlave na břeh a spásá tam traviny, pak se ale musí vrátit do vody a ponořit se, aby se jí kůže na zádech nevysušila od slunce a nedošlo k tomu, že by nemohla podle potřeby hýbat hlavou.
(2) Rybáři ji loví na malé rybky, které navlečou živé na šňůru a hodí je do moře. Rybky sebou mrskají, nemohou uniknout, a jsou tak vydány napospas tomuto živočichu, aby je sežral. A zatímco je barchora zaujata tím, jak usilovně hltá jednu rybku za druhou, rybáři ji uloví.
6. VELRYBA
(1) Cethe omnium piscium maximum est, ut Ysidorus dicit. 20 Quem piscem educat mare quatuor iugerum magnitudinis. Habet strictos oris meatus, unde non nisi parvos deglutit pisciculos, quos odorifero oris hanelitu devorans et ad se trahens in ventrem suum mittit. In gutture enim quandam habet pellem in modům men-84rb brané, et hec | multis meatibus perforata nec sinit quicquam cor- 25 pulencia magnum in ventrem eius ingredi. Os vero magnum et patulum habet et eo glutitus creditur Yonas propheta; nimirum habitaculum sufficiens tanto hospiti! In iuventute dentes nigros habet, qui in senectute albi fiunt. Os habet in fronte. Hü pisces aliquando haustos ita eructuant fluctus, ut nimbosa alluvie pluri- 30 mumque deprimant classem navigancium, sed et commocionibus et turbinibus naves mergunt. Itaque cum in mari tempestas ex-oritur, attollunt se super fluctus.
12 consutos Boese ] consuetos MS
4 Aristoteles, Hist, animal. VIII,2, 590b 1-9, Aristoteles Latinus, Hist, animal. 591 b J 9 — 20 Isidorus Hispalensis, Etymol. XII,6,8 — 27 Ion 2,3
(1) Velryba je podle Isidorova tvrzení největší ze všech ryb. Živí ji moře o rozloze čtyř jiter. Má úzký ústní otvor, a proto může polykat jenom malé rybky. Láká je k sobě vonným dechem, který jí vane z tlamy; pak je zhltne a pošle dál do břicha. V hrdle má totiž jakousi kůži na způsob membrány, ve které jsou četné otvory; tato kůže zabraňuje, aby se velrybě dostali do břicha nějací objemnější tvorové. Velryba má velkou a širokou tlamu, kterou prý spolkla proroka Jonáše; pro takového hosta to nebyl právě nej-vhodnější příbytek! V mládí má velryba černé zuby, které ve stáří zbělají. Ústní otvor má na čele. Tyto ryby někdy nasají a pak ze sebe vyplaví tak velký příval vody, že tou bouřlivou záplavou zavalí celé loďstvo a ve vzdutých vlnách a vodních vírech pak lodě potopí. A když se na moři zdvihne bouře, velryby se vynořují nad vlny.
112
113
ty.
logie Iruw)' evířal n /air ži v oč fei p h opisei fesah« Jbyli
:
'mo j< btor b An Ivěké SŽně , lak z pnsti o po\ bény. listot E>věk\ iký st tonst! W mo íy mc 0 ték :n od] Srn čt<
Mořská monstra
(2) Ballene, ut dicit Plinius, gestant fetus suos, quando infir-mantur et invalidi sunt; et, ut dicit Experimentator, eos si parvi sunt, in ore recipiunt. Hoc idem facit, quando tempestatem viderit inminere; et post tempestatem evomit eos. Quando fetus ballene propter defectum aque impediuntur, ut matrem non sequantur, 5 mater in ore aquam receptam instar fluvii ad fetus eicit, ut sic terre liberet inherentes. Adultos diu comitantur. Adolescunt celeriter. Decern annis crescunt.
(3) Branchias non habentes fistula spirant; et hoc pauci faciunt
e marinis. 10
(4) Quedam cethe tarn magna sunt, quod insule videntur vel montes. Ysidorus: Hec harenas aliquando sustollunt dorsis, in quibus urgente tempestate cum naute inciderint terram se inve-nisse gaudentes, ut pausent a fluctibus, anchoras iactant velisque depositis, cum quiescere sperant, in firmitate falsa ignes accen- 15 dunt. Quos ut belua senserit, inprovise ac subito commota de-mergitur secumque tarn naves quam homines trahit in profundum. (5) Magnus Basilius idem dictt quod Ysidorus de ballena: Ha-renam in multa quantitate elevat super dorsum. Idem: Cethos cum videris in revertendo densissima glomeracione confertos, torren- 20 tem velocissimum putabis effluere; spectavi hec ego et ammiratus sum Dei sapienciam. Hec monstra in Athalantico mari, ut dicit Ambrosius, infinite magnitudinis sunt, ita ut montes putes, si ea videris altissimis ad celum verticibus eminere.
(6) Captura cethorum talis dicitur. Cethus postquam excedit 25 etatem annorum trium, coit cum ballena femina. Nec mora in ipso coitu emutilatur virtute virge genitalis, ita ut ultra coire non possit,
7 liberet Boese ] libenter MS -Boese 1 vertentibus MS
11 vel Boese ] om. MS — 24 verticibus
1 Plinius, Nátur. hist. IX,21 — 2 opus perditum — 12 apud Isidorům Hispalensem in libro Etymologiarum haec verba non inveni, sed cf. Phy-siologus Graecus, 17 (red. I), et Physiologus Latinus, 24 (versio B), 30 (versio Y), 25 (versio Bis) — 18 apud Basilium Caesariensem in libro Hexaemeron non inveni — 21 Eustathios, In Hexaem. Basilii, VII,5,1 — 23 Ambrosius Mediolanensis, Hexaem. V,l 1,32
14
6. Velryba
(2) Plinius uvádí, že pokud jsou velrybí mláďata slabá a neduživá, matky je nosí, a podle toho, co říká Experimentátor, je berou, dokud jsou ještě malá, do tlamy. Dělají to také tehdy, když vidí, že hrozí bouře; po jejím utišení mláďata zase z tlamy vyvrhnou. Když velrybí mláďata uvíznou při odlivu na mělčině, a nejsou tedy schopna plavat za matkou, velrybí samice nabere do tlamy vodu a vychrlí ji na mládě jako jakýsi vodní proud, aby tak mláďata z mělčiny vysvobodila. Mláďata dlouho doprovázejí dospělé velryby. Dospívají rychle. Jejich růst trvá deset let.
(3) Velryby nemají žábry, a tak dýchají pomocí jakési trubičky; to dělají z mořských živočichů jen málokteří.
(4) Některé velryby jsou tak obrovské, že vypadají jako ostrov nebo hora, a podle toho, co čteme u Isidora, si někdy házejí na hřbet písek. Pokud pak na takovou velrybu námořníci při blížící se bouři narazí, v radosti, že objevili souš, kam se mohou utéci před vlnobitím, vyhodí kotvu a odloží vesla. A protože doufají, že jsou v bezpečí, zapálí na té zdánlivé pevnině oheň. Jakmile jej obluda ucítí, nečekaně a náhle podrážděna se ponoří a stáhne s sebou do hlubiny lodě i lidi. (5) Basil Veliký říká totéž co Isidor, totiž že si velryba sype na hřbet velké množství písku. Tvrdí rovněž, že když zahlédneš, jak se velryby navracejí v hustém houfu, nabydeš dojmu, že se valí nesmírně prudký tok; i já jsem to viděl a zmocnil se mne úžas nad Boží moudrostí. V Atlantském oceánu jsou podle Ambrože tato monstra tak obrovská, že spatříš-li jejich vysoká temena čnít k nebi, pokládáš je za hory.
(6) Lov velryb prý probíhá takto. Když velrybí samec překročí věk tri let, spáří se s velrybí samicí. Nedlouho po páření pozbyde jeho pohlavní orgán síly, takže se už samec nemůže dále pářit.
115
Mořská monstra
84va sed intrans pelagus alti | maris in tantum excrescit, ut nulla homi-num arte capi possit. Infra tres annos ergo etatis sue capi potest, et hoc, ut dicit Liber rerum, tali modo: Piscatores notantes locum, ubi cethus est, aggregantur ibidem cum navibus multis et facto concentu tybiarum ac fistularum circa eum alliciunt insequentem; 5 gaudet enim sonis huiusmodi. Cumque piscatores herentem vide-rint iuxta naves sono modulacionis attonitum, preparátům ad hoc instrumentum quoddam ad instar rastri ferreis dentibus acuminatum clam in dorsum cethi proiciunt clamque diffugiunt. Nec mora, si certum locum vulneris dederit instrumentum, fundum 10 maris petit cethus et affricans se dorso ad terram ferrum vulne-ribus violenter impellit, quoadusque perfossa pinguedine vivam carnem interius penetraverit sicque subsecuta ferrum salsa maris aqua vulnus intrat et perimit vulneratum. Mortuus autem cethus fluitat super mare. Quod ut piscatores advertunt, cum funibus 15 adeunt mortuum et ad litus cum magno tripudio trahunt, utpote certi tantis copiis habundare.
20
7. SEQUITUR DE COCODRILLO
(1) Cocodrillus animal est quadrupes, ut Iacobuset Solinus et Plinius dicunt, quod in terra et flumine equaliter valet. Per diem in terra frequencius requiescit et hoc adeo immobiliter, ut, nisi con- 25 suetudinem bestie prenoscas, earn mortuam credas, hyatu aves pabuli gracia invitans. Nocte vero in aquis commoratur. Habet ova velut anserum, que in terra profert, ibi scilicet, ubi fluvius ex-uberans non possit attingere. In fetum fovendo masculus et femina vicem servant. 30
7. Následuje krokodýl
Odplave tedy na širé moře a naroste do takové velikosti, že jej lidé nedokážou žádným způsobem ulovit. Je tedy možné jej chytit pouze do doby, než dosáhne tří let, a to, jak se dočítáme v Knize o přírodě, následujícím způsobem. Rybáři dávají pozor, kde se velryba objeví, pak se na tom místě shromáždí s velkým počtem lodí, hrají na flétny a na píšťaly, a lákají tak velrybu, aby k nim připlavala; velrybám se totiž takové zvuky líbí. A když pak rybáři uvidí u lodi velrybu omámenou zvukem písní, zarazí jí nečekaně do zad jakýsi nástroj podobný železné motyce s ostrými zuby, který si pro ten účel připravili, a opět se nepozorovaně vzdálí. Netrvá dlouho, a pokud ten nástroj zranil velrybu na příslušném místě, velryba se ponoří na dno moře, tře se tam zády o zem a divoce si ten železný nástroj vráží ještě více do rány, až jí prorazí tuk a pronikne do živého masa. Do rány se pak za železem dostane slaná mořská voda a zraněnou velrybu zahubí. Mrtvé tělo se vynoří na hladinu. Jakmile je rybáři zpozorují, svážou je provazy a táhnou velrybu s jásotem ke břehu, protože jsou si jisti, že získali velké množství masa.
7. NÁSLEDUJE KROKODÝL
(1) Krokodýl je podle Jakuba, Solina a Plinia čtvernožec, kterému se daří stejně dobře na souši i v říční vodě. Během dne odpočívá velmi často na zemi, a to tak nehybně, že pokud neznáš předem jeho zvyky, věřil bys, že je mrtvý; on ale zatím láká svou otevřenou tlamou ptáky, aby je mohl zhltnout. Noc tráví ve vodě. Snáší vejce podobná husím a klade je na souši na místě, kde je v případě, že by se řeka vylila z břehů, nemůže zasáhnout voda. V jejich zahřívání se střídají samec se samicí.
15 quod ut Boese 1 quodusque MS — 27 invitans Boese ] imitans MS
3 opus perditum — 23 Iacobus de Vitriaco, Hist, orient. 88, p. 182 — Solinus, Collect. 32,22 — 24 Plinius, Nátur. hist. VIII,89
1 17