v s KNIHOVNA STREDOVEKÉ TRADICE III ridi Lenka Karfíková a Hana Šedinová ISIDOR ZE SEVILLY Etymologiae I-III Etymologie I-III Překlad a poznámky Daniel Kořte Úvodní studie Jan Kalivoda PRAHA 2000 ETYMOLOGIAEI DE GRAMMATICA ETYMOLOGIE I GRAMATIKA 1. DE DISCIPLINA ET ARTE (1) Disciplina a discendo nomen accepit; unde et scientia dici potest. Nam scire dictum a discere, quia nemo nostrum seit, nisi qui discit. Aliter dicta disciplina, quia discitur plena. (2) Ars vero dicta est, quod artis praeceptis regulisque consistat. Alii dicunt a Graecis hoc tractum esse vocabulum dirö Tf|<; dQsrfj*;, id est a virtute, quam scientiam vocaverunt. (3) Inter artem et disciplinam Plato et Aristoteles hanc differen-tiam esse voluerunt, dicentes artem esse in his, quae se et aliter habere possunt; disciplina vero est, quae de his agit, quae aliter evenire non possunt. Nam quando veris disputationibus aliquid disseritur, disciplina erit; quando aliquid verisimile atque opinabile tractatur, nomen artis habebit. ' Slovo disciplina nemá žádnou etymologickou souvislost s plenus: je skutečně odvozeno od discere, patrně přes discipulus, jehož utvoření ovšem zůstává nejasné; srv. Ernout-Meillet, s. v. disco. 2 Etymologická příbuznost ars - qiqetti [aretě] je sporná, přinejlepším velmi vzdálená (srv. Ernout-Meillet, s. v. ars, armus; Frisk, s. v. ólqetti). Ani základní významy obou slov se nikterak nekryjí, lat. ars spíše odpovídá řec. TÉxvn [techně]. 1. NAUKA A UMĚNÍ (1) Termín disciplina (nauka) je odvozen od slovesa discere (učit se). Proto se také může užívat pojmu scientia (vědění), neboť sloveso scire (vědět) je odvozeno od discere (učit se): nikdo z nás totiž nemá vědění, leda ten, kdo se učí. Z jiného důvodu se označuje jako disciplina proto, že se učí v úplnosti (discitur plena).1 (2) Uměním (ars) se pak nazývá proto, že pozůstává z umělých předpisů a pravidel. Jiní tvrdí, že toto slovo bylo převzato od Řeků qľjtô rřjs ágerfis [apo těs aretěs], totiž podle ctnosti, kterou nazvali věděním.2 (3) Mezi uměním a naukou chtěli rozlišovat Platón a Aristoteles, když tvrdili, že umění se týká věcí, jež se představují určitým způsobem, ale mohou být i jinak, zatímco nauka se zabývá věcmi, které jinak být nemohou. Tak například když se o něčem vykládá na základě neotřesitelných argumentů, spadá to do oblasti nauky; když se pojednává o něčem pravděpodobném a domnělém, bude se to nazývat umění.3 3 Tento výklad se opírá o platónskou antithesi mezi věděním (řec. ém-a"T"r|^j.T) [epistěmě]) a míněním (řec. bói-a [doxa]), kterou zná i Aristoteles, srv. Platón, Men. 98a; Aristoteles, Top. 121a21-25. 48 49 Etymologie I 2. Sedmero svobodných umění 2. DE SEPTEM LIBERALIBVS DISCIPLINIS (1) Disciplinae liberalium artium septem sunt. Prima grammati-ca, id est loquendi peritia. Secunda rhetorica, quae propter nitorem et copiam eloquentiae suae maxime in civilibus quaestionibus ne-cessaria existimatur. Tertia dialectica cognomento logica, quae dis-putationibus subtilissimis vera secernit a falsis. (2) Quarta arithme-tica, quae continet numerorum causas et divisiones. Quinta musica, quae in carminibus cantibusque consistit. (3) Sexta geometrica, quae mensuras terrae dimensionesque conplectitur. Septima astro-nomia, quae continet legem astrorum. 3. DE LITTERIS COMMVNIBVS (1) Primordia grammaticae artis litterae communes existunt, quas librarii et calculatores sequuntur. Quarum disciplina velut quaedam grammaticae artis infantia est; unde et earn Varro littera-tionem vocat. Litterae autem sunt indices rerum, signa verborum, quibus tanta vis est, ut nobis dicta absentium sine voce loquantur. [Verba enim per oculos, non per aures introducunt.] (2) Vsus litterarum repertus propter memoriam rerum. Nam ne oblivione fugiant, litteris alligan-tur. In tanta enim rerum varietate nee disci audiendo poterant omnia, nec memoria contineri. (3) Litterae autem dictae quasi legiterae, quod iter legentibus praestent vel quod in legendo iterentur. (4) Litterae Latinae et Graecae ab Hebraeis videntur exortae. Apud illos enim prius dictum est aleph, deinde ex simili enuntiatio-ne apud Graecos tractum est alpha, inde apud Latinos A. Translator enim ex simili sono alterius linguae litteram condidit, ut nosse pos-simus linguam Hebraicam omnium linguarum et litterarum esse 4 Výraz „zákon hvězd" je kalkem z řeckého T| ácro.ovo|júci [hě astronómia], „astronomie". 5 Lat. litterae znamená „písmena" i „vzdělání". 6 Varro, fr. 235. 2. SEDMERO SVOBODNÝCH UMĚNÍ (1) Svobodná umění se skládají ze sedmi nauk. První je gramatika, to znamená znalost mluvení. Druhá je rétorika, jež je pro vznešenost a bohatost své výmluvnosti pokládána za důležitou obzvláště v občanských přích. Třetí je dialektika, zvaná též logika, která na základě velice přesných výkladů rozlišuje pravdivé od nepravdivého. (2) Čtvrtá je aritmetika, jež obsahuje početní vztahy a rozdělení čísel. Pátá je hudba, která spočívá v básních a písních. (3) Šestá je geometrie, jež zahrnuje měření a vyměřování země. A sedmá je astronomie, která obsahuje zákon hvězd.4 3. OBECNÉ VZDĚLÁNÍ (1) Základem gramatického umění je obecné vzdělání v abecedě (litterae communes),5 jíž užívají písaři a počtáři. Toto vzdělání je jakoby dětstvím gramatického umění, a proto také Varro tento stupeň nazývá litteratio (výuka čtení a psaní).6 Písmena jsou ukazateli věcí, znaky slov, a mají takovou schopnost, že nám bez použití hlasu tlumočí řeč nepřítomných. Předávají nám totiž slova prostřednictvím zraku, nikoli sluchu. (2) Začalo se jich užívat z potřeby pamatovat si různé věci; spojují se s písmeny, aby neupadly v zapomnění. Vždyť při takové rozmanitosti věcí přece není možné ani se všechno poslechem naučit, ani to udržet v paměti. (3) A nazývají se litterae jakoby místo legiterae, protože ukazují cestu čtoucím (iter legentibus) nebo poněvadž se při čtení opakují (in legendo iterantur)? ( (4) Latinská a řecká písmena patrně pocházejí od Židů; heb- rejsky se totiž první písmeno nazývalo alef, což se pak na základě podobné výslovnosti přeneslo k Řekům jako alfa a odtud do latiny jako A. A tak autor onoho přenosu vytvořil písmo na základě zvukové podobnosti s jiným jazykem, abychom věděli, že hebrejština je 7 Tato metoda etymologického výkladu „skládáním" má svůj původ již ve stoické gramatické tradici (L. Aelius Stilo). 50 51 Etymologie I matrem. Sed Hebraei viginti duo elementa litterarum secundum Veteris Testamenti libros utuntur, Graeci vero viginti quattuor. Latini enim inter utramque linguam progredientes viginti tria elementa habent. (5) Hebraeorum Iitteras a Lege coepisse per Moysen, Syrorum autem et Chaldaeorum per Abraham. Vnde et cum Hebraeis et numero et sono concordant, solis characteribus discrepant. Aegyptio-rum Iitteras Isis regina, Inachis filia, de Graecia veniens in Aegy-ptum repperit et Aegyptiis tradidit. Apud Aegyptios autem alias habuisse Iitteras sacerdotes, alias vulgus; sacerdotales íegás, 7rav-8tJ(xov<; vulgares. Graecarum litterarum usum primi Phoenices invenerunt; unde et Lucanus: „Phoenices primi, famae si creditur, ausi mansuram rudibus vocem signare figuris." (6) Hinc est, quod et Phoeniceo colore librorum capita scribuntur, quia ab ipsis litterae initium habuerunt. Cadmus Agenoris filius Graecas Iitteras a Phoenice in Graeciam decern et septem primus attulit: A, B, ľ, A, E, Z, I, K, A, M, N, O, II P, 2, T, <ř. His Pala-medes Troiano bello tres adiecit: H, X, íi. Post quem Simonides Melicus tres alias adiecit: Ý, H, ©. (7) Y litteram Pythagoras Samius ad exemplum vitae humanae primus formavit; cuius virgula subterior primam aetatem significat, incertam quippe et quae adhuc se nec vitiis, nec virtutibus dědit. Bivium autem, quod superest, ab adolescentia incipit: cuius dextra 8 V rozporu s tímto tvrzením obsahuje kánon hebrejské bible (tedy Starý zákon), ustavený v I. stol. po Kr. v palestinské Jamnii, 39 knih; talmudský seznam jich však obsahuje pouze 24, protože /. a 2. knihy Samuelovy, Královské a Letopisů jsou spojeny vždy v jednu a dvanáct malých prorokuje shrnuto pod jeden titul. 9 Lucanus, 111,220-221. Zde i níže použito českého překladu J. Nechu-tové (Lucanus, Farsalsképole, Praha 1976). 10 Ke Kadmovi srv. Hérodotos, V.58-59: „Foiničané, kteří přišli s Kad-mem, ... zavedli u Řeků kromě jiného i písmo, jež dříve, pokud vím, ne- jí. Obecné vzdělání matkou všech jazyků a písem. Židé však mají pro písmena dvacet dva znaků, což odpovídá počtu knih Starého zákona,8 zatímco Řekové dvacet čtyři. V latině pak dospěli doprostřed mezi oba tyto jazyky a mají znaků pro písmena dvacet tři. (5) Hebrejské písmo má svůj počátek v Zákonu díky Mojžíšovi, zatímco písmo Syrů a Chaldejců se odvozuje od Abraháma; proto se také s hebrejskými písmeny shoduje počtem i zvukovou podobou a liší se pouze podobou grafickou. Egyptské písmo vynalezla královna Isis, Inachova dcera, která přišla do Egypta z Řecka, a předala je Egypťanům. U Egypťanů pak údajně používají jiné písmo kněží, jiné lid; první typ nazývají Lepáš [hierás], písmem kněžským, druhý Trav8T)u,ovs [panděmOs], lidovým. Jako první začali užívat řeckého písma Foiničané, jak tvrdí i Lucanus: „Foiničané prý první, když věříme pověsti, našli odvahu zachytit slova, byť znaky prostými ještě."9 (6) A to je ostatně důvod, proč se písmena v záhlaví knih píší „foi-nickou" - to znamená purpurovou - barvou: písmo má totiž svůj počátek právě u nich. Kadmos, Agénorův syn, byl první, kdo přinesl z Foinikie do Řecka sedmnáct písmen řecké alfabety: A, B, T, A, E, Z, I, K, A, M, N, O, II, P, 2. T, , 5. Po něm stejně tolik přidal básník Simónidés, x, a a 0." 52 53 Etymologie I 3. Obecné vzdelaní pars ardua est, sed ad beatam vitam tendens; sinistra facilior, sed ad labem interitumque deducens. De qua sic Persius ait: „Et tibi qua Samios deduxit littera ramos, surgentem dextro monstravit limite callem." (8) Quinque autem esse apud Graecos mysticas litteras. Prima Y, quae humanam vitam significat, de qua nunc diximus. Secunda 0, quae mortem [significat]. Nam iudices eandem litteram 0 adpone-bant ad eorum nomina, quos supplicio afficiebant. Et dicitur theta úttó lov ■ífa.várov, id est a morte. Vnde et habet per medium telum, id est mortis signum. De qua quidam: „0 multum ante alias infelix littera theta." (9) Tertia T figurám demonstrans Dominicae crucis, unde et Heb-raice signum interpretatur. De qua dictum est in Ezechielo angelo: „Transi per medium Ierusalem, et signa thau in frontes virorum gementium et dolentium." Reliquas vero duas summam et ultimam sibi vindicat Christus. Ipse enim principium, ipse finis, dicens: „Ego sum A et ft." Concurrentibus enim in se invicem A ad ft usque devolvitur, et rursus ft ad A replicatur, ut ostenderet in se Dominus et initii decursum ad finem et finis decursum ad initium. (10) Omneš autem litterae apud Graecos et verba conponunt et numeros faciunt. Nam alpha littera apud eos vocatur in numeris unum. Vbi autem scribunt beta, vocatur duo, ubi scribunt gamma, vocatur in numeris ipsorum tres, ubi scribunt delta, vocatur in numeris ipsorum quattuor, et sic omnes litterae apud eos numeros habent. Latini autem numeros ad litteras non conputant, sed sola verba componunt, excepto I et X littera, quae et figura crucem significat et in numero decern demonstrat. strana je obtížná, ale směřuje k požehnanému životu, levá je snazší, ale vede ke zkáze a záhubě. Persius o tomto písmenu praví: „Tobě pak, kudy písmeno vedlo samské své větve, značilo pravým okrajem stezku, vedoucí vzhůru."" (8) Řekové mají pět mystických písmen. První je Y, které symbolizuje lidsky život, jak jsme právě vyložili. Druhé je 0, jež znamená smrt: soudcové totiž připisovali právě písmeno 0 ke jménu těch, které odsoudili k smrti. A jeho název théta se odvozuje díro tov ůavájov [apo ta thanatu], totiž od smrti. Proto má také prostředkem břevno, tedy znamení smrti. A někdo o něm pravil: „Ó ty velice, nade všechny nešťastné písmeno théta!" (9) Třetí, T, vykazuje podobu kříže Páně, jak se také tento znak hebrejsky vykládá. A v proroctví Ezechielově se andělovi o něm praví: „Projdi středem Jeruzaléma a vyznač tav na čelech mužů, kteří sténají a naříkají."12 Zbývající dvě písmena, první a poslední, si pro sebe vyhrazuje Kristus. On sám je totiž počátkem i koncem, ježto říká: „Já jsem A a ft."13 Když se oba konce spojí, odvíjí se totiž A až k ft a ft se vrací zase až k A, aby Pán ukázal, že v něm je obsažen celý průběh od počátku ke konci i od konce k počátku. (10) U Řeků se všech písmen používá tak, že jednak tvoří slova a jednak představují číslice. Tak například písmeno alfa u nich jako číslice platí za jedničku, kde pak píší beta, platí za dvojku, kde píší gamma, platí u nich jako číslice za trojku, kde píší delta, platí u nich jako číslice za čtyřku; a tak dále, takže každé jejich písmeno má také číselný význam. (11) V latině ovšem písmena čísla nevyjadřují, ale pouze se z nich skládají slova, s výjimkou písmene / a X; X totiž jednak symbolizuje kříž, jednakjako číslice představuje desítku.14 11 Persius, 111,56-57. 12 Ez 9 4 14 Písmen označujících číslice je ovšem v latině více: L = 50, C = 100, 1JZjfl,8. D = 500, M = 1000. 54 55