remt an ] proi COQ! iusti renc rect poť triu pot ser nor var mii pul qui qu sib M. Ista servitus non est nisi impotentia non peccandi. Sive enim dicamus earn impotentiam esse redeundi ad rectitudinem, sive impotentiam recuperandi aut iterum habendi rectitudinem: non ob aliud est homo servus peccati, nisi quoniam per hoc, quia nequit redire ad rectitudinem aut recuperare aut habere illam, non potest non peccare. Cum autem habet eandem rectitudinem, non habet impotentiam non peccandi. Quare quando habet rectitudinem illam, non est servus peccati. Potestatem autem servanda rectitudinem semper habet, et cum rectitudinem habet et cum non habet; et ideo semper est liber. Quod autem quaeris cur quando non habet rectitudinem magis dicitur liber, idcirco quoniam ab alio non ei potest auferri quando habet, quam tunc servus cum habet rectitudinem, ideo quia non potest earn recuperare per se quando non habet: tale est ac si quseras, cur homo cum sol abest magis dicitur habere potestatem videndi solem propter hoc quia intueri illum potest cum adest, quam dicitur cum sol adest habere impotentiam videndi solem, quoniam quando abest non potest eum sibi facere praesentem. Sicut enim, etiam quando sol abest, habemus in nobis visum quo illum videmus cum adest; sie etiam, quando rectitudo voluntatis nobis deest, habemus tarnen in nobis aptitudinem intelligendi et volendi, qua earn possumus servare propter se cum earn habemus. Et sicut quando nobis nihil deest ad videndum solem nisi praesentia eius, tunc solummodo non habemus illam potestatem, quam nobis facit eius praesentia: sie tantum-modo quando rectitudo ilia nobis deest, tunc habemus illam impotentiam, quam facit nobis eius absentia. Semper igitur habet homo arbitru b'ber-tatem, sed non semper »servus est peccati«, sed quando non habet rectam voluntatem. D. Si intente cogitassem quae supra dicta sunt, quando videndi potestatem in quattuor potestates distribuisti, non hic dubitassem. Quare fateor culpam huius dubitationis meae. M. Parcam tibi nunc, si deineeps ea quae dieimus sie praesentia cum XII. KAPITOLA PROČ SE ČLOVĚK SPÍŠE NAZÝVÁ SVOBODNÝM, I KDYŽ MU SCHÁZÍ SPRÁVNOST (A TO PROTO, ŽE POKUD JI MÁ, NEMŮŽE 0 NI BÝT PŘIPRAVEN), NEŽLI OTROKEM, I KDYŽ SPRÁVNOST MÁ ■-íOPONĚVADŽ POKUD JI NEMÁ, NEMŮŽE JÍ SÁM ZNOVU NABÝT) Alt! rád bych věděl, proč .se človek spí še-. nazývá svobodným, x když mu schází správnost (poněvadž mu ji. nikdo jiný nemůžs vzít, pokud ji má), než otrokem, i když správnost má'-(protbže jí přece- nemůže sám---znovu nabýt, pokud ji nemá). Otrokem je totiž proto, že se nemůže vymanit z hříchu, svobodným proto, že ho nic jiného nemůže o0 správnosti odvést. A tak jako- nikdy "nemůže být Odveden od správnosti', pokud ji má, tak še ani nemůže vymanit z hříchu, pokud správnost nemá. A jako má stále onu svobodu, zdá se také, že' je stále V onom otroctví. Učitel: loto otroctví není nic jiného než neschopnost nehřešit. AÍ už totiž říkáme, že je to nemožnost vrátit se k správnosti, nebo nemožnost znovu správnosti nabýt či ji znovu mít - člověk je otrokem hříchu jediná proto, že mu tato nemožnost znemožňuje nehřešit. Když však tuto správnost má,,je schopen nehřešit. Proto když ji má, není otrokem, hříchu. Avšak schopnost zachovávat ky, a t už správnust má bodný. Ale teď k tvé otázce, proč se člověk spíše nazývá svobodným, když mu schází správnost (nrp.tože pokud ji má, nikdo ho o m nemůže pripraviť), ne.z - otrokem, když správnost má (poněvadž jí nemu.'-e znovu nabvt, pokud ji nemá). Je to, jako kdybv ses ptal, proč o člověku spíše říkáme, že je schopen vidět slunce, a to i tehdy, když se slunce schová (poněvadž když je slunce na obloze, může se na ně dívat), než abychom říkali, i když je slunce na obloze, že takovou schopnost nemá (jen pruto, že když se slunce schová, nemůže je přivolat). I když se totiž slunce schová, máme zrak. správnost má vždyc-nebo nemá, a proto je vždycky svo- 2 234 235 remus, l an prop D. propter constat iustitiatr rendum rectitudi M. potesta: D. M. trium p D. potuit servare non est vare qi M. minus puto, < quibus quanta sibi sul opus erit habueris, ut ea nobis necesse non sit repetere. D. Gratam habeo tuam indulgentiam; sed ne mireris, si ea quae non consuevi cogitare, non sunt mihi propter unam auditionem omnia semper ad intuendum in corde praesentia. M. Die adhuc si quid in definitione libertatis arbitrii quam fecimus dubitas. Capitulum Xlll. Quod .potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem' sit perfecta definitio libertatis arbitrii. D. Unum est quod adhuc aliquantulum in ea me sollicitat. Nam saepe habemus potestatem servandi aliquid, quae tamen libera non est, ut aliena vi impediri non possit. Quamobrem cum dicis quia libertas arbitrii est potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem: vide ne forte addendum sit, quod illam potestatem tarn liberam esse designet, ut nulla vi superari possit. M. Si potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem aliquando inveniri posset absque ilia quam perspeximus libertate, expediret ut quod dicis adderetur. Sed cum dicta definitio sic perfecta sit ex genere et differentiis, ut nec minus aliquid claudat nec plus quam ilia quam quaerimus libertas, nihil illi addendum aut demendum intelligi potest. Est enim .potestas' libertatis genus. Quod autem additum est .servandi', separat earn ab omni potestate quae non est servandi, sicut est potestas ridendi aut ambulandi. Addendo vero .rectitudinem' secrevimus earn a 236 206 jímž je můžeme vidět, je-li na obloze. A právě tak, i když nám schází správnost vůle, jsme přesto uzpůsobeni k tomu, abychom mohli nahlížet a chtít, a díky tomuto uzpůsobení můžeme správnost pro ni samu zachovávat, pokud ji máme. Schází-li nám k vidění slunce právě jen jeho přítomnost, nemáme prostě možnost je vidět, nebot tu nám skýtá jeho přítomnost. Podobně když nám schází cna správnost, nejsme schopni nehřešit - právě proto, že nám chybí správnost. Člověk má tedy vždycky svobodu rozhodování, není však vždycky "otrokem hříchu", nýbrž jen tehdy, když mu schází správná vůle. Žák: Kdybych si byl správně rozmyslel, co bylo dříve řečeno, když jsi rozděloval možnost vidění do čtyř možností, nenapadla by mě tato pochybnost. Proto přiznávám, že jsem si ji zavinil sám. Učitel: Rád ti to odpustím, pokud si napříště v případě potřeby budeš schopen všechno, co jsme řekli, tak rychle vybavit, abychom to již nemuseli opakovat. Žák: Jsem ti vděčen za tvou laskavost, ale nediv se, jestliže věci, o nichž nejsem zvyklý přemýšlet, nemám po jednom slyšení všechny pohotově před očima. Učitel: Pověz tedy, zda máš ještě nějakou pochybnost o definici svobody rozhodování, kterou jsme vyslovili. XIII. KAPITOLA "SCHOPNOST ZACHOVÁVAT SPRÁVNOST VŮLE PRO TUTO SPRÁVNOST SAMU" JE ÚPLNÁ DEFINICE SVOBODY ROZHODOVÁNÍ Žák: Ještě je v naší definici něco, co mě trochu znepokojuje. Nebci jsme často schopni něco zachovávat, přesto v tom však nejsme svobodni natolik, aby nám v xom nemohla zabránit žádná cizí síla. Proto když říkáš, že svoboda rozhodování je schopnost zachovávat správnost vůle pro tuto správnost samu, uvaž, zda snad není třeba dodat, že na- 237 reraus, propter q an propter ips&m 0. Si non ill propter ipsam s constat iustitiam iustitiam prodesj rendum est rat rectitudinem vol M. Ergo qi potestas servan D. Non pc M. Iam en trium potens : D. Claruir potuit quod servare quod non est liben vare quod nc M. Etiarr tmaua habet puto, quae i quibus ad a quantum in sibi svlRdt 206 potestate servandi aurum et quidquid non est rectitudo. Per additamentum .voluntatis* segregatur a potestate servandi rectitudinem aliarum rerum, ut virgae aut opinionis. Per hoc autem quod dictum est .propter ipsam rectitudinem', dividitur a potestate servandi rectitudinem voluntatis propter aliud, ut cum servatur propter pecuniam aut naturaliter. Servat enim natu-raliter canis rectitudinem voluntatis, cum amat catulos suos aut dominum suum sibi benefacientem. Quoniam igitur nihil est in hac definitione, quod non sit necessarium ad concludendam libertatem arbilrii rationalis voluntatis et ad alia excludenda, et sufficienter ilia includitur et alia exclu-duntur: nec abundans utique nec indigens est haec nostra definitio. Itane tibi videtur? D. Mihi utique perfecta videtur. M. Die ergo si quid vis amplius de libertate hac, propter quam im-putatur illam habenti, sive faciat bonum sive faciat malum. De hac enim sola nunc noster est sermo. Capitulum XIV. Divisio eiusdem libertatis. D. Restat nunc ut dividas eandem libertatem. Quamvis enim secundum hanc definitionem communis sit omni rational! naturae, multum tarnen differt ilia qua; dei est ab illis quae rationalis creaturae sunt, et illae ab invicem. M. Libertas arbitrii alia est a se,- quae nec facta est nec ab alio accepta, quae est solius dei; alia a deo facta et accepta, quae est ange-lorum et hominum. Facta autem sive accepta alia est habens rectitudinem quam servet, alia carens. Habens alia tenet separabiliter, alia insepara-biliter. Ilia quidem quae separabiliter tenet, fuit angelorum omnium, ante-quam boni confirmarentur et mali eaderent; et est omnium hominum ante 238 še definice označuje tuto schopnost jako tak svobodnou, že ji žádná cizí síla nemůže překonat. Učitel: Kdyby schopnost zachovávat správnost vůle pro tutu správnost samu mohla někdy postrádat onu svobodu, kterou máme na mysli, bylo by užitečné připojit to, co říkáš. Avšak poněvadž je řečená definice co do udání rodu i druhových diferenci tak úplná, že nezahrnuje nic méně ani více než právě svobodu, kterou hledáme, nelze dospět k náhledu, že by bylo třeba jí něco přidávat nebo ubírat. Rodem svobody je totiž "možnost", resp. "schopnost".'' A když dodáme, že schopnost "zachovávat", odlišujeme ji tím od každé schopnosti, která není schopností zachovávat,' jako kupř. schopnost smát se nebo chodit. A připojujeme-li slovo "správnost", vymezujeme tím tuto schopnost vůči schopnosti uchovávat zlato nebo cokoli jiného, co není správnost. Dále slovem "vůle" se "vyznačuje, že nejde o schopnost zachovávat správnost něčeho jiného, kupř. správnost mínění nebo přímost prutu. Řekneme-li však "pro tuto správnost samu", vylučujeme tím schopnost zachovávat správnost vůle kvůli něčemu jinému, kupř. kvůli majetku nebo z přirozeného sklonu. Vždyi pes od přirozenosti zachovává správnost vůle, když miluje svá mláďata nebo svého pána, který mu prokazuje dobro. V této definici tedy není nic, co by nebylo nutné, má-li zahrnovat svobodu rozhodováni rozumné vůle a vylučovat všechno ostatní, což obojí činí dostatečně. Proto v této naší definici nic nepřebývá ani neschází. Anebo se ti to nezdá? Žák: Zdá se mi zcela úplná. Učitel: Řekni tedy, chceš-li ještě něco vědět o této svobodě, diky níž je každý, kdo ji má, odpovědný za to, zda koná dobro nebo zlo. Vždyt právě o ní mluvíme. 1 Viz poznámka na str. 209 2 Viz poznámka na str. 165 (Pozn. překl.) (Pozn. překl.) 239 mortem, qui habent eandem rectitudinem. Quae vero tenet inseparabiliter, 12 est electorum angelorum et hominum. Sed angelorum post ruinam repro-borum, et hominum post mortem suam. Ma autem quae caret rectitudine, alia caret recuperabiliter, alia irrecuperabiliter. Quae recuperabiliter caret," est tantum in hac vita omnium hominum ilia carentium, quamvis illam multi non recuperent. Quae autem irrecuperabiliter caret, est reproborum angelorum et hominum; sed angelorum post ruinam, et hominum post hanc vitam. '* D. De definitione et de divisione libertatis huius deo annuente sic mihi satisfecisti, ut nihil queam invenire, quod necesse habeam de illis interrogare. 51 XIV. KAPITOLA ROZDĚLENÍ TÉTO SVOBODY k lák: Nyní zbývá, abys tuto svobodu rozdělil. Nebot ačkoli je podle naší definice společná všem rozumným bytostem, přesto se velmi liší svoboda boží od svobody rozumných tvorů a také svoboda jednotlivých rozumných tvorů je rozličná. Učitel: Svoboda rozhodování má jednak původ sama v sobě - ta není stvořená ani darovaná a náleží pouze Bohu; jednak ji stvořil a daroval Bůh - tu mají andělé a lidé. Tato svoboda stvořená čili darovaná zase buď má správnost, , již by mohla zachovávat, anebo ji nemá. Svoboda, která ji má, se jí dále drží buď tak, že o ni ještě může přijít, anebo tak, že o ni již přijít nemůže. Ta první náležela všem andělům, dříve než byli dobří utvrzeni a 7] i padli, a také náleží až do smrti všem lidem, kteří tuto správnost mají. Ta druhá, která o správnost, jíž se drží, už nemůže přijít, náleží vyvoleným andělům a lidem. Andělům však až po pádu zavržených a lidem až po smrti. Svoboda, jíž správnost schází, je jednak taková, která může správnosti znovu nabýt, jednak taková, která jí znovu nabýt nemůže. Ta první náleží v tomto životě všem lidem, kterým chybí správnost - ačkoli mnozí z nich již správnosti znovu nenabudou. Tu druhou, která správnosti již nabýt nemůže, mají zavržení andělé a lidé. Andělé však až po svém pádu, lidé až po smrti. Žák: Svou definicí i rozdělením scobody jsi mi s bo/í pomocí odpověděl tak dostatečné, že již nemohu najít nic, nač bych se v této věci potřeboval ptát.1 1 Ke kap. XIV. srov. August., PL 41,302. 240 241