f-"'I
PňEHLEO KAPITOL
Capitula.
t. Quod potestas peccandi non pertineat ad libertatem arbitrii.
II. Quod tarnen angelus et homo peccaverunt per hanc potestatem et per liberum arbitriam; et quamvis potuerint servire peccato, non tarnen eis potuit dominari peccatum.
III. Quomodo postquam se fecerunt servos peccatl, liberum arbitrium habuerunt; et quid sit liberum arbitrium.
IV. Quomodo habeant potestatem servandi rectitudinem, quam non habent.
V. Quod nulla tentatio cojjat invitum peccare.
VL Quomodo sit nostra voluntas potcns contra tentationes, licet vide-atur impotens.
VII. Quomodo fortior sit quam tentatio, etiam cum ab ilia vincitur.
VIII. Quod nec deus potest auferre voluntatis rectitudinem.
IX. Quod nihil sit liberius recta voluntate.
X. Quomodo peccans sit servus peccata'; et quod maius miraculum sit cum deus reddit rectitudinem illam deserenti, quam cum reddit niortuo vitam.
XI. Quod ista servitus non auferat libertatem arbitrii.
XII. Cur cum homo non habet rectitudinem magis dicitur liber, quia cum habet non potest ei auferri, quam cum earn habet servus, quia cum non habet per se non potest earn recuperare.
XIII. Quod .potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem' sit perfecta definltio libertatis arbitrii.
XfV. Dtvisio eiusdem libertatis.
I. IT.
m.
IV.
v.
VI. VII,
VIII.
I.X. X.
XI. XII.
XIII
XIV
Možnost   hřešit   nepatří   ke   svobodě   rozhodování :
Anděl i člověk přesto zhřešili na základě této možnosti a na základě svobodného rozhodnutí. Ačkoli mohli otročit hříchu, přeca nad nimi hřích nemohl panovat
Jak to, že i poté, co se nechali zotročit hříchem, měli   svobodné  rozhodování.   Co   to   vůbec svobodné
.rozhodování je Jak   mohou   .zachovávat   správnost,   kterou nemají Žádné pokušení nedonúti hřešit toho, kdo nechce Jak  to,   Že naše vůle néco zmůže proti pokušením, ačkoli se zdá, že nezmůže nic
viJaki.it o ,; že vás; vVÔl6:^sil^ä:jSi^ne:ž:'-pokuä6n£:V':':ac>;oll'-/.jl^ pokušení přemáhá
Ani   Bůh   nemůže   vůli   připravit   o  její správnost Není nic svobodnějšího než správná vůle Jak to,  že ten,  kdo hřeší,   je otrokem hříchu. 3e větší div, když Bůh navrací správnost tomu, kdo ji opustil, než když navrací život mrtvému Toto otročení neruší svobodu rozhodování Proč se člověk spíše nazývá svobodným,  i když mu schází správnost (a to proto, že pokud ji má, nemůže   o   ni   být   připraven),   nežli   otrokem,   i když správnost má (poněvadž pokud ji nemá, nemůže jí sám znovu nabýt)
"Schopnost zachovávat správnost vůle pro tuto správnost samu" je úplná definice svobody rozhodování
Rozdělení této svobody
,192
193
DE LIBERT ATE
r Capitulum I.
Quod potcsfcs {xcctatdi non pertineat ad liberiatem arbiiru.
■ DISQPcjfcOS. Quomam Ebeisim arbltriara yidetur repugn are gratise et prawkstinatjcpi st. prsssdenUs; del; ipsa libertas arbitrii quid sit nosse desidero, et utrtna semper Blazn habeamus. Si eirim libertas arbitrii est .posse pcccare et »on p&ecare*, sicut a quibasdam soiefc did, et hoc semper habwnus: qu&modo sik^iando gratia indigemus? Si autem hoc non sens? per habeotus: cur noljis irapuiatur peecatan, quaado sine Kbero arbitrio peecaices? _ _ "
MAGiSTER. Ubertatcm arbilfli bob pulo esse potentiam peccandi er nos peccandi. Quippe si hasc «tus esset definitio: hec deus nec angeii qui peccare sequcunt obenuE habcrent arbitrium; quod uefas est dicere.
■
lllB
1. KAPITOLA
l i MOŽNOST HŘEŠIT NEPATŘI KE SVOBODĚ ROZHODOVÁNÍ
Žák: Zdá se, že svobodné rozhodování se neslučuje 3 mi-iíj-tí a předurčením a předzvěděním božím. Proto bych se rád dověděl, co to vůbec svoboda rozhodováni je a zda ji mame vždy. jestliže je totiž svoboda' rozhodování "možnost hřešit a nehřešit", jak někteří lidé řádí říkají1, a jestliže ji máme vždy - jak to,' že je nám někdy zapotřebí milosti? Jestliže ji vsak nemáme vždy, proč se nám přičítá jakD   hřích,   když   bez   svobodného   rozhodnutí hřešíme?
Učitel: Nemyslím si, že svoboda rozhodováni je možnost hřešit a nehřešit. Vždyí kdyby toto byla její definice, ati Bůh, ani andělé, kteří nejsou s to hřešit, by nebyli v   rozhodování   svobodni;   to   však   je   hanebné tvrdit.2
mwĚĚm.
slili
WĚKSBm
wwebe mm
ARBITRU
SR
mtĚm
RR|
0   SVOBODĚ ROZHODOVÁNÍ
1 Srov. Augustinus, PL 42, 537; 32, 1240; 45, llD2n.
2 Srov. August. PL 45, 1518.
154
195
- D. Quid si diriiur afod esse lifaerum aibltnom dei et bonorani anjre* iorum, afiad nostrum?
U. Quanivis differat iiberum arbttrium homimun a libera arbitrio dei et angdorum bonorum, defimtio tamen huíus liberta tis in tttrisque secundum hoc ncmen eadetrt debet esse. licet entm animal differat ab animali sivé substaniMter sive accidentaliter, definitio tamen secundum nomen aakiaSs omnibus animalibus est eadem. Quapropter talent oposrtet dare deflnitionem libertatis arbitru, quffi nec plus tvec minus 31a contiineat Qacniam ergo Hberam arbibium dmnum et bonarura angelorum peccare non potest, ňbn perfect ad definitionem liberta tis arbitru ,posse peccare'. Deaique aec iibertas nec para libertatis est potestas peccandL Quod ul plane Melligas, intende sd ea quae dicam,
D. Ad hoc sum hie.
M. Quae tíbi voluntas Uberior vide tur: 31a quae sic vult et potest non peccare, at nuttatemis flecti valeat a non peccandi rectitudine, an ilia ques aiiquo modo fiecti potest ad peccandum?
D. Cur non sit Uberior ilia quee ad utrumque se babet non video.
M: An non vides quoniam qui sic habet quod decet et quod ex-pedit, ut boc amittere non quest, Uberior est quara ule qui sic habet hoc ipsum, ut possit perdere et ad hoc quod dedecet et non expedit valeat adduá?
D. Nulii dubium boc esse puto.
M. Hoc quoque non minus indubitabile dices quia peccare semper dedecens et noxium est
D. NuUus same mentis aliter sentit
M. Uberior igitur est voluntas qiue a rectitudine non peccandi dědina re rtequit, quam quae iliam potest deserere.
ÄlilS
iiilift
sĚSĚs
Žák*: A co když řekneme, že svobodné rozhodování Boha rt dobrých andělů je něco jiného než naše?
Učitel: Ačkoli se svobodné rozhodování lidí liší od Svobodného rozhodování Boha a dobrých andělů, přesto musí hýt definice této svobody v obou případech táž, msjí-ll tíba případy sp-olečné jméno. Vždyl ačkoli ss jeden živočich íiši od druhého, at už podstatně či případečnS, přesto je íleřinice všech živočichů táž, neboí nesou společné jséno "živočich". Proto je třeba podat takovou definici svobody rozhodování, která by stejnou měrou zahrnovala oba pří.pa->. Poněvadž tedy Bůh a dobří andělé nemohou na základě svobodného rozhodování hřešit, nepatří možnost hřešit k definici svobodného rozhodování. A tak možnost hřešit sni není svobodou, ani ke svobodě nepatří. Abys to jasně nahlédl, soustřed se na to, co ti řeknu.'
Žák;. Proto jse«" tu.
Učitel: Která vůle se ti zdá svobodnější; ta, která se chco a může vystříhat hříchu natolik, že nikterak nemůže opustit, co je správné a hřešit,~. anebo ta, která to něja-kýn> způsobéfa jnůže opustiť a hřešit?
Žák: Nevím, proč by nebyla svobodnější ta, která je schopna obojího.
Učitel: Nevidíš, že kdo má to, co je náležitá a co prospívá, tak, že o to nemůže přijít, je svobodnější, než" jiný, který to může ztratit a skončit u toho, co 'je nehále-řité a co neprospívá?
Zák: Myslíns, že o tom nemůže nikdo pochybovat.
Učitel: Podobně jistě bez váhání uznáš, že hřešit je vždy nenáležité a škodlivé.
lák: Nikdo, kdo má zdravý rozum, si nemůže nicr "jiného mybleí. •
Učitel: Pak je tedy vůle, která nemůže opustit, co je sprívné, a hřešit, svobodnější než vůle, která tc může.
1   Srov. August., PL 40, 28ij 44, 93É.
196
197
D. Nihil mihi rationabilius asseri posse videtur. M. An putas quod additum rainuit et separatum auget libertstem, id aut libertatem esse aut partem libertatis? D. Non hoc putare possum.
ML Potestas ergo peccandi, quas addita voluntati minuit ems libertatem et si dematur auget, nec Kbertas est nec pars Ubertaiis. 0. Nihil consecjuentius.
Capitulam 11.
Quod iamen angtlus et homo ptccavcrunt per hone potestatem et per liberum arbitrium; et quamvis potuerint servire petxato, non (amen eis potuit dominari peccatum.
M. Non ergo pertinet ad iibertatem arbitrii, quod sic est extraneum a Hbertate.
D. Rationibus tuis nullatenus contradicere queo; sed non parum me raovet quia et angelica et nostra natura in principio habuit potestatem peccandi, quant si non habuisset, non peccasset. Quare si per hatic potestatem qua? sic est aliena a libera arbttrio, peccavit utraque prasdicta natura: quomodo dicemus earn peccasse per liberum arbitrium? At si per liberum arbitrium non peccavit, ex necessitate peccasse videtur. Nempe ant sponte aut ex necessitate. Nam si sponte peccavit: quomodo non per liberum arbitrium? Quare si non per liberum arbitrium, utique ex necessitate peccasse videtur.
Est et aliud quod in hac potestate peccandi me raovet. Qui enim peceare potest, servus potest esse peccati, quoniam >qui facit peccatum, servus est peccati«. Qui autem potest servus esse peccati, huic potest dominari peccatum. Quomodo ergo libera facta hut ilia natura, aut cuius*
w
Žák: Zdá se mi, ie žádná tvrzení nemůže být rozumnější" nrz toto.
Učitel: Domníváš se, že to, co svobodu .omezuje, je-li k rí přidáno, a co ji naopak rozšiřuje, je-li jí odňato, je svobodou, či její součásti?
Žák:- To se nemohu .domnívat.
Učitel; Tedy možnost hřešit, která omezí svobodu vršte, pokud se k vůli připojí, a naopak její svobodu rozáíří, pokud se vůli odejme, není ani svobodou, ani její soucás-
Žák: To je naprosto důsledná.
II. KAPITOLA
ANDĚL T ČLOVEK PŘESTO ZHŘEŠILI HA ZÁKLADĚ TÉTO MOŽNOSTI A NA ZÁKLADĚ SVOBODNÉHO ROZHODNUTÍ. ACKQLI MOHLI OTROČIT HfiíCHU, PŘECE NAD NIMI HŘÍCH NEMOHL PANOVAT
Učitel:.Nepatří tedy k svobodě rozhodování, co je svobodě tak Vzdálena. . Žák: Proti tvým důkazůai nemohu'nic -namítnout; stále mě ušák nemálo znepqkojuje, ~že jak anděl,- tak člověk měli na-počátku možnost hřešit, protože kdyby ji bývalí neměli, -nebyli by hřešili, A proto jestliže anděl i člověk zhřešili na základě této možností, tak vzdálené svDbotirrésni rozhodování - proč říkáme, že zhřešili na základě svobodného rozhodnutí? Jestliže však nezhřešili na základě svobodného rozhodnutí, zdá se, že zhřešili .z nutnosti.' Bud totiž z vlastní vůle, naho z nutnosti. A jestliže zhřešili z vlastní vůle, jak jinak nef na základě svobodného rozhodnutí? Pokud tedy nezhřešili na základě svobodného" rozhodnutí, zdá se,, žé zhřešili z nutnosti.
A ještě"něco jiného stě na této možnosti hřešit znepokojuje. Kdo -totiž může hřešit, raůže otročit hříchu, neboí "kdo hřeší,  je otrokem hříchu"  (0 8,34).  AvSak kdo může
modi líbením arbitríum illud erat, cuí peccatum dominari poterat?
M. £t per potestatem peccandi et sponte et per liberam arbitríum et non ex necessitate nostra et angelica nátura primitus peccavit et servire potuit peccato; et tamen non 31Í dominari poterat peccatum, unde 31a non libera aut eius arbitríum non liberum dici possit
D. Opus habeo ut quod diets aperias, quia clausum mini est
M. Per liberum arbitrium peccavit apostata anyelus slve primus homo, quia per suum arbitríum peccavit, quod sic íiberum erat, ut nulla alia re cogi posset ad peccandum. Et ideo iuste reprehenditur, quia cum hanc haberet arbitra sni fibertatem, non aliqua re cogente, non aliqna necessitate, sed sponte peccavit Peccavit autem per arbitríum suum quod erat liberum; sed non per hoc unde liberum erat, id est per potestatem qua poterat non peccare et peccato non servire, sed per potestatem quasi habebat peccandi, qua nec ad non peccandi libertatem iuvabatur nec ad peccandi servitutem cogebatur.
Quod autem consequi tibi videtur quia si potuit servus esse peccati, potuit ei dominari peccatum, et ideo nec ill um nec eius arbitrium liberum fuisse: non ita est Etenim qui sine potestatís est ut non serviat, nec aliens potestatis est ut serviat, quamvís potestate sua servire possit: quamdia non 31a quse est serviendi, sed ilia qua? est non serviendi utitur potestate, nulla res US dominari potest ut serviat Nam et si dives liber possit se facere servum pauperis: quamdiu hoc non facit, nec Ole nomen amittit libertatis, nec pauper illi dicitur posse dominari; aut si dicitur, improprie dicitur, quia hoc non in dus sed in alterius est potestate.
200
lBfÍ
byt otrokem hříchu, nad tím může hřích panovat. Oak to tedy, že'byli anděl i člověk stvořeni jako svobodní? Anebo iaké to bylo svobodné rozhodování, když nad ním mohl panoval: hřích?
Učitel: Človék i anděl na počátku zhřeáiíi a mohli otročit hříchu zároveň na základe možnosti hřeait a zároveň z vlastní vůle a na základě svobodného rozhodnutí, nikoli z nutnosti; a přesto nad nimi hřích nemohl panovat, tak abychom je či jejich rozhodnutí mohli nazvat nesvobod-
Žák: Potřebuji, abys mi vysvětlil to, co říkáš, protože nu to zatím není jasná.
Učitel: Anděl odpadlík či první člověk zhřešili na zá-Kladě svobodného rozhodnuti, protože zhřeSili z vlastního rozhodnutí, jeř bylo tak svobodné, že ho nic jiného nemohlo k hřešení přinutit. Proto se jim to také právem vytýká, nebol když bylí ve svám rozhodování takto svobodni, nezhřešili proto, že bý je k tomu bylo donutilo něco jiného, nezhřešili z žádné nutnosti, nýbrž z vlastní vůle. Zhřešili tedy na základě svého rozhodnuti, jež bylo svobodné; nikoli však na základě tobo> že bylo svobodné, tj. na základě své možnosti nehřešit a neotročit hříchu,.nýbrž na základě své možnosti hřešit, a ta ani nepřispívala k jejich svobodě nehřešit  ,  ani je nenutila otročit hříchu.
Není však nutný důsledek, že jestliže mohli otročit hsichu, tedy nad nimi mohl hřích panovat, a proto oni sami nebyli svobodní ' ani jejich rozhodnutí nebylo svobodné. Vždyí když je někdo sám svým pánem a nikomu neslouží a není v cizí moci jej zotročit, ačkoli by podle své možnosti otročit mohl, pak dokud užívá svá možnosti nebýt otrokem a nikoli možnosti otročit, nic nad ním nemůže panovat a zotročit ha. Ačkoli bohatý a svobodný člověk může vstoupit do služby k chudákovi, dokud to neučiní, neztrácí označení "svobodný", ani nelze říkat, že nad ním chudák panuje; anebo řekne-li se to, je to řečeno v nevlastním slciva  smyslu,  protože to není v chudákově vlastni moci,
201
Quamobrern nfml prohibet ar^eium et hominem ante peccatum liberos iuisse aut liberum arbitrium habuisse.
Capituium III.
Quomod® postquam se feeerunt servos peccati, liberum arbitriam habuerunt; et quid fit liberum arbitrium.
D. Salisfecisti mihi, quia nihil certe hoc prohibet ante peccatum; sed postquam se feeerunt servos peccati: qaomodo liberum arbitrium Sfcrvare potueruat?
M. licet peccato se subdidissent, Übertatem tamen arbitrii naturalem m se tntenmcre nequhrerunt; sed facere potuerunt, ut iam non sine alia gratia qmtn erat ilia quam prius habuerant, ilia libertate uti non valeant
D. Credo, -sed intelligere desidero.
M. Consideretnus primum cuiusmodi arbitrii übertatem habebant ante peccatum, quando certum est eos liberum arbitrium habuisse. D. Hoc exspecto,
M. Ad quid tibi videntur illam habuisse übertatem arbitrii: an ad assequendum quod vellent, an ad volendum quod debcrent et quod illis veile expediret?
D. Ad volendum quod deberent et quod expediret velle.
M- Ergo ad rectitudinem voluntatis habuerunt übertatem arbitrii, Quatadiu naasque voluerunt quod debuerunt, rectitudinem habuerunt voluntatis.
D. Ita est,
M. Dubium est adhuc, cum dicitur quia Übertatem habuerunt ad rec-
nýbrž v moci jiného. Proto anděl i člověk velmi dobře mohli být před hříchem svobodni a mít svobodné rozhodováni.1
III. KAPITOLA
3AK TO, 2E I POTÉ, CO SE NECHALI ZOTROČIT H8ÍCHÉH, MĚLI SVOBODNÉ ROZHODOVÁNÍ. CO TO VŮBEC SVOBODNÉ ROZHODOVÁNÍ 3E
Žák: Dostatečně jsi mi vysvětlil, že zajisté nic nebrání, aby měli svobodné rozhodování, dříve než zhřešili; jak si je však mohli uchovat i poté, co se nechali zotročit hříchem?
Učitel: Ačkoli se poddali hříchu, nemohli v sobě zničit ořirozenou svobodu rozhodování. Mohli však způsobit, že této svobody nemohou užívat bez přispění ještě jiné milosti, než je ta, již měli původně.2
Žák: Věřím tomu, ale rád bych to nahlédl.
Učitel: Uvažujme nejprve o tom, jakou svobodu rozhodování měli před hříchem, kdy jejich rozhodování bylo bezesporu svobodné.
Žák: To si velmi rád poslechnu.
Učitel: K čemu se ti zdá, že měli svobodu rozhodováni: k tomu,' aby prováděli, to, co chtějí, anebo k tomu, aby chtěli., co chtít mají a co chtít je jim prospěšné?
■Žák: K tomu, aby chtěli, co chtít mají a co chtít je jim prospěšné.
Učitel: Měli tedy svobodu rozhodování k tomu, aby jejich vůle byla správná. Neboi pokud chtěli to, co chtít měli, byla jejich vůle správná.
Žák: Tak jest.
Učitel: Není to však bez dalšího zcela jasné, když řekneme,  že měli svou1 svobodu k tomu, aby byla jejich vole
L Ke II. kap. srov. August., PL 32, 1232nn. 1239rm. 2   Srov. August., PL 44.,551nn.
titudiaem voluntatis, si non addatur aliquid. Quaere jgitur: quoraodo habebant illam libertatem ad rectitudinem voluntatis: an ad capiendum earn sine datore cum illam nondum kaberent; an ad accipiendum nondum habltam si daretur ut haberent; an ad deserendum quam acceperant et per se resuraecdum desertam; an ad semper seryandura acceptam?
D. Ad capiendum rectitedinem sine datore non puto filos habuisse ubertatem, qooniam nihil habere potuerunt quod non acceperant. Ad accipiendum vera a datore quam nondum habebant ut earn haberent, non ast dicendum eos habuisse libertatem, quia non est credendurci eos factos sine recta vohuvtate. Quanwis non negrandum sit eos habuisse libertatem recipiendi eandem recta'cudmem, si earn desererent et ab ipso primo datore iilis redderetinv Quod in hominibus ssepe videmus, qui de inhistitia ad iustitiaffi sapema gratia reducuntur.
Mi ¥enan est quod ditis eos posse recipere perditam rectitudinem si reddatur; sed nos Slam libertatem, quam habuerunt antequam peccarent, quaeritKiis, cura sine duhio Kberum habebant arbitrium; non illam qua Euilus indigeret, si numquam verit&tem deseruisset,
D, Prosequar i&imet respondebo ad ea, quas restant de us quae roterrcgasti. Ad deserendum autem eandem rectitudincm eos Ebertatem habuisse non est verum, quia deserere voluntatis rectitudinem est peccare, et potcstatem peccandi nec libertatem nec partem esse libertatis supra moristrasti. Ad resumendum vero per se desertam rectitudinem libertatem non acceperant, cum ad hoc ilia rectitude* data sit, ut numquam desire-retsir. Ipsa namque potestas resumendi desertam generaret negiegentiam servandi habitant, Quapropter restat libertatem arbitrii datam esse ratio-nab nafcrss ad sarvandam acceptam rectitudinem voluntatis.
M, Bene ad interrogata respondisti; sed adhuc opus est ut conside-
správná. Ptám se tedy: Jak torny rozumět, že máli svou svo-tíOdu proto, aby byla jejich vůle správná? Aby bez dárce rinsahii správnosti vůle, když 31 jeátě neděli? Anebo cy ■,právnost vůle, kterou neměli, přijali, když jim Syla oá~ i>ana? Anebo snad aby správnost vůle, kterou přijali, opustili a samí ji znovu .nabyli? Anebo konečně aby správnost vůle, kterou-přijali, stále zachovávali?
Žák í Nemyslím, že by byli měli svou svobodu k tomu, aby bez dárce dosáhli správnosti vůle, nebot nemohli mít nic, co nepřijali. Také ovšem nelze tvrdit, že měli svou svobo-r;u k tomu, aby správnost vůle, kterou dosud neměli, přijali, Když jim byla darována, neboi nelže věřit, že by byli stvořeni bez správné vůle* Přesto vsak nelze popřít, že mčli svobodu' ji znovu přijmout, jestliže ji opustili a jeatliže jim ji původní dárce vrátil. To vídáme velmi často u těch lidí, které najvyšší milost přivádí od ne-spravedlnosti zpět k spravedlnosti.
Učiteli Máš pravdu-, že mohou dostat zpět ztracenou správnost yoie, je-li jim navrácena. Nyní se však ptáme po svobodě, kterou měli, dříve než; zhřešili, protože tehdy, byli ve svém rozhodování nepochybně svobodni; neptáme se po svpbodá,- kterou:by nikdo nepotřeboval, kdyby byl nikdy neopustil pravdu.
Žák: ,8udu tedy -pokračovat a -odpovím na to, co zbývá z tvé otázky. Není-ovšem pravda, ,žs'by byli měli svou svobodu k tomu,- aby správnost. vůle.-opustili, nebot opustit správnost vůle znamená hřešit a možnost hřešit není ani svobodou,"ani její součástí, jak jsi již ukázal. Také jisté nedostali svou svobodu proto, aby sami znovu nabyli správnost vůle, kterou opustili, nebot správnost vůle jim byla na-spak dána k tomu, aby ji nikdy neopustili. A sama možnost znovu nabýt ztracené správnosti vůle by vedla k nedbalosti v zachovávání té správnosti, kterou máme. Zbývá tedy, že svoboda rozhodování byla rozumné bytosti dána proto,   aby   zachovávala   správnost   vůle, " kterou přijala.
204
20^
reraus, propter quid Ulam rectítudinem servare debebat rationaüs natura; an propter ipsam rectitudinem, an propter aliud. >
D. Si non 31a libertas data esset illi naturae ut voluntatis rectitudinem propter ipsam servant rectitudinem, non valeret ad iustitiara; quoniam constat iustitiara esse rectitudinem voluntatis propter se servatam. Sed ad iusütiam prodesse arbitrii libertatem credimus. Quare indubjtanter asse-rendum est rationalem náturám non earn accepisse nisi ad servandam rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem.
M. Ergo quoniam ramus libertas est potestas, ilia libertas arbitrii est potestas servandi rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem.
D. Non potest aliud esse.
M, lam ergo darum est liberum arbitrium non esse aliud quam arbitrium potens servare rectitudinem voluntatis propter ipsam rectitudinem.
D. darum utique est. Sed quamdiu rectitudinem ipsam habuit, servare potuit quod habuit Postquam autem illam deseruit: quomodo potest servare quod non habet? Absente ergo rectitudine quae servari possit, non est liberum arbitrium quod earn servare valeat. Non enim valet servare quod non habet.
M. Etiam si absit rectitude voluntatis, non tarnen rationaUs natura minus habet quod suura est Nullam namque potestatem habemus, ut puto, quae sola sibi sufficiat ad actum; et tarnen cum ea desunt sine quibus .ad actum minime perducuntur nostra? potestates, non minus eas, quantum in nobis est, habere didmur. Sicut nullum instrumentum solum sibi sufficit ad operandům; et tarnen cum desunt ilia sine quibus instra-
_tel;   Správně   jsi   odpověděl,   nač   jssia ptsl; jfe však třeba zvážit, kvůli-centu r-ifrjs rir/imn4 při-)st tuto správnost vůle zachovávat;  /la kxiHi. -íy.-áv-saraé nebo kvůli něčemu jinému. Žák:   Kdyby   ona  svoboda   nabyla   tozw-.z   bytnět L o.s..*íi-.  aby zachovávala správnost vůle pres tuto správnost samu, nepřispívala by k spravedlnosti; nebcí je známe. v.u rave.dlnost je správnost vůle zachovávaná pre tuto n^Ĺé-j-st samu.    Veřínse však, že svoboda, rozhodování k aurove-rtosti napomáhá.  Proto ffiQžems bez váhání tvrdit,  že ro~ raná bytost nedostala svobodu rozhodování k ničemu jíné-než správa k tomu,  aby zachovávala správnost vfile- pro to správrsost samu,     .    i ,
tjčitel;   A protože každá  svoboda   je mGžnest,   je -ísdy .oboda rozhodování ^možnost zachovávat správncsl vůle dľo to správnost samu. , - ■
2ák: Nemůže tomu být jinak. . .
Učitel: 3e tedy již jasné, že svobodné' rczřiodDvání ner,í c- jiného■než rozhodování, které má možnost zachovávat rávnost vůle pro tuto-správnost samu.
ták:  To je skutečno jasné. Dokud rozhodování mělo tuto rávnost   vůle,  mohlo  ji  2achovávát.   -Senže poté,   co ji ústilo -  jak může  zachovávat,  co' nemá? Když -ztratilo J"       správnost   vůle,   kterou  by  mohlo   zachovávat, neexistuje >(      jíž  svobodné  rozhodování-,  které by  ji mohlo zachovávat. Nebot nemůže zachovávat, "co němá.
1|||É^ ý''::'-'-;:.'":
Učitel: I když rozumné bytosti schází správnost vůle, ece nemá o plc jnéně ťo, co jí náleží. ;iebot jek se do-ť mnívám, nemáme žádnou schopnost, která by sama o sobě co-r .ačovala k uskutečnění; i koyž nám ale schází to, bez isti o naše schopnosti nikterak rremohou dospat k uskutečnění, přece pokud jde o nás, nelze říci, že bychom tyto schopnosti měli fliéně. Právě tak jako žádný nástroj sám'o" sobě nepostačil je- k  prácí,   a  přece  po  préyu  říkáme,   že raárae
1   Srov. Oe veritate XII.
2D6
mento uti nequimus, instrumentum nos cuiuslíbet operis nabere sine fai-sitate {atemur. Quod ut in multís animadvertas, in uno tibi monstrabo. NuUus visum bab ens dici tur ntulatenus posse videre montem.
D. Qui montem videre non potest, profecto nullum habet visum.
M. Habet igitur potestatem et instrumentum videndi montem qui visum habet Et tarnen si mons abest et dicis ei: vide montéra, respon-debit tibi; Non possum, quia abest Si adesset possem videre. Item si mons adesset et lux abesset, responderet se montem videre monentí quia non posset absents luce; sed st lux adesset, tunc posset. Rursum si visum habenti et mons et lux praesens est et aliquid visui obstet, ut si quis Uli oculos claudat dicet se non posse videre montem; sed si nihil visui eius obsisteret, tunc sine dubio montem videndi potestatem haberet.
D. Totum hoc omnibus notum est.
M. Vides ergo quia potestas videndi aliquod corpus alia est in vidente, alia in re videnda, alia in medio, id est neque in vidente neque in videndo; et ea quae est in medio alia est in adjuvante, alia in non impediente, id est cum nihil quod impedire possit impedit?
D. Video plane.
M. Quattuor igitur istae potestates sunt quarum si una quaeübet desit, alias tres nec singula: nec omnes simul äliquid possunt efficere; nec tarnen absentibus aliis negamus aut eum qui visum habet habere Visum vel instrumentum sive potestatem videndi, aut rem visibilero posse videri, aut husem posse visum iuvare.
nástroj k té či oné práci, i když ná,m schází něco, bez čeho, jej nemůžeme užít. Ukážu ti to na jednom případu, aby sis toho věinil J na ostatních! 0 nikom, kdo má zrak, neříkáme, že v žádném_ případě nemůže vidět horu.
Žák: Kdo ji nemůže vidět, jistě zrak nemá.
Učitel: Kdo má zrak, má tedy schopnost a nástroj, jimiž může hóru'vidět. A přece když tu ladná hora není a ty mu řekneš: "Podívej se na tu horu," odpoví ti: "Nemůžu, protože tu žádná není. Kdyby tu.byla, mohl bych se na ni dívat." Právě tak kdyby tu sice byla hora, ale nebylo světlo, odpověděl by ten člověk na vybldku, aby se podíval na horu, že nemůže, když není světlo. Kdyby však světlo bylo, pak by se na ni mohl dívat, A zase když neschází ani hora, ani světlo, ale člověku, který má zrak, něco brání v pohledu, např. když mu někdo zakryje očí, také řekne, že horu nemůže vidět. Kdyby mu však nic v pohledu nebránilo, nepochybně by mohl horu vidět.
Žák: To všechno každý ví. - Učitel: Vidíš tedy, že možnost vidět nějaké těleso je několikerá: za prvé v tom, kdo se dívá,1 za druhé ve věci, jež má být viděna, a za třetí v něčem prostředním - ta není ani v tom, kdo se dívá, ani ve věci, která má být viděna. Možnost, která je v něčem prostředním, je zase jednak v tom, co vidění napomáhá, jednak v tom, co mu nebrání -ta poslední znamená, že vidění nebrání nic, ca by mu mohlo bránit.
Žák: To vidím jasně.
Učitel: je tedy čtverá možnost, a když kterákoli schází, tři zbylé ani jednotlivě, ani všechny dohromady nemohou nic pořídit. Zároveň však chybí-li ostatní, nepopírá-me, ani ře ten, kdo ■ má zrak, má zrak neboli nástroj či schopnost vidění, ani že viditelná věc může být viděna, a konečně ani že světlo může vidění napomáhat.
1   V tomto případě překládáme latinskou "potestas" jako "schopnost", nikoli "možnost".
2GB
209