dnes jsem při sázení chřestu spatřil smrt to je práce která je pro ni jako dělaná dívala se na mě přitom nijak zvlášť dlouho to ne ale dostatečně dlouho najednou mi přitom bylo úplně jinak ten její nepřítomný pohled se mi vůbec nezamlouval — člověk si to v životě nemá neustále komplikovat na sporák rychle polívku ze sáčku nasekat trochu petržele úplně na jemno život není žádný umění a ani se z něj žádný umění nedá udělat — na pratersternu hned vedle obřího kola kácí strom byl by vysoký skoro jako to obří kolo kdyby ho tam nechali takhle ale řežou jeho duši na malé kousky tu a tam se zastaví nějaký turista a vyfotí si ten mrtvý strom než se párkrát projede na tom obřím kole dívá se na město potí se a smrdí a fotí a fotí a fotí — smrtelně odvážně tě pozvu na jídlo oslovil jsem tě v tramvaji netvářila ses jako ti ostatní roboti s těmi svými taštičkami a kufříčky a mašličkami a rtíky to mi imponovalo že lidi ještě existují holky co nemají strach z takových kreatur jako jsem já co ještě podle citu rozeznají kdo je zombie a kdo ne neboť soudě dle zevnějšku bys mě okamžitě měla střelit do hlavy ale tys řekla jen na půl hodiny, dýl ne a že chceš hranolky s tím nejlepším kečupem co jde sehnat — když si tak představím kolik lidí se dívá na porno na svých počítačích a tabletech a ajfounech a co já kde všude se (porno totiž v dnešní době běží všude) tak myslím na dřívější časy kdy mívali jen pár těch časopisů v trafice které si ale na venkově stejně nikdo nekupoval protože tam se všichni znají a trafikant beztak všechno vykecá — ve stammersdorfu na slavnostech vína se zadívám do pole s kvetoucí řepkou vládne tu bezvětří a z vysoké trávy se vynoří hlavička sysla kývne na mě vzácný otakárek fenyklový třepotá do neznáma co bych dal za to to všechno ukázat někomu kdo si to opravdu zaslouží — až svět zanikne chtěl bych přesně vědět kde skončím nedávno jsem okusil ústřední hřbitov pátral jsem po dobrém místečku a uvažoval jakým místům bych se raději vyhnul bylo jich tam pár takových pak jsem něco našel v blízkosti břízy nenápadní sousedé za rohem mraveniště a volný výhled na zapadající slunce odtamtud by takový konec svět byl celkem hračka — u mě v koupelně se prádlo válí kde se mu zamane někdy na hromadě někdy se mi vklíní mezi nohy až mě svrhne někdy je jako ledovec rozdrtí mě ještě před čištěním zubů a jindy zase trpělivě číhá tiše a kamenně se tu povaluje připomíná staré rybářské sítě — kachličky u mě v koupelně už jen tak nezbělají jsou čím dál více matné a šedé a já už se vidím stát u umyvadla až všechno s konečnou platností zčerná jak beru kartáček na zuby a najednou ze zrcadla vyskočí ďábel a vykřikne něco co člověka skutečně zasáhne happy birthday nebo tak … — zazdil jsem svoje srdce prostě tak a kdybych byl zedník tak by mi tam už nikdy nepláchlo a znovu mě nenervovalo ale protože jsem blbec a budižkničemu je už zase venku z klece krvácí a tepe — v ústřední mlékárně se mají báječně když se jim zachce můžou se koupat v mlíku a nikdy ale opravdu nikdy odtamtud nestoupá černý dým z komínu jsou tam opakem SS dříve chechtají se a rozlévají mléko do kartonů děti je ještě ten den pijí a vídeňák si ho trochu cvrnkne slastně do kafe — krysa je zázračné dílo evoluce svýma ostrýma zubama se dokouše do každého cíle zatímco já se se svýma plombama rýpu v bramborové kaši rebarborovým kompotu ženskou nemám a o prostatě radši nemluvme nemám teplý povlečení ani čerstvej sníh za oknem ani prťavýho sněhuláka s tou zapíchnutou mrkví nic ale opravdu nic nemám přitom už je dávno zima — v kempu se lidi chovají úplně jinak než doma jsou přátelští a jejich břicha hrajou ping pong se slunečními paprsky a to celej boží den a grilujou hned zrána a rádi se rozdělí i s karavany okolo vykračují si od sprchy na pláž a z pláže ke sprše kupují si pohlednice a rybářské průkazy a i ten poslední chroust si je vědom toho že tohle je ráj — když člověk ráno nastoupí do metra tak vidí jak se lidi vyšňořili každý podle svého a několik z nich má v koutcích úst ještě trošku meruňkové marmelády a jiní zase sliny no a jiní se jen kření protože si toho všimli — nic nebrání tomu se pořádně učesat když má člověk vyjít z domu ne že by to někoho zajímalo tady na moravském poli vlezeš na traktor a když tak jezdíš dívají se na tebe špačci taky káně zajíci a při troše štěstí srnka která se bojí víc traktoru než tebe s učesanýma vlasama a přimhouřenýma očima a zablácenýma botama v levné větrovce — dávám vám písemně že jestli u starého dunaje ještě jednou někdo z těch pitomých architektů postaví mrakodrap tak osobně půjdu za odpovědným městským radním georgem kobylkou a přislíbím mu kastraci — zavinout do černého kabátu nade mnou bdí smrt až jí jednoho dne přeteče pohár trpělivosti a zkompostuje mě stejně jako všechny ostatní přede mnou ale při troše štěstí ze mě jednoho dne bude kámen na kterém si pak o hodně později nějaký ptáček postaví hnízdo až jednoho dne i toho ptáčka smrt zavine do černého kabátu — když člověk hodlá napsat poslední báseň zvažuje, co přesně by chtěl říct něco o smrti nejspíš o životě, něco chytrýho co ostatní zasáhne určitě nebude psát o otravných mouchách co člověku neustále lítají do tváře co člověku sedají na rameno, do vlasů bzučí a ztěžují člověku život a smrt taky protože jak má člověk potom pořádně sám pro sebe umřít když zápasí s tak otravnou havětí ach bože, asi mě trefí furt mi bzučí u ucha, odporný je to mlátím všude kolem sebe, ať zdechne, já ne já budu žít alespoň dokud tuhle havěť nezabiju dokud nezabiju jednu každou mouchu v tomhle městě to sobě a tomuhle světu dlužím jako by život a umírání nebylo už tak dost těžký s touhle mouchou u mě přetekl pohár trpělivosti zatracená dotěra co člověka přivádí k šílenství ta mě ale vytočila ale sebe nezabiju, to by ještě chybělo dál nezabíjím … a na tuhle poslední báseň taky kašlu: pokud si lidi chtějí přečíst něco chytrýho tak ať si z poličky vytáhnou někoho jinýho ceese notebooma nebo habermase pro mě za mě i všechny ty zatracený rusy a francouzský šmejdy peu à peu