4. PTAKOPYSK MEZI SLOVNÍKEM A ENCYKLOPEDIÍ 4.1. Hory a HORY Představme si jako obvykle nějakou situaci. Řeknu Sandře, která se chystá projet autem Austrálii od severu k jihu, že si nemůže nechat ujít vestředu kontinentu Ayers Rock,jeden z nekonečně mnoha osmých divů světa. Řeknu jí, že pokud na trase z Darwinu do Adelaide projede přes Alice Springs, a vezme to tedy zkratkou, jak by řekli v cestovní kanceláři, musí se dát jihozápadně pouští, dokud neuvidí horu, kterou nemůže přehlédnout, neboť se tyčí v holé pláni jako katedrála v Chartres uprostřed Beauce:a to bude Ayers Rock,nádherná to orografická konfigurace, kterámění barvu s postupujícím dnem a nejkrásnější je při západu slunce. Poskytuji jí tím instrukce nejen k lokalizaci, ale také k identifikaci Ayers Rock, a přesto mám nepříjemnýpocit, jako bych ji klamal. A tak jí řeknu, že jsem jí nelhal, když jsem tvrdil, že (ia) Ayers Rock je hora, aleže říkám pravdu, i když zároveň prohlásím, že (iia) Ayers Rock není hora. Sandra mě samozřejmě upozorní, že podle všech dobrých zvyklostí logiky pokud (ia) je pravdivý výrok, pak (iia) musí být nutně nepravdivý,a naopak. Zopakuji jí tedy rozdíl mezi JO a MO (Sandra v tomto příběhu už tuto knihu četla, kromě tohoto posledního odstavce) a vysvětlím jí, že Ayers Rockvykazuje všechny charakteristiky, které horám připisujeme,a že kdyby po nás někdo chtěl, abychom předměty rozdělili na hory a ne-hory,zcela jistě bychom Ayers Rock zahrnuli do první skupiny; je totiž pravda, že jsme zvyklí pojímat hory jako něco, co se postupně svahovitě zvedá, až se posléze tyčí do velké výšky, a co obvykle není dobře schůdné,zatímco Ayers Rock se zvedá uprostřed pouště jako izolovaný strmý útes, ale to, že jde o podivnou a atypickou horu, by nás nemělo zneklidňovat o moc více než to, že pštros jakožto pták je taky podivný 215 a atypický, aniž by však proto přestal být vnímán jako pták. Avšak z vědeckého hlediska Ayers Rock není hora, je to kámen: je to jediný kus kamene neboli monolit posazený do země, jako by ho tam z nebe vrhl nějaký obr. Ayers Rock je horou z hlediska KT,ale není horou z hlediska MO neboli v rámci nějaké petrologické či geologické kompetence. Sandra velmi dobře chápe, proč jsem jí neřekl, aby pokračovala jihozápadně, dokud neuvidí kámen - protože v takovém případě by se cestou dívala po zemi a hledala by obvyklé kameny, aniž by zvedla hlavu vzhůru. Řekla by mi ale, že když mám náladu na logické paradoxy, měl bych přepsat (ia) a (iia) následujícím způsobem: Ob)Ayers Rock je hora a (iib) Ayers Rock neníHORA. Takhle by bylo jasné, že v (ib) se tvrdí, že Ayers Rock má percepční charakteristiky hory, a v (iib), že není HOROU v nějakém kategoriálním systému. Sandra by přirozeně zdůraznila prostřednictvím suprasegmentálních rysů použití kapitálek tak, aby dala najevo, že termíny psané kapitálkami tu zastupují to, čemu by strukturální sémantiky říkaly slovníkové vlastnosti, které někteří považují za sémantické prvotiny a které v každém případě předpokládajínějakoukategoriální organizaci v tom smyslu, v jakém jsme o ní hovořili v předcházející kapitole. Jenže v tu chvíli by mě upozornila na podivuhodný paradox. Zastánci slovníkové reprezentace tvrdí, že bere v úvahu vztahy, které jsou inherentní jazyku bez ohledu na prvky pocházející ze znalosti vnějšího světa, zatímco znalosti v encyklopedické podobě by takové mimojazykové prvky předpokládaly.Aby mohli zastánci slovníkové reprezentace vysvětlitv přísně vědeckých termínech fungování jazyka, tvrdí, že je třeba použít svazek hierarchicky organizovaných sémantických kategorií (jako PŘEDMĚT, ZVíŘE versus ROSTLINA, SAVEC versus PLAZ) tak, aby - i bez jakékoli znalosti o světě - bylo možné uskutečňovatrůzné inference jako např.jestližesavec, pak zvíře, jestližetohle je savec, pakto není plaz,je nemožné, aby něco zároveň bylo plazem a nebylo zvířetem, jestliže tohle je plaz, pak to není rostlina, a spousty dalších příjemných apoftegmat, která prý podle znalcůobvykle vyslovujeme, když si například uvědomíme,že jsme vzali do ruky zmiji místo chřestu. Encyklopedické znalosti prý mají naopak neuspořádanoua nekontrolovatelnou podobu, a tak encyklopedický obsah pojmu pesby prý se- 216 stával ze všeho toho, co o psech víme a co bychom vědět mohli, včetně takového detailu, jako že fenka jménem Best patří mé sestře - zkrátka takové znalosti, které by nemohl kontrolovat ani Funes, muž sezázračnou pamětí. Úplně takhle to přirozeně není, neboť lze považovat za encyklopedické znalosti jen ty, které Společenstvínějak veřejně registrovalo (a kromě toho se má za to, že encyklopedická kompetence jakožto sdílená je omezena na různé sektory podle jakési dělby jazykové práce nebo je aktivována různými způsoby a v různých podobách v závislosti na kontextech); avšak je jisté, že o předmětech a událostech tohoto světa, nemluvě o jiných světech, se lze neustále dozvídat nová fakta, takže se nemýlí tak úplně ti, kdo shledávají tento encyklopedický formát obtížně zvládnutelným. Jelikož se kompendia, která koncizním způsobem registrují vlastnosti termínů, nazývají "slovníky", zatímco těm, která podávají složité popisy,se říká "encyklopedie", objevuje se tu kuriózní nesnáz spočívající v tom, že obvykle se slovníková kompetence považuje za zcela nezbytnou k tomu, aby každý z nás vládl přirozenýmjazykem. Epizoda s Ayers Rock nám ale říká, že pro to, abychom tento předmět rozpoznali a abychom o něm mohli mluvit s ostatními, je nesmírně důležitá percepční (a nikoli jazyková) charakteristika, díky níž se tento předmět jeví jako hora (na základě mnoha faktuálních vlastností), zatímco fakt, že to ve skutečnosti není HORA, nýbrž KÁMEN, je vyhrazený jen jisté élite, která sdílí encyklopedicky rozsáhlé vědění. Sandra by mi proto odpověděla, želidé, když mezi sebou jen tak klábosí, používají encyklopedii, zatímco slovník je určen jen vzdělancům.A v tom by měla bezesporu pravdu. Celou záležitost je možné doložit i historicky. Pokud se podíváme na antické a středověké encyklopedie, najdeme v nich jen encyklopedické popisy, které nám říkají buď jak něco vypadá (podle Alexandera z Neckamu je krokodýl serpens aquaticus bubalis infestus, magnae quantitatis), anebo jak lze něco nalézt (návod, jak polapit baziliška). Obvykle se tuvrství převážně anekdotické encyklopedické rysy, jak to vidíme v Bestiáři z Cambridgeské univerzitní knihovny: "Kočka se nazývá musio, neboť je tradičně nepřítelem myší. Nejběžnější catus pochází z toho, že má vezvyku chytat, capturare...neboť capta, tedy vidí. Má totiž tak proníkavý 217 Pokusme se teď přirovnat naše poznávací procesy - počínaje prvními počitkya konče konstitucí jakéhokoli, nikoli nutně vědeckého poznání _ ke způsobu, jakým je organizován náš počítač. My vnímáme věci jako soubory vlastností (pes je chlupaté čtyřnohé zvíře, má dlouhý vyplazený jazyk, štěká apod.). Abychom tyto věci rozpoznali aidentifikovali, vytváříme si soubory (files) (soukromé či veřejné: soubor může mít ryze osobní charakter, anebo nám ho může předat Společenství). Jak se postupně tento soubordefinuje v závislosti na zrak, že svýma zářícíma očima dokáže přemoci temnotu noci."1 Kdyžse pak dostaneme ke slovníkům, jako je slovník degliAccademici della Crusca z roku 1612,vidíme následující definici (obdivuhodné je politically correct rozhodnutí uvést heslo v rodě ženském, přestože je pak použito zájmene egli): "Animal noto, il quale si tien nelle case, per la particolar nimici_ zia ch'egli ha cd topi, acciocché gli uccida" [Známé zvíře, jež je chováno v domě pro zvláštní nepřátelství vůči myším, které zabíjí.] Tečka. Jak je vidět, slovníkové definice kdysi neexistovaly (kromě oné tradiční "smrtelné rozumné zvíře") a první pokusy nacházíme ve slovnících dokonalých jazyků, jako je Essay toward a Real Character Johna Wilkinse (1668), jenž se pokouší definovat celý inventář světa prostřednictvím rodu a druhového rozdílu na základě raných vědeckých taxonomií. Avšak poté, co Wilkins vypracuje tabulku 40 nejvyšších Rodů, rozdělených do 251 zvláštních Diferencí, aby z nich mohl odvodit 2030 druhů, dokáže (pokud vezmeme například klasifikaci "živorodých zvířat s tlapami") rozlišit lišku od psa, ale ne psa od vlka (srov. Eco 1993, s. 259, obr. 12.2 [v českém překladu Zory Jandové Hledání dokonalého jazyka v evropské kultuře, Praha, Lidové noviny 2001, s. 214]). A chceme-li pak vědět, co pes je a co dělá, je třeba zkontrolovat Rozdíly,které však nevypadají jako slovníkové prvotiny, ale jsou to opravdové encyklopedické popisy empirických vlastností (např. šelmy mají obvykle šest špičatých řezáků a dva dlouhé špičáky, dog-kind [psovití] mají protáhlou hlavu, a tím se odlišují od cat-kind [kočkovitých], které ji mají zakulacenou, a pes se liší od vlka, protože je domácí a poslušný, kdežto vlk je nepřátelský k ovcím). Slovníkové schéma je nástrojem klasifikace, nikoli nástrojem definice; je jako Deweyův knihovnický systém, který nám v knihovně umožňuje najít danou knihu mezi tisíci přihrádkami a odhadnout její téma (známe-li signaturu), ale ne specifický obsah.' A tak vzhledem k tomu, že vědecké taxonomie se počínají ještě ne- , zřetelně konstituovat v 17. století a svébytným způsobem se prosazují teprve počínaje 18.stoletím, mohli bychom dojít k paradoxnímu závěru, že (při absenci slovníkových struktur) od té doby,co se objevil Homo sapiens, minimálně až do 17.století neexistovala slovníková kompetence, a nikdo tedy nedokázal obstojně používat vlastní rodný jazyk (Aristote- 218 lés a Platón nebo Descartes a Pascal spolu sice mluvili, ale nerozuměli si) a nikdo také nedokázal překládat z jednoho jazyka do druhého. Jelikožvšak historická zkušenost takovému závěru odporuje, měli bychom ztoho vyvodit, žepokud nepřítomnostslovníkové kompetence nijak nebránila lidstvu v tom, aby spolu po celá tisíciletí hovořilo a rozumělo si, není taková kompetence ne-li přímo zásadní, tedy přinejmenším rozhodujícípro účely jazykové kompetence. Možná by stačilo prohlásit, že JO je z velké části tvořen rysy,které mají encyklopedickou a často neuspořádanou povahu, zatímco různé formy strukturované slovníkové kompetence se vyskytují pouze v reprezentacíchMO.Takjednoduché to ovšem není. Možná bychom od zkoušky ze zoologievyhodili autory středověkýchbestiářů,ale nemohli bychom popřít, že se svým způsobem pokoušeli kategorie vytvářet, když definovali (vtermínech JO) krokodýla jako vodního hada, čímž samozřejmě mysleli, že je tato kategorie v opozici vůči kategorii pozemských hadů. Kromě toho pokud existují sémiozické prvotiny či pre-kategoriální distinkce, jako je např. "živočich" (v tom smyslu, že jde o živého tvora), pak když se rozhodneme, že budeme komára vnímat jako živočicha, umisťujeme ho (jaksi zmateně) do nějakého kategoriálního řádu, podobně jako když klademe kuře a jedlé houby do skupiny "věcí, které lzekonzumovat" v protikladu k nosorožci a jedovatým houbám ("nebezpečné věci"). 4.2. "Soubory" a"složky" 219 podobnostech či rozdílech, rozhodneme se, že jej umístíme do nějaké složky (directory). Občas, když chceme tyto složky procházet, zobrazíme si jejich strom, a pokud máme nějakouvágní představu, jak jsme si je zorganizovali, víme, že by v dané složce měly být soubory jistého typu. Jak postupně sbíráme další data, můžeme se rozhodnout, že nějaký soubor přemístímedo jiné složky.Jestliže se však naše práce komplikuje, je třeba dělit dál složky na další podsložky, a pak se také jednoho dne můžeme rozhodnout, že celý strom složek předěláme. Vědecká taxonomie není ničím jiným než takovým stromem složek a podsložek a v přechodu od taxonomií 17. století k těm, které patří už do 19. století, jednoduše (jednodušeř) došlo k (nejedné) restrukturalizaci tohoto stromu složek. Tento počítačový příklad však skrývá jednu past. V počítači jsou soubory plné (v tom smyslu, že obsahují informace), zatímco složky jsou prázdné - mohou sice sestávat ze souborů, ale pokud soubory chybějí, neobsahují žádné jiné informace. Naopak když se v nějaké vědecké taxonomii vloží (jak už bylo řečeno v Eco, 1984,2.3) dejme tomu PSOVITÍ mezi SAVCE a naznačí se tím, že pes a vlk jsou savci, neznamená to jenom, že jsou ve složce jménem SAVCI: vědec také ví, že SAVCI se obecně (ať už jsou to PSOVITÍ, nebo KOčKOVITí) vyznačují společným způsobem rozmnožování. To znamená, že taxonom nemůže otevřít složku pojmenovanou třeba CRYPTOTHERIA a vyhradit si právo vložit do ní jakékoli soubory, kdykoli se mu to bude hodit: musí se předem rozhodnout, jaké jsou charakteristiky (třeba i zcela nové) kategorie CRYPTOTHERIA, aby mohl na základě toho, že nějaké zvíře tyto charakteristiky má, zdůvodnit umístění příslušného souboru do dané složky. To znamená, že když taxonom řekne, že nějaké zvíře je SAVEC, ví zároveň.jaké obecné charakteristiky má, i když ještě netuší, zda se formálně více podobá krávě, nebo delfínovi. Měli bychom tedy předpokládat, že každá složka nese nějakou "ná~ lepku" obsahující informace o charakteristikách, které mají předměty uvnitř souborů společné. Stačí ale předpokládat, jak je to už v některých operačních systémech běžné, že jméno složky nemusí být jen pouhá zkratka, ale text:v takovém případě by se složka SAVCI objevila jako 220 SAVCI (MAJÍ TAKOVÉ A TAKOVÉ REPRODUKČNÍVLASTNOSTI). A opravdu také taxonomické termíny jako SAVCI, VEJCORODÍ, POZEMNÍ ŠELMY či r