ČÁST III Disciplína KAPITOLA I POSLUŠNÁ TĚLA Podívejme se na ideální postavu vojáka, tak jak byla popisována ještě na počátku 17. století. Voják je především někdo, koho lze již z dálky rozeznat; nese určité znaky: přirozené znaky své zdatnosti a odvahy a také znamení své cti; jeho těI~ je vývěsním štítem síly a udatnosti; a ačkoli je pravda, že se musí postupně naučit zacházení se zbraněmi- v podstatě se tomu učí až v boji -, manévry jako pochodování či postoje jako držení hlavy jsou z velké části projevem tělesné rétoriky cti: "znamení pro rozpoznání těch nejzpůsobilejšíchpro toto povolání jsou znamením živých a bystrých lidí, hlava vztyčená, vyklenutý hrudník, široké plece, dlouhé paže, silné prsty, malé břicho, mocná stehna, štíhlé nohy a suchá chodidla, neboť muž takové postavy nemůže zklamat ve své mrštnosti a síle"; stane-li se píkařem, voják "bude muset při pochodování držet krok, aby budil dojem takové graciéznosti a vážnosti, jak by jen bylo možné, neboť píka je ctihodná zbraň, jež si zasluhuje, aby byla nošena směle a důstojně".!) V druhé polovině 18. století se voják stává věcí, která se vyrábí; z neforemného těsta, z nevhodného těla je' vyráběn stroj, jehož je třeba; krok za krokem jsou opravovány postoje; ~ykalkulované donucení zasahuje pomalu každou část těla, ovládá je, podrobuje si celek, činí jej nepřetrži- 1) L. de Montgommery, La Milice fmll~aise, vydání z roku 1636, s. 6 a 7. 199 tě disponovatelným a v tichosti se promenuJe v automatismus návyků; z muže je tu zkrátka "vypuzen vesničan"a je mu dodán "duch vojáka".2l Rekruti jsou vedeni k tomu, aby "nosili hlavu hrdě vztyčenou;aby se drželi zpříma,aniž by se hrbili, aby zatáhli břicho, aby vypjali hruď a srovnali záda; a konečně, aby v tom získali návyk, zaujímají tuto pozici, když stojí opř~ni o zeď tak, že se jí dotýkají patami, lýtky, rameny a pasem stejně jako hřbety rukou, když jsou jejich paže obráceny vně, aniž by se odchýlily od těla... Rovněž tak by se měli učit, aby nikdy neupírali oči k zemi, nýbrž je směle zaměřili na ty, kdo procházejí kolem ... aby spočinuli nehnutě v očekávání rozkazu, bez pohybu hlavy, rukou či nohou... a konečně, aby pochodovali jistým krokem, s napjatými koleny a stehny, se skloněnými a ven vytočenými Špičkami."3) Během klasického věku tak došlo k objevu těla jako objektu a terče moci. Snadno bychom nalezli znaky této velké pozornosti věnované tělu - tělu, jímž se manipuluje, jež se tvaruje, jež se cvičí, jež poslouchá, jež odpovídá, j:ž se stává obratným či jehož síly se rozmnožují. Veliká kniha Clověk-stroj byla psána současně ve dvou zápisech: v anatomicko-metafyzickém, jehož první stránky napsal již Descartes a v němž pokračovali lékaři a filozofové; a v technicko-politickém, který byl sestaven z celého souboru vojenských, školských, nemocničních nařízení a empirickými a promyšlenými metodami kontroly a nápravy činnostítěla. ~va zápisy, jež jsou dostateč-" ně odlišené, protože zde šlo o podřízení a'využití, tam o fuh: gování a výklad: tělo užitečné a tělo poznatelné. A p~esto tu byly body, v nichž se protínala. L'Homme-machine [Clověk-stroj] od La Mettriea je současně materialistickou red~kcí . duše a obecnou teorií výcviku, v jejímž centru vládne POJelll _ "poslušnosti", jenž připojuje k analyzovatelnému tělu tělo 2) Nař[zcní z 20. března 1764. 3) TtlIntéž. 200 manipulovatelné. Poslušné je takové tělo, které může být podřízeno, které může být využito, které může být transformováno a zdokonaleno. Proslulé automaty tak na druhé straně nebyly pouze způsobem,jak ilustrovat organismus; byly to rovněž politické loutky, zmenšené modely moci: Friedrich 11., svědomitý král malých strojků, dobře vycvičených regimentů a dlouhých cvičení, byl jimi posedlý. Co je na těchto schématech poslušnosti, jimž věnovalo 18. století takový zájem, nové? Jistě to nebylo poprvé, kdy se tělo stalo objektem tak panovačného a dotěrného obklíčení; v celé společnosti je tělo polapeno uvnitř příliš těsných mocí, které mu ukládají omezení, zákazy či povinnosti. V těchto technikách je nicméně několik nových momentů. Především rozsah kontroly: nešlo o to zacházet s tělem vcelku, v hrubých rysech,jako kdyby bylo nedělitelnou jednotou, nýbrž zpracovat jej v detailu; vystavovat jej mírnému donucegí, zajišťovat jeho ovládání na samé rovině mechaniky pohyby, gesta, postoje, rychlost: infinitezimální moc nad aktivním tělem:pále předmět kontroly: ta se netýká nebo se již netýká význačných prvků chování či jazyka těla, ale ekonomie, efektivity pohybů, jejich vnitřní organizace; nátlak míří spíš na síly než na znaky; jediná ceremonie, která má doopravdy význam, je ceremonie výcviku. A konečně modalita: ta zahrnuje nepřetržité, soustavné donucování, které bdí spíš nad postupy činnosti než nad jejich výsledkya které se provádí podle kodifikace, jež rozčleňuje co nejjemněji čas, J~~ostor, pohyb. ;I'yto-metody, které umožňují pečlivou kontr():iilělesnýc~činností, které zajišťUjí nepřetržité podroboJán~ jeho sila Uvádějí je do vztahu poslušnosti-užitečnosti, ~ilžeme nazvat ndiscip~y'" Mnoho disciplinárních procedur již dávno existovalo - v klášterech, v armádách i v dí!p!ikon je strojem na disoc.iad páru vidět - být viděn:v kruhu po okraji je člověk naprosto viditelný, aniž by cokó1i viděl; v centrální věži vidí vše, aniž by mohl být jakkoli viděn.41 Je to důležitý dispozitiv, poněvadž automatizuje a dezindividualizuje moc. Spíš než v nějaké osobě má tato moc svůj princip v centrálně sladěné distribuci těl, povrchů, světla, pohledů; v uspořádání, jehož vnitřní mechanismy produkují vztah, ve kterém jsou individua zcela polapena. Ceremoniály, rituály a znaky, jimiž se manifestovala převaha moci suverénního panovníka, jsou zde zbytečné. Je tu mašinerie, která zajišťuje nesymetrii, nerovnováhu a diferenci. V důsledku toho nezáleží, kdo tuto moc vykonává. Tento stroj může obsluhovat kdokoli, téměř podle náhodného výběru: při nepřítomnostiředitele jeho rodina, jeho spolupracovníci, jeho návštěvnici, ba dokonce i jeho služebnictvo.5 ) Rovněž motiv, který jej oživuje, je lhostejný: zvědavostindiskrétního 3) V článku Postscript to tilc 1'Il170ptico17 z roku 1791 připojuje Bentham temné galerie natřené n~černo, které vedou okolo stanoviště dozorce a z nichž každá umožJiuje sledovat dvě poschodí cel. 4) Viz obr. Č. 17. Iknth~m si v první verzi /'llIlOptin>ll1l představoval rtlVnl'ž akustický dozor, prováděni) prostřednictvím trubic \'edoucích z cel do centrální věže. V J'ostskriptll tuto myšlenku opustil patrně proto, Žl' zdl' nebylo možné zavést jednosměrn,lst '1 zabr,ínit \'ězllúm, Jby poslouchali doz.llrcC stejně, jako mohli dozorci poslouchat jl'. Julius Sl' pokusil sy"tl'm jednosměrnéhoposlouch,íní zdokonoli! (N. H. Julius, 1.1'(0/1, Sllr Ir', I'r;"'l7s, fr. překlad, 1f{31, s.IX). 5) J. Iknlh,1I11, "l'anopticon", VL' IV,'rks, cd. l3owring, 11'\43, díl IV, S, 45. 2tB člověka, škodolibost dítěte, touha po vědění filozofa, který chce projít tímto muzeem lidské přirozenostinebo zlovolnost těch, kdo nacházejí zálibu ve špehování a trestání. Čím větší je počet těchto anonymních a průchozích pozorovatelů, tím větší je pro vězněného riziko, že bude překvapen,a o to více roste jeho zneklidňující vědomí, že je pozorován. Panoptikon je nádherný stroj, který, ať jsou tužby, na jejichž základě pracuje, jakkoli různorodé, produkuje zcela homogenní účinky moci. Skutečné podřízení se rodí mechanicky z fiktivního vztahu. Tak není nutné použít násilné prostředky pro donucení odsouzeného k dobrému chování, blázna ke klidu, dělníka k práci, školáka k píli při učení, nemocného k poslušnosti příkazů. Bentham byl nadšen tím, že panoptikální instituce mohou fungovat tak snadno: žádné mříže, žádné řetězy, žádné těžké zámky; stačí, aby tu byla jasná separace a dobře rozmístěné otvory. Těžkopádnost starých "maison de sL/reté" s jejich architekturou pevnosti je možné nahradit jednoduchou geometrií a ekonomií "Iťlaison de certitude". Účinnost moci, její donucovací síla přešla v jistém smyslu na opačnou stranu na stranu svého povrchu při aplikaci. Ten, kdo je podroben polem viditelnosti a je si toho vědom, na sebe přebírá starost o mocenská donucování; nechává je spontánně dopadat na sebe samotného; vpisuje do sebe mocenský vztah, v němž hraje simultánně obě role; stává se principem svého vlastního podřízení. Z tohoto důvodu se může externí moc odlehčit od své fyzické tíže; směřuje k netělesnosti; a čím více se přibližuje k této hranici, tím jsou její účinky konstantnější, důkladnější a trvalejší: je to nepřetržité vítězství, které se vyhýbá jakékoli fyzické konfrontaci a kterého je vždy již předem dosaženo. Bentham nikde neříká, zda se ve svém projektu nechal inspirovat zvěřincem,který zkonstruoval Le Vaux ve Versailles. Byl to první zvěřinec, kde nejsou n'izné prvky, jak bylo tradi- 284 cí, rozptýleny v parku:ól uprostřed osmistěnného pavilonu, který v prvním podlaží sestává pouze z jediné části, je královský salon; ve všech stěnách se rozvírají velká okna, jež ústí do sedmi klecí (osmá strana je vyhrazena pro vstup), ve kterých jsou uzavřeny rúzné druhy zvířat. V Benthamově době tento typ zvěřincevymizel. Avšak v programu Panoptikonu múžeme nalézt podobnou péči o individualizující pozorování, o charakterizaci a klasifikaci, o analytické uspořádání prostoru. Panoptikon je královský zvěřinec; zvíře je nahrazeno člověkem, seskupení podle druhú individuální distribucí a král mašinerií skryté moci. Kromě těchto maličkostí však Panoptikon vykonává také práci přírodovědce. Umožňuje stanovovat diference: u nemocných pozorovat symptomy u každého jednotlivě, aniž by blízkost lúžek, cirkulace výparú či důsledky nákazy mátly klinické tabulky; u dětí zaznamenávat jejich projev (aniž by přitom mohly napodobovat či opisovat), odhalovat jejich schopnosti, oceňovat jejich charaktery, stanovovat přísné klasifikace a vzhledem k normálnímu rozvoji odlišovat "líné a svéhlavé" od těch, které jsou "nevyléčitelně imbecilní"; u dělníků zaznamenávat schopnosti každého jednotlivce, porovnávat dobu, kterou potřebuje na vykonání určité práce, a jsou-li placeni ode dne, tak následně vypočítat jejich mzdu'?) Tolik tedy, pokud jde o zoologickou zahradu. Pokud jde o laboratoř, Panoptikon mohl být rovněž využit jako stroj na získávání zkušeností, na modifikaci chování, na výcvik či převýchovu jedincú. Na experimentování s léky a ověřování jejich účinkú. Na zkoušení mzných druhů trestů na vězních podle závažnosti jejich zločinu a podle jejich povahy a hledání těch nejúčinnějších.Na učení dělníkú současně různým technikám a stanovení té nejlepší. Na zkoušení pedagogických ex- 6) G. Loisel, Histoire des ménageries, 1912, sv. II, s. 104--107. Viz obr. č. 14. 7) Tamtéž, s. 6()...64. 285 perimentů - a zejména obnovení slavného problému vzdělávání v uzavřeném prostředí, jež bylo zkoušeno na nalezených dětech; pozorovalo by se, co se stane, když by byli ve svých šestnácti či osmnácti letech uvedeni mezi jiné chlapce či dívky; mohlo by se ověřit, zda, jak se domníval Helvétius, kdokoli může vyučovat cokoli; bylo by možné sledovat "genealogii každé pozorovatelné myšlenky"; bylo by možné různé děti uvést do rozličných systémů myšlení, přimět je věřit, že dvě a dvě nejsou čtyři nebo že měsíc je kolo sýra, a později, až by jim bylo dvacet nebo dvacet pět let, je dát dohromady; vedlo by to tedy k diskusím, jež by byly mnohem cennější než kázání a konference, za něž se již utratilo tolik peněz; přinejmenším by se objevila příležitost učinit objevy v oblasti metafyziky. Panoptikon je privilegované místo, které dovoluje provádět experimenty na lidech a s naprostou jistotou analyzovat transformace, jakých lze u lidí dosáhnout. Panoptikon může dokonce vytvořit aparát pro kontrolu svých vlastních mechanismů. V centrální věži může ředitel špehovat všechny zaměstnance, kteří jsou mu podřízeni: ošetřovatele, lékaře, mistry, učitele, dozorce; bude je moci nepřetržitě posuzovat, modifikovat jejich chování, ukládat jim metody, které považuje za nejlepší; navíc bude moci i on sám být snadno pozorován. Inspektor, objevující se neočekávaně v centru Panoptikonu, bude moci jedním mrknutím oka, a aniž by se před ním mohlo cokoli skrýt, posoudit, jak celé zařízení funguje. A nestal se navíc takový ředitel, byl-li takto uzavřen v středu architektonického dispozitivu, jeho nedílnou součástí? Nezpůsobilý lékař, který dovolí, aby se rozšířila nákaza, neschopný ředitel vězniceči továrny budou prvními oběťmi epidemie či vzpoury. "Můj osud, prohlásil velitel Panoptikonu, je spjat s jejich osudy (tedy s osudy vězňů) všemi svazky; které jsem si dokázal představit."B} 8) J. Bentham, "Panopticon versus New South Wales", ve Works, ed. Bowring, 1843, díl IV, s. 177. 286 Panoptikon pracuje jako určitá laboratoř moci. Díky svým mechanismům pozorování přitom dokáže s účinností a ve velkém rozsahu pronikat do chování lidí; přírůstek vědění se připojuje ke všem výdobytkům moci a odkrývá nové objekty poznání na všech površích, na nichž moc hodlá působit. * Město nakažené morem, panoptické zařízení - rozdíly mezi nimi jsou důležité. Na vzdálenost jednoho a půl století vyznačujítransformace diSciplinárního programu. V prvním případě je situace výjimečná: moc se mobilizuje proti mimořádn~mu zlu; stává se všude přítomnou a viditelnou; vymýŠllhóvé mechanismy; odděluje, znehybňuje, rozčleňuje; na určitou dobu konstruuje něco, co je antiměstem a dokonaIQ.u spokčnostízároveň; vynucuje si ideální fungování, které se v~ak v konečném zúčtování r~duld nyoeJska Je od mch pozadovano - nebol' se toho staly schopnými -, aby hrály pozitivní ,roli, aby zvětšovaly možnou užitečnost jednotlivců. Vojenská disciplína již není pouhým prostředkemk zabránění drancování, dezerce či neposlUšnosti vojska; stává se základní technikou potřebnou k tomu,aby armáda mohla existovat již ne jako shromážděný d'l1v,fiýbrž J<:lko jednota, která z této jednoty těží dokonce nárQ.sfsvts:h.sil; disciplína vede ke zvýšení zručnosti každého jednotlivce, ke koordinaci těchto znlčností,k akceleraci pohybů, znásobení mohutnosti palby, k rozšíření front útoku, aniž 293 by se přitom snížila jeho síla, zvyšuje schopnost odporu atd. Disciplína dílny, přidržujíc se vcelku způsobu, jenž vede k respektování nařízení a autorit, k zabránění krádeží či ztrát, směřuje k zv)'šení schopností, rychlosti, výnosů, a tedy zisku; usměrňuje sice vždy morálku chování, avšak čím dál víc se zaměřuje na účel jednání a převádí těla na mechanismy, síly na ekonomii. Když se v 17. století objevily provinční či křesťanské základní školy, byla odůvodnění, jichž se jim dostávalo, vesměs negativní: chudí, kteří neměli prostředky na povznesení svých dětí, je ponechávali "ve stavu nevědomosti o jejich povinnostech: starost o živobytí, kterou museli vynakládat, a skutečnost, že i oni sami byli málo vzdělaní, jim znemožňovaly předávat dobré vychování, jež sami nikdy nepoznali"; to zahrnovalo tři hlavní obtíže: nevědomost boží, zahálku (se všemi následky, jimiž jsou opilství, nemravnost, drobné krádeže i loupení) a vytváření oněch skupin žebrákú, které byly vždy připravené vyprovokovat veřejné nepokoje a "téměř úplně vyčerpat fondy v Hotel-Dieu".13) Na počátku revoluce pak bude cílem, jenž je předepsán základnímu vzdělání, mezi jinými věcmi "posílit", "rozvíjet tělo", připravit dítě "do budoucnosti na nějakou manuální práci", vybavit jej "přesným okem, jistou rukou a pohotovými návyky".].!) Disciplíny slouží stále víc jako techniky na výrobu užitečných jedinCi':!. Z toho plyne, že se osvobozují ze své marginální pozice a že se zbavují forem vyloučení či pokání, uzavření nebo útulku. Z toho plyne, že pomalu rozvazují své příbuzenství s náboženskými regulemi a klauzurami. Z toho také plyne jejich tendence zakořenit v nejvýznamnějších, nejcentrálnějších, v nejproduktivnějších oblastech společnosti. Z toho plyne, že se začínají připojovat k některé z významných základních 13) Ch. Dcmia, 1~<,,'ellleIlIIJ('lIrIc.' ,;(oles de Itl ,'ille de LI/011, 1716, s. 60-61. 14) Tallcyrandn"a zpr;\\',' Knnstituant0 / lil. /iíří 1791. Cito";\no A. Lénncm, LIIIUi'olllli'J11 (!"IIII\",Ii,e cll"';I!I/Cllfi,,1/ lI'(hlli'1I/I', 1968, s. 106. 294 funkcí: k manufakturní výrobě, k předávání vědomostí, k rozmisťování schopností a zručností, k vojenskému aparátu. A konečně z toho plyne i dvojí tendence, kterou lze v průběhu 18. století sledovat, jak se rozvíjí, aby znásobila počet disciplinárních instituCÍ a aby disciplinarizovala aparáty již existující. 2, RozšíJ"cní disciplinárních JJICclzanisJJIlI. Zatímco se na jedné straně množí disciplinární zařízení, jejich mechanismy mají jistou tendenci se "deinstitucionalizovat", opouštět uzavřené pevnosti, kde pracovaly, a cirkulovat ve "svobodném" stavu; masivní a kompaktní disciplíny se rozkládají na pružné procesy kontroly, jež lze transformovat a přizpůsobovat. Uzavřené aparáty někdy přidávají k této jejich specifiéké a interní funkci (dohu vnějšího dohledu, rozvíjejíce okolo nich celou okrajovou oblast postrnnních kontrol. Tak křesťanská škola musí nejen vychovávat poslušné děti; musí rovněž umožnit dohled nad jejich rodiči, informovat se o způsobu jejich života, o jejich příjmech, o jejich zbožnosti, o jejich mravech. Škola směřuje k ustavení nepatrných sociálních observatoří, aby pronikla až k rodičům a vykonávala nad nimi pnwidelnou kontrolu: špatné chování dítěte nebo jeho nepří" tomnost ve škole jsou podle Demii legitimní záminkou k tomu jít a vyptávat se u sousedú, zejménn je-li odúvodněná domněnkn, že rodina neříká pravdu; později lze také jít a vyptávat se rodičů samotných, zda znnjí katechismus a zdn se modlí, jsou-li odhodláni vymýtit neřesti svých dětí, kolik je u nich v domě postelí a jak je v nich rodina v noci rozmístěna; návštěvn múže být případnězakončena poskytnutím milodarú, dnrováním svatých obrázkll či dodáním dnlších postelí. lo) Podobně je i nemocnice čím dál víc považována za opěrný bod lékařskéhodohlížení nnd populnCÍ vně nemocnice; po požáru v Hotel-Dieu v roce 1772 požadovali mnozí, 15) Ch. DL'mia, 1~i'glel11ellll'ol/r les ,;(o/es de 111 uil/e de LI/tlll. 171 fl, s. 39-40. 295 aby ony tak těžkopádné a neuspořádané velké budovy byly nahrazeny řadou nemocnic omezených rozměrú; jejich funkcí by bylo přijímat nemocné v oddělených částech, ale také sjednocovat informace o nich, bdít nad endemickými či epidemickými jevy, otevírat ambulantní střediska, poskytovat rady obyvatellllTI a pravidelně informovat úřady o zdravotním stavu v oblasti. H,) Disciplinární procedury je možné též vidět rozptýlené nikoli jako uzavřené instituce, nýbrž jako ohniska kontroly rozesetá po celé společnosti. Náboženské skupiny a dobročinné organizace hrály po dlouhou dobu tuto roli "disciplinarizace" populace. Od protireformace až po filantropii červencové monarchie se množily iniciativy tohoto typu; jejich cíle byly náboženské (konverze a umravněni), ekonomické (podpora a podněcování k práci) nebo politické (šlo o boj proti nespokojenosti či proti agitaci). Pro názornost by stačilo citovat například nařízení pro charitativní společnosti pařížských farností. Teritorium, jež má být pokryto, je rozděleno na čtvrti a úseky, které jsou přiděleny jednotlivým členům společnosti. Ti je musejí pravidelně navštěvovat. "Budou usilovat o potírání míst se špatnou pověstí, obchodII s tabákem, heren, karetních spolktl, veřejných skandálů, rouhačství, bezbožností a jiných nepořádků, s nimiž se setkají." Budou též muset jednotlivě navštěvovat chudé; vodítka pro získávání informací jsou upřesněna v nahzeních: stálost ubytování, znalost modliteb, navštěvování svátostí, znalost nějakého řemesla, mravy (a "zda vllbec neupadli v chudobu pro své hříchy"); a konečně "je třeba obratně zjistit, jak se 16) V druhc' po!ovinl> 1K. století Sl' často snih) o ,,}'ulilí arm,ídy jilko inSt,lI1(l' pnn',ídčjící dohled a o permanentním nbecnc'm r'l/člene'ní za líčekm clt)hlcdu nad obyvatelstvem. Arm,íd,l. kter;í byla s"ma podwtwna disciplíně teprVe' v 17. století, jil byli' ch;íp;ína jako schopná "disciplinarizoval". Viz n"příkl"d J. Sl;rvan, L' So/dl/I ciltlY<'II, 17RO. 2% chovají v domácnosti, zda žijí v míru mezi sebou i se svými sousedy, zda pečují o výchovu dětí v bázni boží... zda nenechávají své starší děti různého pohlaví spát společně či zda nespí s nimi, zda nestrpí ve své rodině prostopášnosti a flirtování, především u svých starších dcer. Je-li pochybnost o tom, zda jsou oddány, je třeba vyžádat si jejich oddací list. "17) 3.·ZestátnL'ni II1ccfJnnisIJ/ľ[ discipliny.. V Anglii zajišťovalypo dlouhou dobu funkce společenskédisciplíny soukromé skupiny inspirované nábožensky;IHI ve Francii, ačkoli část této role spočívala v rukou společností pro péči o propuštěné trestance a jejich podporu, další - a nepochybně nejvýznamnější - část velice brzy převzal policejní aparát. Organizováni centralizované policie probíhalo po dlouhou dobu, a dokonce přímo p'řed očima současníků, jako nejpřímější výraz královského absolutismu; panovník si přál mít "u sebe úředníka, jemuž by mohl přímo svěřovatsvé příkazy, svá pověření, své záměry a který by byl pověřen vykonáváním těchto příkazú a královských zatykačú [lettres de cnchel]".IY) Převzetím určitého počtu již existujících funkcí pátrání po zločincích, dohled ve městě, ekonomická a politická kontrola - je policejní důstojníci a hlavní dústojník, který jim velel v rámci celé Paříže, ve skutečnosti přeměnili na jednotný a přísný administrativní stroj: "Všechny oblasti púsobení a vyšetřování, které jsou rozmístěny v kruhu, mají střed v osobě hlavního důstojníka... To on uvádí do pohybu všechna kola, jež společně utvářejí řád a harmonii. Účinky je- 17) Arsena!, ms. 2565. Pod tímto číslem Sl' nachází mnozství nařízení ohll'dné ch<1rit.lti\·ních spolkú v 17. a li-:. stolL'lÍ. lX) Viz L. Rad./Ínt)\·ilz, Tltc EIISlislt Cl'illlillll/ La,!" 1956, díl II, S, 20]-241. Iq) l'ntanem. Cti/a/OSlic dc-S 1I11111/fscrils dl' /tI !lil1/itJl!Jh/liC dl' I'/\I's('//a/, díl IX, s. 1. 297 ho správy nemohou být k ničemu přirovnány lépe než k pohybům nebeských těles."20) Jestliže však byla policie jako instituce dobře organizována ve formě státního aparátu a jestliže byla jasně napojena přímo na centrum politické suverenity, typ moci, který vykonávala, mechanismy, které uváděla do pohybu, a elementy, na něž je aplikovala, byly zcela specifické. Je to aparát, který musí být koextenzivní s celým společenským tělesem, a to nejen na jeho krajních hranicích, kterých dosahuje, nýbrž do nejpodrobnějšíhodetailu, který má na starosti. Policejní moc se musí "týkat všeho": nejde tu však vůbec o totalitu státu či království jako viditelného i neviditelného těla monarchy; jde o prach událostí, jednání, chování, mínění - "všeho, co se děje";21l předmětem zájmu policie jsou tyto"věci v každém okamžiku", tyto "maličkosti", o nichž hovoří Kateřina II. ve svém Velkém nařízení.221 S policií se dostáváme do prostoru neomezené kontroly, která hledá, jak v ideálním případě dospět k tomu nejjemnějšímu zrnku, k tomu nejpomíjivějšímu fenoménu sociálního tělesa: "ministerstvo pro úředníkya příslušníky policie je jedno z nejdůležitějších; záležitosti, které obsáhne, jsou v jistém smyslu neomezené a lze je zpozorovat jen při dostatečně detailním zkoumání":23) nekonečně malé entity politické moci. Aby mohla být vykonávána, musí být této moci poskytnuty nástroje pro nepřetržité, vyčerpávající, všudypřítomné dohlížení schopné učinit vše viditelným za podmínky, že samo zůstane neviditelné. Toto dohlížení musí být jako pohled 20) N. T. Des Essarts, Oietiollllllire IIlliven;e/ de palice, 1787, s. 344, 528. 21) Le Maire v memorandu napsaném na žádost Sartineho jako odpověd" na šestnáct otázek Josefa II. pařížské policii. Toto memorandum bylo publikováno Gazierem roku 1879. 22) Dodatek k IIls/rlletioll pOllr III rédlletioll ďl/ll IlOllvell1l code, 1769, § 535. 23) N. Delamare, Tmité de III police, 1705, nestránkovaná předmluva. 298 bez tváře, který transformuje celé sociální těleso v pole vnímání: tisíce vŠudypřítomných očí, pohyblivá a vždy ve střehu připravená pozornost, rozsáhlál;ierarchizovaná síť, jež podJ~~1e.M~tireho zahrnuje pro Paříž 48 komisařů, 20 inspektorů, dále pravidelně placené"pozorovatele", basses l110uches neboli tajné agenty, odměňované příležitostně, dále udavače, oceňované podle splnění úkolu, a konečně prostitutky. A toto nepřetržité pozorování musí být koncentrováno v řadě zpráva hlášení; po celé 18. století směřuje ohromný policejní text k tomu, aby pokryl společnost za pomoci komplexní dokumentární organizace.24)Na rozdíl od soudního či administrativního zápisu bylo v tomto případě zaznamenáváno chování, postoje, možnosti, podezření - permanentní účet z chování jednotlivců. Zde je třeba poznamenat, že policejní kontrola, ačkoli byla zcela "v královských rukou", nepracovala pod královým výhradním vedením. Ve skutečnosti to byl systém s dvojitým vstupem: musel odpovídat, obcházením justičního aparátu, bezprostřednímpřáním krále; byl nicméně rovněž schopný odpovídat podnětům zdola; slavné královské zatykače [lettres de cachetJ, které byly po dlouhou dobu symbolem královské arbitráže a které politicky diskvalifikovaly praxi uvězňování, byly ve skutečnosti v naprosté většině vyžádány rodinami, učiteli, lokálními notábly, obyvateli ze sousedství či faráři a jejich funkcí bylo potrestat internováním celou oblast přestupků pod hranicí trestnosti [infrapénalitéJ, které spočívaly v narušování pořádku, pobuřování, neposlušnosti, špatném chování; IQ, co sLLedo.ux.přábq'.pudit ze svého ar~~!~1