ÚZKOSTNÉ PORUCHY MKN 10: F40-48 Neurotické poruchy, Poruchy vyvolané stresem a Somatoformní poruchy (F40-49) Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy • F40 Fobické úzkostné poruchy • F 41 Jiné úzkostné poruchy • F42 Obsedantně –kompulzivní poruchy • F 43 Reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení • F44 Disociativní (konverzní ) poruchy • F45 Somatoformní poruchy • F48 Jiné neurotické poruchy Základní charakteristika: • patří sem poruchy, související převážně s psychickými příčinami • oproti jiným psychodiagnostickým skupinám je proto důležitá identifikace psychologických aspektů • v poslední době se u řady poruch z této skupiny zdůrazňuje biologická komponenta a přítomnost určité geneticky podmíněné vulnerability • Prevalence: celoživotní prevalence se pohybuje se u jednotlivých forem od 2, 5% u obsedantně kompulzivní poruchy do 5% generalizované úzkostné poruchy ÚZKOST (ANXIETA) • Úzkost je signální emocí, která se objevuje vždy, jestliže se Já člověka cítí existenčně ohroženo. • Úzkost ale nemá objekt – na rozdíl od strachu – a osoba tak přesně neví, co jí vlastně konkrétně hrozí a nemá možnost porovnat svůj potenciál s potenciálem hrozby. • Osoba je ve stavu pohotovosti, prožívá stresovou reakci (s typickými fyzickými doprovodními projevy). • Aby se alespoň částečně snížila intenzita pocitu ohrožení a psychické napětí, úzkost iniciuje vznik strachu, který má již svůj objekt nebo určitou situaci • Touto cestou je vlastně úzkost „externalizována“, což člověku poskytuje šanci na odstup od „strachové situace“ nebo „strachového objektu“ a možnost nějak zareagovat – vzniká fobie ÚZKOST (ANXIETA) • Úzkost je běžným jevem každodenního života jako funkce očekávání spojena s neurčitosti • Přechod mezi úzkostí normální a patologickou je kvantitativní, kvalitativně se oba stavy neliší • Patologickou se stává, když je její intenzita výraznější, výskyt častější a jedincem je špatně snášena, omezuje ho v živote • Intenzita úzkosti muže být různá – od mírné nervozity a nepohody až po stav hrůzy a paniky • Úzkost muže volně plynout bez omezení se na zvláštní okolnosti, nebo se projeví v záchvatech ÚZKOST vs. ÚZKOSTNOST Úzkost je emoce Úzkostnost je dispozice k úzkostným reakcím. Osoba s touto predispozicí pak reaguje v zátěži úzkosti častěji, než člověk bez této genetické základny Fobie/spontánní záchvat paniky/aniticipační úzkost Úzkost, která se rozvine při očekávání ohrožující situace Úzkost se týká konkrétních situací nebo objektu (jde tedy o strach), kterých se běžně lidé nebojí. Úzkost se objeví náhle a bez zjevné příčin VYHÝBAVÉ CHOVÁNÍ • Anticipační úzkost často vede k vyhýbavému chování. • Člověk má šanci vyhnout se „strachové situaci“ nebo „strachovému objektu“ a alespoň na chvíli se tak zbavit psychického napětí. • Uvolnění napětí je odměnou a zvyšuje se tak pravděpodobnost, že se v budoucnu podobná taktika zopakuje – negativní podmíňování • Vyhýbání často člověka značně omezuje v životě • Pomáhá udržovat poruchu - člověk svému strachu nečelí a nemá šanci zjistit, že jeho obavy jsou přehnané. Hned po vystavení se strachovému objektu by pravděpodobně úzkost dosáhla svého maxima, ale krátce poté by opět začala klesat – nastala by habituace –proto je základem léčby úzkostních poruch expozice obávaným objektum nebo situacím DOPROVODNÉ PŘÍZNAKY ÚZKOSTI SOMATICKÉ třes, zvýšené svalové napětí • bolest hlavy • hyperventilace • sucho v ústech a potíže s polykáním • nevolnost • neúčelné pobíhání nebo naopak „zamrznutí“ v nějaké tělesné pozici • zrudnutí či zblednutí • tachykardie • pocení • nucení na močení PSYCHICKÉ psychické napětí • nespavost • poruchy koncentrace pozornosti • obava ze ztráty kontroly nad sebou, či dokonce obavy ze zešílení • někdy i pocity depersonalizace a derealizace • úlekové reakce F40 Fobické úzkostné poruchy • úzkost vyvolána určitými podněty nebo situacemi, kterým se nemocný snaží vyhýbat • F 40.0 Agorafobie - strach z většího množství lidí, velkých prostor • F 40.1 Sociální fobie - strach z pozornosti ostatních • F 40.2 Izolované (specifické) fobie - nepřiměřený strach z určitého konkrétního objektu nebo situace (fobie ze psů, hadů, hmyzu a myší) F 41 Jiné úzkostné poruchy F 41.0 Panická porucha (epizodická paroxysmální úzkost): • opakované spontánní záchvaty úzkosti (paniky) • intenzivní tělesné příznaky (bušení srdce, pocit dušení, závratě) • strach ze ztráty sebekontroly a smrti F 41.1 Generalizovaná úzkostná porucha (trvalá úzkost) • obavy (nadměrně se zaobírá běžnými každodenními starostmi) • úzkost, únava, nepříjemné tělesné pocity • průběh měnlivý, dlouhodobý F 41.2 Smíšená úzkostně depresivní porucha F 42 Obsedantně kompulizvní porucha • obsedantní (vtíravé, nepotlačitelné) myšlenky • kompulze (opakované stereotypní a neúčelné chování) s cílem snížit úzkost • snaha čelit jim stupňuje úzkost • symptomy cítí postižený jako iracionální a ego-dystonní • chronické onemocnění s velký dopadem na psychosociální fungování OBSESE • Vtíravé myšlenky - nápady‚ představy nebo popudy‚ které znovu a znovu vstupují do mysli pacienta ve stále stejné formě • Pro pacienta jsou téměř vždy obtížné. Snaží se jim často klást odpor‚ ale bez úspěchu • Považuje je za své vlastní‚ ačkoliv jsou mimovolní a často odporné • Příklady: ➢ Strach ze špíny nebo kontaminace ➢ Nutkání mít věci uspořádané symetricky nebo podle nějakého klíče ➢ Agresivní nebo děsivé myšlenky, myšlenky na katastrofu ➢ Sexuální témata a představy KOMPULZE • Nutkavé činy nebo rituály, které jsou stereotypní a stále opakované. • Nemusí být ani příjemné‚ ani vést k realizaci užitečných úkolů. Účelem je zabránit nějaké objektivně nepravděpodobné události‚ často znamenající škodu‚ o níž se postižený domnívá‚ že by jinak nastala. • Jedinec obvykle považuje toto chování za bezúčelné nebo nesmyslné a opakovaně se pokouší mu odolat. • Úzkost je přítomna téměř vždy a zhoršuje se‚ pokud postižený nutkání odolá. • Příklady: ➢ Mytí rukou, čištění předmětu (kontaminace) ➢ Přehnané uklízení, posedlost pořádkem ➢ Počítaní, lpění na symetrii (uspořádání předmětů) ➢ Kontrolování (zamčena okna, dveře, vypnutý plyn…) F 43 Reakce na stres a poruchy přizpůsobení F 43.0 Akutní reakce na stres: • přechodná reakce na traumatickou událost • po fázi zúženého vědomí stažení nebo agitovanost • intenzita záleží na adaptační kapacitě a vulnerabilitě F 43.1 posttraumatická stresová porucha: • opožděná a protrahovaná reakce na katastrofickou situaci • opakované znovuprožívání, noční můry • vyhýbání se situacím připomínajícím trauma, vzrušivost F 43.2 poruchy přizpůsobení: • poruchy emotivity (deprese) a chování (agresivita u adolescentů) které stěžují sociální fungování, vznik při adaptaci na výraznou životní změnu nebo stresovou událost F 44 Disociativní (konverzní) poruchy • skupina příznakově odlišných stavů, které spojuje hypotetický mechanismus disociace a konverze, mohou nastat i u vyrovnaného jedince při neúnosné traumatizaci • částečná nebo úplná ztráta normální integrace mezi vzpomínkami na minulost‚ uvědomění si vlastní identity a bezprostředních pocitů‚ a ovládání tělesných pohybů • Předpokládá se psychogenní původ – traumatizace, neřešitelné a nesnesitelné problémy nebo narušene vztahy Obrané psychické mechanismy: Disociace ▪ neúnosný psychický obsah jedinec odštěpí (disociuje) od vědomé oblasti psychiky Konverze ▪ neúnosný psychický obsah nahrazen tělesným příznakem, imponuje jako tělesní nemoc Disociativní (konverzní) poruchy • Projevy: ▪ ztráta paměti (disociativní amnézie), event. spojenu s cestováním (fuga - útěk) ▪ snížení nebo vymizení volních pohybů a odpovědí na zevní odněty (disociativní stupor) ▪ ztrátou osobní identity (trans a stavy posedlosti) ▪ ztrátou schopnosti pohybovat končetinou (disociativní porucha motoriky) ▪ křečemi (disociativní křeče) ▪ ztrátou citlivosti (disociativní poruchy citlivosti) Disociativní (konverzní) poruchy • F 44.0 Disociativní amnézie • F 44.1 Disociativní fuga (útěk) • F 44.2 Disociativní stupor • F 44.3 Trans a posedlost • F 44.4 Disociativní motorické poruchy • F 44.5 Disociativní záchvaty • F 44.6 Disociativní anestezie a ztráta citlivosti F 45 Somatoformní poruchy F 45.0 Somatizační porucha: • měnlivé tělesné příznaky bez prokazatelné příčiny • častá vyšetření • jedinec odmítá přijmout, že příznaky nemají tělesnou příčinu, chová se dramaticky, zaobírá se sám sebou F 45.2 Hypochondrická porucha: • nepřiměřená starost o vlastní zdraví (cíleno na 1-2 orgány) • normální pocity interpretováno jako abnormální • přesvědčení o závažné tělesné chorobě, častá deprese, úzkost F 45 Somatoformní poruchy F 45.3 Somatizační vegatitivní dysfunkce • Pacient prezentuje symptomy, které by odpovídali tělesné nemocí systému nebo orgánu řízeného vegativivní inervací – karidovaskulární, GIT, dýchací, urogentiální • Příznaky jsou většinou dvojího typu‚ žádný neodpovídá somatické poruše orgánu nebo systému‚ kterých se má týkat. • palpitace‚ pocení‚ červenání‚ třes a strach a obavy z možnosti somatické choroby. • subjektivní stesky nespecifického typu‚ které se různě mění‚ jako prchavé bolesti‚ pocity pálení‚ tíže‚ napětí a pocity naplnění nebo roztažení‚ které pacient vztahuje na různé orgány a systémy. F 45.4 Perzistující somatoformní bolestivá porucha F 48 Jiné neurotické poruchy F 48.0 Neurastenie: • únava (2 typy – zvýšená únava po duševní vypětí nebo pocit tělesné únavy a slabosti) • podrážděnost • tělesné příznaky (poruchy spánku, bolesti hlavy, závratě) F 48.1 Depersonalizace a derealizace • depersonalizace – změna vnímání sebe, pocity a prožitky jako cizí ( pocit jako ve snu) • derealizace – pocity neskutečnosti, okolí připadé postiženému cizí, pocit jako na jevišti • často součást jiných psychických poruch FARMAKOTERAPIE ÚZKOSTI • V případě mírných úzkostných poruch není třeba zařazovat psychofarmakoterapii • Výjimku představují lidé, u nichž hrozí v důsledku dalších okolností zhoršení zdravotního stavu nebo se u nich rozvíjejí výrazné vedlejší příznaky úzkostné poruchy, vznikající například psychosomatickou cestou. • V případě střední závažnosti a těžké závažnosti úzkostné poruchy se vždy prolínají postupy psychofarmakoterapie s psychoterapií. Přitom je třeba zvážit, zda by mohl hrozit vznik závislosti nebo „odevzdání se“ pacienta psychofarmakoterapii, bez dalšího vlastního úsilí směřujícího k úzdravě. Neméně významné je hledání odpovědi na otázku, jak zvládne konkrétní pacient přechodné důsledky vysazení psychofarmak. FARMAKOTERAPIE ÚZKOSTI • benzodiazepaminy (BZ) - úzkost, reakce na stres a poruchy přizpůsobení ▪ účinnější u tělesných projevů úzkosti, obavy a úzkosti účinnější antidepresiva ▪ rychly nástup účinku, zahájení léčby ▪ riziko vzniku závislosti, rebound anxieta, ze začátku sedace a ospalost • antidepresiva – OCD, reakce na stres a poruchy přizpůsobení, somatoformní poruchy ▪ OCD: obvykle zvyšující dostupnost serotoninu (SSRI, z tricyklických klomipramin) ▪ Somatoformní poruchy – k ovlivnění deprese a úzkosti