F40 FOBICKÉ ÚZKOSTNÉ PORUCHY
Fobie je patickým strachem z objektu nebo konkrétních
situací, kterých se běžně lidé nebojí.
K fobickým úzkostným poruchám patří:
• F 40.0 Agorafobie
• F 40.1 Sociální fobie
• F 40.2 Specifické fobie
F40.0 AGORAFOBIE
Jedná se o patologický strach z:
• davu lidí (lidé s diagnózou agorafobie se neděsí lidí samotných, ale toho, že ze
situace kvuli tolika lidem nebude možné uniknout)
• veřejných prostranství
• přeplněných míst
• z obchodu
• z uzavřených prostor
• z opuštění domova
• cestování ve veřejných dopravních prostředcích bez doprovodu
Úzkost je vyvolána jednak přítomností fobického podnětu a také vzdálením se z
místa bezpečí (např. z domova).
F40.0 AGORAFOBIE
• Tito lidé mají strach z toho, že by se jim na popsaných místech mohlo něco
hrozného stát, když se jim nepodaří včas uniknout – omdlí, dostanou infarkt,
zešílí – a co by tomu řekli druzí lidé.
• Mají obavu z toho, že tato místa neposkytují možnost úniku, nebo by byl únik
ponižující, či pomoc je pro ně v těchto místech z nějakého (nejasného) důvodu
nedosažitelná.
• Už pouhá představa, že by měli vstoupit do takového prostředí, v nich vyvolává
intenzivní úzkost.
• Přitom si tito lidé uvědomují nesmyslnost svého počínání, ale nemohou si nijak
pomoci.
F40.0 AGORAFOBIE
• Navíc se s výše uvedenými obavami pojí silné vegetativní doprovodné příznaky
(bušení srdce, palpitace (zrychlené dýchání), pocení, sucho v ústech, zrychlený
puls), dále dušnost, pocit, že se mohou „zalknout“, bolesti v oblasti hrudníku a
nevolnost a potíže gastrointestinální. K tomu se přidávají závratě, neklid, pocit
„točení hlavy“, strach ze ztráty kontroly nad sebou, ze zešílení, depersonalizace
a derealizace.
• Běžné je pak vyhýbavé chování. Počet ohrožujících situací se časem zvyšuje a
nositel pak nemusí být schopen vůbec vycházet z domova.
• Porucha začíná obvykle na začátku dospělosti, a je častější u žen
• Agorafobické situace mohou být doprovázeny panickými atakami
Etiopatogeneze
Psychologi
cké příčiny
Perfekcionistic
ká výchova s
přemírou
kritiky
Naučené
chování cestou
přímého nebo
zástupného
podmiňování
Anticipační
úzkost vede k
vyhýbání, které
sníží napětí a je
tim zpětně
posilováno
Výchova ke
strachu ze světa
jakožto místa
plného
nebezpečí
Biologické
příčiny
Dysfunkce
serotonergního,
noradrenergníh
o a
dopaminergníh
o systému
Geneticky
podmíněna
zranitelnost
Terapie
V léčbě je pak nutné propojit psychofarmakoterapii s psychoterapií.
Anxiolytika,
Antidepresiva
(SSRI, RIMA)
Je nutné eliminovat příčinu
vzniku poruchy a kde se
propojil problém s únikem.
Pak je léčbou volby KBT.
Konkrétně se postupuje od
edukace, cez kognitivní
rekonstrukci až k
nejduležitější části –
expozici obávaným
situacím.
Diferenciální diagnostika
Agorafobii je vrámci diferenciální diagnostiky nutno odlišit od:
• Deprese – jedinci muže bránit vycházet z domu hypobulie, apatie.
• Podobné příznaky se mohou objevit i u schizofrenních poruch, jsou ale
dusledkem bludu, např.: perzekučního bludu, nebo strachu z
kontaminace.
• Klaustrofobie – lidé s klaustrofobií se děsí tísně, ne nemožnosti úniku
Poměrně častá je komorbidita s dalšími neurotickými poruchami (panická
porucha, specifická fobie, sociální fobie, OCD) a s dystymií nebo depresí.
DOPORUČENÁ LITERATURA
• Vašina, L. (2011). Vademecum psychologie clinicae. (256 s.)
Brno: Institut mezioborových studií.
• elf2
DALŠÍ ZDROJE:
• Höschl, C., Libiger, J., & Švestka, J. (2002). Psychiatrie. (1.
vyd., 895 s.) Praha: Tigis.
• Dušek, K., & Večeřová-Procházková, A. (2010). Diagnostika a
terapie duševních poruch. (Vyd. 1., 632 s.) Praha: Grada.
• Přehledové články na psychiatriepropraxi.cz