/ /iOt\ '%.     MASARYKOVA UNIVERZITA
FILOZOFICKÁ FAKULTA
ZÁKLADY PEDAGOGIKY
Přednáška z předmětu Společenskovědní základ
Přednášející: doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.
SOCIALIZACE
• Proces, během kterého se jedinec začleňuje do společnosti.
• Jedná se o proces osvojování si způsobů chování, seznamování se s kulturním prostředím a osvojení si společenských norem.
• Probíhá-li socializace úspěšně, má jedinec zakotveny sociální normy, hodnoty, vystupování, ale také i sociální role svého společenského a kulturního okolí.
Jedinec se znevýhodněním -stupně možné socializace
Cílem dosáhnout co nejvyšší možné socializace s
ohledem na druh a hloubku postižení či znevýhodnění
1. Inkluze/integrace
2. Adaptace (snaha přizpůsobit se prostředí, ve kterém jedinec žije - vychází se z individuálních možností a schopností jedince)
3. Utilita („sociální upotřebitelnost" znevýhodněných osob, přizpůsobení pracovních míst, společenské uplatnění)
4. Inferiorita („sociální nepoužitelnost", segregace jedince, ztráta sociálních vztahů)
ENKULTURACE
• Součást socializačního procesu, během něhož se původně neutrální a nekultúrni novorozenec stane integrální součástí společnosti, jejíž kulturu přejímá.
• Enkulturace je neukončený celoživotní proces (stejně jako socializace a výchova).
ZÁKLADNÍ ČINITELÉ ÚSPĚŠNÉ SOCIALIZACE
DISPOZICE
POJEM VÝCHOVY
PEDAGOGIKA - věda o výchově (teorie výchovy) a vzdělávání (didaktika)
Výchova v širším slova smyslu (edukace) a užším slova smyslu
(záměrné ovlivňování kvality osobnosti vyjma vzdělávání)
Aktéři, činitelé výchovy: vychovatel (edukátor, subjekt výchovy), vychovávaný jedinec
(edukant, objekt výchovy, adresát výchovy apod.).
PEDAGOGIKA
■ věda zabývající se výchovou a vzděláváním
(výchovou v užším a širším slova smyslu) v nejrůznějších sférách života společnosti, není tedy vázána pouze na vzdělávání ve školských institucích a na populaci dětí a mládeže
■ jako věda o výchově zkoumá výchovu jako záměrnou formativní činnost, její vývoj, zákonitostmi, podstatu, strukturu, funkci, mechanismy v konkrétních historických podmínkách společenského vývoje (...) zkoumá výchovný proces jako jeden z nejvýznamnějších společenských jevů.
7
\_J
Struktura pedagogiky
Základní disciplíny
■ Dějiny pedagogiky a dějiny školství
■ Obecná pedagogika - základní ped. disciplína^usilující o systematizaci a interpretaci základních ped. jevů a zákonitostí, řeší též metodologické otázky a základní terminologii pedagogiky.
■ Srovnávací pedagogika (komparativní ped.) - popisuje a porovnává ped. teorie, vých.-vzdělávací systémy a školské soustavy v různých zemích či regionech, a to v kontextu historickém, sociálním, ekonomickém, kulturním, apod.
■ Filozofie výchovy (teorie výchovy) - zabývá se smyslem a účelovostí výchovy a vzdělávání, hodnotami v edukaci, otázkou řízení a kontroly edukace, etickými otázkami výchovy, možnostmi a mezemi lidského poznání a jeho předávání z generaci na generaci, člověkem a jeho vychovatelností atd.
■ Didaktika - teorie vzdělávání; zabývá se formami, postupy a cíli vyučování
Hraniční disciplíny
■ Sociologie výchovy - zabývá se soc. aspekty edukace, místem a funkcí edukace ve společnosti, v dané kultuře, vztahy mezi edukaci a soc. strukturou a soc. mobilitou, podmínkami a
soc.důsledky činnosti výchovných a vzdělávacích institucí.
■ Pedagogická antropologie - edukace a její vývoj v celistvém pohledu na člověka na základě biologických a soc. poznatků o lidském rodu.
■ Ekonomie vzdělávání - zkoumá souvislost mezi ekonomickými a edukačními. Typické otázky oboru se týkají kvality výstupů edukačního systému ve vztahu k vloženým nákladům, financování školství, vztahů mezi vzděláním, kvalifikací lidí a jejich uplatnění na trhu práce apod.
■ Pedagogická psychologie - zabývá se využitím psychologických poznatku v pedagogice. Psychologicky analyzuje předpoklady, průběh a výsledky edukace, zkoumá např. psychický vývoj dítěte v souvislosti s jeho schopností osvojovat si různé poznatky a dovednosti.
Aplikované disciplíny
■ Speciální pedagogika - zabýva se edukací osob s ohledem na jejich speciální výchovné a vzdělávací potřeby v oblasti fyzické, psychické nebo sociální. Zkoumá jejich pracovní a společenské možnosti, usiluje o jejich integraci do společnosti a sleduje komplexní rozvoj jejich osobnosti.
• Etopedie - edukace a reedukace (převýchova) sociálně nepřizpůsobené, obtížně vychovatelné nebo jinak sociálně narušené mládeže (děti a dospívající s poruchami chování}
• Psychopedie - edukace osob s mentálním postižením
• Somatopedie - edukace osob tělesně a zdravotně postižených
• Logopedie - zabývá se korekcí nebo odstraňováním poruch řeči a komunikace
• Surdopedie - edukace osob s různými vadami sluchu
• Oftalmopedie - edukace osob se zrakovým
■ Sociální pedagogika
■ Pedagogika volného času
■ Andragogika
■ Geragogika
Úzce spolupracující obory
• Sociologie: poskytuje poznatky o fungování společnosti (zákonitosti, vztahy, podmínky pro edukaci...}
• Psychologie: vede k pochopení osobnosti vychovávaného (hraniční disciplína pedagogická psychologie, dále sociální psychologie, patopsychologie...}
• Biologie, medicína - základní znalost a pochopení anatomie, fyziologie, patologie (otázka tělesných dispozic a procesů}
• Antropologie: věda o vzniku, vývoji a tělesných vlastnostech člověka a jeho rasách
• Právo: poskytuje právní ukotvení edukace (školský zákon, povinná školní docházka, úmluva o právech dítěte...}, vyjasňuje vybrané klíčové termíny (např. dítě, mladistvý, trestní odpovědnost, zletilost...}
• Ekonomie: stěžejní oblast pro ekonomické zajištění vzdělávacího systému a potřeb jedince v souladu se zákony
• Sociální práce: předchází nebo se snaží upravit problémy jedince vznikající z konfliktů člověka a spol. institucí (selhání edukace}
Účinkem výchovy má být URČITÁ KVALITA OSOBNOSTI, aby
vychovávaný získal nebo si uchoval:
• určité schopnosti, dovednosti, znalosti, postoje, způsoby chování, názory, přesvědčení
• připravenost k prožívání a chování (tzv. psychické dispozice, dnes užíváme pojem kompetence - pohotovost, připravenost
k určitým prožitkům a způsoby chování, považovány za hlubinný základ pomíjivých zážitků a činů).
Ten, kdo vychovává, chce ovlivnit strukturu psychických dispozic (kompetencí) vychovávaného jedince.
Toto působení lze chápat ve 4 rovinách:
• aby edukant získal dispozice, které dosud nemá,
• aby zesílily, rozvinuly se a rozšířily existující dispozice pozitivní,
• aby se oslabily, odbouraly a odstranily existující dispozice negativní,
• aby nedocházelo ke vzniku negativních dispozic.
VÝCHOVA
• Množství činností, které nejsou samoúčelné (ne činnost prostou -úzký obsah, široký rozsah). Mají svůj řád, posloupnost...
• Hovoříme o výchovných cílech (normy), ale nejsou to jen znalosti, dovednosti, postoje..., důležitá je KVALITA OSOBNOSTI.
DEFINICE VÝCHOVY
• „Výchovou rozumíme činnost, jejímž prostřednictvím se lidé snaží natrvalo zdokonalit v některém směru strukturu psychických dispozic (osobnost) jiných lidí, nebo upevnit jejich hodnotové komponenty, nebo zabránit vzniku dispozic nežádoucích (W. Brezinka)."
STYLY VÝCHOVY
AUTORITATIVNÍ
• neschopnost učitele zaujmout, překrytá vynucenou mocí nad vychovávanými
• potlačování individuality dítěte a jeho tvořivého myšlení LIBERÁLNÍ
• pedagog není dostatečnou autoritou pro vychovávaného, je benevolentní a selhává ve své výchovné funkci (neschopost vs. záměr v liberální výchově)
DEMOKRATICKÝ
• moc je využívaným prostředkem
• podporuje „dobrodružství poznávání", schopnost vést tvořivý diaiog, tzn. naučit tvořivě a kriticky myslet (být vzorem a znat dobře vývojová specifika)
• umožnit podílet se na spolurozhodování -» sounáležitost s vychovatelem, vých. institucí
Podmínky výchovy - vnitřní (dispozice), vnější (prostředí, vztahy)
Prostředky výchovy - vše, co se využívá ke splnění edukačních cílů
CIL VÝCHOVY
X
fodraink»' 1 * fiostfídky vjdnvy íyehůvy
Bloomova taxonomie výukových cílů
• šest hierarchicky uspořádaných kategorií, řazeny podle stoupající náročnosti psychických operací, jež mají ve svém základu.
• K vymezování cílů v jednotlivých kategoriích byly vytvořeny systémy aktivních sloves.
Pro dosažení vyšší cílové kategorie je třeba zvládnout učivo v rámci nižší kategorie.
• Podle této struktury by mohl učitel hodnotit např. výkon žáka při zkoušení nebo stanovovat učební úlohy
Cílová kategorie (úroveň osvojení)
1. Zapamatování
termíny a fakta, jejich klasifikace a kategorizace
• Slovesa: definovat, doplnit, napsat, opakovat, pojmenovat, popsat, přiřadit, reprodukovat, seřadit, vybrat, vysvětlit, určit
2. Pochopení
Íiřeklad z jednoho jazyka do druhého, převod z jedné ormy komunikace do druhé, jednoduchá interpretace, extrapolace (vysvětlení)
• Slovesa: dokázat, jinak formulovat, ilustrovat, interpretovat, objasnit, odhadnout, opravit, přeložit, převést, vyjádřit vlastními sloyx, vyjádřit jinou formou, vysvětlit, vypočítat, zkontrolovat, změřit
3. Aplikacepoužití abstrakcí a zobecnění (teorie, zákony, principy, pravidla, metody, techniky, postupy, obecné myšlenky v konkrétních situacích)
• Slovesa: aplikovat, demonstrovat, diskutovat, interpretovat údaje, načrtnout, navrhnout, plánovat, použít, prokázat, registrovat, řešit, uvést vztah mezi, uspořádat, vyčíslit, vyzkoušet
4. Analýza
rozbor komplexní informace (systému, procesu) na prvky a části, stanovení hiearchie prvku, princip jejich organizace, vztahů a interakce mezi prvky
• Slovesa: analyzovat, provést rozbor, rozhodnout, rozlišit, rozčlenit, specifikovat
5. Syntéza
složení prvků a jejich částí do předtím neexistujícího celku (ucelene sděleni, plán nebo řada operací nutných k vytvoření díla nebo jeho projektu, odvození souboru abstraktních vztahů k účelu klasifikace nebo objasnění jevů
• Slovesa: kategorizovat, klasifikovat, kombinovat, modifikovat, napsat sděleni, navrhnout, organizovat, reorganizovat, shrnout, vyvodit obecné závěry
6. Hodnocení
posouzení materiálů, podkladů, metod a technik z hlediska účelu podle kritérií, která jsou dána nebo která si žák sám navrhne
• Slovesa: argumentovat, obhájit, ocenit, oponovat, podpořit (názory), porovnat, provést kritiku, posoudit, prověřit, srovnat s normou, vybrat, uvést klady a zápory, zdůvodnit, zhodnotit
PROSTŘEDÍ
• složitě strukturovaný systém ne náhodných faktorů, činností (přírodní řád ->• společenský řád, vnitřní organizace)
• otevřený systém, odrážející potřeby objektu i subjektu;
• „soubor vnějších přírodních (biologických, geografických) a společenských (pedagogických, psychologických, sociologických) podmínek"
Různé pohledy na prostředí:
• Objektivní (reálné vazby a vlivy) x subjektivní (potřeby objektu)
• Přírodní, ekologické,
společenské(vztahy, komunikace), kulturní (hodnoty, řád, normy...)
Členění podle:
■ velikosti a rozsahu (makro, mezzo, mikro)
■ typu aktivit člověka (pracovní, volnočasové, vzdělávací, sportovní, společenské...)
■ organizovanosti (organizované, institucionální vs. neorg., volné)
■ území, teritoria (lokální, neformální...)
■ charakteristického znaku (společenské zařazení...)
PEDAGOGIKA
• zkoumá prostředí společenské
• bere v potaz aspekty přírodní, kulturní, historické, ekonomické
• přirozenými prostředími jedince -> rodinné, školní, skupinové, lokální, pracovní
A) Rodinné prostředí
Utváří
• prvotní sociální kontakt, vazby;
• emocionalitu;
• hodnotový systém;
• postoje, názory;
• osobnostní vlastnosti (vůle, charakter...);
• přebírání norem společnosti.
Rodinné prostředí vs. rodinná výchova
B) Školní prostředí
Komenský:
„Příprava člověka na vše lidské.
• Speciální lokální prostředí
• 3 roky -> ? (MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ ...)
• Probíhá: výchova, vzdělávání, socializace, interakce, kooperace, profesní příprava...
• Důležité klima školy, třídy (materiální, přírodní, společenské podmínky)
• Klíčová kooperace rodina o škola (aspekty Zdravé školy)
předškolní výchova - maleiská ihola
osmií e t é Sed m II* té
*3y mnájium
ľahantané		zahonCené
maturitní zkouškou 4 loky		■yurním listem
ayrnna/iurn
[ sos I
slftídni odbuinl
puMMbl
!kf>U
ni vzděláváni
C) Lokální prostředí
• pravidelný, bezprostřední kontakt
(přírodní, společenské; vztahy, normy, hodnoty, vzory, ...);
• jistá „geografická" příslušnost, jedinec stále někam patří;
• volný čas (např. trávený ve folklorním souboru)
Sociologie: „Skupina lidí v organizovaném teritoriu se společným stylem života"
• město, tradiční - moderní vesnice (stupeň ohrožení jedince);
• dospívající - jazyk, hodnoty ideály, zkušenosti, tradice.
D) Skupinové prostředí
• statut a role jedince ve společnosti
(připsaný - rodina, získaný - škola, družina, kroužek - vnitřní řád, hierarchie, komunikace);
• makro, mezzo, mikro;
• síla skupiny - pozitivní i negativní vliv (soc. patologie, asociální chování)