Svědectví o ztrátě starého světa

   Manželská korespondence Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické z Pernštejna


                        Radka Schulhauserová, Natálie Suskiová a Jiří Hudák

O knize

- Součást fondu Lobkovicové roudničtí – Rodinný archiv, uložen v žitenické pobočce Státního
oblastního archivu v Litoměřicích


- editor - Pavel Marek


- původně přepracovaná disertační práce


- Kniha pojednává o manželské korespondenci Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic a Polyxeny Lobkovické
z Pernštejna


- Hlavním důvodem, proč byl zvolen zrovna tento pár bylo, že patřil mezi nejvýznamnější osobnosti
bělohorské doby a veškerý vývoj v zemi mohl pozorovat z nejvyšších společenských pozic. Díky tomu
můžeme sledovat procesy byrokratizace, centralizace, integrace a konfesionalizace v raném novověku.
Zdeněk Vojtěch trávil velkou část svého života na vídeňském dvoře, jako nejvyšší kancléř


- Dílo je možno rozdělit na 3 celky

o        První celek se věnuje vztahům mezi jednotlivými členy kancléřovy rodiny, každodennost i
záležitosti spojené správou rodového majetku

o        Druhá část se věnuje především otázkám Lobkovicovy kariéry, politickému vývoji českých
zemí ve sledovaném období, obrazu tehdejší šlechtické společnosti a panovnického dvora

o        Poslední část můžeme popsat, jako popis vnitřního světa obou manželů


Dopisy

Dopisy jsou psány historickou španělštinou. Tento jazyk byl pro Polyxenu mateřským jazykem.
Španělština byla také využita z důvodu tehdejších přepadávání postilionů. V edici je uvedena teorie
výpočtu dopisů. Pár si psal každý týden přibližně 2 dopisy, to činí 208 dopisů za rok. Jedním
z jejich požadavků bylo doručení pošty do méně než 3 dní. Musíme ale brát v potaz, že díky
přepadávání bylo doručování využito skrze přátele a ostatní šlechtice. Tudíž číslo dopisů mohlo být
mnohem vyšší. Poštou si neposílaly jen dopisy ale také peníze, umělecké předměty, potraviny. Edice
také obsahuje deníky Zděňka Vojtěcha tzv. egoprameny. V edici jsou dopisy uvedeny ve španělštině,
němčině a češtině.

Velkým problémem se stalo archivování dopisů. V dopisech můžeme sledovat, jak Polyxena prosí o
spálení dopisu ihned po přečtení. Toto plynulo z obav, že by se dopisy dostaly do nesprávných
rukou. Díky tomuto faktu můžeme sledovat používání přezdívek pro historické představitele dvorské
šlechty např. Jan Oldřich z Egggenberka (Nemocný kníže), Adam Mladší z Valdštejna (Dlouhý), Pertold
z Bohobud z Lipé (Nešťastník) atd. Dalším kamenem úrazu se stala pro historiky datace dopisů.
Datovaných dopisů máme pouze asi jen 54, 71 dopisů nebylo datováno vůbec. Datované dopisy jsou
pravděpodobně dílem Zdeňka Vojtěcha a jeho úřednické přesnosti. Historikové se snažili o pokusy
datovat dopisy například podle svátků, které pár uvádí v dopisech. Dalším směrem, kterým se ubírala
historická analýza dopisů byl styl psaní páru. Zdeněk Vojtěch používá jazyk úřední, zatímco
Polyxeniny dopisy jsou lingvisticky nepřehledné (velmi emotivní, přeskakuje témata, obavy atd…).


Politická kariéra Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic

·         Zdeňek Vojtěch Popel z Lobkovic považoval za čest sloužit  vladaři

·         Lobkovicové - starý český zemanský rod, kořeny poblíž České Lípy

·         od počátku rodové historie - oddanost královské rodině

·         trvalé spojení s panovnickou politikou + věrnost katolické víře = strmý vzestup rodu mezi
nejpřednější šlechtické rody v království

·         Zdeňek Vojtěch Popel z Lobkovic měl vzor ve svém otci Ladislavovi II. Popel z Lobkovic
(také kancléř)

·         velkou výhodou Zdeňka Vojtěcha - znalost práva a jazyků

·         1599 - nejvyšší kancléřem v pouhých 31 letech

·         pravidelná osobní audience s Rudolfem II.

·         přátelské styky s vyslanci katolického krále (Filip III.) - odstraňoval jazykovou bariéru
mezi vyslanci a českou šlechtou  (jako jeden z mála šlechticů té doby ovládal i kastilštinu)

·         snaha o utužení panovníkovi autority

·         Z. V. Popel z Lobkovic - nositel řádu zlatého rouna

·         odmítl podepsat Majestát

Polyxena Lobkovická z Pernštejna

·         pocházela z 21 dětí (9 dítě)

·         pocházela ze starého moravského rodu Pernštejnů

·         otec Vratislav II. Nádherný, jeden z posledních velkých Pernštejnů, renesanční magnát,
nejvyšší kancléř

·         matka Marie Manrique de Lara y Mendoza, španělská šlechtična (velký vliv španělské
kultury a posílení katolicismu)

·         inteligentní, na svou dobu velice  vzdělaná žena

·         katolička

·         1. manžel Vilém z Rožmberka