AKADEMIE VĚD ČESKÉ REPUBLIKY Osuv pro (eskou a svitovou lutraiuru
Recenzovali PhDr Jaroslav Kolár. CSc. univ. proř. PhDr. Kduard Petrů, DrSc.
Tobiáš Mouřenín Litomyšle
VERŠOVANÁ TVORBA
K VYDÁNI PŘIPRAVIL MILAN KOPÍ ( KÝ
Hl/' C
ACADEMIA PRAHA 1995
,    n.vvíl.\ SMĚŠNÝ PŘÍBĚH au
,,lK'    T^- O JEDNOM SEDLSKÉM PACHOLKU,
nrSid£!" V KRÁTKÉ RYTMY UVEDENÝ A PRO
I;   u- řeci konce máic. OBVESELENI MYSLE VYDANÝ.
VYTIŠTĚNO ROKU TOHOTO. I
Rozmlouvající osoby: Alb Skladatel. Sedlák, Pacholek, Chudý člověk. Lesní duch. Poběhlý žid. Rychtář, Popravec. Lid obecný.
Skladatel:
Historii chci začíti,
novinu divnou praviti
o jednom sedlským pacholku,
sloužíc sedláku bez spolku, s celý tři léta dělaje,
žádné smlouvy s ním nemaje.
co by mu měl za rok dáti.
Nechal za ním všeho stati.
Když ten čas vyšel po jaře,
žádal svého hospodáře,
aby mu službu zaplatil,
sedlák se od něj odvrátil,
aby mu darmo sloužil, chtěl,
tu pacholek hlavou vrtěl. h Vida, co má za sloužení,
chtěl vzít hnedky odpuštění. I
Pacholek: A u
Sedláče, máš-li svědomí,
nechceš platit za sloužení.
Dosti jsem dlouho pracoval,
voral. dvůr tvůj opatroval,
vyháněl ovce i svině
a všecko dělal upřímně
po vše tři léta, dobře víš,
proč. jak sluší, mně neplatíš?
235
234
ne jen k tvému obživení, ale také k vyražení.
Pacholek:
Ať mám hlasité housličky, obveselující všecky, aby kdo je bude slyšet, minul] se od tance zdržet, jak já budu dlouho hráti, musí každý tancovati. Druhé, prosím, pokudž sluší, za šípy a dobrou kuši, však aby v ní skryté bylo, I a 6« po cem by se vystřelilo,
toho abych nechyboval, aniž darmo natahoval. Třetí pak sobč vinšuji, ač to tuze nemiluji, když budu chtét ňáké zboží, ať mné jej hned každý složí, když budu žádat peníze, každý ať dá to, co může, jeden mnč dá, já druhému, potřebnému, neb chudému. Když ty tři véci dostanu, starost odložím na stranu, budu na té pamatovat, když bude někdo tancovat.
Lesní duch:
/ač |m zadal, budeš míli. můžeš to hned sebou vzíti, housličky, šípy i kuši, všecko tč poslouchat musí. Jak jsi slíbil, tak se chovej, chudému almužny podej.
as
m
Měj se dobře, jdi bezpečné a pamatuj na mé vděčně, dobře svých věcí vyhlížej. Jdi. za mnou se neohlížej.
Pacholek:
Nikam jsem se neohlížel, přece se mnč ten duch zmizel. I Ach to bude dobrá rada, co mně slíbil, bude pravda. Teď bude ze mě chlapíček, dopídil jsem se housliček, budu vesel, tak jak sluší, mám k obraně šípy, kuši, teď se mnč cesta ukrátí, kyž mohu někomu hráti! Aj. tamto jde někdo s filcem! A já jsem dobrým myslivcem, půjdu proti němu zticha, zeptám se, kam tak pospíchá. Aj, toť jest žid! Počkám tudy, nechť jest bohatý, neb chudý, já mu chci nejdřív zahráti, jakpak bude tancovati?
Žid:
Co tu. příteli, děláte? Nejspíš na náhon čekáte, jest vidět, že s vaší kuší umíte loviti myši.
Pacholek:
Nestřílím já myši tady. jenom vás, židovské smrady, kde jen kterého uhlídám, žádnému pardonu nedám.
Ata
242
243
K Mi
jestli dlouho bude hrát, dyť nás může pretrhal.
Popravec:
Co sc mi to přihodilo' jak by mne neco schodilo najednou hned /e žebříku, a mám plný uši křiku, musím sebou tumlovati, stále skákat, tancovati. po mnč to dělají vfiicky, bodejž čert vzal ty housličky, jinší tancují na pláce, a já uvnitř šibenice, mám mťti na zdraví Škody, již mám dost tč hospody, to jest proklatá muzika, že mnč tak usi proniká, neb jestli dlouho bude hrát, strachy sc musím tu posrat.
Rychtář:
Ach prosím vás, lidí milí. zadržte mne malou chvíli, bodejž se ten šelma ztuchne, břicho se mnč hned rozpukne, já jsem již do tance tčžký. nemohu víc chodit pčsky, a teď v tomto zteklém bále mám skákali neustále. I I toť jest proklatý synek, mnč sc již přetrh komínek, musím přece tancovati, rukou kalhoty drželi.
< Pacholek :>
Ó pane rychtáři, bravo,
ted jste zapomnčl na právo.
m
UD
to jsou jiné redouty v ruce držeti kalhoty! Co by to za špásy byly, rychtář tancovat v košili, místo chvály v tomto tanci dělat hanbu celé obci.
Rychtář:
Prosím tě, pacholče milý, jenom přestaň malou chvíli, chci tebe hned propustiti, všecko tobě odpustiti.
Pacholek:
Pane rychtář, ještě jednu, já si drobet vejše sednu, by jste to lepší slyšeli, mě více věšeti nechtěli.
Obecní lid:
My tě již víc nežádáme, všicky na konec čekáme, jestli bys nechtěl přestanout, musíme zde zahynout. I
Pacholek:
Ještě vám to dobře není, tak ochotné posloužení, tedy nyní již přestávám, ani o plat vás nežádám. Jděte domů, já zde počkám, jak já odtud již trefím sám.
Rychtář:
Nyní musím jít vší mocí po té proklaté komocí.
254
255
kdo by si na ni ncstcjskal, neb jsem. jako by mč /třískal Kdo jinší jest toho vina? Ten žid jest všeho příčina, žádny jiný. ted již víme, všecko si na nem vymstíme, nechrne rač pacholka stati, by nezačal zase hráti. Chyťte žida. pojdme zpátky od té proklaté památky, ten musí vyplácet draze, jenž byl k naší velké zkáze.
Pacholek:
Pčknč se poroučím, páni. já více nepůjdu s vámi. pozdravujte v mčstč všicky. pamatujte na housličky. I
KOMEDIE b«, O JEDNOM ZHEJRALÉM SYNU
Osoby:
Ráman, otec Ramínko, pochlebník Ruprecht, syn   Damnužka, dčvečka
Rozmlouvání první Ráman:
Ruprechte, můj milý synu, sečkej jen doma hodinu, zatím sobě něco dělej, pak bude oběd hotovej.
Ruprecht:
Což jen mám vzdy doma sedět, a vám mezi zuby hledět, neb mě nic doma netěší, jinde mně všecko milejší.
Ramínko:
Copak já mám dnes dčlati a kde přítele hledati, s kterým bych se najed, napil, on aby všecko zaplatil? I I půjdu já k Ruprechtovi, on má pěkné šaty nový a bez peněz nikdy není, vždycky dvacitníky mění, já jej z domu vyvedu pryč, nebude žádný vědět nic.
Dař Pán Bůh, příteli milý, co tak sedíte truchlivý?
25ft
257
HISTÓRIA KRATOCHVILNÁ O JEDNOM SELSKÉM PACHOLKU,
kterak u sedláka za tři groše tři léta sloužil, co potom za ne sobe koupil a zjednal. A O poběhlém židu, který před morem utekl,
jak ho ten pacholek do hustého trní přivedl, že v ném nahý tancovati musil a hro/ně se po všem tele /.drápal.
Přidaná jest k ní nazad pékná komedie v čtyřech osobách.
V Holomouci u lana Jozefa Kyliána léta Páně 1679.1
84
Osoby rozmlouvající:
\ ii.
Skladatel, Sedlák. Pacholek, Chudý človek. Pocestný muž. Pobčhlý žid. Rychtář, Popravec. Lid obecní, Závén k
Skladatel: Historiji chci začíti, novou, divnou vče praviti o jednom selském pacholku, jak sloužil sedláku v spolku: celá tři léta dčlaje. žádné smlouvy s ním nemaje, co by mu za rok měl dát i. nechal za ním všeho stati. Když čas ten vyšel po jaře, žádal svého hospodáře, aby mu službu zaplatil, sedlák se pak pryč obrátil, chtíc, aby mu darmo sloužil. Tu teprv pacholek toužil, vida. co má /a slouženi, počal brati odpuštění. I
Pacholek:
Slyš, scdláče. kdež chceš jiti? Já nemíním víc sloužiti. Dosti dlouho jsem pracoval, voral, dvůr tvůj opatroval, vyháněl ovce i svině a všecko dělal upřímně po ty tři léta, dobře víš, co tehdy mi nezaplatíš? Nechciť být déle u tebe. jináčeť opatřím sebe, když mi zasloužilou mzdu dáš, půjdu svou cestou, uhlídáš.
A2a
m
A 7b
Hyn vidím jakýs rybníček a kdos jde ke mne po hrázi, něco myslí, hlavou hází, /dá se co žid. máť kolečko, půjdu dále vždy pro všecko.
Poběhlý žid: Co s tou kusí. tovaryši, tuším, střílíváš na myši, dostiťjest hrubého díla, také-li by se chybila?
Pacholek: I
Nestřílím myši. než ptáky, pro vás židy adonáky. kde jen kterého uhlídám, nechybím se. pripovídám.
/id:
Hyn sedí na trní vrabec,
černý jakoby krkavec,
vytáhl krk. vola na lě.
\ i sii.kI o některé ztrátě.
Slyšíš, vyznává: „Krad, krad. krad.
() zastřel ho. co bych mu rád.
Trefíš-li. hnedky se szuji
a toť pod hrdlem slibuji,
Ai přes rybník proň popluji.
v tom trní ho vyslizuji,
bych se měl slíci do naha.
vynesuť ven toho vraha.
Pacholek:
Již jsem na něj. jako sluší, natáhl tuto svou kuši: hleď. jestliže se ho chybím, cos dolů padlo, já vidím.
mi
i»
Žid:
Střílej, bodej ve sto fleků, jáťse prort věru nesvleku. A ty by s tou hrubou kuší na čertu vystřílel duši. I
Pacholek:
Žide. darmo ji nenosím, jen se svleč, ať tč neprosím, dobrovolně neb z mušení, mohl by mít zlé posvícení. Připověděls, slovo váží, však tě trní nerozdraží.
Žid:
Ach ne tak se vody bojím, neb před ní spíše ostojím: než trní se velmi lekám, již jdu a šatův tu nechám. Daleko ten pták padl v trní. musím proň lezti po drní.
Pacholek:
Na pěknýs mi palác vyšel, snads mých housliček neslyšel: již čas přišel na ně hráti, zvím. jak umíš taneovati.
Žid:
Ach nemohu rovně jiti, musím skákat, se točiti. Ach jak ten housti pospíchá, což mne trní bode. píchá po všem těle na vše strany, jsem jako larva zedraný. Jak se ho mám dovolati. aby přestal více hráti? I
94
95
II11
II 4».
Pacholek:
Neslyším já z vás žádného, I
až mi dobře ustanete
a všickni na zem padnete.
Lid obecní:
HOda! Co budem činiti? Jižť nelze nám než umříti.
Pacholek:
Nu, již odpočinu s vámi; Inidc pokoj mezi námi.
Žid:
I já bych pokoj vinšoval,
neb jsem již dvakrát tancoval.
Vraťte mu, prosím, ty zlatý,
vsak jsou peníze proklatý,
já jsem křesťany obloupil
a dva tance za nč koupil.
Sám sem vinen tím vším dvorem,
utekši z domu před morem.
Rychtář:
Poněvadž jest vče taková, divná, neslýchaná, nová, vemte žida do vězení do dalšího poručení. IV pacholče. přistup blíž sem, a co jest tvého, sobě vem, tíms poctivosti neztratil, jdi. aby se šťastně vrátil.
Pacholek: I
Já mám, pane, na tom dosti, děkuji vám z spravedlnosti.
na ten skutek chci pomněli. sx že jsem si uměl přispěli.
S tím se vždycky dobře mějte, na mne nezapomínejte.
Závěrek:
Již pak z této historijc znát, jak se nepravost kryje,
sis ač bývá někdy zacpána,
však zas trefí svého pána. Jak se teď při židu stalo, na samého vyhledalo: chtě jiného k oběšení
uo přivesti, sám do vězení
jest jako zločinec vhozen, pacholek pak vysvobozen. Tak každý můž z toho znáti, že má s pravdou přímo stati:
S4s neb kde bývá podvodná lest,
tu jistě malé štěstí jest. Byť byl tento žid tam zvykal, z moru jinam neutíkal, křesťanův lichvou neloupil,
sso byl by těch tancův nekoupil,
ani se v tom trní zdrápal, moh míti sen, až by chrápal. Věrnáť jest pravda: čiň právě. I tak zaživeš všeho zdravě.
555 Ta rada jest povědína
od Tobiáše Mouřenína.
102
103