bezpečí. To je vylíčeno barvitě hlavně v poslední poustevníkově promlu-vô (v. 1499m), což začleňuje Věk člověka do rozsáhlé protiturecké litera-Oiiry, táhnoucí se od Konáče k Mouřenínovým současníkům Kocínovi, r.....Paprockému, Budovcovj aj, tefPo umělecké stránce tkví základní Mouřenínova odchylka od předlohy v užití jedenáctislabíčného verše místo Wickramova osmisiabičného. Přestože standardním staročeským veršem byl oktosylab (kterého Mouřenín >použil v dalších dvou hrách z r. 1604), přece hendekasylab zdomácněl v české dramatické literatuře, a to zásluhou Konáčovy biblické hry Judith : a světské liry pěknejeh připovídek (obě tiskem, r. 1547, Konáč má však •'v nich také pasáže osmíslabiěné), po nichž následovala Kyrmezerova Ko-; media česká o bohatci a Lazarovi (1566) a Komédia nová o vdově (1573), uuojmmm Komédia o králi Salomonovi (1571, 2. vyd. 1604; též s osmisla-btemmi pasážemi). d\ě ze tří velikonočních her Šimona Lomnického če (z r. 1582) a anonymní llistoria duchovní o Samsonovi (z r. ' Pokud jde o rým, je ve Věku člověka stejně jako ve Wickramově ě sdružený: vyskytnou-li se zřídka monorýmní trojverší (jako ve v, 365 a 1436-1438), nemají ráz gnómieký (jako v Alexandreidě) ne-k vy/namov. odstíněný. Mouřenínovo estetické cítění dokumentu-•, v promluvě Smrti anaidra (se slovem „žádný", v. 1430-1434), tam epi/etixis (Hej. hej - v. 1366, Sem, sem - v. 1439, Ach. ach - v. dále přirovnáni (v. 275-277), otázky (v. 367, 379) i aktualizace českými příslovími, např. bylo mi mimo obě dvě uši šoust (v. 411), za šípek sobě toho nic nevážnu i v. 808), chudého nevážím jako psí srstí (v. 1067), V úvodu t- <.%». edici ipo. 'mil Zíbrt,"'' že Mouřenín měl vzor ve spise Bartoloměje Pa-proekeho /. Hlohu! Innacle tabuli veku lidského (1601 ). Paprocký sice lidský život rozděluje jinak než Wickram a Mouřenín, ale v jeho spise najdeme skutečně řadu obsahových analogii, d i ť mu « i jisté znal, některé jeho formulace se jeví jako ohlasy četby, např. v htm ■ i slovech o nu ni hříchu (v. Vn ) v ďáblových slovech o sedmí smrtci-" '' 1 *"H'' ' S!1»vi-.. ime Mkc icdní) / dvojveršř Paprockého, jimiž prokládá svůj proľiuUy v ik ii í< ,i/ \| i n.i starost, vsickm ;e / uurtio / ale když přijdeš, na tě nan-kuu^iíD 4b). s Monřenwovými vciSí „Ač někdy žádán býváš (tj. starý věk. M. K.) od snávidí" (v. 1243-1244). lilii 6i i8j i jinde 1443), ik když přijdeš, každý *' Srov' Josel Hr»t>ák, Poznámky o verši českého dramatu v období renesance. Studie o českém verii, Praha ]959, s. 123-43?. * Op. cit. s. 359. Z hlediska tvarového se Věk člověka objektivně jeví spíše jako dialog než jako hra, ale subjektivně šlo Mouřenínovi o hru. Divadelnost podtrhuje sám v úvodní beroltově promluvě (v. 15-16) a předtím už v titulu' terminem duchovní hra. Naproti tomu označuje Wickram své dílo jako Fastnachtspiel, tedy masopustní hra, což však neodpovídá svým vážným laděním rozpustilým hrám předváděným o masopustě, jako byly v Ně-, mecku hry Hanse Sachse nebo u nás Selský masopust či tři kratochvilné hry ze strahovského rukopisu/" Wickram j Mouřenín počítali s jevištním předváděním svých skladeb, nikoli s jejich lichou četbou, jak svědčí slova „sehen oder hořen" (v. 998) a „se podívali" (v. 1528), jež se vztahují, k prezentaci skladeb. Ostatně jejich divadelnost dokazuje j závěrečné' poděkování nadřízeným pánům za povolení hry. Roli inspicienta plnik; přímo před publikem poustevník (v něm. der Waldbruder), který je na scéně neustále a. vybízí k projevu postupně představitele desetiletých věkových stupňů. Ti na jeviště většinou přicházeli, ale také na něm mohli zůstávat po dva výstupy (např. třicetiletý, který zná to, co poustevník řekl jeho předchůdci, a reaguje na to. viz v. 486n.). /gj . I • - Na rozdíl od třikrát vydaného Věku člověka dosáhla História krato- doveno čtení. Lidového díval když přistupoval k německé vydám a slala se km/kou li-ebo čtenáře měl Mouřenín na mysli, idloze od Dieírieha Albrechta E i ne) kurtzweile História, welche steh hal zugetragen mit einera Baurenknecht/ und cínem Miirtche í 1599), Upoutal ho jisto obraz představitele venkov-:4;e chudím ;i posSavs; :kí jcjísHau;' prolí pŕe,:-:.';viU:hini v -^noticí" společnosti (přičemž mnicha nahradil židem-íichvářem) a proti zaujatému městskému právu. Mouřenínové lidovosti nevyhovovala epická for-* ma Albrechtova (o níž svědčí i v titulu vyjádřená intence „ganz kurtzwei-\\° und lustig zu íesf.n"), a proto ji přetváří v dialogicko-dramatický, útvar, který obsahuje všechny uzlové body kompoziční od expozice (splnění tří pacholkových přání jako důsledek jeho dobročinností) přes koh-i zi (židův tanec v trní), krizi (obvinění a odsouzení pacholka) a peripetii (důsledek pacholkova posledního přání) ke katastrofě (pacholkovo ospra^ ní) / ,; ...fi, ' . ;ý" • * Viz Milan Kopecký (vyd. a úvod). České humanistické drama. Praha 15 ,291-333. 19 včcsk stránce kompoziční lze ledy Historii pokládat za drama, ale k plné-Iramatickému tvaru chybí mnohotvárnost vzájemných vztahů jedna-: osob, různorodost jejich replik i rozlišenost na akty a scény, O je-ím předvádění Historie se nám nezachovaly žádné zprávy, ačkoli ba měla velmi blízko k jevištně předváděným intermediím, od nichž i la absencí obhroublé komiky a vulgárního výraziva. Zdá se tedy, že to trvající obliba Historie neproměnila z jejích inscenací, ale z funk J|ve knížkv určené k četbě, při níž dramatická forma čtenáři nevadi-vitu AiimiMHi nevyli to nenos! sc História začleňuje dobře do i, >, '1 i ^ tapi n \" ''-.ki In \ o /cbi .itjcli a Selský masopust li svými .rysy je História blízká určité větvi folklórní produk-lapř. objevuje motiv kouzelného hudebního nástroje. Housle, baso jsou obdařeny zvláštním účinkem a pomáhají v nejrůz-.-lich chudému poctivému člověkovi, kterého čarovným ná-teniía zpravidla tajemná osoba za to. že jí chudý poctivec netři vč vyplnil nějakou žádost, S líni pak souvisí konečný motiv od\ nad lži a dobu rud der Mouřenínova oblíbená sklad-spolupoUilcť na rozšíření motivu kouzelného hudebního ná->um v\pra\eést\i, takové motivy ostatně migrovaly mezi písemnictvím, jak svědčí četné pověsti, pohádky, písně a hry St. Menšíka, B. M. Kuldy. Jos. Kubína, v Tylově Stra-aj,). existují však i v jiných evropských kulturách.30 sousední literatury vhodné skladbu, která souzněla :terou v duchu této tradice a podle potřeb nového >ředevším záměnou mnicha za lichváře a motivací mění z r. 1599 ani jeho druhé vydání z r. 161.8 nemělo ínáet dalších verzí Historie, vytištěných v průběhu 1.7. idy ještě roku 1877, Devět, z těchto většinou nedatovali odlišuje nevelkými změnami gramatickými, stvlistic- bírkách Jos. m dudákovi idicí a l >ravil, [ r=tu \ ru tr. idi u *° Srov v souvisiosti s latkou aaäi Historie: Johannes Bolle, Das Märchen vom Tanze des Mönches im Dornbusch. Berlin im?.. kými a lexikálními i rýmovými úpravami/1 přičemž dějový sled zůstával 4, neporušen. Avšak na konci 18. století vznikají dva texty (pí ve Stát. věd. knihovně CR, druhý v Knih. Nár. muzea) s t odchylkami ocl ostatních tisků, že je lze považovat za druhc řenínovy Historie. Tisk SVK C předtím (rok 1.796 byl označen zakoupeni knížky za 4 krejcar} ském pacholka, v krátké rytmy :hoval avým|ř Mou-/ Praze, vzniklý ro opisné na titulmi :se název Směstt ný a pro obv< naznačuje posun o vi n v. a v ak míváme v rovině sociální: zvýrazněn je vykoiisltnatclski 1 v \ b • .•'» h' žida a obnažena ú p oiUú městského soudnictví. . Srovnání obou redakcí skladby vede především ke zjištění rozdílnéfioí rozsahu-první redakce má v tisku zr. 1679 celkem 556 veršů, kdežto dru/ há redakce má v exempláři SVK CR 644 veršů, přičemž rozstonaní textuj začíná spolu s motivi Před touto scénou je tkví v náhradě pocestt vou, kterou se však n způsobeno obšírné j šíi nosti rychtáři na pach šířením scény na popi (který je pojat jako c ui změnami od pacholkova setkání se židem.1 místy poněkud zestručňován a největší zrněná^ i muže lesním duchem, tedy postavou pohádko-1, nemění vztah k realitě. Narůstání textu je pak* :eriím židova tance v trní, rozšíreniu.! jeho stiž-, přidáním rychtářovy výzvy ke konšelům a ro/- -ti, hlavně ironickým dialogem pacholka s katem . ký a posléze zbabělý prisluhovač nehumánního ' práva). Rozšíření replik neubírá ději na dynamičnosti. Děj končí pachol--kovým čtyřveršovým rozloučením, po němž už nenásleduje moralistní zá-ft věrek, což je jedním z projevů celkového zesvětštění a zlidovění syžetu. Satirou na korupční městské právo zůstává „příběh" i v muzejním* exempláři, z jehož titulu vyplývá změna intence: příběh je „pro mládež k nevinnému obveselení vydaný", takže spis se na přelomu 18. a 19. sto-*1 letí posunul do intencionálni četby mládeže, a to s primánu tendenci zábavnou. Tím obohatil jednu větev obrozenské četby mládeže, kam by jej měla literární historie reíntegrovat. Tvůrce muzejního textu se od textu* SVK ČR odlišuje zvláště v těch pasážích, kde ještě text první redakce ne-,, podlehl výraznějším zmenám. V muzejním textu se tedy ukončilo formo-. M Viz Milan Kopeckv, K Mouřenínové Historii o jednom selském pacholku. SPFFBU 1955. D 2, s. 89-93. 21 99 11,1 . i. l nií .frerJ. n !■ i! i m S „ i > "l Český překlad útočného protižidovského spisu E. F. Hesse, Speculum ludaeorum, to jest Zrcadlo židovské, Praha 1604 ských městech, několikrát Židů zastal. Byl toho názoru, že židovský národ nemá být haněn a tupen, nýbrž má mezi křesťany sloužit jako symbol, a v závěru dokonce požadoval humánní přístup k židovským obyvatelům v souladu s Kristovým poselstvím. Nicméně ani on, ač střízlivý a neutrální ve svých úvahách o židovské víře, v nejmenším nepochyboval o pravdivosti fenoménu rituálních vražd. Za jeho přesvědčením nestojí nikdo jiný než jeden muž nábožný, z Žida křesťan učiněný v knize, jenž, ji Bič židovský jméno dal" - tedy Ferdinand Hess a jeho spisy. V německých zemích byl rozšířen především Bič židovský. V průběhu 17. století se dočkal hned šesti vydání. Poslední edice z roku 1703 se bohužel stala i bezprostředním pramenem pro autory antisemitských děl 19. a 20. století.38' Židé v satiře a dramatické tvorbě K projevům nepřátelství nebo posměchu vůči Židům poskytovalo jedinečnou příležitost náboženské divadlo. Zejména vánoční a pašijové hry s námětem z Ježíšova života vytvářely prostor pro výjevy, z kterých vycházeli Židé (tehdejší i současní) jako špatný a zaslepený národ.391 Tyto prvky byly i součástí dramat provozovaných v českých zemích, a to od středověku až po 18. století. Divadelní představení, která měla nezpochybnitelný vliv na protižidovské cítění širších vrstev, se ale tištěné formy dočkala jen málokdy a pouze zřídka se záznamy o nich dochovaly do dnešních dnů. Z náboženského divadla se postava Žida přesunula i do světského dramatu, avšak až později - v Evropě se podobná zpracování objevovala až od patnáctého století. Právě do tohoto žánru se promítla existenciální interpretace „židovské otázky" a zároveň humor, představující formu osvobození se od obávaných lidí. Čeští autoři měli vzor v již zmíněné staročeské hře Mastičkář, a nutno říci, že tragická a zároveň směšná postava Žida se ve světských hrách napříště stala pro české země typickou. „Stálicí" na poli českého dramatu byla Mouřenínova História kratochvilná o jednom sedlském pacholku.40' Hra, opakovaně vydávaná tiskem od poloviny 17. až do 19. století, vznikla volnou adaptací německého vyprávění Dietricha Albrechta. Úpravy Tobiáše Mouřenína však byly velmi podstatné. Z našeho hlediska byla důležitá zejména záměna postavy mnicha z německého originálu (snad nebyla pro české prostředí přitažlivá) za postavu Žida. Je více než zajímavé, že v evropských zpracováních této oblíbené hry se vyskytovaly různé obměny postav - avšak ve všech jedenácti českých vydáních zůstávala postava Žida. Možná právě tato zesměšňovaná a plasticky vylíčená postava přispěla k nečekanému úspěchu a vysoké oblibě českého zpracování, větší, než získala předloha v německých zemích. V příběhu je selský pacholek obdarován náhodným pocestným za své dobré skutky čarovnými housličkami, jež měly moc kohokoli donutit k tanci. První obětí tanečního reje se stává Žid, kterého pacholek potkal na hrázi rybníka. Žid byl ve chvíli, kdy jej housle donutily k tanci, v trní a již do krve popichaný přiznává, že o peníze, které u sebe má, okradl křesťany a (ne)dobrovolně je pacholkovi vydá. Věrolomný Žid poté ve městě pacholka nařkne, že jej okradl. Ten před popravou žádá o splnění posledního přání - 100 ; n> l:átlb$í ř5mtj,o?to mfóPej í íteretmttfittu 'S&ťMítlpnj ßptxrat;,' Pacholek pod šibenicí hraje na housle a Žid v trní musí tančit... (Tobiáš Mouřenín, Směšný příběh o jednom selském pacholku, s. i., s. t. n., s. a. 12. pol. 18. století]) zahrát si ještě jednou na housličky - a utančený Žid znovu přiznává svou vinu. Pacholek je propuštěn i s dukáty, zatímco Žid se ocitne ve vězení. V tiscích Mouřenínovy hry z konce 18 století se objevovaly narážky na úplatnost úředníků (Žid musí nejprve slíbit určitý "podii z lupu i konšelovi), Pozdější redakce navíc nekonkretizovaly Židovo provinění, jen je naznačily, a v závěru chybělo i jeho jrfiMáníľže křesťany oloupil. Žid se tak v podstatě stává symbolem a synonymem špatného, íěho vina se už předem stereotypně „předpokládá.. Podobně jako Žid ze hry o selském pacholku také jiný jeho souvěrec prohrává svou při před městským soudem v textu Helluo a Judaeus. Tento dialog ze soudní síně patří mezi první projevy interludií v české literatuře, byť je ještě plynulou součástí 5. a 6. 101 f e mt pt> prigftmt piKfiolftt t» ffo.flp. $t! Míffrt íjiut tptmníMl fo»n*o[rt»t«l?Sfrmfa nmuffO jjrtgat MtMpt m|l. Ipo nim \tM: t> mi WMt oift tpajb!) 9*dno ©fítnfpú toob ptMnWó ÄpoJaM. ^patljid »ot> Wilatop Spnídfpu. Zio ncWJtŕrtŕcjälatlI, »o ad ätn iiapŕlfa, n>*Sottl!í!cm(il6c^trntfttriH!riifft»t6¥Íofctt>t&fl,^tfnrtrtWa* aídwm, tpo to loflttfíio Btfojipt, ncajdtpc (T íäBíŕeäl SSBoPtmŕ tWj WaipoM ŕau, rconl n>omM|ioagl ®d mll fn 5 SKtgtt 7 WaipoW. So rodní irfnú: í&i) ntp( tynl intji miml gato mrjl wdmí, moji ndmí gc tpo tpaľ, n mtjí mími gc tpo (pat, wij ífltoctpt m|t ľa Sftíítn Pwf Stej*. 3Jú na(ľ| Sltgcli (N ncMIprtpt mjl (tppro Mr nit to gtlal, uíjfnctpt na 48 fpaíiM S>ttWHf«ácľflnW, roíTlíPnct&c ptír ©©u pnäcfoioťŕu2E>Jj. roj o MtMpt nift ogtidno, $t! a potom irtnfi: 3W Wítffj Sltgcll u)o ittlmlMpt m|t Itŕoro Mr nit to gctol tpanrtpt SrafpaJ pffrt Mt,3MH na SiiDfi, Sioffnílpór ?í>íí)i>|, Wmi 00 Äpapfu; píDctpt NSpRicfToipii, j|amtp_8tálM ťdíŕtIpajbttmtqífanj, gt gid) ínm(j@ia. I6mn oDIpnti ntppontlttt ffporo tdr nit, meniť tpt 80 fflrt SitgMo a mam S»lífpu, pfľjpttpc čomu, mdipc ogtidno. jp'íllýiw mntisífóbí mfabp Älapjl 4 9!jlt. «t! f potom Jcfnu: 168 gd tuDli lolfltt |t »1 ľlt itporontg Sfapjf, gd lotó nttpdin e mau Stipcclpau na gtpnu ?ptjlníi [|pot, Dolu Pdtpc Pití jaPitgttPc ft, Http $pún mím to pgtíd? ,gt! idolom todm jtfiKl: mi «1 oj ntíút&rtpt mlt to gtlal, oútpttpr fodirt PoppcI po ¥panfm>í, naíft pnn. M ntflnl tpat>rirpp, gm afi 54 Stfntt, IPIJ tpo Po Stiera nofjrtpt Piitpttŕt m)t pgtldno. #t! Wotom todm Jrtnu: ľoli »1 ft Puíprtpt pmft ítotpomtgtpat ipotpolo mog! ©nltM, roona lodm nttpd rofľtítpo ogtlnl, ioona roáin nttpd Do «5td)lnl SJlíp] nanofít, ipona lodm ncdjd äBoDú pitlnpft, ppotom tPlj g) dutpttpf Pinft cgrtat Slajcf, ipona indm ntipd p .Spottl tolnitgt. M oDppoiiiljtt ml jttdtíía a Po&Jt. ílíilí mŕ" "' am zmám, šimm Siiiraliltmid. Jednolist Jak žid prijíma pacholka do služby, s. L, s. t. n, s. a. [18. století] scény čtvrtého aktu biblického dramatu o Samsonovi z roku 1608.*" Helluo přinutí Žida, aby od něho „odkoupil" za 30 tolarů sukovici. Vyděšený Žid vydá násilníkovi peníze, a když Hellua uvidí ve městě, stěžuje si na něj rychtáři - ovšem spor vyhrává na konec Helluo. Podobný je nejen námět, ale i charakterové rysy hlavních židovských představitelů - jsou ustrašení, bojácní, slabí a věrolomní. Drsnost lidového podání židovských postav dosáhla vrcholu v jednolistu z druhé poloviny 18. století s názvem Jak Žid přijímá pacholka do služby.42' Lakomý Žid se snaží obloudit pacholka a získat jej do služby, přestože od něj požaduje nepřiměřené množství práce: když vy už nebudete mít co dělat, budete svážet popel po panství, naše panství není tak velký, jen asi 54 vesnic ..." Komický účinek vyvolávala imitace Židovy komolené češtiny a samozřejmě i rázná a jednoznačná odpověď pacholka na Židovu nabídku. Prostřednictvím hry Williama Shakespeara pronikla do českých zemí i postava židovského obchodníka Shylocka. Hra o benátském kupci se u nás hrála bezesporu už dříve, ale vydána byla poprvé až v roce 1777 v německém překladu jako Kauffinann von Venedig a pak ještě v rámci souborného vydání Shakespearových her v roce 1786.41' Židovský obchodník Shylock tvrdošíjně