Militantismus Indoevropanů
a jeho kontinuita
v předkřesťanských kulturách Germánů
RLB405 Náboženství a násilí
Jan Reichstäter
Indoevropané (jazyková geografie)
Indoevropské jazyky - nejrozšířenější jazyková rodina světa
• 3 000 000 000 000 rodilých mluvčích
• 1 000 000 000 000 < druhý jazyk
Indoevropané (přibližná jazyková
geografie ca. 200 př.n.l.)
Kultura Indoevropanů
dle dominantní teorie (Marija Gimbutasová - James Mallory – David Anthony):
• polokočovní chovatelé dobytka a koní z východoevropských stepí (Ukrajina – J Rusko -
Kazachstán);
• v eneolitu a době bronzové (4500-1000 př.n.l.) šíření na úkor civilizací Evropy a Asie;
Vlevo: Přibližné šíření IE kultur ze stepí V Evropy (4300 př.n.l. - 2500 př.n.l. - 1000 př.n.l.)
Vpravo: Přibližné šíření 2-kolového válečného vozu s loukoťovými koly (2000-500 př.n.l.)
Kultura Indoevropanů
dle dominantní teorie (Marija Gimbutasová - James Mallory – David Anthony):
• archeologické znaky IE civilizace v eneolitu a době bronzové:
- pohřební mohyly („kurgany“ – z turkických jazyků)
- koně a vozy
- sekeromlaty
„Kentaur unášející nymfu“ – Laurent Marqueste (1892)
Archeologické okruhy eneolitu a
populační genetika
Vlevo: Mapa archeologických areálů v období eneolitu
Vpravo: Současná distribuce genetických Y-haploskupin R1b (nahoře) a R1a (dole)
Archeologie pozdního eneolitu (3000-2000 př.n.l.)
Typ šňůrové keramiky a kamenných sekeromlatů
Typ měděných dýk a zvoncovitých pohárů
Proměny a kontinuita?
Nahoře: Typ šňůrové keramiky a kamenných sekeromlatů (Estonsko); skalní rytiny (Švédsko)
Dole: Pivní kultura (Bavorsko); člen motorkářského gangu (USA); příslušníci speciálních sil armády USA
Neolitická Evropa (7000-3500 př.n.l.)
Vlevo nahoře: Přibližné vymezení neolitické civilizace „Staré Evropy“ (dle M. Gimbutasové) Vpravo nahoře: Torzo ženské sošky s dítětem z neolitického Balkánu
Vlevo dole: Distribuce genetické Y-haploskupiny I2 Vpravo dole: Rituální keramika - Cucuteni-Trypilská kultura, Rumunsko
Střet ideologií (pre-IE vs. IE)?
• teologie: terestrická a vodní X astrální a solární sféra
• panteon: polyfunkční bohyně + hadí partner X triády bohů + manželky
• mytologie bohyně: aktivní-tvoření X pasivní-krása
• mytologie hada: had demiurg X nepřítel
• kosmologie: svět mrtvých na západě X v podsvětí
• tanatologie: regenerace X pasivní kontinuita
• architektura hrobů: vejčité půdorysy + megalitické hrobky X mohyly
• pohřební rituály: bez obětin X oběti
Symboly – proměny a kontinuita
Val Camonica (severovýchodní Lombardie)
Val Camonica - skalní rytiny
(paleolit-novověk)
Chronologická tabulka užitých symbolů ze skalních rytin v jižních Alpách (podle Ausilia Priuliho, 2002)
Etnografie protohistorické Evropy (ca. 200 př.n.l.)
Expanze Germánů (300-1000)
Expanze kontinentálních Germánů (300-600) Expanze severních Germánů (800-1000)
Gaius Julius Caesar (100-44 př.n.l.)
• „Celý jejich život – to je horlivý lov a vojenský výcvik. Odmala zvykají
útrapám a hledí si otužování (BG VI,21).“
• „Kdo zůstanou nejdéle panici, požívají mezi svými nejchvalnější pověsti.
Neboť panictví – soudí Germáni – podporuje mohutný růst, zvyšuje síly a tuží
svalstvo (BG VI,21).“
• „[N]ikdo u nich nemá natrvalo ve vlastnictví výměru orné půdy ani není
majitelem pozemků (...); aby z návyku trvalého usedlíka nevyměnili válečný
zápal za sedlačení (BG VI,22).“
Archeologická rekonstrukce vzhledu germánského páru z rýnsko-dunajské oblasti kolem přelomu letopočtu
Gaius Julius Caesar (100-44 př.n.l.)
• „Pro kmen je zvláště velikou ctí, zpustoší-li pohraniční území a má-li tak
kolem sebe co nejširší pás hotové pouště (BG VI,23).“
• „Loupežné nájezdy nepokládají za nic nečestného, pokud se konají mimo
území vlastního kmene. Ba naopak s chloubou prohlašují, že je podnikají,
aby se mládež cvičila a aby učinila přítrž zahálčivé jejich nečinnosti (BG
VI,23).“
Vojenský sněm Germánů na tzv. Sloupu Marka Aurelia (asi) z 2. století n.l.
Publius Cornelius Tacitus (56-ca.120)
• „Víc práce by dalo přemluvit Germány, aby
obdělávali půdu a čekali na sklizeň, než aby
vyzývali nepřítele k boji a sklízeli zranění. V jejich
očích je leností a zbabělostí dobývat v potu
tváře, k čemu si můžeš dopomoci krví (Ger 14).“
• „Jestliže rodná obec malátní dlouhým mírem a
nečinností, odchází mnoho urozených mladíků
na svou pěst k národům, které v té chvíli vedou
nějakou válku, protože Germánům je klidný život
nepříjemný, dále nebezpečí poskytuje více
možností, jak se zaskvít, a konečně velkou
družinu není možno vydržovat jinak než násilím
a válkou (Ger 14).“
Tzv. truchlící barbarka – římská mramorová socha z 2. století n.l.
Publius Cornelius Tacitus (56-ca.120)
• „Jakmile dospějí, nechávají si [příslušníci Chattů a občas
i jiní Germáni] růst vlasy a vousy a vzdávají se této
podoby tváře (...) až když zabijí nepřítele. Teprve nad
zkrvaveným nepřítelem a ukořistěnými zbraněmi odhalí
čelo a tvrdí, že teprve tenkrát splatili cenu za své
narození a jsou hodni vlasti a otců (Ger 31).“
• Velmi mnohým Chattům [tj. Germánům v oblasti
Hesenska] se tento vzhled líbí, někteří takto
poznamenaní už šedivějí a ukazují se tak nepřátelům i
svým. Jim přísluší začínat všechny bitvy, oni jsou vždy v
první řadě, a ta vyhlíží strašlivě; ani v době míru se však
nezjemňuje výraz jejich tváře k přátelštějšímu pohledu.
Nikdo z nich nemá dům ani pole a o nic se nestará. Ke
komu přijdou, tam dostanou najíst, cizím plýtvají, svým
pohrdají, až je bezkrevné stáří učiní neschopným snášet
tak tvrdý život hrdiny (Ger 31).“
Germánský bojovník (bronzová figurka z 2. století n.l.)
Publius Cornelius Tacitus (56-ca.120)
• „Krále si vybírají podle urozenosti, velitele
podle statečnosti. Avšak nikdo nemá právo
odsoudit k smrti nebo uvěznit, ba ani
tělesně potrestat, kromě kněží, (...) jako by
to nařizoval bůh, který podle jejich víry stojí
po boku bojovníků. Proto také nosí do
bitvy sošky zvířat a symboly, které vezmou
z posvátných hájů (Ger 7).“
• „Z bohů ctí nejvíce Merkuria a považují za
bohulibé přinášet mu o určitých svátcích i
lidské oběti (Ger 9).“
Plát přilby z Vendelu (Švédsko, asi 7. století)
Prozaická (Snorriho) Edda
- Snorri Sturluson (1179-1241)
- vznik kolem roku 1220
• Ymi – Audhumla (první bytosti kosmu)
• Búri (první „muž“)
• Ódin – Víli – Vé (první „bohové“)
• Ásové (Ódin – Tór - Týr)
• Vanové (Frey – Freyja – Njörd)
• Tursové (Ymiho „zlí“ potomci)
• Lokiho děti (Hel – Fenri - Midgardsorm)
Nahoře: Snorri Sturluson (představa 19. století)
Dole: Titulní strana islandského manuskriptu z 18. století
Ódin (Óðinn)
Sága o Ynglinzích:
• Ódin = vládce Ásgardu v Ásii
• „Když dlel mezi svými příteli, měl tak
krásné vzezření, že se všem srdce
smálo. Byl-li však na válečném tažení,
jímala z něj nepřátele hrůza. (...) Ódin
dokázal způsobit, že jeho nepřátelé v
bitvě oslepli či ohluchli nebo byli
ochromeni hrůzou, takže jejich zbraně
sekala asi tolik co košťata (Yngl 6).“
Ódin – ilustrace Ólafura Brynjólfssona z opisu Eddy z 18. století
Ódin (Óðinn)
• „Ódin znal umění, jenž přináší největší moc, a
sám je provozoval. Nazývá se čarodějnictví a
jeho pomocí mohl předpovídat osudy lidí a
budoucí události, ba přivodit člověku smrt,
neštěstí nebo nemoc, či ho zbavit rozumu a
síly a dát je někomu jinému. (...) A on naučil
mnohému z tohoto umění své obětní kněze a ti
se mu pak moudrostí a kouzelnou mocí nejvíce
vyrovnali. Avšak i mnozí jiní se lecčemu přiučili,
a tak se kouzelnictví rozšířilo na všecky strany
a dlouho se uchovávalo (Yngl 7).“
• „Jeho muži (...) bojovali bez brnění a byli
vzteklí jako psi a vlci. Zahryzávali se do štítů a
měli medvědí a býčí sílu. Pobili hladce celý voj
nepřátel, kdežto jim neublížil oheň ani železo.
Říká se jim berserkové (Yngl 7).“
Šachová figurka z ostrova Lewis (asi 12. století)
Ódin (Óðinn)
Gylfiho oblouzení:
• „Ódin je nazýván Praotcem, ježto je otcem všech
bohů. Nazývá se též Otcem padlých, protože jeho
vyvolenými syny jsou všichni ti, kdo padnou na bojišti.
Těm poskytuje obydlí ve Valhale (...) a oni se pak
nazývají einherjové (Gylf 20).
• „Každý den, když se [einherjové] odějí, vezmou svoji
zbroj a a odeberou se na nádvoří a tam bojují a druh
druha poráží. To je jejich zábava. A když se schýlí k
snídani, odejdou opět do Valhaly a zasednou k pití
(Gylf 41).“
• „Sám [Ódin] nepotřebuje žádné jídlo. Víno je mu
nápojem i pokrmem... (Gylf 38)“
• [Ódinův kůň] Sleipni „má osmero nohou a je to ten
nejlepší kůň, jakého bozi a lidé znají (Gylf 42).“
• Magický oštěp Gungni, zhotovený tvergy (trpaslíky)
Ódin – ilustrace Ólafura Brynjólfssona z opisu Eddy z 18. století
Ragnarök („Úděl bohů“)
Vědmina věštba (Völuspá):
(mytologická báseň z tzv. Poetické Eddy, 13. století)
„Surt jede z jihu/
se zhoubcem stromů/
meč bohů zcizený/
blyští se v slunci/
praskají skály/
padají běsové/
muži jdou v podsvětí/
puká nebe“
(strofa 51).
„Slunce se tmí/
zem v moři tone/
do hlubin padají/
hořící hvězdy/
plameny strom/
života pohlcují/
sahá žár ohně/
k samému nebi“
(strofa 55).
„Boj zanikajících bohů“ (Kampf der untergehenden Götter) – Friedrich Wilhelm Heine (1882)