Exponovaná avantgarda I: Evropské avantgardní výstavy 1. pol. 20. století 25. 9. ÚVOD •

Podzim 2018

Výstavy (Bruce Altshuler: The Avant-Garde in Exhibition. New Art in the 20th Century. 1994; Stationen der Moderne (Berlinische Galerie), kat. výstavy. • • • • • Pařížský salon, salony a Kunstverein Spektákl a nový divák/discourse Literární salony Hospodářské, průmyslové a všeobecné výstavy: „ztělesnění ideje“: interpretace významu světových výstav Výstava: „obrazem vývojového stupně, k němuž dospělo lidstvo….“

•

Avantgardy • • Clement Greenberg: Avantgarda a kýč (1939) Peter Bürger: Teorie umění (1974); „Entfremdung“ aneb izolace světa umění od skutečnosti a ztráta společenského vlivu, falešné uskutečňování avantgardy: Herbert Marcuse: Afirmativní kultura a reziduální funkce umění: radost, poučení a rozkoš toho, čeho se nám ve skutečnosti nedostává (kompenzace). Jean Francois Lyotard: Vznešené a avantgarda (1991); ein Ereignis – vyvstávání (dílo „nekonstatuje“), Agitation – vzrušení Richard Murphy: Teoretizace avantgardy (1998) • • • Zerfall a Zersetzung (rozpad a rozklad) ideálu organického zpodobení světa. Umění - zpráva o skutečné nejasnosti světa (o ztracené celistvosti) Efekt momentu zklamaného očekávání: montáž, negace, nesmysl (odmítání hermeneutické útěchy)

• • •

•

Instituce • • • • Pierre Bourdieu: kulturní kapitál (kompetence), autorita instituce (veřejná interpretace skutečnosti, umění jako sociální pole, symbolické násilí…. Michel Foucault: discourse, instituce, konstrukce Na základě odkazů ke kulturnímu habitu výstava definuje, jak zacházet s vystavenými věcmi: „vystavení na posvěceném místě má schopnost posvěcovat“ (Arthur Danto)

„Výroční trh obrazový“: „Nikdy nevystoupí banalita, plochost a prázdnota ´měšťanského umění´ do ostřejšího světla než při takovémto výročním trhu. Víte určitě, že všecko, co uvidíte dnes, jste viděli loni a že to uvidíte za rok zase. Je to zoufalá ironie viděti zase tytéž portréty šedivých profesorů a radů s jejich tučnými paničkami, totéž pomalované plátno žánrovým svinstvem všeho druhu – viděti zase na sta, bezduchých jalových krajin, na sta pečlivě malovaných, sádlem zalitých aktů pro salón měšťana.“ Karel Hlaváček, 1897, Moderní revue